Život vězení
VĚZENÍ ŽIVOT
koukám na můru
jak chudák přes sklo
snaží se dostat ven
z vězení bolesti
ve kterém život ji uvěznil
neschopna pohybu
zahyne pod ranními paprsky slunce
dívám se do dálek
i já chtěl bych k nim jít
jsou pro mě za sklem
uvězněn v životě
uvězněn bez možností
není na výběr
ani když jsi na rozcestí
ať dáš se kteroukoli z cest
vždy vracíš se na začátek
pořád chtěl by jsi někam jít
pochopit smysl tvého počínání
a stále jen koukáš
a nerozumíš
nejsi schopen se rozhlédnout
hledáš nepoznané
chceš stále víc
nespokojen sám se sebou
chceš dál a dál
uniká ti to co je
uvězněn sám sebou
ve své sobeckosti
pácháš hříchy
maskuješ je za lásku
zavíráš za sebou
dveře své cely
uprostřed soumraků
opuštěn sám sebou a všemi
náhle křičíš
modlíš se k nebi
chceš poprosit o slitování
čekáš na znamení
a díváš se do stropu
oči zakalené slzou
sám pohřbíváš naději
probuzení bolestnější usínání
nechceš vidět svou starou tvář
bojíš se zrcadel
jen další vězení
v koloritu života
počkáš až otevřou ti celu
chceš rozdat svá moudra
kdo o ně asi stojí?
odsouzen k trestu smrti
ve své cele čekáš
na poslední večeři
život je vězení.