SONP

S posledním dechem vrazím do třídy a složím se do lavice. V duchu doufám, že jsem dorazil ještě před zvoněním.

„Pan Derik Drew se uráčil dostavit do školy. Copak se stalo? U vás doma vybuchla bomba?“ zeptá se kousavě učitel.

Třída vybuchne smíchy.

,Velmi vtipné´pomyslím si.

„Ne, jen jsem zaspal,“ odpovím s klidem.

„Zaspal? To je tenhle týden potřetí a je středa!“ zařve učitel.

„Ten čas vážně letí,“ nenechám se vyvést z klidu a podívám se z okna.

Nevím, jak by jim bylo, kdyby do deseti večer zkoušeli na první koncert a pak se ještě do jedné v noci učili.

Nikdo z nich netuší, že ten neznámý zpěvák, který se usadil na prvních příčkách všech hudebních soutěží, sedí s nimi ve třídě.

Dali mi zajímavou přezdívku Zloděj srdcí.

Po mém hlase blázní jak dívky, tak kluci. Nezajímá mě to. Mé srdce už dávno ukradl jeden spolužák. Bohužel, patří mezi nejhorší partu ve škole, a co hůř vede ji.

Pootočím hlavu, abych se mohl podívat na světlovlasou hlavu skloněnou nad učebnicí. Nedokážu ho pustit z hlavy ve dne v noci. Povzdechnu si. Proč zrovna tenhle vyvrhel.

O přestávce se vrhne k mojí lavici.

„Hele Drewe, nemáš náhodou ještě jeden tak špatný budík? Potřeboval bych ho na sobotu na koncert. Prý tam budou zpívat nový a já to potřebuji zaspat. Prý se ta kapele jmenuje Srdeční eso, nebo tak nějak.“ Rozesměje se a bouchne mě do zad.

„Víš co? Tobě bude stačit palička na maso. Jen doufám, že ji umíš používat,“ vysmeknu se mu a vyjdu ze třídy, do něčeho bych kopnul a nejraději do něj.

Riderick se za ním zmateně ohlédne.

Co zase řekl? Pořád se mu jen vyhýbá, nebo jen projde kolem se skloněnou hlavou a to co nejrychleji. Když do něj vrazí, zamumlá omluvu a co nejtišeji a nejrychleji se vytratí, aby byl co nejmíň viditelný.

Chtěl bych ho líbat a objímat ho, ale nemám odvahu se ho ani dotknout, když se takhle plíží, mě co nejméně na oči. Zmateně se prohrábne ve vlasech.

„Ridericku, už vím co mu je!“ vrazí do třídy Daniel a vyvleče ho ven.

„Představ si, zatím co my se staráme, aby ze školy zmizela šikana. On si myslí, že jsme ta nejhorší parta na škole a všechny šikanujeme. Co bys tomu řekl?“ rozčiluje se Dan.

„Že už vím, jak se cítí křivě nařčení, co nedostali šanci se obhájit,“ smutně se usměje Riderick. Náhle se rozhodne, že té skupině dá přece jen šanci.

Ale nejdřív musí něco udělat s Derikem.

Stojím před ředitelem a nechám na sebe řvát. Vlastně to jde totálně mimo mě. Jediné co pochytím je, že mám být týden po škole.

Povzdechnu si. To se budu místo do jedné učit do tří. Nevím, jak si tím pomohli. Po tom co se ředitel odmlčí, stoupnu si a bez dovolení odejdu. U sekretářky si vezmu propustku a jdu do třídy.

„Deriku snad nejdeš teprve teď z domu,“ zvedne hlavu od třídnice učitel Yazawa. Jediný má trochu porozumění.

Mlčky zavrtím hlavou a podám mu propustku. Učitel se na mě smutně usměje a škrtne můj pozdní příchod.

Pak rovnou začne probírat novou látku. Vyučování uteče jak voda. Rychle naťukám zprávu kapele a přetrpím dvě hodiny navíc.

Když skončí, jako první odejde učitel a po něm mohu já. Vezmu to zadem kolem učebny zpěvu, když mě zarazí zvuk kytary, která se ozývá z učebny.

Tiše pootevřu dveře a nakouknu.

