Krajané ve světě / profesor Josef Hříbek

Zahraniční vztahy / Kultura, krajané a školská spolupráce / Krajané / Krajané ve světě / Latinská Amerika Krajané v Latinské Americe << 

Až do revolučního boje na počátku 19. století bylo u nás vystěhovalectví do španělských a portugalských kolonií v Latinské Americe jevem zcela výjimečným. Povolení k odjezdu do zámořských držav dával panovník prostřednictvím nejprve zemských, později krajských úřadů a nakonec okresních hejtmanství. Existují písemné doklady o působení jezuitů z Čech v Latinské Americe mezi lety 1678 a 1755. Ojedinělé zprávy svědčí o cestách Čechů, kteří nesouhlasili s vývojem doma po Bílé Hoře, až do Latinské Ameriky. K břehům Brazílie dorazili roku 1647 doktor Šimon Kohout z Lichtenfeldu (Světlice u Humpolce) a kapitán Jiří Kryštof Kaplíř ze Sulevic. Doktor Kohout brzo zemřel, už roku 1648, a kapitán "George Caplier" padl v druhé bitvě u Guararapes 19. února 1649.

O sedm let později se do Brazílie dostal jezuitský misionář Valentin Stansel z Olomouce. V Brazílii pobyl v letech 1656 až 1705. Stansel byl pravděpodobně předvojem,jedním z prvních členů české provincie Tovaryšstva Ježíšova, jíž bylo spolu s provincií hornoněmeckou (rakouskou) posléze, roku 1675, povoleno vysílat do Latinské Ameriky misionáře. Z tohoto titulu odešlo na americký kontinent v období 1678-1755 asi půldruhého sta členů Tovaryšstva. Jenom přibližně polovina z nich byli duchovní. Ostatní, laičtí bratři, pracovali jako lékárníci, správci statků, stavitelé a umělečtí řemeslníci na teritoriu od chilské Araukánie až po Dolní Kalifornii.

Koncem 17. století se Španělé a Portugalci seznámili s českým sklem. Otázka, nakolik český vzor ovlivnil práci prvních skláren na americké půdě, například v chilském Lirquénu, není zatím zodpovězena. Teprve ve 30. letech 19. století ustupovalo české sklo sklu anglickému. Ze sklářské rodiny ze severočeské Chřibské pocházel první český amerikanista Thadeo Haenke, absolvent pražské a vídeňské univerzity, botanik, vynálezce, dopisovatel do prvních časopisů v Limě a Buenos Aires.

Ve stopách prvních středoevropských vystěhovalců do Brazílie šel moravský botanik a spoluzakladatel pražského muzea Bedřich Všemír Berchtold, který svůj brazilský pobyt vylíčil v knižní formě.

V letech 1872-1875 založili v jižním Chile příchozí z Trutnovska osady Quilanto, Los Bajos, El Carril, Linea Pantajosa a Nueva Branau. Chile bylo ovšem cílem vystěhovalců jen zřídka. Hlavní proud šel do Brazílie a do oblasti La Plata v Argentině. Dvacet až třicet krajanských rodin čítá dnes česká komunita v brazilském nejjižnějším státě Rio Grande do Sul. Jejich předkové sem přišli již za koloniálních dob, aby se zapojili do zpracovatelského průmyslu spojeného s chovem dobytka, zejména zpracování kůže a výroby obuvi, založeného německými a italskými přistěhovalci, kteří do této oblasti přijížděli již od roku 1824.

Litomyšlský rodák Antonín Neugebauer odešel roku 1886 do brazilského státu Santa Catalina, kde našel nuznou obživu u polských usedlíků. Po marném pokusu o proniknutí do oblasti jezuitských misí pokračoval v cestě do Montevidea a v letech 1887-89 se dostal do Buenos Aires. Tam byl členem "Spolku slavjanského" a socialistického spolku "Vorwarts", čímž se stal pamětníkem počátků socialistického hnutí v Argentině. Roku 1889 se přes Brazílii vrátil domů.

