Planoucí Oči Vlků
PLANOUCÍ OČI VLKŮ
jedno dlouhé souznění
které nás provází
na cestách života
nekonečná láska naše
která se rozprostírá
snad až nad nebem
jedno je naše srdce
které teď tluče
v nevědomosti našich snů
probouzíme se zase
na cizích planetách
a usínáme s pocitem
nekonečných dlouhých dní
unaveni sami sebou
když neumíme se nalézt
a chceme tak strašně
pochopit smysl dalších dní
na nebi usmívavé hvězdy
které si kráčí
a neberou žádné servítky
klidně se ti vysmějí do očí
a ty s hlavou v dlaních
a slzy za sebou
na zemi necháváš
tvé vlastní a tobě určená
slova z hrdla vykřičená
a hlasivky vypoví ti službu
až jen lapáš po dechu
utopený nad hladinou
a až bude nový den
vrátí se ti zase
ten jediný opravdový sen
v co vlastně věříš
ptám se tě někdy
když se v sobě topím
a není mi pomoci
přežít nebo opravdu žít
jaký rozdíl mezi dvěma slovy
ještě stále se budím
v noci zpocený
a nemám sil se otočit
a jen na strop civím
jako bych ze tmy
mohl někdy vyčíst
co láska pro mne znamená
jak moc toužím po doteku
který mě na světě přivítá
každičké nové narození
když oči srdce znovu otvírám