Naše první minicauserie

Vousáč v bílém plášti

Byl nepřehlédnutelnou postavičkou čakovické osmiletky. Sympatický vousáč v bílém pracovním plášti. Kromě jiného učil, stejně jako já, předmět zvaný „dílny“ (technické práce).

Spojoval nás i společný zájem o sport. Já se věnoval triatlonu, Franta zase běhal s mapou a buzolou, a trénoval mladé atlety a orientační běžce.

Dalo se očekávat, že i já pod jeho vlivem zkusím zelený sport. Jaké to je marně hledat látkový lampion v těžko průchodném terénu. Zkusil jsem, ale orientačním běžcem jsem se nestal. Po letech jsem přesídlil na opačný konec města a Franta šel šéfovat obvodní školské správě. Uplynul pořádný kus života.

Stalo se to jednoho večera na Proseku. Se svou přítelkyní byl sražen autem, které řídil vožralej řidič, jenž ani neměl „papíry“. Přítelkyně zemřela na místě.

Nekonečně dlouhé měsíce pak trval jeho poslední závod …

Ing. František David zemřel ve věku 55 let (na následky říjnové tragické nehody) v pondělí 30. března.

Zatímco Franta už hledá kontroly na zcela dokonalé a nekonečné mapě, nám bude jeho typická dobrá nálada chybět. Zachovejme ji alespoň v našich vzpomínkách.

(7. dubna 2009)

Pošetilost mocných

Pročítám si zrovna jednu stať na stránkách zaměřených na maraton a zjišťuji, že mě opravdu zaujala. Utrpěl jsem myšlenku a potřeboval ji sdělit. Podělit se s ostatními a na povedený příspěvek upozornit. Vždyť toho fakt čtivého na webech moc není.

Nelenil jsem. Upravený a zkrácený úvodní odstavec jsem i s odkazem na článek samotný zveřejnil na „nástěnce“ nejmenovaného běžeckého portálu.

Věci se daly rychle do pohybu. Postupně jsem se dovídal informace, které cíleně sestavovaly mozaiku nové „kauzy“.

Autor uvedeného textu (a současně také „napadeného“ webu) obratem reagoval s přáním nechat odstranit svůj článek (za což považoval mnou „upravený a zkrácený úvodní odstavec s odkazem na článek samotný“) z webové „nástěnky“ nejeho portálu. Prý tak bylo učiněno bez jeho souhlasu.

Jeden z prominentů webu s „nástěnkou“ můj příspěvek raději smazal, aby tvůrce příspěvku neměl sebemenší pocit zlého záměru ze strany „zlodějského“ portálu.

V odpovědi autorovi článku vysvětlil můj dobrý úmysl, a vše doplnil několika poznatky o svobodě internetu a o vnímání, jestli by nám převzetí kusu full textu bez našeho vědomí mělo vůbec vadit.

Já obratem zjistil, že autor článku je právě jedním z otců webu s „nástěnkou“, a že mezi vůdci obou portálů panuje přinejmenším velká nevraživost.

Tak se stalo, že jsem nevědomky vstoupil do vyšší hry rádoby mocných tohoto našeho malého běžeckého světa.

Á propos, pánové, mnozí běžci mají pocit, že to běhání národ moc nezajímá. Což takhle raději spolupracovat a zkusit to utíkání elegantně obohatit o nějaký lepší „puk či balón“, který by ten zájem přivolal.

(4. dubna 2009)

No, nekup to

Neváhejte, a ještě dnes se zaregistrujte na náš „slavný“ závod, … a zaplaťte požadované startovné. Co za to můžete také očekávat?

„Dovolujeme si Vám připomenout, že v úschovně v technickém zázemí závodu je možné odložit pouze startovní tašku, kterou obdržíte v Expu. Vlastní tašky a batohy nebudou v úschovně zásadně akceptovány. Pokud budete mít objemnější zavazadla, doporučujeme je nechat doma, na hotelu nebo využít vhodných specializovaných komerčních úschoven v okolí prostoru startu a cíle (např. na nádražích, v hotelích, restauracích apod.).“

„Že se ti do startovní igelitky téměř nic nevejde? Prosím, tě! Hlavně nezapomeň, ať jsi z Aše nebo Broumova, přijet do Prahy raději rovnou v běžeckém závodním oblečení, nebo …?!“

Prý se máme na co těšit i do budoucna, jak vtipně předvídá Želvák: „… na startu budou jen tři kadibudky (organizátor nám doporučí použít WC v restauracích a na nádražích), místo občerstvovacích stanic si běžec bude muset podle trasy běhu vytipovat vhodné obchody s občerstvením, masáže se budou dělat po internetu a možná se dočkáme i virtuálního běhu za dvojnásobné startovné. Ušetřit se dá jistě i na mnoha dalších věcech.“

„Nejradši bys neběžel? Neodmlouvej a zaplať 1 250,- Kč! Nejsi členem Českého maratonského klubu? Přihoď ještě dvěstě padesát!“

„Další, prosím.“

(27. března 2009)

Idylka sobotního dopoledne

Nastoupil jsem do socky a vydal se do údolí dutých hlav.

Společnost mi dělali bezdomovci, důchodci, cizinci (nejen z tzv. třetích zemí) a ženy s kočárky. Chyběli jen soustavně se připravující na budoucí povolání. „Idylka sobotního dopoledne.“

Konečně jsme minuli hrdlořezský areál školy pro budoucí policajty a já vystoupil.

Svítilko slunilo. Mé kroky směřovaly k hřišti místního Spartaku. V dáli se objevili první rozklusávající se běžci …

Probudil jsem se a pohlédl na hodinky. Do startu běžeckého závodu chybělo už jen několik minut.

Bez výčitek svědomí jsem sáhl po televizním ovladači. Obrazovka zajiskřila a Šárka Záhrobská se spustila ze svahu dolů … „Idylka sobotního dopoledne.“

(14. března 2009)