I curse your smile century

I curse the stars, what will never fall

Comes here and give me back my smile,

I lost it in your eyes

give me your love,

I want nothing more

than to feel it in myself

and go to meet her

Please stop

Don’t forget

so stop

vYou stole my heart

I want to revenge yours

So stop

Stay

Stop already

You stop resist my love

Mazbe for the thousandth time I say

Stop

My love

So stop

I'm just your own.

I am still just yours.

Omráčeně poslouchám slova o lásce a ještě překvapeněji se dívám na toho, kdo je zpívá. Zpěvák náhle zvedne hlavu a já se střetnu se smaragdovým třpytem očí Ridericka Azukiho.

Couvnu. Pak se otočím a dám se do běhu.

Ta písnička mě chytla za srdce. Přál jsem si, chtěl jsem, aby ta píseň patřila jen mě.

Ne nikomu jinému, jen mě.

Odložím kytaru a vyskočím. Než doběhnu ke dveřím je už na rohu a zahýbá za něj. Praštím hlavou do zdi.

,Jak to, že šel tak pozdě ze školy? A proč ji musel slyšet zrovna on? ´ zeptám se sám sebe.

Schovám kytaru a loudám se domů.

Ještě ho zahlédnu v parku, jak mizí k jedné pronajatých budov. Asi se chce zeptat, jestli ho někdo nechce zaměstnat na půl úvazku, pokrčím rameny. Dostanu hlad a tak si koupím v rychlém občerstvení hamburger a po chvilce zaváhání se vrátím před tu budovu, ke které běžel. Sednu na nedalekou lavičku a doufám, že ještě neodešel.

Čekám dvě hodiny, když ho vidím, jak vyběhne a zaběhne do nedalekého občerstvení, odkud se vynoří s jídlem a pitím pro čtyři osoby a zmizí znovu v domě.

Když vyjde znovu je půlnoc. Tajně ho sleduji až k jeho domu a dívám se, kde rozsvítí. Naštěstí je to na straně kde stojím. Pozoruji, jak se svléká a jde do sprchy, vyjde za okamžik jen v kalhotách od pyžama. Neskutečně mu to sekne.

K mému překvapení, místo aby lehl do postele, si sedne ke stolu a pustí se do učení. Zívnu. Už jsem taky pěkně utahaný tak zamířím domů. Bydlím jen o blok dál než Derick. Usnu s myšlenkami na něj.

Další den dorazím, jak jinak, s ještě větším zpožděním a zrovna do hodiny toho blbce, co si stěžoval u ředitele.

„To si snad děláte legraci nebo co? Vy si přijdete na konci hodiny?! Nechám vás vyloučit,“ ječí jak nepříčetný.

„Dělejte, jak myslíte,“ podívám se na něj klidně a sednu do lavice. Momentálně je mi to ukradený, chci jen spát.

Naštěstí v ten moment zazvoní a učitel vyběhne ze třídy. Nezajímá mě to, hlavu si opřu o ruce, které leží na lavici, a usnu.

„Nespi nebo zaspíš soudný den,“ zatřepe se mnou sametový hlas.

Zvednu hlavu, ale jeho majitel je už u dveří a mizí na chodbě.

„Co se ty o to staráš?“ zavrčím už pro sebe a s námahou se zvednu. Vydám se do přízemí pro energetický nápoj, než usnu úplně. Skoro nevidím na cestu a tak není divu, že vrazím do druhého největšího rváče na škole.

Tím prvním je samozřejmě Riderick.

„Hej co to děláš, ty usmrkanče?“ odhodí mě na zeď.

Absolutně ho ignoruji, už mi nezbývá energie ani na omluvu, natož na cokoliv dalšího. Dopotácím se k automatu a hodím tam peníze, abych si koupil energy-drink. Každou chvíli čekám, že mě začne mlátit, ale nic se neděje. Otevřu pití a začnu ho do sebe lít. Během několika minut se vzpamatuji aspoň natolik, že nepadám na každém kroku. Vezmu si ještě dva do zásoby a vydám se zpátky do třídy.

