SONP

Zase! Zase! Zase! Už je osm a zase má zpoždění! Vysoký muž v obleku šitém na míru ještě silněji zaťal prsty do aktovky, kterou nesl v levé ruce. Pohledem na hodinky zkontroloval čas, přidal do kroku a tak za chvíli stál před pronajatým apartmánem.

Ani se nenamáhal s klepáním, protože věděl, že by mu stejně nikdo nepřišel otevřít. Jen si typickým gestem poupravil brýle na nose a vešel.

Do očí ho praštil šílený nepořádek. Pozůstatky mejdanu z minulé noci a nezaměnitelný odér alkoholu a sexu, tak to tvořilo scenérii místnosti, do které Sebastian zavítal. Nic z toho ho ale nepřekvapovalo. V šoku by byl, kdyby sexy symbol a úžasný zpěvák Christian byl o půl osmý v salonku se zbytkem kapely. Takhle ale Sebastianovi nezbývalo nic jiného, než si pro hvězdu přijít osobně.

S třísknutím zavřel dveře, přešel po místnosti a otevřel okno dokořán. Poté upřel zrak na postel, ze které mezitím vykoukl spolunocležník slavného zpěváka.

No, jak sem si myslel, číšník, pomyslel si Sebastian, když si dotyčného mladíka prohlížel přes skla brýlí.

Ten jen zbledl a chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Když se začal nadechovat, tak ho Sebastian utnul: „ Tady není, co řešit. Ještě není devět, takže nejste de facto v práci a ve svém volném čase si můžete dělat, co chcete. Já bych si jen rád promluvil tady s tímhle,“ Sebastian hlavou pokynul k ještě spící hvězdě.

Rozpačitý číšník jen něco zamumlal a během chvilky byl pryč, po tom, co se zaklaply dveře, přešel Sebastian po místnosti a nakoukl do koupelny. S povděkem zaznamenal přítomnost lavoru, do kterého následně natočil tu nejledovější vodu. Opět se vrátil do místnosti, kde stále ještě společensky znaven, odpočíval Christian. Sebastian se už nad ničím nerozpakoval a vylil celý obsah lavoru zpěvákovi na hlavu.

„Á!“ vykřikla hvězda a začala se hrabat z pod přikrývek.

„Co to…? Vy!“ zařval Christian, když se mu podařilo zaostřit svůj pohled na postavu před sebou.

„Co tady děláte?“ dožadoval se odpovědi zpěvák.

Sebastian jen sklouzl pohledem na hodiny a poté opět jeho oči spočinuly na zmoklé hvězdě.

„Je čtvrt na devět,“ pronesl ledovým hlasem Sebastian, „o půl osmé měla být Vaše Milost přítomna na společné schůzce. Cela skupina čeká jen a jen na Vás.“

Zatímco Christian pobíhal po místnosti a sháněl věci na sebe, měl Sebastian dost času si zpěváka prohlédnout a musel chtě nechtě připustit, že si obdiv svých fanoušků zaslouží. I přesto, že celou noc proflámoval, byl velmi pohledný. Dlouhé černé vlasy, tmavě hnědé oči a vypracovaná postava. Úplný idol.

„Už jsem hotov,“ prohodil zpěvák a vyrušil tak Sebastiana z jeho úvah.

Ten, aby zamaskoval své vnitřní rozpoložení, si odkašlal a posunul brýle na nose. Poté vyrazili. Sebastian nasadil takové tempo, že mu Christian sotva stačil. Procházeli hotelovým komplexem směrem k zamluvenému salonku, dovnitř ale nevešli. Sebastian prudce zastavil těsně před místem určení, na což Christian nebyl připraven, a tak do svého nedobrovolného průvodce vrazil.

Ten chlap má snad svaly ze železa, pomyslel si naštvaně Christian, když si mnul naražený nos. Ale i přesto si byl dobře vědom toho, že ani ten nejlepší oblek neskryje tělo, jaké má jejich manager.

