Střípky z historie českého horského psa

L. Smoljak angažoval do filmu Vrchní prchni! i spřežení českých horských psů a v rámci hnutí „hraje celá rodina“ projížděl před kamerou i se svým potomkem…

(Mladá fronta č. 1/1980)

… J. Chlum: „Stojím na sanici, točím čtyřmetrovým bičem nad hlavou a najednou mne to vší silou táhne ze saní. To se na úzké cestě zachytil bič za strom - a spřežení bylo pryč.“

(Chovatel č. 11/1986)

V letošním roce je to právě 10 let co se narodila první štěňata českého horského psa v předhůří Šumavy. Vznikla z entusiasmu skutečné hrstky bláznivých romantiků, posedlých sportem a bílým opojením. Vznikla spontánně a vlastně opačně, než jak doposavad asi cílevědomí kynologičtí chovatelé postupovali při vývoji nových plemen. Vznikla z potřeby a touhy dát našim horám psa otužilého, výkonného, a hlavně všestranného pro tvrdou celoroční práci. Vznikla ale také díky potřebnému štěstí a vytrvalosti rozdmýchávat ten plamínek životaschopnosti nového plemene v stravující oheň.

(Petr Hanzlík, Spřežení č. 8/1987)

Tahání pneumatik je dobrá tréninková metoda a jak se ukázalo, je to zajímavé i jako soutěž. V Královicích je rekreační středisko n. p. Mitas, který vyrábí pneumatiky, to nás vedlo k nápadu uspořádat tyto závody. Nejlépe si při tahání pneumatik vedli pes Bert s Petrem Heidenreichem, pes Leif s Petrem Hanzlíkem, a to v obou soutěžích.

Jízda za psem na kole byla skoro o život, příště už takový závod v terénu raději ne.

(Radko Loučka, Spřežení č. 10/1988)

České horské psy používáme v extrémních podmínkách a terénech, kde nemůžeme použít sněžných skútrů k tahání saní se zraněnými. Spřežení našich psů jsme v letošní zimě použili naostro při pátrací akci dne 13. února 1988. Hledali jsme pohřešovaného desetiletého chlapce na prudkých svazích jihu Klínovce. Pro metrovou pokrývku čerstvě napadaného sněhu a pro terén, místy i les, nebylo možné použít sněžné skútry. Použili jsme spřežení tří psů, které za naší pomoci táhlo plně naložené saně s potřebným materiálem pro záchrannou akci, která trvala pět hodin, bez větších problémů. Akce skončila úspěšně, pohřešovaný byl nalezen ve 22.30 hod.

Do budoucna uvažují pohraničáři na Božím Daru o využití ČHP pro strážní činnost na státní hranici. Na rok 1989 si již objednali jedno štěně.

(Rudolf Chlad, Horská služba Boží Dar, Spřežení č. 10/1988)

Je to již 15 let, co se seskupila parta lidí kolem jediného importovaného psa, který se stal praotcem a prototypem pro naše nové plemeno. Tři roky jsme se jmenovali Alaska klub Třeboň, protože právě v Třeboni jsme začínali a jako Aljaškán byl z Athabasky Leif, tak se totiž první dovezený pes jmenoval. Celých 15 let jsem stál v čele ať již se klub jmenoval Alaska nebo Českého horského psa.

(Petr Hanzlík, Spřežení č. 16/1991)

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že co se týká mých psů, neuspokojí mě ani tak úspěchy na výstavách či sportovních soutěžích, jako spíše to, že já a celá moje rodina žijeme ve společnosti s ušlechtilými, nenáročnými a poslušnými kamarády. Můžeme je vzít v zimě s sebou na hory i v létě na vodu. Nejen, že nám tam jsou společníky a tahouny, ale ohlídají také lyže či loď, když se potřebujeme vzdálit. Že by zloděje nepustili do baráku je jasné, mimo něj jsou však přátelští. Jsem rád, že je mohu venku pustit volně a neutečou, že nemají tendenci lovit zvěř, že s nimi mohu sportovat, běhat, jezdit na lyžích, se saněmi či s károu. Jen tak nebo o závod. Jejich prostřednictvím, a to také považuji za podstatné, jsme získali spoustu dobrých přátel.

(Radko Loučka, Spřežení č. 21/1992)

Český horský pes je od roku 1984 nové národní plemeno. Vzniklo v roce 1977 křížením kanadského saňového psa a slovenského čuvače s následnou záměrnou selekcí na všestranného sportovního a pracovního psa.

Klub českého horského psa je samostatná zájmová organizace začleněná mezi kluby Českomoravského kynologického svazu. Náplní Klubu českého horského psa je vedle chovatelství také sportovní a pracovní využití a propagace plemene. Klub pořádá výstavy, bonitace, setkání členů klubu, soutěže ovladatelnosti, soutěže agility, závody psích spřežení, ve skijöringu, s pulkou, rollpulkou i ve weight pullingu. Mezi členy roste zájem o podzimní přejezdy (dost často se jezdí v doprovodu rodinných příslušníků na kolech, nově se prosazuje i vytrvalostní běh dvou borců s jedním psem, jeden běží se psem, druhý jede na kole a střídají se, psovi jejich tempo plně vyhovuje) a tréninkové tábory (neboli soustředění se začínajícími). V dobré partě tak lze strávit příjemný víkend s lidmi, které spojuje láska ke psům, ke sportu a k přírodě.

(Spřežení č. 23/1992)

Začátkem letošního února se v Novém Městě na Moravě konalo mistrovství České republiky v jízdě na lyžích se psím spřežením. Z jihlavského okresu se mistrovství zúčastnil pouze jedenadvacetiletý Jirka Suchý z Batelova se svým českým horským psem Keltem. Protože je Jirka zvyklý dělat všechno důkladně, skončil mezi 40 závodníky první a stal se mistrem republiky.

„Je to sport pro radost, ne pro peníze,“ říká mistr republiky Jiří Suchý.

(Jihlavské listy, 9. 5. 1997)

Na českých horských psech je výjimečná právě ta všestrannost, kterou pro udržení jedinečnosti této rasy musíme uchovat. Abych podpořil tyto aktivity, připomenu nahodile některé, hodné následování.

Rudolf Klein z Rakouska se dvěma psy složil záchranářské zkoušky.

Mirek Motejlek v době své omezené pracovní schopnosti běžně v kravíně při komplikovaných porodech pomáhal telatům na svět tak, že jeho pes Cavik v postroji na povely opatrně tele, uvázané za nohy, z krávy vytáhl.

Náš čestný člen, Ing. Viktor Mráček, žijící na šumavské polosamotě zásobuje svoji chalupu s pomocí své Asty, která zásoby poslušně nosí v brašnách na bocích.

V roce 1983 jsem se psem Aklavikem, kterému jsme říkali Alf, mohl jeho hranice možností vyzkoušet i při natáčení celovečerního filmu, ve kterém hrál jednu z hlavních rolí. Tu nabídku jsem přijal a Alfa podle scénáře a neskutečných nápadů režiséra připravil. Film se úspěšně dotočil.

(Petr Hanzlík, Spřežení č. 41/1999)