Cestou dávám pozor, abych nenarazil na toho, do koho jsem vrazil, už v hale se mi zdálo divné, že mě nechal být, a když jsem se otočil, nikdo tam nestál, jen dva členové Riderickova gangu.

Opatrně kolem nich projdu a vrátím se do lavice. Riderick sedí v lavici a zvláštně mě pozoruje. Jde mi z toho mráz po zádech.

„Derick Drew do kanceláře,“´ ozve se z rozhlasu. Tak tohle mě ještě chybělo, pomyslím si a vstanu.

Vrátím se za deset minut se šokem vepsaným ve tváři. Místo očekávaného trestu dostanu ředitelskou omluvenku a ještě stáhnutí trestu, který jsem dostal včera. Samozřejmě učivo musím dohnat.

Jako ve snách si vezmu věci a jdu domů. Nevím, jaká dobrá víla to zařídila, ale jsem jí nesmírně vděčný.

Po cestě namačkám zprávu klukům, ať se pro mě staví doma.

Doma zapadnu do postele a hned usnu.

Probudím se přímo na zkoušku a s klukama se setkám před domem.

„Jej ty nevypadáš jako mrtvola, co se stalo?“ dobírá si mě David, náš bubeník.

„Já nevím, jestli to nebude tím, že jsem se trochu vyspal, inteligente,“ strčím do něj.

„Fakt, a tu činnost jsi zvládnul sám nebo ti někdo asistoval?“ zeptá se Petr, kytarista.

„Nejsem ty, abych měl v posteli pět mužů,“ ušklíbnu se na něho.

„Hele nepřeháněj, mám jen dva, nemohli se dohodnout tak jsem si je nechal oba. Co je na tom zlého?“ zatváří se dotčeně Petr.

„Nic jen se divím, že ještě chodíš,“ ujistím ho se smíchem.

Petr po mě skočí a začne mě škrtit.

„Hej nesmíš nám uškrtit zpěváka,“ oddělá mu Dominik, náš klávesista, ruce od mého krku.

„Pusť mě, na svoji postavu si moc dovoluje, naše pískle,“ začne se s ním Petr prát.

„Hlavně to vyřvěte do světa a pak se zabijte, aspoň budu mít klid od fanoušků,“ podotknu klidně.

To je oba zchladí a začnou se tvářit jako nemluvňata.

Všichni mají přísný zákaz mluvit o tom, kdo je ten úžasný zpěvák a jak vlastně vypadá. Ví to jen tihle tři. Těm jediným věřím. Na koncertech chodím zásadně v bílé masce.

Všechny nás dokonale pobavilo, když na posledním koncertě, kde jsme byly jako předskokani, na konci začali skandovat, že chtějí nás. Hlavní kapela neměla daleko k infarktu.

Pak se náš manažer rozhodl, že zkusíme samostatný koncert a tak dřeme každou chvíli zkoušky.

Za kamarádského pošťuchování nakonec dojdeme do studia, kde zkoušíme.

Sednu si na židli a než se ti tři domluví, co budeme zkoušet, začnu si brnkat tu písničku, co jsem slyšel včera z úst toho, koho miluji.

I curse your smile century

I curse the stars, what will never fall

Comes here and give me back my smile,

I lost it in your eyes

Give me your love, …

Kluci zmlknou a poslouchají. Ticha si všimnu, až když se odmlčím k nadechnutí. Překvapeně zvednu hlavu.

„Děje se něco?“ zeptám se zmateně.

„Ta písnička, budeš ji zpívat?“ zeptá se Dominik.

„Ne, nebudu, nepatří mi,“ odpovím tiše a moje prsty pořád vydrnkávají tu melodii.

V pátek zkoušíme celý den. A v sobotu večer nervózně podupáváme v zákulisí a čekáme, až skončí předskokani. Pak konečně vyběhneme a začneme s úvodní písničkou.

I still hear your voice when you sleep next to me.

I still feel your touch in my dreams.

Forgive me my weakness, but I don't know why.

Without you It's hard to survive.

Lidi v hledišti ztichnou a zaposlouchají se. Začínám mít obavy, ale překonám je a zpívám dál. Je to buď, anebo, nic víc, nic míň.

Cause every time we touch,

I get this feeling and every time we kiss

I swear I could fly.