Jinak je to ale pěknej pitomec. Suchar bez špetky smyslu pro humor. Neustále mě jenom někde nahání a otravuje. To nemá žádný soukromý život nebo co? Ale asi ne… Kdo by ho taky chtěl!

Přesto si neodpustil pohled na Sebastiana, který se právě s rukou na klice rozhodoval, zda vstoupit či nikoliv.

Měděné vlasy stažené do přísného culíku, zelené oči, které vždycky ztvrdnou, když se jejich majitel zlobí a které tak neskryjí ani brýle. Rty stažené do přísné linky. Když se nad tím Christian zamyslel, tak vlastně tohohle managera nikdy neviděl se od srdce zasmát.

Docela by mě zajímalo, co bych musel udělat, abych donutil tohohle robota se usmát, zamyslel se zpěvák, když v tom ho z nebezpečných myšlenek vyrušil zvuk rozbíjejících se věcí a následné Sebastianovo otevření dveří vedoucích do salonku.

Jejich očím se naskytl typický pohled. Sebastian si jen navyklým gestem poupravil brýle a čekal.

„Koukej mě pustit, ty úchyláku,“ nadával drobný mladík. Alex byl klavírista a pro skupinu psal písničky. Ale to, co kromě lidí v kapele plus několika dalších, nikdo netušil, byl fakt, že tento mladík je vikomtem a neskutečným boháčem.

„Když to udělám, tak Vaše Výsost spadne na zadek přímo do střepů,“ odpověděl sarkasticky Michael.

Michael byl baskytaristou skupiny a na každý pád si s Alexem nesedl. Nechával se slyšet, že všechna rozmazlená princátka mu můžou něco. A tak se Alex rozhodl mu dokázat, že i když je boháč, tak není žádný princátko. Michael to přijal a sázka na sebe nedala dlouho čekat. Do dvou měsíců si musel Alex někoho najít, ale nesměl té dotyčné slečně prozradit ani titul ani to, jak je bohatý. A aby toho nebylo málo, tak mu Michael trošku poupravil zevnějšek a změnil šatník. Takže se z vikomta Alexandra stal obyčejný mladík Alex.

Měsíc uběhl jak voda a Alex byl zatím stále bez partnerky, což se neobešlo bez trefných komentářů ze strany Michaela. Alex si to ale nenechal líbit a tak se co chvíli strhla hádka. Ta dnešní končila smetením sklenic ze stolu. Ty se na zemi roztříštily na tisíce kousíčků. Až zvuk rozbíjejícího se skla zchladil horké hlavy. Alex, který se vzpamatoval jako první, chtěl sáhnout po telefonu, aby na likvidaci té skleněné pohromy povolal úklidovou četu. Mělo to ale jeden nepatrný zádrhel, milý vikomt byl bos a jak každý ví, chodidla si se střepy moc nerozumí, ale … ale našel se rytíř v lesklé zbroji, který jistému zranění zabránil.

Zatímco Michael odnášel vzpouzejícího se Alexe mimo rádius střepů, komentovala nastalou situaci poslední dvojice členů kapely. Robin a Daniel byli dvojčata s neskutečným smyslem pro humor. Kanadské žertíky byly u nich na denním pořádku.

„Koukám, že jsem o nic nepřišel,“ ohodnotil situaci v salonku Christian.

Sebastian jen protočil panenky, ale proč plýtvat slovy, když to nevyvolá žádanou odezvu? Proto radši začal mluvit o tom, proč si nechal všechny svolat.

