Láska Na Bojišti
LÁSKA NA BOJIŠTI
ulehnout do spárů
vášně kořeněné
s příchutí hořkých mandlí
ďábelsky pálivé
jemně smrtelné
v křeči vlastního těla
naposled spatřit záblesk
to světlo z daleka
letí na zem
proč nikdo ho nevidí
a mě jest dopřáno
barvou roztodivnou
je prozářeno
já služebník nestoudný
budu sněden touhou
už brousí si svůj zub
úsměvem křečovitým
jen křičí ještě blíž pojď
kterou mou částí
jedině může začít
vezme si srdce vlčí
jenž mi dávno nepatří
a v téhle agónii lásky
já přece šťasten
že tu lásku k tobě cítím
než vezmou mi poslední
ještě přeci hlavu mám
jen mé vzpomínky
zamčené v truhličce
pošlu všem básníkům
ať napíší básně
o lásce co zrodila se
v sluneční záři
co něco vzala
však víc po proudu poslala
až zemřeme jednou
tentokrát doopravdy
ne jen vnitřně
jako spoustu rán
tak co zbude opravdu po nás
vždyť mé básně
už budou pojídat myši
slova co vypustil jsem
zmizí v propadlišti
jen láska hrdě
bude stát na jevišti
vždyť jednou vzešla
už nezahyne
ubrání se chudinka
přesile věčné
jen ona nezhyne
žije v každém světě