Can't you feel my heart beat fast,

I want this to last, need you by my side.

Cause every time we touch,

I feel the static and every time we kiss

i reach for the sky.

Can't you hear my heart beat slow,

I can't let you go.

Want you in my life…

Jen co skončíme, ozve se potlesk. Ze srdce nám spadne kámen a zpíváme další na pořadí. Pak zahlédnu jeho, stojí skoro až vzadu a podupává si nohou. Nespustím z něj pohled, nemůžu se na něj vynadívat, v černých džínech a tmavě zelené košili, která ladí k očím a dodává jim smaragdový lesk, vypadá líp než zmíněný drahokam.

Koncert pokračuje a čím víc se chýlí ke konci, tím jsou fanoušci divočejší. Nakonec musíme přidat ještě tři písničky, aby nás vůbec pustili z podia.

Manažer je v sedmém nebi, nečekal takový úspěch. Nikdo z nás ho nečekal.

Ale má to i své proti. V neděli místo zkoušení zůstanu doma s teplým zábalem, abych vůbec v pondělí mohl mluvit.

Když dorazím do školy, neslyším nic jiného než o nové skupině. Z jejich pištění, ječení se mi dělá zle. Ještě, že neví, kdo to zpívá, nemusel bych to přežít. Obloukem obejdu Ridericka a jeho partu a zapadnu do třídy a následně do lavice. Nevnímám hihňání holek a jejich rozplýváním se nad zpěvákem v masce. Pozoruji svět za oknem.

„Dnes jsi přišel včas? Kam to mám zapsat?“ ozve se vedle mojí lavice sametový hlas.

Podívám se po jeho majiteli.

„Co chceš? Nic ti nedlužím,“ odseknu a nenápadně se odtáhnu.

„Nepřišel jsem se zeptat, jestli mi něco dlužíš, přišel jsem se zeptat, jestli bys se mnou nešel na pizzu,“ opře se, s neodolatelným úsměvem, o moji lavici.

„Cože?!“ vytřeštím na něho nevěřícně oči. On si snad ze mě dělá srandu!

„Ptám se…“ začne mi opakovat Riderick.

„Já jsem tě slyšel,“ přeruším ho.

„Jen nevím, jestli máš zatmění mozku nebo jsi absolutně blbý, myslíš si, že bych šel s někým, jako  jsi ty na rande. Nehledě na to, že mám dost nabitý program, tak laskavě odpluj a dej mi pokoj,“ odpálkuji ho.

Skrčím se, jak každou chvíli čekám facku nebo, že mě chytne pod krkem.

„No aspoň jsem to zkusil. Tak se tě zeptám zítra, doufám, že budeš souhlasit,“ usměje se, dá mi polibek a odejde na chodbu.

Absolutně jsem nestihnul zareagovat. Teprve teď si uvědomím to ticho, co se rozhostí ve třídě. Rozhlédnu se. Všichni na mě koukají, jak na zjevení. Dlouho to nevydržím a vypálím na chodbu. Bohužel narazím přímo do toho idiota co posledně.

„A hele to je ten ubožák co do mě narazil už posledně, ani se neomluvil. Teď je to stejné, ale tentokrát za sebou nemá tu ochranitelskou bandu, tak se pobavíme,“ zkroutí mi ruku za záda a vede mě do chodby, kde nikdo není.

Jen co mě pustí, dostanu ránu do žaludku. Bolestí se zkroutím na zem. Tak do mě začnou pro změnu kopat. Pár jich si mě postaví a drží v šachu. Dostanu pár ran pěstí, když to přestane a pustí mě i ti co mě drží. Neudržím se na nohách tak se zhroutím na zem a s bolestí se odsunu ke zdi, kde omdlím.

Probudím se na ošetřovně.

„Jsi v pořádku? Nebolí tě nic?“ zeptá se mně starostlivě sametový hlas.

Obrátím pohled za hlasem. Na mojí posteli sedí Riderick a starostlivě se na mě dívá.

„Co je ti do toho?“ zeptám se ho a se sykáním se zkusím posadit. Jeho ruce mě hned vtisknou do polštáře.