„Když už jsme se tady všichni sešli,‘“ zpoza brýlí střelil pohledem po Christianovi, „a uklidnili,“ tentokrát jeho pohled spočinul na Alexandrovi s Michaelem, kteří seděli na pohovce co nejdál od sebe, „bych vám rád oznámil, že zítřkem počínaje se celé dva měsíce ponesou ve znamení benefičních koncertů. A ještě než začnete skákat metr dvacet,“ brzdil dvojčata Sebastian, „bych vás chtěl na něco upozornit. Jelikož výtěžek z koncertů půjde na pomoc potřebným, tak doufám, že se ty dva měsíce budete krotit a já nebudu muset řešit milenecké roztržky, zdemolovaný interiér nebo červy v polívce. Kromě nás se této akce budou účastnit i jiné kapely, tak ať se neukážeme v tom nejhorším světle. Je to jasné?“

Poté co mu všichni svatosvatě slíbili, že se budou chovat vzorně, jim ještě poskytl pár základních informací a pak shromáždění rozpustil.

„Takže dva měsíce na cestách, jo? Už se těším, jak to tam pořádně roztočím,“ pochvaloval si Daniel a jeho dvojče mu jen souhlasně přikyvovalo. Jejich nadšení ale zchladil Michaelův výraz.

„To ste si toho nevšimli?“ zeptá se. Když ale vidí nechápavý výraz zbytku osazenstva, tak si jen povzdechne: „Sebastian je velmi ale velmi vyčerpaný. Dá celkem práci zorganizovat vše potřebné a tohle turné nám ještě zvedne reputaci. On to dělá pro nás!“ rozohnil se Michael.

„Hmm, ale je za to placený,“ prohodí na půl úst Christian.

Ale ani tato kousavá poznámka dvojčatům náladu nezvedla. Ale to by nesměli být oni, aby okamžitě nepřišli s nějakým nápadem.

„No tak mu taky pomůžeme, ne?“

„Jasně, jasně,“ přizvukoval Danielovi Robin.

„Tak my razíme. Zabalit si a připravit se, abychom tady byli zítra včas. Zatím!“

Zbytek kapely se ani nestačil z toho obratu o sto osmdesát stupňů vzpamatovat a už viděli jen vzdálené postavičky dvojčat.

„Tak se budeme řídit jejich příkladem, ne?“ optal se pobavený Michael. „Tak to dnešní rande odvolej, Christiane. Alexandra o nic takového prosit nemusím, protože něco takového jako rande je mu na hony vzdáleno, že Vaše Výsosti,“ neodolal Michael a musel si rýpnout. „A mimochodem, tik tak tik tak, už je měsíc pryč a zatím to nevypadá nijak valně. Jestli to tak půjde dál, tak mám výhru v kapse. Už se na to těším.“

„Jen si nefandi,“ odsekl naštvaně Alex. Tuhle sázku rozhodně prohrát nechtěl, protože poražený musel vítězi celý den sloužit. A Alex moc dobře věděl, že Michael by si to užil. Teďka ale nebyla vhodná doba o tom přemýšlet, tak jen prohodil: „Omluvte mě,“ a měl se k odchodu.

„Dej si pozor,“ volal za ním Michael, „aby ses dostal přes ty davy obdivovatelek.“

Alex se na něj ještě naposledy otočil, poupravil si brýle na nose a zlostně odkráčel.

Jakmile vikomt zmizel za rohem, zmizel i Michaelovi úsměv ze rtů.

„A co když si opravdu někoho najde?“ ozval se mu za zády Christian.

„A co to má co dělat se mnou?“ zeptá se Christian. Já jen chci, aby si uvědomil, že lidem jde hlavně o jeho titul a peníze. Dělám to pro jeho dobro.“

„Hmm, to si zkus namluvit někomu jinýmu, jo?“ podotkne Christian.

„Ale pokud je to takhle,“ dodá hned vzápětí zpěvák, „tak ho na rande vezmu já. Mně o peníze nejde, to spíš to jeho tělo…“ víc říct nestihl, protože ho Michael chytil za klopy a přirazil ke zdi.

„Ani se ho nedotkneš,“ zavrčel kytarista.

