Fénix má oči všude 11
Jeniffer ujížděla z hostince a ani nevěděla, kam. Jela bez přestávky skoro celý den. A kam? Kdo ví? Já ano. její cesta skončila v "Liščím doupěti" tak se jmenoval les, který ležel na hranici země. Že vám to jméno zní divně? Možná je to tím, že nejste z té oblasti.
Své jméno les získal podle počtu lišek. Lišky se tam rodily všechny možné. Velké, malé, s různým zbarvením, různé povahy.
Jeniffer věla do lesa a ten se za ní zavřel. Byla tam tma a z houští ji pozorovaly stovky párů žhnoucích očí. Největší ironií osudu ale bylo, že Jeniffer neměla ponětí,kde to vlastně je. Ano, my to víme, ale ona nemá nejmenší zdání.
Bojácně se rozhlížela kolem sebe, ruku poblíž meče. Vůbec se jí to nelíbilo, ale pokud má zabránit tomu, aby na trůn "usedla" Sylvia, musí najít toho fénixe. Ale zabít ho? Ne, to Jeniffer opravdu v plánu neměla.
"Nejsem vrah." řekla si nahlas, když ji již morbidní myšlenky málem přemohly.
Ale ty dvě slova, vypuštěná z jejích úst, spustila takovou reakci, že to svět snad ještě neviděl. Ze tmy začaly vybíhat lišky. Malé, velké, chlupaté, přítulné, i plaché. A všechny se začali otírat Jeniffer, která již delší dobu sla vedle svého koně pěšky, o nohy.
"Co to má znamenat?" zašeptala zmatená Jeniffer.
Ale co to má znamenat, nám odhalí až historie Liščího doupěte...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