„Zůstaň ležet. Aspoň než tě prohlídne doktor,“ napomene mě Riderick.

„Proč doktor? Jsme na ošetřovně,“ zamračím se.

„Dovol, ať tě uvedu do obrazu. Jsi v nemocnici a to napadení se odehrálo včera ráno. Doktoři se báli vnitřního zranění tak si tě tu nechali na pozorování,“ ujasní mi situaci Riderik.

„Ty si děláš srandu,“ hlesnu.

„Bohužel ne, ale neboj ten zmetek se tě už ani nedotkne a vyhne se ti kilometrovým obloukem,“ mrkne na mě.

„To jako jsi mu pohrozil, že dostane přes prsty, když se na mě podívá, jo?“ ušklíbnu se pobaveně.

„Ne. Řekl jsem mu, že dostane přes prsty, když se podívá na MÉHO kluka,“ usměje se na mě roztomile Riderick.

„To jsi neudělal,“ vytřeštím oči.

„Ale ano, udělal. Teď zbývá vyřešit otázku, kdy se ke mně přistěhuješ. Sám zůstat nemůžeš a moji rodiče s tím souhlasí,“ věnuje mi další roztomilý úsměv Riderick.

Radši zavřu oči, než mu odkývnu i to, že země je placatá a tančí na ní mimozemšťané.

„Jen přes moji mrtvolu,“odpovím pomalu a srozumitelně. Pak pootevřu oko a mrknu se co on na to.

Zamrká na mě.

„Miláčku tak ty chceš, abych se přestěhoval k tobě? To´s měl říct hned. Jen brnknu bráchovi, ať mi sbalí věci,“ rozšíří se mu usměv.

Zvednu ruku a vrazím mu facku.

„Ne ty kreténe, ty se nebudeš stěhovat ke mně a já se nebudu stěhovat k tobě. Nechodíme spolu a já tě neznám. Chápeš to nebo ti to mám přeložit do srozumitelné řeči?“ zaječím na něho. Takového tupce, aby svět pohledal. Mimochodem, moc nádherného tupce.

Okouzleně se koukám na jeho užaslý pohled. Ten kdyby dávali v reklamě spolu se sebevětší blbostí, tak se to prodává po milionech kusů.

Po chvilce se jeho pohled přemění do štěněčího. Jen zalapám po vzduchu a zatnu zuby.

,Nesmíš mu ustoupit jasné? Nesmíš´ říkám si jako modlitbu. S tím pohledem je prostě k pomilování.

„Ahoj Deri, jak se vede?“ ozve se přátelský hlas Dominika.

Zajásám, jestli to vyjde tak mám na půl vyhráno.

„Ahoj broučku, už je mi dobře,“ zamrkám na něho ignorujíc zachmuřený pohled.

Dom tohle pochopí, i když chodí s holkou, a navíc má smysl pro humor. A taky že ano.

„Miláčku kolikrát ti mám říkat, aby ses nepral. Víš, jak mi v našem útulném bytečku chybíš?“ nakloní se ke mně s mazlivým hlasem. Když je, ode mě milimetr někdo ho chytne pod krkem a odtáhne ho ode mě.

Zmateně zamrkám. Riderick stojí kousek ode mě a drží Dominika pod krkem. Z uší mu málem uniká pára.

„Ty jeden buzerante. Co si to dovoluješ k mému miláčkovi? Já ti dám, útulný byteček máš jednu vteřinu, aby ses s Derikem rozešel a vyklidil ten byt. Jinak tvoje kousky budou sbírat ještě příští století po zeměkouli a teď se kliď!“ vyhodí ho nemocničními dveřmi. Chudák Dominik mi stačí jen zamávat.

Zírám na to s otevřenou pusou a nevzmůžu se na nic jiného než na zírání.

„Co si ta omladina dnes nedovolí?! Viděls to miláčku? A to má ještě tu drzost ti nosit dopisy,“ zamává listem před mýma očima a začne ho otevírat. Jasně poznám písmo manažera.

„Co si to dovoluješ? To je můj dopis sprosťáku,“ vyletím navzdor bolesti z postele a skočím po dopise. Jemu přitom uštědřím další facku.