„To ani nemám v plánu,“ usmíval se Christian jako sluníčko, „jen jsem si chtěl něco ověřit.“

„Ověřit?“ zeptal se udiveně Michael a pustil Christiana.

„Jasně! Ověřit, že ti na tom skrčkovi záleží víc, než dáváš najevo.“

Kytarista zrudnul: „To není tak, jak…“

Christian jen nadzvedl obočí a Michael kapituloval.

„Tak jo. Táhne mě to k němu. Sakra, sakra. Ale nemá to budoucnost.“

„A to řek kdo?“ zeptal se zvědavě zpěvák. „Za ty dva měsíce se může stát věcí…“

Druhý den brzo ráno vyrazili. Sebastiana příjemně překvapilo, že všichni dorazili včas a mají dobrou náladu.

Jak cesta ubíhala, tak si každý našel nějakou zábavu. Dvojčata hrála hru na laptopu, Michael si opět dobíral Alexe a Christianovi nezbylo nic jiného, než jim tiše závidět. I když to tušil, tak včerejší Michaelovo přiznání ho zaskočilo. A hlavně ho přimělo zamyslet se nad tím, že i přes všechnu tu slávu a obdiv je vlastně sám. Nemá nikoho, kdo by se o něj staral, kdo by ho miloval…

Sakra, co to mám za pitomou náladu. Takhle uvzdychanej sem nikdy nebyl!! Opatrně se rozhlédl, jestli si jeho slabé chvilky nikdo nevšimnul. A když se tak rozhlížel, tak mu pohled padl na Sebastiana sedícího vedle něj. Manager, který ještě před chvílí byl plně zabrán do práce, teď spal. A Christian musel několikrát zamrkat a protřít si pořádně oči, protože to co viděl, mu nepřipadalo reálné. Sebastianovi ve spánku sjely z nosu brýle a vždy tak příliš stažené vlasy se mu uvolnily a orámovaly obličej.

Zpěvák jen zalapal po dechu a olízl si rty. Na nic jiného mu nezbýval čas, protože v tu chvíli minibus zatočil a milý manager se poroučel k zemi. Tedy ne k zemi, ke Christianovi do klína. Ten ztuhnul a nebyl schopen jakékoliv reakce.

„A heleme se,“ poznamenal Michael, když se znenadání otočil, a upoutal tak pozornost ostatních.

Zpěvák zrudnul a snažil se situaci ještě nějak zachránit, ale byl zaražen hned na začátku.

 „Jen ho nech spát, energii bude potřebovat,“ a s těmito slovy Michael po zpěvákovi hodil deku.

A tak zbytek cesty strávil Christian jako polštář, ale když si sáhl hluboko do svědomí, tak si musel přiznat, že mu to nevadilo. Měl alespoň příležitost si Sebastiana pořádně prohlídnout. A čím dýl si ho prohlížel, tím víc se musel opanovat, aby se ho nedotknul, aby ho nepohladil.

A tak když minibus zastavil, Christian jen překvapeně vzhlédl.

„To už jsme tady?“ zeptal se zpěvák Michaela, ale odpověděl mu někdo jiný.

„Vypadá to tak,“ prohodil Sebastian a zvednul se. „A,“ dodal ještě, „omlouvám se za to nepohodlí.“

Poté vystoupil a začal zařizovat vše potřebné.

A to je jako všechno? Pěnil Christian. On si jen tak vystoupí, upraví se a vše zajede do starejch kolejí?

„Nerad tě vytrhuju z myšlenek, ale měli bychom pohnout,“ prohodí ke zpěvákovi Robin.

„Jo, ale ještě než se ocitneš na jevišti, tak doporučuju změnit triko, protože tohle sis celý poslintal, jak si zíral na Sebastiana,“ dodal se smíchem Daniel.

Christian jen nahodil obličej a vyrazil do hotelu.

Tohle turné bude fakt pěkně vypečený. A to ani netušil jak.

