Češi před Trophée des Montagnes 2022

Nadšení, těšení se, zároveň respekt

a přání dokončit...

Lenka Blachová

Proč právě „Montána“? Proč právě Trophée des Montagnes 2022?

Protože miluju hory, miluju Alpy, miluju psy a jen tak pro radost a jako doplnění k jinému sportu s nimi ráda běhám. Takže – kde jinde to všechno jednoduše spojit? 

Těšíš nebo bojíš? S jakým očekáváním na soutěž odjíždíš?

Těším, moc. Bude to super dovolená. Očekávání nemám vůbec žádné, snad jen si to užít a bez zranění sebe nebo psa doběhnout. 

Jak moc nebo málo máš natrénováno?

To se těžko odpovídá. Proti canicrossařům, kteří tím opravdu žijí, mám natrénováno málo. Ale pro svůj pocit si myslím, že dobrý. Přežiju to.

Máš ráda příkré výběhy, nebezpečné seběhy a místy až extrémní terén?

Jasně! Je to dobrodružství, které k tomu všemu patří, a tyhle etapy jsou nakonec ty, na které se vzpomíná s rozzářenýma očima. Ty dlouhé nudné táhlé cestičky jsou ubíjející... Taky mám psy, které to na hraně baví mnohem víc. Ale rozhodně nejsme horká želízka v ohni, takže k našemu tempu patří i to, že sbíhám pomalu a opatrně.

Co ti nedělá problém a kde máš naopak rezervy?

Paradoxně i když umírám, líp se mi běží do kopce, nebo teda se plazí, protože běžet tam místy vážně nejde. Dolů trpí už trochu opotřebovaná kolena, takže tam hodně zpomaluju a neumím to pouštět. A asi už se to nikdy nenaučím...

Jak moc máš v oblibě a jak zvládáš hromadné starty?

Záleží na psu. Většinou jim to nevadí nebo je to trochu rozjede, ale už jsem zažila i tak velký kotel, že mi pes vyšplhal do náručí, to už bylo moc. Já za sebe davy nemusím, takže si najdu místo vždycky někde na straně, stejně nás všichni předběhnou. 

Už jsi na Montáně startovala? A kolikrát?

Ano, dvakrát.

Jakých výsledků jsi dosud dosáhla?

Dvakrát jsem dokončila, v obou případech s hodně reaktivní fenou, se kterou jsme se tou dobou byly schopné domluvit tak, že to bylo pro všechny bezpečné. Byla a jsem na ni neskutečně pyšná, jak takovou akci zvládla.

Kdy jsi zažila nejkrušnější chvíle?

Když mne uprostřed týdne setnula choroba, do toho pršlo a já se v mokrém autě rvala coldrexem a z etapy ten den si pamatuju jen to, jak jsem doufala, že už doprčic skončí. Na druhou stranu, asi jsem to tam na těch kopcích vypotila, dokončila jsem nakonec celé TDM i tehdy.

Do kterého střediska se nejvíce těšíš a proč?

Nejvíc miluju hned první středisko Oz en Oisans a třetí etapu, kdy se vyvezem lanovkou a běhá se kolem jezírek L´Allpete. I kdyby pak už nic jiného nebylo, tohle je prostě nejvíc.

Když se řekne Trophée des Montagnes, jaké vzpomínky to v tobě vyvolává?

Nadšení, těšení se, zároveň respekt a přání dokončit...

Máš nějaký příběh z natáčení?

Jen jeden, kdy mě opravdu natáčel kamarád. Pamatuju si svůj pocit, jak jsem se hecla, a po dlouhém táhlém stoupání jsem posledních pár desítek metrů do cíle klusala. Nicméně na tom videu je vidět, jak kameraman jde pěšky mnohem rychleji, než já „klušu“. Ach jo. 

S kterými pejsky budeš letos startovat?

Primárně s mojí mladou dlouhosrstou holanďačkou Talon (Azuricoyotes Rasza Talon). Jen kdyby nemohla a možná pro ten den, kdy se běží dvě etapy, s sebou beru krátkosrstou holanďačku Jasněnku (Heidr Nola Rún v.d. Graaslinies). Talon je neskutečný dříč, v kopcích podrží, s kopců umí nervat, jen letos nám neseděly podmínky přípravy a musím na ni dávat pozor, protože má tendence se přetahovat a vařit. Je to pořád ještě trochu cvok. Ale jinak reaguje na myšlenku, je pozorná, ochotná vyhovět, pro mě zkrátka ideální psík. Jasněnka je citlivka, co moc netahá. Občas se umí hecnout, zejména, když neběžíme samy, ale spolehnutí na to není, takže ji beru s sebou jen pro strýčka příhodu a doufám, že si spokojeně užije mou společnost i jen jako procházkový parťák v mezičase.

Je pro tebe Trofej hor výzvou či dokonce naprostým vrcholem tvého sportovního snažení?

Výzvou to určitě je, vrcholem ne – můj prioritní sport je agility, a vlastně nikdy nikde jinde v canicrossu nezávodím. Jenom na TDM. 

S jakým výsledkem bys byla spokojena?

Pokud dokončím, budu obrovsky spokojená. Protože i ten poslední tým toho za ten týden dokáže strašně moc, je to náročné, obtížné, vlastně tak trochu i šílené, takže smekám klobouček před každým, kdo do toho jde.

Co bys dodala na závěr?

TDM je přesně ten závod, kde je mnohem důležitější se zúčastnit než vyhrát. Protože ty zážitky a vzpomínky budou něco, k čemu se budu moc ráda vracet ještě i dlouhá léta poté. Tak nám držte palce, ať to zvládnem.