Klapot Stroje Času
letní den plný snění
kolem hlavy letí
až jeden z nich
za copánek chytím
zeptám se ho usilovně
v čem tkví ta víra
co je prostě správné
až usneš mi v náručí
až se tam probudíš
modré z nebe spadne
a já to pochopím
nedá se vzít do dlaní
nedá se prodat
ani za nic vyměnit
vždyť je to jen pocit
jako hvězda ve vlasech
taky ji můžeš jen
přes srdce cítit
a nová chuť na jazyku
cos nikdy nepoznal
dá ti pocit a víru
cesta vede dál
mlčení v souznění
a řeči co nás rozdělí
já ptám se osudu
co je vlastně víc
a odpovědí mi bude jen
tvé teplo nádherné
tohle všechno spolu
už nám nikdo nevezme
plav si klidně směle
dokud ti síly stačí
žádný proud není tak silný
aby tě otočil
tak vstříc zážitkům
radosti z pohybu
jen když nezůstaneš navěky
uvězněn ve svém stínu
já zloděj okamžiků
poprosím o jeden
než zase všechno poznám
a budu oloupen
o víru nekonečnosti
tak ve svém hříchu
setrvám nadále
kdo bude mne soudit
stejně nedám se
a svou cestou půjdu dál
zahalen v lásce