O měsíc později

Už zase! Lamentoval v duchu Christian a svíral skleničku tak silně, až mu ji radši barman odebral, aby jak zákazník, tak sklínka, nepřišli k úhoně.

Co to jako má bejt? rozčiloval se zatím dál zpěvák.

Od toho osudného dne, kdy mu během jízdy skončil Sebastian v klíně, neměl Christian klid. Něco ho neustále ponoukalo, aby ho po očku sledoval. Co dělá. S kým mluví. Koho se dotýká. A aby toho nebylo málo, tak mu ten sexy manager nedal pokoj ani v noci a neustále mu lez do snů. A že to byly sny s velkým S. Ráno se Christian budil celý bolavý touhou a ani ledová sprcha moc nepomáhala.

Už celý měsíc nikoho neměl. Ne že by nebyly zájemci, ale Christian už v tom nespatřoval zábavu. Teď se večer co večer užíral žárlivostí. Nejradši by toho pitomce Sebastiana popadnul a odtáhnul co nejdál od těch slečinek v minisukních, ale pak si vždy uvědomil hořkou skutečnost. Jediné, co k němu pravděpodobně manager jejich kapely cítil byla, kromě povinnosti, nenávist a pohrdání. A tak, aby zahnal trudnomyslnou náladu, si Christian objednal další skleničku.

Frontman kapely ale nebyl jediný, kdo se trápil. I Alex se potýkal se značnými problémy. Byl totiž poslední den jejich sázky s Michaelem a jemu vybouchlo i to poslední rande. Takže mu teď nezbývalo nic jiného než se psychicky připravit na zítřek, kdy na celý den bude Michaelovi k dispozici. Ale vikomta nejvíc rozčiloval fakt, že si za svou prohru může vlastně sám. Místo aby se poohlížel po vyhovující slečně, tak byl radši ve společnosti kytaristy. Bavilo ho jejich vzájemné pošťuchování se. Bavila ho prostě jeho společnost.

Alex byl tak ponořen do sebe, že nevnímal okolí, proto nebylo divu, že do někoho vrazil.

„A… promiňte,“ zamumlal Alex omluvu a chtěl pokračovat v chůzi.

„Ale ale, copak se nám to tady potuluje po nocích?“

Tón hlasu přinutil vikomta vzhlédnout a to co viděl, se mu pranic nezamlouvalo. Skupinka tří silně podnapilých fanoušků mu zastoupila cestu a než se nadál, tak ho obstoupili.

„Přece bys nám nechtěl utýct,“ ozval se ten nejvyšší z nich, asi kápo. „Tohle si přece můžeme užít všichni.“

S těmito slovy popadl Alexe za ruce a natlačil ho na stěnu.

„Okamžitě mě pusťte!“ dožadoval se mladý vikomt, ale jeho žádost vyvolala jen bouři veselí.

„Tak se podíváme, jestli tyhle pěkný hadříky schovávají nějaký poklad,“ pravil vůdce bandy a začal Alexovi strhávat košili z těla. Ten se sice bránil seč mohl, ale alkohol násilníkům dodával odvahy a síly. Když se nenechavé ruce dostaly až k pásku u kalhot, tak vikomtovi stouply do očí slzy a zamlžily mu tak veškerý výhled. Když v tom ho najednou už žádné ruce nedržely a mladík sklouzl na zem. Ihned si instinktivně zakryl obličej rukama čekaje, kdy na něj přijde řada. Místo rány se ale dočkal hřejivého a jemného doteku.

„Alexi, jsi v pořádku?“ nezeptal se starostlivým hlasem nikdo jiný než Michael.

Alex chtěl něco říct, ale zmohl se jen na nepatrné zavrtění hlavou. Mladý šlechtic se chtěl zamrkáním zbavit všech slz, ale jakmile se zbavil těch starých, jejich místo zastoupily jiné.

