Vidící Slepec
VIDÍCÍ SLEPEC
jak temná je noc
taková temnota v nás
slunce odešlo spát
a stíny se probudily
a už chodí po stěnách
támhle třeba bolest
vyrývá své jméno
pomocí nehtů
své jméno do zdi
a za ní tíseň
v další řadě
a tvá tvář dívá se
tak strašně sklesle
na to panoptikum hrůzy
co tu s námi je
takový svět
v sobě občas mám
když na to hezké
pod tíhou důkazů
zase zapomínám
přiznávám se bez mučení
jsem já a jenom já
kdo kdy v něco většího věřil?
tak zapomeň na vše
a jen klidně buď
ten strach co tě chytil
zase zkusíš pustit
třeba přijde jednou
něco mnohem lepšího
ve své tiché slávě
které stejně nevěříš
píšeš básně bláznů
kde jsou čtenáři
tvých všech slov
když nemáš ani chuť
popsat svoje pocity
nemáš chuť křičet
už ani snít
tohle není pravda
jen ve svých myšlenkách
ukájíš se pravdou
která tolik tváří má
jako jeden z nás
často se schovává
mezi řádky snění
a vidím vzdušné zámky
co kolem mne staví
můj anděl strážný
kterému rád věřím