Nesázím Stromy
NESÁZÍM STROMY
jaké to hlasy
v té mé hlavě
jakoby rezonují a křičí
všechno co tu je
nemá s realitou společné
už vůbec nic
jedna noc a jeden den
pak ticho po pěšině
zurčení potůčků jen
takový svět tu jest
v něm si žiji neustále
milován i opuštěn
na co čekám ještě
snad na jinou víru v sobě
okolo nic nového
co nechceš vidět
stejně se nezobrazí
na monitoru tvých očí
jaképak chyby máš
co o nich všichni mluví
a pro tebe to nejdůležitější
stále je snění
až bude ráno
a v něm nový den
kam poděla se minulá noc
se vším co jsi chtěl
se všemi představami
pak tu stojíš opuštěn
na prázdném nádraží
tvé kroky po čase zmizí
a co připomene tvé touhy
cos měl ve svém srdci
až po delší době
znovu se otevře nebe
až vstoupíš do světa
kde není žádné ale
jako nový život
jako starý muž
paradoxy v sobě
neměním už
tak nějak proplouvám
a přesto spokojen
když ve smutku
byl jsem narozen
a jestli vidím dál
než jen na špičku nosu
pak ještě nejsem zatracen
a možná bude naděje
na splynutí s nebem