SONP

            Boje mezi jednotlivými rasami neustávají. Ti nejslabší se spojily s nejsilnějšími a u těch se zabíjí každý s každým. Poslední válka je mezi anděly a démony. Můj otec je vládce andělů a hlavní generál. Takže to ze mě dělá korunního prince, jeho pomocníka, učně a živý terč pro démony.

            Otec dnes jede (no spíš letí) do dalšího boje a mě nechal v sídle neboli v „bezpečí“. Jenže jsme oba zapomněli, že démoni jsou jako stíny a těch je ve válce víc než dost.

            Chtěl jsem zaletět k mojí sestře. Má narozeniny, ale bydlí až u Žlutého lesa, protože s otcem moc nevycházejí.

            Dárek jsem dal do tašky, stoupl jsem si na balkón, roztáhl křídla a odrazil se.

            Po pár metrech mě začali sledovat dva démoni. Honí mě po lese, snaží se mě zmást u skal, ale znám to tu dobře. Zaletím nad moře a střemhlav se pustím dolů. V poslední chvíli roztáhnu křídla a vyberu to do plachtění. Démoni to nestihnou a zahučí přímo do vody. Když si myslím, že mám vyhráno, vyskočí z vody a za nohy mě stáhnou pod hladinu.  Stahují mě níž, křídla mám ztěžklá, a proto jsou mi k ničemu. Vytáhnu meč a setnu lano, kterým mě drží. Ani si toho nevšimnou. Než se doplácám ke břehu, musím stáhnout křídla, aby se mi lépe plavalo, ale abych řekl pravdu mokrá křídla řežou a vyndat je ven je skoro tak bolestivé jako, když vám dorůstají končetiny. Ale pokud je stáhnete mokré, neuschnou dokud je nevytáhnete a neosušíte, a po celou dobu máte pocit trnů v zádech.

            Musel jsem to dojít pěšky. Naštěstí to nebylo až tak daleko.

Na jejím sídle byla zrovna audience, aby jim i lid mohl popřát. Je výborná královna a všichni, kromě mého otce, ji a jejího manžela zbožňují. O to je větší škoda, že nemůže vládnout celému království.

Jakmile otevřu dveře, všichni se na mě otočí. Ono vidět na durch mokrého korunního prince andělů, jak klečí před svojí sestrou a podává jí dárek, se jen tak neuvidí. Jinak oslava to byla pěkná.

„Co jsi proboha dělal?“ sjede mě jen co jsme sami.

„No co by. Být korunním princem znamená sílu, odvahu a neustále mokré trenky.“ Její manžel se prohýbá smíchy. Setře ho naštvaným pohledem.

„Budu na sebe dávat pozor. Nenechal bych jen tak někoho využít mě proti vám. Věř mi.“ Ségřin výraz se uvolnil a konečně si rozbalila dárek. Byl to zlatý náhrdelník kovaný do spirál se safírem.

„Jsi zlato,“ radostně mě objala. Rukou mi přejela schovaná křídla. Bolestně jsem syknul. „Promiň, zapomněla jsem. Drahý, dones mi prosím mast na bolest. Ukaž mi je!“ Rozkazovat to by jí šlo.

Začal jsem rozprostírat křídla. Do očí se mi hrnuly slzy a po sále se ozval můj řev.

„No vidíš ty hrdino.“ Seděli jsme u stolu a sestra mi dovazovala křídla. „Neměl bys s nimi aspoň hoďku nic dělat. Takže ti půjčím letax, aby jsi byl doma před kontrolou.“

Oba je pořádně obejmu a přenesu se do zámku. Ohlásím se poslovi od otce a jdu do pokoje. Až na bolest v zádech mám dobrou náladu, takže si kvůli broukání nevšimnu, že je v pokoji někdo další dokud mě nesejme po hlavě.

Cítím čpavek. „Vstávej Růženko!“ pronese melodický hlas. Zkusím se pohnout, ale okovy a pěkně silná bolest hlavy, jsou proti.

„Á, konečně vzhůru!“ tentokrát je posměšný. Zamžourám do tmy. Jsou asi dva.

„Na to kolik vojáků nám už odrovnal, jsem ho chytil celkem snadno,“ pronese ten druhý, „ale tím líp pro nás, že jo,“ oba se rozesmějou.

„Tak jo, já se pustím do práce a ty zatím udělej něco k snědku, ať nám chvilku vydrží,“ řekne ten první a ten druhý jde bez námitek pryč.

„Kde jsem?“ migréna mi znemožňuje logicky myslet.

„Se mnou, to ti nestačí?“

„Vypadám na to?“ Ani mu pořádně nevidím do tváře a už ho můžu zařadit na černou listinu. Zachechtne se.