První větší vlna českých přistěhovalců se do Latinské Ameriky, zejména do Argentiny, Brazílie a Uruguaye, dostavila v letech 1923-25, kdy jim USA tzv. kvótovými zákony zabraňovaly v usazení se ve Spojených státech, jimž by jinak dali přednost, protože se tam lépe uplatňovala řemeslná zručnost našich lidí. Krajanské spolky nicméně zakládali čeští a slovenští nadšenci hned, jak se jich sešlo několik desítek rodin. Slavia vznikla v Sao Paulu už v roce 1895 a v Buenos Aires 1903. Roku 1908 byl v Buenos Aires založen "Club Checoslovaco" a tělocvičná jednota Sokol. K ní patřili především odborníci, kteří našli uplatnění v cukrovarnictví. Další Češi pracovali jako sezónní dělníci, dělníci v přístavech a ve stavebnictví. V meziválečném období byl v Chile aktivní spolek Instituto de Cultura Chileno-Checoslovaca. Od konce 20. let se v Brazílii, Guatemale, Peru, Chile, na Haiti a v Argentině uchycoval Baťův koncern. Nejdříve šlo o zajištění surovinové základny a prodej obuvi, později se přikročilo k budování dceřiných podniků, z nichž nejvýznamnější vznikly v Chile. Přijížděli odborníci ze Zlína. Podle údajů Senátu Parlamentu ČR je v současné době v Latinské Americe celkem 5000 českých usedlíků.

Spolkové činnosti se naši krajané v Jižní Americe věnují dodnes. Čerstvé zprávy například popisují, jak Chilsko-český kroužek uctil za účasti 120 osob z celé země svátek svatého Václava. Krajanský soubor předvedl pásmo lidových tanců z Moravy a Chodska, mladí z městečka Peňaflor, které těsně před II. světovou válkou přijalo zaměstnance Baťových závodů, se pochlubili znalostí češtiny. Vyučování češtině se rozbíhá také pod patronátem Asociace TGM v Mexiku. Je to ten krajanský spolek, z jehož iniciativy vyhlásil Československý ústav zahraniční v Praze sbírku na umístění sochy našeho prvního prezidenta na ulici nesoucí jeho jméno v mexickém hlavním městě. Socha byla odhalena v roce 2000. Předtím bylo ve čtvrti San Jerónimo Lidice v Mexico City slavnostně inaugurováno divadlo Lidice. Spolek Círculo Chileno - Checo zase instaloval v centru Santiaga pamětní desku připomínající tragédii Lidic. Akci financoval Milan Platovský, předseda Chilsko-české obchodní komory. Na bílém mramoru o rozměrech cca 40x30 cm je rytina růže s vytesaným španělským textem: Lidice - mučednické město Československa. 10. června 1942 jej hitlerovské hordy vyhladily do posledního muže. Jeho jméno trvá navěky ve vědomí lidstva.

Členové Sokola Villa Dominico (vznikl 1926) v Buenos Aires, který organizačně spadal do Sokolské župy kanadské, protože byl jedinou sokolskou jednotou v Latinské Americe a nevyplatilo se pro něj zakládat samostatnou župu, se účastnili sletů v Praze. Nyní pěstuje folklorní tance, kopanou a jógu. Sportu se v odvětvích volejbal, fotbal a kuželky věnuje také Sociální a sportovní klub Sparta. Má 130 členů. Stále živou organizací je v argentinském Chubutu Česká a Slovenská asociace, která sdružuje 60 – 80 členů. V Caracasu existuje Venezuelsko-česká asociace, má kolem 40 členů, z nichž nejčilejší je hudební pedagog prof. Emil Friedman. Hezký úkol si předsevzal malíř Karel Stohr, který se pustil do soupisu všech krajanů, kteří kdy do Venezuely přišli.

V Guatemale udržovala do letošního roku soudržnost tamějších Čechů honorární konzulka Eva Markusová-Roubíčková, která za to byla oceněna Cenou ministra zahraničních věcí ČR Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Nedávno však zemřela a českou komunitu nemá kdo vést. V Uruguayi se činnost krajanské obce opírá o entusiasmus Dr. Věry Kreclové a Dr. Oldřicha Haselmana, kteří se, doposud marně, snaží založit krajanský spolek, který by navazoval na Circulo Checoslovaco del Uruguay vzniklý v roce 1941 a rozpuštěný po 30 letech existence.