Můj pohled
MŮJ POHLED
zahleděn do nebe
sněhové vločky na víčkách
potichu mi tají
zase rok s rokem
schází se na scestí
podzimní listí zapadá
láska v srdci zahřátá
jediný pohled na tebe
kolena se podlomí
jsi mi tak krásně blízká
má květino v trní
nedívej se dnes do země
ale do mých očí
vidíš v nich ten cit
co každé ráno znovu se rodí
každé ráno otvírá oči
večer chodí se mnou spát
přeje mi místo tebe
krásné sny
i když se stejně brzy probudím
koukám pak do stropu
a tvou tvář
sluncem zalitou tam vidím
ve větru tvé vlasy vlají
mně se můj dech úží
vidím tě smát se
není žádné rozloučení
jen pauza pouhá
to když uléháme spolu
každý na jiná lože
třeba i na máry
každý jiné
ale duše jedna jest
a srdce spolu někde
třeba zrovna támhle na tom mraku
jak zvláštní říkat
a křičet sám sobě v tichém nitru
jsi má láska
vznášet se v tvých myšlenkách
nezávislých na směšném pojetí
lidského času, dějů a orlojů
k tomu jsem byl stvořen
abych vnímal tvojí krásu
a ty můj ledový dech
za úplňků
jak ti šeptá do ucha
slova jen pro tebe určená
jak toužím po tobě
jak mám tě rád
jak dnešní noci vstoupím do tebe
a zmocním se tě
dnes budeš má.