„Tak fajn. Ve sklepě, v mém hradu. Takže v podsvětí. A abych ti ušetřil otázky. Ten druhý se jmenuje Nate a dovedl tě sem a mně můžeš říkat Lucifer. Jo a samozřejmě tě chceme využít pro výhru, no a možná určitě se s tebou pobavit..“ Až moc informací.

Přejde ke mně, pohladí mě po hrudi, „nevyužít příležitosti by byla škoda,“ zašeptá mi do ucha.

„Táhni!“

„Takhle mě odmítnout!“ na hruď mi přiloží nůž a udělá pár dlouhých ran. Ke konci mám ještě zlomenou nohu, pěknou sadu modřin a pár ran bičem.

Pak někdo v noci přišel a všechno mi ošetřil. A takhle to šlo dál. Přišel, odmítl jsem ho, vynahradil si to jinak a pak mi to nechal spravit.

Už je to měsíc. Nikdy bych neřekl, že mučení vydržím tak dlouho. A těch pár příležitostí popovídat si s démony o něčem jiném než je válka, nebylo zase tak zlé. Spíš co mě doopravdy štve je to, že za týden budou Vánoce a sestra má někde kolem nich rodit. Doufám, že se jí nic nestalo a že se nestresuje. Po chodbě se rozlije radostné pískání.

„Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu, Růženko,“ oznámil mi Lucifer v sexy póze mezi dveřmi. Růženko mi začal říkat protože, když se mě dotkne, prý nejdřív zrůžovím a až po tom mu začnu nadávat.

„Domluvil jsem se s tvým otcem a zítra tě pustím.“

„A ta špatná?“

„Protože jsem tvé přítomnosti nemohl využít tak jak bych chtěl, dostaneš ode mě aspoň dárek.“ Při slovu dárek mě přejel mráz po zádech.

„A sakra, já ti ještě žádný nepořídil,“ ušklíbl jsem se.

Chytil mě za bradu a zašeptal mi do ucha: „Já si to vyberu později.“ Kolem ruky mi ovinul náramek a jeho konce mi zaryl pod kůži.

Bolelo mě to jako prase. Odemkl mi pouta, vytáhl mě na nohy a odvedl nejspíš do jeho pokoje. Šel jsem do sprchy. Se slibem, že mi nevleze do koupelny jsem si dal sprchu a notnou chvíli na sebe koukal do zrcadla. Kaštanové vlasy, hnědé oči ... vše bylo stejné až na ten náramek.

Ležel v posteli, jen v kalhotách, koukal do stropu a potahoval z cigarety. To že chce abych si lehnul za ním mi došlo, ale že bych se k tomu nějak měl. ..

„Pojď, pořádně se vyspíš a slibuji ti, že ti neudělám nic čeho bys pak litoval.“ Když uviděl můj výraz utvořen z toho, že přemýšlím kdy zdrhnu, rozhodl se svůj slib trochu změnit: „Dobře, slibuji, že odsud odejdeš stejně čistý jako jsi přišel.“

To už bylo lepší. Lehl jsem si k němu v čistých kalhotách, které mi předtím půjčil a po ostýchavé chvilce jsem si od něj vzal cigaretu. Leželi jsme a povídali si asi tak do půlnoci a než jsem zavřel oči úplně naučil mě francouzský polibek. No, já jsem na výběr ani moc neměl, ale aby bylo jasno, já už se s holkami líbal, ale takhle až ...

„Tu ho máš. Čistého jako lilie.“ Doslova mě hodil před otce. „A moje útěcha? Padlí andělé které jsi přede mnou zamkl?“ Tak kvůli téhle prkotině byla válka. potřebuju panáka.

„Tady.“ Kolem prošlo šest padlých andělů. Lucifer si pár z nich pořádně prohlížel. Při tom pohledu jsem chtěl ty rty ochutnat ještě jednou. U posledního po mně Lucifer dloubl pohledem a ušklíbl se u mého hladového pohledu. Otec zhnuseně zavelí: „Odcházíme!“

Dneska byly Vánoce. Tiře se narodila holčička. Otec začal mít zase radši ji a na mě povolal kněze, který mi dal náhrdelník se šutrem, aby vytvořil silové pole, kdyby se ještě nějaký démon rozhodl přiblížit. Náramek od Lucifera schovávám pod dlouhými rukávy. Nejde sundat, ale otec si ho naštěstí nevšiml.

Stál jsem u dveří na balkón, když se mi okolo pasu omotaly ruce. „Stýskalo se ti Růženko?“ Lekl jsem se. Věděl jsem, že ten šutr nebude funkční, ale přesto jsem byl šokován.

„Jak to? Co?“ Velmi inteligentní. Já vím.

