Karlštejn 3.9.2006
Trocha historie
Hrad Karlštejn, založený 10.6.1348 Karlem IV., byl postaven ve stylu vrcholné gotiky nejen jako císařská rezidence, ale zejména jako pevnost, určená k uchování Karlovy sbírky svatých relikvií a císařských korunovačních klenotů. Stavba a výzdoba hradu byla dokončena vysvěcením kaple sv. Kříže 9.2.1367, kde byl uložen říšský korunovační poklad. Za husitských válek se Karlštejn stal místem trvalého uložení korunovačních klenotů českých králů, kde byly uloženy téměř 200 let.
Kromě vlastního účelu je Karlštejn výjimečný i svou architektonickou podobou a interiérovou výzdobou. Velmi působivé je zachované stupňovité uspořádání jednotlivých částí hradu. Nejníže položená Studniční věž a Purkrabství sloužily běžnému provozu, mohutný Císařský palác zakončený válcovou věží byl určen k obytným a reprezentačním účelům. V nižší Mariánské věži je kostel Panny Marie s nástěnnými malbami z poloviny 14. století a kaple sv. Kateřiny. Nejvýše položená a samostatně opevněná Velká věž s kaplí sv. Kříže je nejdůležitější částí celého hradu. Kapli sv. Kříže zdobí unikátní soubor 129 gotických deskových obrazů Mistra Theodorika. Stavebně byl Karlštejn upravován pozdně goticky po roce 1480 a v poslední čtvrtině 16. století byl přestavěn renesančně. Při poslední stavební úpravě a rekonstrukci z konce 19. století získal hrad dnešní romantickou podobu. Zpřístupněny jsou prostory Císařského paláce a Mariánské věže. K zajímavým interiérům patří Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Královská ložnice, Audienční síň, Sál předků s portrétní galerií českých panovníků, Hodovní síň a Hradní pokladnice v Mariánské věži. Přístupná je i Studniční věž s 80 metrů hlubokou studnou.
Při poslední stavební úpravě z konce 19. století, vedené arch. Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled. Velmi působivé je zachované původní stupňovité uspořádání jednotlivých hradních budov. Od nejníže položených provozních částí Předhradí, Studniční věže a Purkrabského paláce stavba pokračuje majestátním pětipodlažním Císařským palácem a nad ním stojící Mariánskou věží. Na nevyšším místě skalního ostrohu stavba hradu vrcholí monumentální, 60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění.
Zajímavost:
Zcela ojedinělá původní nástěnná výzdoba ze 14. stol., soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříže (největší na světě), největší portrétní galerie českých panovníků v ČR, vystavená replika Svatováclavské koruny českých králů, unikátní hradní studna. Hrad také proslavila Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně. Vrcholně gotický hrad založený v roce 1348 zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. V roce 1355 již Karel IV. pobýval na hradě, dohlížel na jeho dostavbu a na výzdobu interiérů, především hradních kaplí. Stavebně byl hrad dokončen v roce 1365, kdy byla vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži. Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn převezeny české korunovační klenoty, které zde s krátkými přestávkami zůstaly uloženy téměř 200 let. Stavebně byl hrad po roce 1480 upraven pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Při poslední stavební úpravě z konce 19. století, vedené arch. Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled. Velmi působivé je zachované původní stupňovité uspořádání jednotlivých hradních budov. Od nejníže položených provozních částí Předhradí, Studniční věže a Purkrabského paláce stavba pokračuje majestátním pětipodlažním Císařským palácem a nad ním stojící Mariánskou věží. Na nevyšším místě skalního ostrohu stavba hradu vrcholí monumentální, 60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění.
Zajímavost:
Zcela ojedinělá původní nástěnná výzdoba ze 14. stol., soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříže (největší na světě), největší portrétní galerie českých panovníků v ČR, vystavená replika Svatováclavské koruny českých králů, unikátní hradní studna. Hrad také proslavila Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně.
Trocha pověsti o hradu a okolí.
