O Beznaději A Nevíře
O BEZNADĚJI A NEVÍŘE
na všech cestách
po tomto světě
kde se všechno dotýká
bolavé lidské duše
nemám chuť
na zpověď v kostele
šedivé moře nad hlavou
a nekonečná bolest
probuzení do noci
rána dávno mrtva
nehledám si další cíl
jeden je až moc
otočit ten svět
kousek po kousku
poskládat ho trošku jinak
jako jinou stavebnici
výkřik do tmy
a svět se bortí
jako už tolikrát
nové nebe nad námi
a já ho stejně nepoznávám
jeden pohárek beznaděje
ať s ním budík zalezu
teď se všechno znovu vrátí
jak láska veliká
a všechno v tobě
vře jak láva
ta horkost se rozlévá
když tvé srdce umdlévá
a brečet nad rozlitým mlékem
nesluší se přeci
hodný vychovaný chlapec
na stezkách osudu
ještě jeden hrad
vzít napřímo ztečí
možná se vykoupíš
až bude další život
zatím svůj stín
marně se snažíš dohonit
a překročit se nedá
jen někdy na chvíli
dát si hlavu do dlaní
a slzy nechat téct
však oni se někde najdou
ale perly z nich nebudou
jezírko v horách
s poetickým názvem
ochladit svou umdlévající tvář
a osvěžit se dnes
než se všechno spojí
dostane svůj smysl
srdce sice na dlani
láskou možná tlukoucí
chce se dneska
o svůj život rvát