Přejel prsty po náramku. „Říkal jsem, špatná zpráva pro tebe.“ shodil mě na postel. Nehodlal jsem se jen tak dát. „Ale no tak, já jsem viděl ten hladový pohled. A navíc, pak by mohla vládnout tvá sestra. Vím, že cítíš vinu za to, že ji tvůj otec obral o dědičný trůn a i tak vím, že to chceš!“ Pomalu mě vysvlékl a to byla asi ta poslední pomalá věc kterou ten večer udělal a která se opakovala jen jednou.

Probudil mě křik. Spali jsme v posteli. Lucifer měl ruku kolem mého pasu a byl na mě nasáčkovaný. Služebná, která mě šla vzbudit, právě běžela s křikem po chodbě. „Tak tohle byl hnusný budíček,“ zavrčel Lucifer, ale jak uviděl můj pohled usmál se. „Dobré ráno Růženko.“ Zlehka mě políbil.

„Čekal jsem, že se neudržíš. Nechtěl jsem být hnusný, ale po tomhle budíčku...“

Nejprve vypadal jakoby mě chtěl uhodit, ale pak mi zavrněl do ucha: „Ještě řekni, že ti vadím ...“ chtěl jsem ho pěkně setřít, ale kousl mě do ucha a já jsem se zmohl jen na zavzdychání.

„Co to děláš? Máme ještě měsíc!“ otec dokonale splýval s rudým svetrem, co měl na sobě.

„Jen pokud si nenajdu partnera, čistého anděla, jak si chtěl,“ měl jsem v tom naprostý hokej. Přivinul se ke mně, „a podle mých zdrojů tvůj syn čistý je, totiž byl.“

            Nevěděl jsem jestli to sekne dřív se mnou nebo s otcem. Pomohl jsem ho vyhodit z rodinného sídla a to rovnou dvakrát.

            „ Užij si to!“ řekl kousavě a do půl hodiny byly všichni, kromě pár sloužících na odchodu. Lucifer ležel celou dobu na posteli, jenom tak jak se probudil a sledoval mě. Stál jsem nehybně na balkóně, narozdíl od něj oblečený.

            „Pojď ke mně.“

            „Zmlkni!“ nevím co mě štvalo víc. Jestli to, že jsem mu já blbec naletěl, nebo to, že jsem zradil rodinu.

            „Pojď ke mně, vysvětlím ti to.“

            „Co? Využil jsi mě, vyhodil jsi mého otce a já blb ti na to naletěl. Chápu to dost dobře, ale děvku už ti dělat nebudu. Jen si zabalím.“ na to, že jednou budu potřebovat rychle vypadnout jsem byl připraven. Pod falešným dnem skříně byla schovaná taška.

            „Budeš vládnout se mnou.“ zapálil si cigaretu.

            „Zapomeň!“

            „Budeš! Takhle to bylo v dohodě:“ začínal být nervní.

            „Dohodu jste měli vy. Mě se to netýká.“ otočil mě a přirazil ke skříni.

            „Dohoda se vztahuje na toho koho si vyberu, takže ten svůj pěknej zadek rychle přivykni na trůn. Sledoval jsem tě ještě předtím než začala válka. Tys byl vlastně moje hlavní záminka.“ skvělý, tak třikrát..“ Věděl jsem, že nechceš vládnout podle otce a tvoji sestru znám dobře, pomohla mi tě dostat do pekla a pak ještě s dohodou.“ zrádkyně. „ Když budem vládnout oba, můžem udržet mír mezi oběma druhy. Tak co?“  v očích mu plálo.Začal se sklánět k mým rtům.

            „Když já chtěl dceru.“ znělo to trucovně. Odtáhl se na délku paží.

            „Co?“ vyrazil ze sebe a stáhl obočí jako puberťák, když chce dokázat svým rodičům, že je lepší.

            „ Jmenovala by se Elizabet, ale říkali bychom ji Elon. Měla by tmavé oči, vzpurnou povahu, hrála by si s Rous a obě bych je učil střílet z luku.“ smál se dost nahlas.

            „Neboj nějak si ji uděláme.“ usmál se a políbil mě.

            Je to už druhý rok co jsme Elon našli.Je přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Jen až povyroste, bude to nazabytí.

            „ Máš krásnou dceru.“ řekla Tira.

            „Nepodlézej, pořád ti to vyčítám.“

            Lucifer mi ovinul paže kolem pasu: „ Když se mnou půjdeš dovnitř, odpustíš ji to, a to hodně rychle.“

            No jasně, že jsem šel, taková nabídka se neodmítá.

Obrázek k této povídce bohužel nebyl dodán, tak ho sem přidávám já... Snad se bude líbit, nepodařilo se mi najít nic jiného. ;-)