Neuhlídáš hvězdy
NEUHLÍDÁŠ HVĚZDY
než noc přešla v mlhavé ráno
viděl jsem hvězdu z nebe padat
na konci svého žití
změnila na chvíli dráhu letu
přistála ti ve vlasech
pod závojem noci
stačila sis něco přát?
nebo jen úžasem
na měsíc hledíš
kdo zná odpovědi na otázky
které se nevyslovují
i mlha má jen krátký život
přesto žije častá rána
jako láska nevyřčená
měsíc a jeho malý úsměv
na zem hledí
pase svoje hvězdy
stádo světel neposedných
kdo uhlídá je všechny
aby se zas večer po nebi nerozutekly
jak plamínky jsou
ty nezbedné ovečky
jen co slunce zmizí
už své svíčky zapalují
až klopýtnou z oblohy
padnou ti zas do vlasů
přeji si jen jediné
pojďme jí vrátit na oblohu
ať svítí zase dál
na věky věků
světlo hvězd tajemných
co už smrt mají za sebou
podívej se na tamtu
svítí světlem tajemným
jak ozáří tvou tvář
hned vše jinak vidím
jsme to stále my
jen pod jinou lampou žití
to jen osud na chvíli oklameme
teď nás trošku jinak vidí
až se hvězdy schovají
pod křídla měsíce
až jim lampy dohoří
vrátí se k němu pokorně
to až slunce začne vstávat
nažene je do ohrádky
uzamkne je zámkem těžkým
až do noci budou
plakat za nocí a svou mocí
dávat lidem štěstí
a tajemnou noční lásku.