„Vypadni z pokoje ty…“ zalapám po dechu. Na víc se nezmůžu, protože mi ucpe ústa svými.

„Nenávist je jak vítr. Jen láska určuje hranici mezi iluzí a snem,“ zašeptá a zmizí jako ten příslovečný vítr.

Jako ve snách se dotknu svých úst. Ještě na nich cítím jeho polibek. Chvilku se vzpamatovávám a pak otevřu dopis od manažera. Zachmuřím se, požaduje, abych sundal na příštím koncertu masku a příští koncert je za necelý měsíc.

To přece po mě nemůže chtít!

Lehnu si a snažím se přemýšlet. Jediné co mi v tom brání je Riderickův obličej co se mi zjevuje před očima.

„Zatraceně proč tě musím tak milovat Ridericku Azuki?! Dej mi už pokoj!“ vykřiknu na celou nemocnici. Bohužel, čeho si nejsem vědom je, že ten, komu ta slova byla určena stojí před nemocničním pokojem a slyší každé slovo.

Usměji se.

,Tak přece mě miluje. To je, ale tvrdohlavec. Aspoň vím, že mám pořád u něj naději´ pomyslím si vděčně a jdu ztichlou chodbou k východu.

Do školy se vrátím pouhý týden před koncertem. Ten, který byl mezi nimi, byl pro můj úraz zrušen. Jdu k automatu a koupím si kolu. Přitom poslouchám hovor nedalekého hloučku.

„Já bych toho debila co ho zranil, zabila, jak si dovoluje šahat na mého Derika? No počkej jen, co zjistím, kdo to udělal!“ vyhrožuje jedna, holka z naší třídy, má bojovný postoj a zaťatou pěstičku. Nejlepší na tom je, že se bojí i drobného pavoučka.

„Jak si ho dovoluješ, přivlastňovat, mého zpěváka? Ten je můj. Jen počkej, až pojedeme na svatební cestu, můžete mi zamávat!“ brání se spolužák.

Málem vyprsknu to, co mám v ústech. Jen s námahou polknu a rozkašlu se. Tohle je další perlička, ten spolužák chodí s holkou. K hádce se pomalu začnou přidávat další.

Přestane mě to bavit a tak se vydám do třídy.

Proti mně jde ten, co mě zmlátil se svou partou, už, už chci uhnout, když se parta zarazí a snaží se kolem mě proplížit. Riderickův gang, který stojí kousek dál, z toho má záchvat smíchu.

„Tak tě vítám ve škole Deriku,“ pozdraví mě Dan a ostatní přátelsky pokývnou.

Zaskřípu zuby a zapadnu do třídy.

„Miláčku ahoj, netušil jsem, že tě už pustili. Měl jsi mi zavolat, zlobidlo,“ vyrazí mi naproti Riderick.

„Díky nebylo třeba. Mám něco, čemu se říká kamarád,“ procedím skrz zuby.

„Doufám, že to nebyl ten hnusák, co tě posledně balil,“ stará se Riderick a vede mě k sobě do lavice.

„Pusť mě, sedím jinde,“ snažím se mu vytrhnout.

„Kdepak. Co jsi byl nemocný, změnil se zasedací pořádek. Učitel usoudil, že bude lepší, když budeš sedět s někým, kdo má smysl pro odpovědnost. Hned ti dám opsat sešity,“ vrká Riderick.

„Tím zodpovědným myslíš sebe?“ zeptám se s ironií.

„Samozřejmě koho jiného,“ zamrká na mě Riderick.

Tak tohle je fakt síla. Největší rváč na škole a nejzodpovědnější, tomu se říká černý humor. Než se naději sedím v jeho lavici, která je přitisknuta úplně ke zdi, takže, když budu chtít, musím kolem něj, posadil mě totiž ke zdi. Posadí se vedle mě a začne se přehrabovat v tašce, aby se vzápětí narovnal se sešity v ruce, které mi podá. Vytáhnu své a začnu rychle opisovat zameškanou látku. Nevím, od koho jiného bych si je půjčil.

Skončím s posledním zvoněním, protože se mi do toho připlete vyučování a hlavně Riderick, který se mě co chvíli někde dotýká.

