Vzpomínky na

Trophée des Montagnes 2011

Česká výprava, v druhém nejpočetnějším složení v novodobé historii Montány, slavila úspěch. Opět jsme dokázali, že patříme ke špičce závodního pole těchto extrémních canicrossových závodů. Nejmladší závodník Vojtíšek Šrámek s nadšením odběhal všechny etapy Baby kategorie a získal čtyři medaile. Poradil si i s brzdným účinkem svého dědy, který reguloval mohutného psa Dominika. Honzík Burian zazářil v dětské kategorii s veteránkou Dorou a získal výborné 3. místo. Honza Bielik suverénně vyhrál v juniorech. Do poslední etapy mě celkovým časem naháněl, i když Snickers byl občas proti. Michal Ženíšek, opětovný medailista, tentokrát obsadil vynikající 2. místo. Navzdory zdravotním problémům před závody a během posledních dvou dnů bojoval i o celkové prvenství. Pouze jeho Šňůra na šňůře neměla žaludeční potíže a vydatně mu pomáhala. Tomáš Halada si vybral nováčkovskou daň. Naštěstí úraz v Allemontu vyřešil místní doktor pěti stehy a Tomáš hrdinně pokračoval dál. Nezastavil ho ani úraz, ani bloudění a padání na tratích. Obsadil 4. místo a v prvním středisku měl medailové umístění, 3. místo. Altaj mu byl zdatným pomocníkem, tahal Tomáše správným směrem, i zpět na trať, což bylo párkrát potřeba. Zdeňka Dušková, v kategorii sedmá, zdolala s přehledem všechny kopce. Ve stoupáních jí mohli soupeři závidět pracovitost haskounek Pippi a Týny. Ivča Velkoborská se vrátila ke canicrossu v plné síle, 3. místo je toho opět důkazem. Její pomocnice osmiletá Ula potvrdila své vlohy pro zápřah a spolehlivě vše odzávodila a pomáhala. Honza Burian je již zkušeným matadorem, obsadil 7. místo, v celkovém pořadí byl hodně vysoko, na 20. místě a jeho pes Pluto mu k tomu byl nápomocný. Při páté účasti se mě podařilo vybojovat nejlepší umístění, 3. místo. Poprvé jsem se dlouhodobě připravoval pod odborným dohledem, což vedlo k úspěchu. Punťas byl připravený ještě lépe. Tentokrát jsme tradičním soupeřům z minulých ročníků nedali šanci. Pavel Ženíšek, v kategorii desátý, zkušeně absolvoval celý závod, stejně jako tahoun Křen. Jejich doménou, byla stoupání a rychlý úprk v čele při hromadných startech. V příštím roce se posune do kategorie 50-60 let, kde mu předpovídám výborné umístění. Honza Jirák, nejstarší účastník české výpravy, předvedl výkon, před kterým smekám, 4. místo v kategorii nad 60 let, a to ještě musel občas korigovat sílu svého psa Dominika.

Sestava na TDM je každým rokem pozměněná, ale vždy úspěšná, máme na co navazovat a co obhajovat. Většina účastníků se ráda vrací a kdo se bude chystat poprvé, může očekávat náročný závod, výbornou atmosféru a krásné prostředí Savojských Alp.

Roman Čermák

Dlouhá cesta pro lidi i psy, po příjezdu nádherné prostředí francouzských Alp. První etapa vedla sjezdovkou nahoru, myslel jsem, že to je jen tak na uvítanou. Když ale druhá etapa nebyla sjezdovkou, nicméně stejným stoupáním, zpozorněl jsem, ale dorazila mě třetí etapa vedoucí pod lanovkou s převýšením téměř 500 m. Teprve další část závodu se začínala podobat canicrossu v našich podmínkách. Po čtyřech etapách už vlastně nemělo co bolet, protože celé tělo bylo namožené nezvyklou zátěží. Vzhledem k náročnosti jsem si dal dvě priority: udržet se v každé situaci na nohou a uchladit psa - ten mi to usnadňoval a sám v případě potřeby (to bylo stále) probíhal vysokou trávou, lehal si do louží či pil z potoků. A když bylo na trase jezírko nebo říčka, řekl si o vykoupání. Díky této spolupráci jsme nejnáročnější canicrossový závod zdárně dokončili na 73. místě v absolutním pořadí a v kategorii nejstarších veteránů nad 60 let nám bedna unikla jen o fous. Asi proto, abychom to za rok zkusili ještě jednou.

Jan Jirák