Pavel Kohout - Mussolini a daň pro bezdětné
Zde najdete odkaz na článek P. Kohouta s názvem Mussolini a dan pro bezdětné.
http://pavelkohout.blogspot.cz/2005/03/mussolini-dan-pro-bezdtn.html
Z článku citujeme:
"Ve snaze vyřešit problém důchodové reformy a nízké porodnosti se objevil návrh daňově zvýhodnit rodiny s dětmi. Rodiče by platili nižší sazby sociálního „pojištění“. Bezdětní a svobodní by naopak byli daňově potrestáni. Platili by pokutu jako „černí pasažéři“, kteří se zdarma vezou ve vlaku penzijního systému a nepřispívají k jeho obnově plozením nových daňových poplatníků.
Tento návrh je zajímavý hlavně tím, jak hluboce a zákeřně je chybný. Ponechme stranou "detaily" jako například nespravedlnost vůči neplodným párům. Hlavní vadou návrhu je jeho neúčinnost.
Zvýhodnění jedné skupiny nutně znamená znevýhodnění druhé. Co se stane, když daňovou zátěž pro rodiny snížíme na úkor bezdětných? Jak se změní porodnost v obou skupinách? Z rodin, které již mají děti, si možná některé „pořídí“ další. V konečném důsledku však tato změna bude malá.
Významnější vliv bude mít daňové znevýhodnění na porodnost ve skupině bezdětných. Vyšší daňová zátěž způsobí, že těmto lidem bude déle trvat pořízení existenční základny nutné pro založení rodiny. Téměř nikdo neplodí děti kvůli daňovým výhodám. Speciální daně mají pouze ten účinek, že svobodní zůstávají svobodnými o několik let déle – a někteří navždy. Celkový dopad daňového zvýhodnění rodin s dětmi na porodnost je tedy záporný.
Tato teorie byla celkem důkladně ověřena v praxi. V roce 1927 zahájil italský diktátor Benito Mussolini program zvaný „Bitva o porodnost“. Mussolini se domníval, že Itálie má méně obyvatel, než by měla mít, aby byla konkurenceschopná v mezinárodním měřítku. Začátkem 20. let měla Itálie 37 miliónů obyvatel. „Il Duce“ vytknul jako národní cíl dosažení 60 miliónů v roce 1950. Za tímto účelem zavedl velkorysé daňové výhody pro rodiny – hlavně pro početné rodiny – a samozřejmě daňové tresty pro svobodné. Otcové rodin s více než šesti dětmi byli úplně osvobozeni od daní. Potraty byly zakázány a antikoncepce byla obtížně dostupná. Později přistoupil i zákaz služebního postupu a zákaz povolání pro bezdětné na určitých pozicích, zejména ve státní správě.
Fašistická vláda trvala v Itálii v mírových podmínkách dostatečně dlouho, abychom znali výsledky tohoto obrovského sociálního experimentu. V rozmezí let 1927-1934 porodnost v Itálii sledovala teoretický model: znatelně poklesla. Podobně poklesl i počet sňatků. Zcela v souladu s teoretickým modelem vzrostl průměrný věk snoubenců uzavírajících manželství. Mussolini nicméně nepřestával vydávat „boj o porodnost“ za úspěch. Vyznamenával zasloužilé matky a pořádal propagandistické akce."