Doupě zvrhlíka

Příběh z pavoučích sítí

Kde se snoubí šero s šerem
nastává čas před večerem.
Mlha se snesla, mrtvý les upadá do ticha,
avšak v tom tichu probouzí se dívka mladičká.

Ve tváři výraz klidný
na rtec usměv, však

z jejích šatů,
z těch jde jen strach.

Zdání klame, měsíc svítí,
pavouk mouchu chytá
do svých zlatých sítí.

Dívka v cárech oděná
lesem kráčí v tichosti.
Prohlédni si ji pozorně,
v cárech jsou holé kosti.

Zdání klame, měsíc svítí,
pavouk spřádá sítě
z příběhů starých nití.

Za lesem stála vesnice
ve vesnici žil král.
A ten před deseti lety
svo dceru vlkům zanechal.

Jeho dcera sličná byla.
Nejkrásnější ze všech žen,
leč pochybyla a nemohla
dostat se z sítí vem.

Ze sítí intrik a vraždění,
otec to však odhalil.
Po letch hryže ho svědomí,
že dceru vlkům předhodil.

Dnes vydává se do lesa
odčinit co se jen dá,
leč jeho dcera už není tím,
čím se na první pohled zdá.

Vzal s sebou oddíl vojáků
také lovecké psy.
Nevědí, co je čeká v lese
plném stromových žoldáků
ve tváři s kamennými rysi.

Když králův oddíl do lesa vešel,
obklopila je divná mlha.
V mlze se zjevila královská dcera.
Pravila: "Já chci žít."

Došlo k nenadálému zvratu,
čas vrátil se o deset let zpět.
Královská dcera otci všechno řekla
a on začal vzteky vřít a kypět.

Hystorie se opakovala,
byť s trchu jiným scénářem.
Dívka musela do lesa.
Co se tam stane, není už králova věc.

Mladičká dívka zatím v šatech celých
snaží se najít utočiště, však slyší vlky výt.
S výkřikem utíká, neví kam
a vlci jsou stále blíž.

Zakopla, upadla.
Už cítí jejich horký dech.
Pak nastala tma.
Na rtech jí odumřel poslení vdech.

Zdání klame, měsíc svítí,
Pavouk mouchu chytá
do svých zlatých sítí.

V cáry dívka oděná.
Kráčí lesem,
však ví kam.
Má cíl a dorý plán.

Stanula na lesním okraji,
shlíží na vesnici.
Hledá svůj cíl, otce svého.
Stal se vrahem, to je všechno.

Ozývá se vytí, to je ona.
Volá smečky, chce zabít otce, krále.
Dívčiny oči rudě svítí, v ruce nůž
jde hledat oběť pomsty své, svůj osud.

Král nic netuše
na lože ulehá.
Necítí závan smrti
a ta je blíž, než se zdá.

Dívka rozrazila bránu do paláce,
po chodech vzhůru míří.
Podvědomě kráčí do královské ložnice.
Světla v očích jí hýří.

Zdání klame, měsíc svítí,
dívka spřádá plány
v podobě černých nití.

Král procitl, sen se mu zdál.
O tom, že bude mrtvý král.
Pocítil strach, ale už je pozdě,
jeho dcera nad ním stanula.

Sáhl po rukojeti svého meče,
ale to mu již nůž do srdce vrazila.

Zdání klme, měsíc svítí,
krá umírá smrtí rychlou
uprostřed rudých sítí.

Zdání klame, měsíc svítí,
dívka ulehá do postele
ze zlatých pavoučích nití.

Spí klidným spánkem mrtvých,
už ji nic neruší.
Ukol svůj splnila

a to ji hřeje na duši.

Zdání klame měsíc svítí,
ale slunko vychází,
odráží se od pavoučích sítí...

Zatím nebyl vložen žádný komentář