Vyhubení ďáblů
Bohumilé dílo Karlovo nelíbilo se ďáblùm. Chodili mu v patách, překáželi jeho snažení. Proto, aby zmařil nástrahy rohaté chasy, prokazoval císaøř Bohu poctu a na cesty s sebou brával ostatky svatých. Ďáblové se mu usadili i v lesích pod Karlovým Týnem. Číhali den co den u stezky vedoucí skalinami, přepadali pocestné a z lupu byli živi. Tu dal císař vyhlásiti, že hojně odmění toho, kdo zapudí čerty, a bude-li prostého stavu, obdrží rytířský titul. Nikdo neměl chuti složiti své kosti v lesních hlubinách. Nenašel se rytíř, který by se odhodlal pustiti se v zápas s „nečistými“. Až konečně přihlásil se ovčák z nedaleké vesnice, jinoch sličných tváří, že on čerty v lese zahubí. Avšak dvouch koní že mu k tomu třeba a dvou pytlù hrachu. Purkrabí zavrtìl hlavou nad přáním smělého jinocha, leč vydal mu vše, co žádal, a přál mu štìětí v těžkém zápase. Ovčák hrách osolil, naložil jej na konì a jel. Když přijel k lesu, v nìmž řádili čerti, pustil koně s hrachem kupředu a sám jel na druhém, ukryt jsa v pytli, v nìmž byly hrachoviny. Tu již rohatí braši zvìtřili koøřst a jako vlci se řítili k stezce. Chytili konì, sundali pytle. A hned je zvìdavě otvírají a chlupatýma rukama se v hrachu prohrabují a ochutnávají jej, zdali je k snědku. Zachutnal jim tak, že se hned pustili do jídla. Mezitím co hodovali, ovčák na druhém koni šťastně jim ujel. Čerti si spokojenì pohladili nacpaná břicha, avšak po slaném hrachu pocítili brzy nesmírnou žíze. I rozbìěhli se tryskem k potoku, lehli na břeh, hltavì pili. Když se zdvihli, pocítili ve vnitřnostech strašlivou bolest. Padli na zem, váleli se, řvali bolestí. Hrách jim v břiše bobtnal a bobtnal, až oba najednou pukli. Ovčák se vrátil v místa, kde byl jeho kùň zadržen. Našel tu koně i oba mrtvé čerty. A nedaleko odtud i kosti a majetek těch, kdož před ním zabloudili do osidel ďáblù. Císař uslyšev, že jinoch čerty zahubil, velmi se tou zprávou potěšil. Dodržel svùj slib, odměnil ho bohatìěv a povýšil ho do stavu rytířského. Z pasáčka ovcí se stal karlštejnský panoše
Slepec a jeho věrný pes
Král Václav IV. nemiloval samoty a ticha, jako jeho otec. Naopak, chtěl vždy a všude míti kolem sebe veselo. A tak i Karlùv Týn, kdysi tak tichý a zádumčivý, ozýval se za jeho vlády bujným, hlučným smíchem. Nebyl-li zrovna v hradì pitvorný šašek, který bavíval panstvo šprýmy, zavolali slepc Beneše. Slepec ten stával u hradní brány, maje u sebe černého, huňatého psa, který ho vodil a před vším zlým chránil. Světlo již dávno pro Beneše zhaslo, ale jeho duše byla plna písní, říkánek a veršù. A proto býval rád na hradě viděn a za svoje umění hojně obdarován. Kdysi sem zavítal brunšvický kníže Bernhard. Jeho komorník Ludger, človìk nešlechetný, posmíval se slepci u brány: „Hej, ty starý krtku, probuť se! A pojť na hrad zpívat, ať se v téhle zamračené zemi trošku rozveselím!“ Beneš, nemile dotčen hanlivými slovy cizákovými, zavrtěl vážně hlavou: „Pro šprým jsem se nenarodil. Snad vy sám, pane, jehož jména neznám, lépe se k takové věci hodíte!“ Nadutý, po módě oblečený komorník sápal se po těch slovech na starce a chtěl ho udeřiti v tvář. V tu chvíli vyskočil proti němu pes, který ležel u starcových nohou, a vrhl se na něho tak zuřivì, že se mu nemohl ubrániti. Slepec ho zavolal a uchlácholil a dojat jsa jeho činem skládal píseň o psí věrnosti. Když si páni dlející v paláci vzpomněli na slepce a zavolali ho do hodovní síně, zazpíval jim svoji novou píseň. Páni pochválili slepcùv zpěv, pohladili psa a hodili mu zbytky jídel. Jen brunšvický kníže chmuřil svoje líce a samému králi žaloval, že pes zle napadl jeho komorníka a potrhal mu drahocenný šat. „Neudála se věc tak, bratranče, jak komorník tvrdí,“ řekl na to král. „Sám jsem ten výjev pozoroval, pohlížeje k bráně. Právem pes ten svého pána chránil.“ Rozhovor se stočil v jinou stranu, hosté se bavili a pili víno. Komorník knížete brunšvického přinesl svému pánu novou číši vína. Bylo to víno otrávené, smíchané s jedem. Právě dnes, na tomto hradì, kde byl napaden zuøřvým psem, rozhodl se komorník spáchati skutek, kterým se již dlouho v mysli zanášel, jsa podplacen Hildesheimskými, nepřáteli svého urozeného pána. Kníže, spatřiv opodál státi slepce, podal mu číši. V tu chvíli vyskočil pes, ležící u jeho nohou, a rozlil smrtící nápoj. Jsa žízniv, sehnul hlavu a lítal víno. Pojednou počal žalostně výti a svíjeti se bolestí a po chvíli se zhroutil mrtev k slepcovým nohám. V hodovní síni nastalo zděšení. Prozkoumali nápoj, našli v nìm jed. A zanedlouho odhalili i zákeřného traviče a po krátkém soudì ho odevzdali katu. Slepec oplakal věrného psa a odešel s knížetem brunšvickým do svìěa, aby tam zapomněl na svoji ztrátu. Avšak do brunšvické zemì nedošel. Onemocnìl v Litomìřicích a záhy nato zemřel. Kníže želel smrti svého zachránce, i dal mu z vděku postaviti pomník před kostelem. Byl to sloup s postavami psa a slepce, s hlavicí ze psích hlav a s křížem na vrcholu. Stál tu až do roku 1511, kdy zpustošilo Litomìřice prudké zemìtřesení.