„Kruci,“ zanadával Alex a mnul si rudé oči.

Michael už nedokázal jen nečině sedět. Naklonil se k nešťastnému mladíkovi blíž, čímž zlikvidoval zbytky Alexova sebeovládání a mladý vikomt se mu se vzlykotem sesunul do náruče.

„Pšš,“ těšil Alexe Michael, zatímco ho v náručí nesl do pokoje. Mezitím, co se mladíkovi slzy vpíjely do Michaelovy košile, její majitel zuřil. Když viděl, co se chystají ti ožralové udělat Alexovi, tak prostě nemyslel a jednal. Zmlátil všechny na jednu hromadu. Hned potom se začal věnovat schoulené postavičce. Ještě že mu neublížili fyzicky. Na duši mu ale šrámy způsobili.

Ty svině, klel v duchu Michael. Potom znovu sjel pohled na Alexe. Už nebrečel, jen se k němu křečovitě tisknul.

„Už jsme tady,“ zašeptal Michael, když dorazili do Alexova pokoje.

„Tady budeš v bezpečí. Seženu někoho, kdo bude hlídat venku,“ ujišťoval kytarista vikomta, zatímco ho ukládal do postele a přikrýval až po bradu.

„Nechám svítit stolní lampičku, ano?“ S těmito slovy se Michael zvednul a měl se k odchodu.

„Ne!“ vykřikl Alex, „ prosím nechoď! Já… já se tady sám bojím. Mohl bys tu se mnou zůstat přes noc?“

Když Alex tuhle prosbu vyslovil, tak zrudnul až po kořínky vlasů, ale čekal na Michaelovu reakci.

„Ale jistě. Zůstanu,“ pronesl Michael potichu a přisedl si na postel. Vzal otřeseného mladíka za ruku a čekal, až usne, což netrvalo dlouho.

Když začal Alex pravidelně oddechovat, tak Michael věděl, že by měl odejít, ale srdce bylo silnější než jakékoliv předsevzetí. Kytarista opatrně nadzvedl přikrývku a vklouzl za Alexem do vyhřátého pelíšku. Mladý vikomt se zcela instinktivně otočil a přitisknul se ke svému ochránci, který radši ani nedýchal, jen aby nepokazil tu chvíli absolutního štěstí. Ruce jemně obtočil kolem mladíkova těla a nasál jeho jemnou vůni. Tahle noc byla něčím výjimečným a on si z ní chtěl vychutnat každou vteřinu.

V tu samou dobu i Sebastian mířil do svého pokoje. Hlavu měl plnou starostí a plánů, když v tom zaslechl hlasy. Nijak by se nad touto skutečností nepozastavoval, kdyby jeden z hlasů nepatřil Christianovi. Už jen tohle zjištění ho donutilo se schovat do stínů a poslouchat.

„Ale no tak se nedělej,“ zamručel nespokojeně muž, ve kterém Sebastian s hrůzou poznal Xaveria. Frontmana jedné z vystupujícího kapel a …. Svého bývalého milence. Milence na jednu noc….

Bývaly doby, kdy byl Sebastian jeho managerem. Už od prvního okamžiku se do něj zamiloval a byl slepý a hluchý ke všem jeho špatným vlastnostem. Věřil, že ho jeho láska změní. A tak s ním skončil v posteli. Druhý den ráno se ale žádný happy end nekonal. Dostalo se mu jen chladného sbohem.

Proto se Sebastian změnil. Proto nosí brýle a stažené vlasy. Proto se chová chladně a nepřístupně. A proto sem v loji, pomyslel si dotyčný, ani tato bezpečnostní opatření nezabránila faktu, že jsem se zamiloval a zase do takovýho hejska, povzdechl si Sebastian.

„Tak si užijem, ne?“ tato věta pronesená Xaveriem vytrhla Sebastiana ze snění. Slova doprovázela činy a Xaviere se na Christiana nalepil. Sebastian si musel zakrýt ústa rukou, aby mu z nich nevyšel bezmocný vzlyk.

