Do Dlaně Celý Vesmír
DO DLANĚ CELÝ VESMÍR
líbám tě na tvář
která se zrcadlí v obloze
a hvězdy ve svém smíchu
rozpadnou se na tisíce
světelných kousků
a srdce v té nádheře
na chvíli se zastaví
a já ti podám pohárek
plný něhy
který v sobě mám
dám ti ho skrze ústa pít
v každém polibku
co nezačíná a nekončí
a hluboký pohled do očí
a rozpustit se v slzách
mám kousek svého já
uschovaný v tobě
když tvé oči
jako zrcadla odráží
všechno co cítí
dej mi ruku do dlaně
než tě vezmu do náruče
a ponesu kousek světa
do srubu z hrubých klád
kde v krbu bude oheň
jako ty celá plát
v tomto krásném světě
kde není strach ani beznaděj
kde láska je láskou
a život životem
nemusíme divadlo hrát
pro cizince z ulic
v první řadě jen my
takhle krásně snít
vezmu tě do srdce
tam mám to rád
když není nové ráno
připít si můžem i tak
a dojdeme na okraj světa
kde rozhled do hlubin
nádherný se naskýtá
na střeše světa
jen chvíli být
má láska jsi
to se přeci nemění
až dojde list
načneš zase nový
psát nikdy nepřestaneš
do nových knih
na břehu jezera
tam někde u pramene
pokloníš se sobě
získáš úctu své duše
budeme sami sebou
pod každou oblohou