Veselka na hradě
Z lá záhuba hrozila hradu v květnu 1422. Pražané s Korybutem, knížetem litevským, který se chtěl zmocniti české koruny, přitrhli k nìmu v počtu dvaceti tisíc a jali se ho dobývati, neboť purkrabí karlštejnský setrval při králi Zikmundovi. Husité obsadili okolní návrší a vrhali praky i houfnicemi na hrad těžké, kamenné koule i sudy, plněné páchnoucí hmotou. Ochránci pokrývali střechy proutím a kožemi, aby byly zmírněny účinky střelby, vápnem pak ničili odporně páchnoucí látky. Útočníci poznali, že hradu mocí nedobudou, i rozhodli se, že jej „vyleží“. Sevřeli hrad se všech stran a čekali klidně na chvíli, až obráncùm na hradě dojdou zásoby. Plynuly týdny i měsíce, obleženým docházely zásoby a obléhajícím trpělivost. Když se přiblížil hod svatého Václava, usnesli se husité, že v ten den zanechají nepřátelství a vesele oslaví pražské posvícení. I vyjednali si s obleženými přímìří a pozvali některé z hradní posádky na hody. A ku podivu, hosté nedávali nijak najevo, že by byli hladovi a žádostivi vybraných jídel. „Máme na hradě zásob na tři léta,“ chlubili se, když byli tázáni, jak se jim daří. „A časem i čerstvá zvìřina nás dojde a v den postní se na stole objeví ryby.“ Když odešli, nastal v husitském táboře nemalý zmatek. „Slyšeli jste,“ pravili nìkteří z nespokojencù, „jak se jim na hradě dobře daří. Mají asi tajné chodby z hradu do širého okolí, kudy jim zásoby dodávají. Nadarmo tu čas i zdraví svoje maříme. Lépe učiníme, když se rozejdeme do svých domovù.“ Nìkteří chtìli odejíti hned, jiní radili vytrvati, až konečně rozhodnuto pobýti pod hradem do Martina. Na hradě zatím bylo den ode dne hùře, neboť se jedlo z posledního. Jen náhoda anebo lest mohly jej zachrániti před pádem. Konečně stráveno bylo vše až na mladého kozla, který byl ponechán pro poslední chvíle. V úzkosti, jež všechny pojala, napadl obležené smìlý, vtipný úskok. Vyslali posla do husitského ležení k veliteli panu Hedvikovi s prosbou o přímìří pro příští den. Chce prý se jeden z nich na hradě oženiti a proto by prý rádi v klidu a bezpečí jeho veselku oslavili. Pražané svolili k přímìří a na druhý den s podivem naslouchali, jak na hradì vyhrává hudba a víří bubny, jak svatebčané výskají a vesele se baví, zatím co oni sami byli již mrzuti a trpìěi hladem. Z hradu pøřšel posel s pěknou srnčí kýtou a dal se předvésti před velitele. „Pane hejtmane,“ oslovil ho, „obležení na hradě velice vám děkují, že mohli veselku svého druha jak náleží oslaviti. Zvláště ženich je vám povdìčen a posílá vám kýtu srnce, včera zabitého, abyste alespoň takto byl účasten jeho svatební hostiny.“ Hejtman se nesmírně podivil, kde se na hradì vzala čerstvá zvìřina. Lid pak nedal se již déle pod hradem udržeti. Jak již předtím byl rozhodl, odtáhl v den svatého Martina od hradu, v němž se vyhladovělá posádka právě chystala ku vzdání. Obránci zajásali, zavýskli si a zasmáli se po chuti, že kozel posypaný srnčí srstí, vzatou z podkladu pod sedlem, zahnal tolik tisíc nepøátel.
Mé hodnocení:
Návšteva dne: 3.září.2006 |
Památka: ***** |
Organizace: **** I.okruh/** II.okruhu
|
Služby: - - |
Průvodci: ***** |
Cena vstupenek: 130,-I.okruh /300,- II.okruh |
Cena občerstvení: *** |
Cena suvenírů: ***
II.okruh nutno objednat v Praze předem. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, Sabinova 5,
130 11 Praha 3 - Žižkov
Tel: 274 008 154, 274 008 155, 274 008 156, fax: 274 008 152, E-mail: rezervace@stc.npu.cz
Ze své skušenosti doporučuji zajistit si rezervaci na prázdniny alespoň dva měsíce před prázdninama.
Cena suvenýru v podhradí * Cena jídla v podhradí **** |