Špinavá Okna
ŠPINAVÁ OKNA
už vítr ze strnišť
ochladí ruce i tvář
už všechno v co věřím
odnáší čas
můj smutek převeliký
do slz se vkrádá
kdo vyloupí mou hlavu
sebevraždu spáchá
divné verše
volný rým
psaním básní
opravdu se neuživím
ani kreslením svých obrazů
co vypadají divně
jediné co má cenu
je tvá náruč v zimě
jenom teplo lidské
to všechno u nás máme
jak lidské je naše kouzlení
čarování se sluncem
i neposlušnými oblaky
touhy nikdy neuhasím
není důvod k tomu
jen drž se mé ruky
než dojdu blíž
mám své mouchy samozřejmě
jako každý z nás
jediné co vím jistě
miluji tě moc
a to strašně rád
po nocích se učím
opravdově žít
do skleničky vína
pravdu neschovávám
jenom slova nestačí
už všechno se otáčí
asi zítra vstanu
zase nohou levou
nebojím se tužeb
přijmu je s pokorou
když mi chybíš
tak věčně a mocně
co dělat mám
toužím žít stále
ve svém mladém srdci
abych nezapomněl
na co jsem přísahal
když jsem se narodil
z minulých životů