Ještě Jeden Krok
JEŠTĚ JEDEN KROK
máš ještě strach
když se nebe budí
když čerň mraků
v rudou barvu
pomalu se mění
kdo zná tvůj svět
kde není místa pro cizí
jsi jediná pravá žena
ta po které toužím
já jdu pomalu a klidně
svůj vnitřní svět
rozdávám jako dítě
já chci se dneska smát
co je ti blíž
než láska tvá
polibek na skráně
a pak chvilku jít
nové světy přijmout
v náruči živou vodu mít
pokropit s ní
všechny kteří zapomněli
o čem doopravdy je svět
dvě půlky k sobě
a máš celek náhle
v něm plují naše
skořápky se svícemi
naše klidné životy
na hladině souznění
díváš se do ticha
zavřená oční víčka
a přesto vnímáš vše
co kolem sebe máš
jsi krásná žena klidná
při bouři vnitřní
náhle proměněná
ve vlnu obrovskou
co zem spálenou
za sebou nechává
teď si klidně sedni
dej si snídani svou
všechno v sobě máš
už dávno poznané
jen hlava šálí
tě zase znova dál
chce tvé kroky určovat
možná se jí vzdáš
třeba budeš bojovat
však vždy budeš vítěz
když své čisté srdce
do největší hloubky
v nekonečnu poznáš
lásko dokonalá