Už zase! Už zase se mé srdce rozpadlo na tisíc kousků! třásl se Sebastian a z pod brýlí se mu kutálely slzy.

Znenadání se ozval hlasitý zvuk, který rozčísl noční ticho.

„Bohužel, nejsem k mání,“ oznámil zpěvák Xavierovi, když ho od sebe zprudka odstrčil. „Mé srdce už má ve vlastnictví někdo jiný.“

„Neříkej, že ten ubožák Sebastian,“prsknul zlobně Xaverius.

„Ale jistě,“ potvrdil s klidem Christian.

„Možná tak na jednu noc, ale za víc nestojí, to vím z vlastní zkušenosti…“ Víc už říct nestihnul, protože ho umlčela Christianova pěst.

„Ty zmetku!“ zuřil zpěvák a napřahoval se k další ráně.

„Ne!“ vykřikl Sebastian, který vyběhl ze svého úkrytu a objal Christiana zezadu. „Ten za to nestojí,“ šeptal rozzuřenému zpěvákovi do ucha.

„Hmm, máš pravdu,“ prohodil Christian a prohlédl si uslzeného Sebastiana, „je spousta lepších věcí, co se v tuhle dobu dají dělat.“ S těmito slovy si přestal všímat Xaviera, přehodil si překvapeného Sebastiana přes rameno a odnesl ho do svého pokoje. Tam ho hodil na postel a, než se stihl Sebastian vzpamatovat, už na něm Christian seděl. Sundal mu z nosu brýle a osvobodil vlasy. Poté se nad něj naklonil a když je od sebe dělilo jen pár centimetrů, tak se zastavil a jen Sebastiana pozoroval. I když jeho tvář ještě nesla stopy slz, v očích už po nich nebyla ani památka. Naopak se v nich objevilo to, co tak dlouho Christian postrádal. Radost.

„Miluju tě,“ pronesli oba současně, na chvíli se odmlčeli a pak se naráz rozesmáli. Potom už kromě nich nic neexistovalo. Nic jen černočerná noc.

Slunko bylo na obloze jen krátce, když se Alex vzbudil.

„Dobré ráno,“ ozval se vedle něj Michael, který ho celou noc nespustil z očí.

„Dobré,“ zamumlal vikomt, ale z postele se mu nechtělo. Být tak blízko Michaelovi bylo tak příjemné a uklidňující a Alex si s úsměvem musel přiznat, že takhle se chce probouzet po zbytek života.

„Jak to tak vypadá, tak si sázku prohrál a já už mám pro tebe úkol,“ zašeptal Alexův spolunocležník a poťouchle se usmál.

Vikomtovi se zatmělo před očima. A sakra!

„A?“ zeptal se naoko znuděně, ale uvnitř něj to vřelo.

„To co od tebe chci je… polibek,“ vyslovil svůj požadavek Michael.

Alex jen nevěřícně zamrkal.

„Jen mě polib. Nic víc od tebe nechci,“ pravil kytarista.

Alexovo srdce zaplesalo, ale nehodlal to Michaelovi jen tak ulehčit a tak svými rty jen lehce přejel po těch jeho.

„To je všechno?“ zeptal se zklamaně Michael snažíc se svůj tón hlasu potlačit. Pak se ale oklepal a dodal: „To se nedivím, že se ti holky vyhejbaj obloukem…“ Víc už říct nestihl, protože ho mladý šlechtic zasedl a zprudka políbil.

„Nemysli si, že tohle je konec,“ zašeptal Alex, když se konečně od sebe odlepili, „mám ti být k dispozici celý den.“

„Jen jeden den?“ zeptal se zvědavě Michael.

„Ne, celý život,“ zašeptal vikomt a jal se plnit úkol, kterým ho jeho pán pověřil…