„Nevíš, že to je obtěžování?“ vyjedu po něm asi po sté za dnešek.

„Když já tě obtěžuji rád,“ zavrká mi do ucha Riderick a vzápětí mě do něj lehce kousne.

,Pomožte mi všichni svatí´ pomodlím se v duchu a s taškou přes rameno vstanu.

„Ty už jdeš?“ zamrká překvapeně Riderick.

„Představ si to. Škola už totiž skončila,“ upozorním ho sarkasticky na daný fakt.

Mrkne na hodinky.

„Víš, že máš pravdu, miláčku?“ zamrká překvapeně Riderick. Vzápětí se usměje.

„Doprovodím tě domů,“ oznámí mi.

„Já nejdu domů a už vůbec ne s tebou,“ vyhrknu rychle.

„Ty máš vlastně tu brigádu. Promiň, zapomněl jsem, tak mi aspoň zavolej, jak dorazíš domů, ať vím, že jsi v pořádku,“ vlepí mi pusu.

„Nemám tvůj telefon,“ odseknu vztekle a než stačím dodat, že ho nechci, drží můj telefon v ruce a vyťukává tam své číslo. Potom si vezme moje a vrátí mi telefon. Než stačím protestovat, vtiskne mi polibek a zmizí jako duch.

Loudám se za ním, jak nejpomaleji to jde. Když dorazím před školu, uvidím, jak se Riderick zastává malého kluka. Na pravé paži má připnutou červenou pásku hlásající, že je šéfem ochrany proti šikaně. Ostatní z jeho party mají také ty samé pásky leč v zelené. Překvapením sednu na schodek u vchodu a nemůžu uvěřit tomu, co vidím. Já ho považuji za největšího grázla na škole a skutečnost je úplně jiná! Není divu, že mu rvačky tak hladce procházeli, zatímco všichni ostatní za ně byli tvrdě trestáni.

V zápětí se před školou objeví ředitel, doprovázený děkanem a odvede výtržníky do ředitelny.

„Miláčku jsi v pořádku?“ doběhne ke mně Riderick, když vidí, jak tam sedím.

Apaticky přikývnu a nemohu spustit oči z pásky, která zdobí jeho rukáv.

„Já… omlouvám se ti,“ vyhrknu, a rozběhnu se pryč. V zádech cítím jeho zmatený pohled. V tu ránu ve mně dozraje rozhodnutí a zavolám manažerovi, že s odhalením své indenty souhlasím a že musíme probrat podrobnosti.

Manažer přijede do studia a přes půl hodiny se dohadujeme jak to provést. Nakonec vyhraji já argumentem, že kdybych nastoupil bez masky tak to označí za podvod, takže masku sundám v polovině našeho hitu Everytime We Touch. Tu hodlám zpívat v polovině koncertu. Ještě ho požádám, aby poslal jeden lístek Riderickovi.

Měsíc do koncertu uběhne jako voda. Kolotoč mezi školou, zkouškami a učením, mě šíleně vyčerpává. Spím každou volnou chvilku.

Riderick kolem mě skáče jako kvočna kolem kuřete. Neskutečně mě pomáhá. Sice cením zuby a bráním se, seč můžu, ale spíš jen abych neztratil tvář. Moje ´kousance´ bere Riderick s humorem.

Konečně je tu den koncertu. Sál je natřískaný k prasknutí. I když se rozhlížím Ridericka nikde nevidím. Projede mnou hrůza.

Vzápětí začne koncert. Písnička střídá písničku a pomalu se blížíme ke konci. Stále Ridericka nevidím. Déle už nemůžu čekat a dám smluvený signál. Uslyším první tóny písničky a v ten moment ho spatřím. Zachvěje se mi zem pod nohama; přišel.

I still hear your voice when you sleep next to me.

I still feel your touch in my dreams.

Forgive me my weakness, but I don't know why.

Without you It's hard to survive.

Cause every time we touch,

I get this feeling and every time we kiss

I swear I could fly.

Can't you feel my heart beat fast,

I want this to last, need you by my side.

Cause every time we touch,

I feel the static and every time we kiss

i reach for the sky.

Can't you hear my heart beat slow,

I can't let you go.

