Řeka Zázraků
ŘEKA ZÁZRAKŮ
na koleni pracuji
dělám srdce z mosazi
na oblohu zavěsím
ten svůj dar z nebes
kdo pochopí tenhle čin
jen srdce spřízněné
dvě duše na cestách
poutníci v hávu
mám plnou hlavu jedné věty
chci tě líbat dál
přivřené oči
co přitom máš
mě vždycky lákají
chci se ponořit
do hloubky té řeky
která v nás protéká
spřízněné duše
jak psalo se dřív
v románech s červenou obálkou
které už nechci číst
chci prožít lásku
tu opravdovou
bez závislostí i výčitek
staň se sama sebou
buď nepopsaný list
v ústech klidně žvýkačku
a pohled do světa
který už není hrozbou
ale jen přítelem
všech tvých nádherných cest
mám ruku v kapse
hladím tam to srdce
které tobě dám
pod polštář místo snů
kdo dívá se na nebe
stejně jako já
co vidí v kouscích mraků
jaké asi obrazce
třeba křídla motýlů
nebo sovu v letu
mám rád ten čarodějný děj
který se v nás odehrává
možná je všechno jen sen
a smrt probuzení
za skutečná víčka
běží tento život náš
přesto ho chci prožít
a ne jen tak dát
lidem napospas