Want you in my life.

Teď pomalu zvedám ruku a chytnu si masku. Stačí zmáčknout jeden bod a maska se uvolní. V hledišti se blýsknou foťáky, i když si myslím, že nebudou mít čas fotit.

Your arms are my castle, your heart is my sky.

They wipe away tears that I cry.

The good and the bad times we've been through them all,

you make me rise when I fall.

Stisku uzávěr a držím masku v ruce. Začínám ji pomalu sundávat.

Cause every time we touch,

I get this feeling and every time we kiss

I swear I could fly.

Can't you feel my heart beat fast,

I want this to last, need you by my side.

Cause every time we touch,

I feel the static and every time we kiss

I reach for the sky.

Can't you hear my heart beat slow,

I can't let you go. Want you in my life.

Oddělám masku a v ten moment ustane pištění a vřískání z publika, které tam až do teď znělo. Všichni jsou v šoku a nejvíc asi ti, kteří se mnou chodí do školy, či do třídy. Některé holky dokonce omdlí. Na to jsme připraveni. Hned se k nim začnou prodírat zdravotníci. Zato novináři nestíhají fotit.

Cause every time we touch,

I get this feeling and every time we kiss

I swear I could fly.

Can't you feel my heart beat fast,

I want this to last, need you by my side.

Dozpívám poslední slova nespouštějíc oči z Ridericka. Jeho reakce mě zarazí. Neříká nic, na tváři má kamenný výraz. Pak se dokonce zvedne a jde pryč!

,Tak a je to, ztratil jsem ho, ´ pomyslím si smutně.

,Ale koncert se musí dozpívat, ´ rozhodnu se pevně a začnu s další písničkou.

I know there's something in the wake of your smile.

I get a notion from the look in your eyes, yea.

You've built a love but that love falls apart.

Your little piece of heaven turns too dark.

Listen to your heart when he's calling for you.

Listen to your heart there's nothing else you can do.

I don't know where you're going and I don't know why,

but listen to your heart before you tell him goodbye.

Nevím, proč jsem začal zpívat zrovna ji, snad jsem doufal, že ho zastavím. Nepovedlo se.

Sometimes you wonder if this fight is worthwhile.

The precious moments are all lost in the tide, yea.

They're swept away and nothing is what is seems,

the feeling of belonging to your dreams.

Listen to your heart when he's calling for you.

Listen to your heart there's nothing else you can do.

I don't know where you're going and I don't know why,

but listen to your heart before you tell him goodbye.

And there are voices that want to be heard.

So much to mention but you can't find the words.

The scent of magic, the beauty that's been

when love was wilder than the wind.

V zákulisí se ozve tichá hádka.

K mému jasnému hlasu se přidá jeden sametový. Překvapeně se podívám a vidím Ridericka jak se ke mně blíží. Překvapením málem zapomenu slova.

Listen to your heart when he's calling for you.

Listen to your heart there's nothing else you can do.

I don't know where you're going and I don't know why.

Listen to your heart before you tell him goodbye.

Listen to your heart, hmmm.

I don't know where you're going and I don't know why.

Listen to your heart before you tell him goodbye.

Dojde ke mně a dívá se mi přímo do očí, nevím jak reagovat tak jen čekám. Jen co dozní poslední tóny, dá Riderick pokyn a moje kapela spustí první tóny pro mě známé písničky:

Stop

I curse your smile century

I curse the stars, what will never fall

Comes here and give me back my smile,

I lost it in your eyes

Give me your love,

I want nothing more

than to feel it in myself

and go to meet her

Please stop

Don’t forget

so stop

Don‘t run away

You stole my heart

I want to revenge yours

Do očí mi vhrknou slzy štěstí, tahle písnička je jen pro mě, tím jsem si jistý. Okouzleně poslouchám poslední slova.

So stop

Stay

Stop already

You stop resist my love

Maybe for the thousandth time I say

Stop

My love

So stop

I'm just your own.

I am still just yours.

,Ale stejně si to ode mě kluci schytají, co se mi mají co plést do mého života? ´ pomyslím si, těsně před tím, než mi Riderick dá polibek, který doslova obletí svět.