Češi před Trophée des Montagnes 2019

Už cesta k cíli stála za to

Martina Wallcon

Proč právě „Montána“ a už si na ní někdy startovala?

Někdo si vybírá závody podle toho, kde by mohl uspět, já si zas vybírám podle toho, kde můžu posunout své limity. Na běhání do kopců a z kopců jsem totiž antitalent a můj pes Bronx v kopcích také není zrovna tahoun. Montánu plánuji od naší první sezóny, kdy jsem se o ní dozvěděla, ale až letos se díky mým už odrostlejším dětem závod snad podaří konečně uskutečnit.

Těšíš se nebo pociťuješ i nějaké obavy?

Těším se na překrásnou scenérii francouzských Alp a na všechny naše souputníky. Letos to vypadá na opravdu skvělou výpravu včetně několika členů z našeho Musher klubu JCC (Linda Václavová, Markéta Myslivcová, Jiří Melecha, Domča Melechová, Alena Zbožínková a Lucie Šimáně).

Právě Linda je můj velký motivátor, bez kterého bych se možná na závod nepřihlásila (četla jsem tu, že kdybych se nepřihlásila, tak ona by to vzdala - hezky se doplňujeme). Obě bereme s sebou celou rodinu, a tak to pro nás bude trochu aktivnější společná dovolená. Motivují mě ale i jisté obavy, možná strachy a takovým přidruženým efektem či cílem, je překonání sama sebe a úspěšné dokončení TDM. K tomu mi dopomáhej Bronx a Halinka.

To je takový psí můstek na mou další otázku: S jakými pejsky plánuješ startovat?

S mým pětiletým Bronxem, křížencem výmarského ohaře a pointra, který má svou hlavu a táhne, kdy se mu zrovna chce a je mu to příjemné (on se jen tak nepřehřeje), což do kopců málokdy (a já mu rozumím). Původně jsem plánovala běžet jenom s Bronxem, ale varovala mě situace těsně před Dog Epic Race, kdy si Bronx ošklivě pořezal tlapku a my tak museli naši účast zrušit.

Týden na to jsem na prima soustředění Makej s Manmatem potkala Janu Královou, která mi se srdcem na dlani nabídla svojí pracovitou Halinku, osmiletou fenku Alaskana. A jelikož se taková senzační nabídka neodmítá, jede s námi i Halinka a já se díky ní na závod o to víc těším. Protože vím, že mě v kopcích nenechá ve štychu a kochat se alpskými štíty budu naopak s Bronxem.

Máš tedy nějakou strategii na samotné etapy, kterého psa kdy využiješ?

Ideálně kdyby existovala etapa, kdy to jde jen nahoru nebo etapa, kdy zase jen dolů. Tam bych měla jasno, s pracovitou Halinkou nahoru, se svéhlavým Bronxem dolů, protože i přesto, že je paličatý, tak s prosbou o netahání a během u nohy nemá problém.

Takže se budu rozhodovat zřejmě podle profilů jednotlivých tratí a samozřejmě podle psů, jak se budou tvářit na první etapy a hromadné starty.

To mi připomíná, že jsi známá svými eskamotérskými kousky při hromadných startech. Můžou se diváci těšit a zdravotníci připravovat na další?

Tak otřes mozku z hromadného startu na Horníku, kdy jsem po pádu (ono se v masce Wonder Woman neběží zrovna pohodlně) nevěděla, kde jsem a kam běžím (Bronx to naštěstí věděl) už mám za sebou. Od té doby jsem vytunila své pády, kdy se odrážím judistickým kotoulem o svůj největší sval a bez problémů tak můžu pokračovat v závodění.

Do Francie se to ale zřejmě doneslo, protože mě zařadili do poslední vlny, kde startujou nejméně ambiciozní běžci (rozuměj ti nejpomalejší), což by nám mohlo pomoci závod odstartovat bez exhibičních kousků v podobě parakotoulu.

Co bys dodala na závěr?

Moje motto je CESTA JE CÍL. A i kdyby se teď stalo cokoliv, co by mi zabránilo startovat nebo závod dokončit, nebudu se dlouho rmoutit, protože já si tu cestu užila! Letos se nám podařilo v rámci přípravy se zúčastnit hodně závodů a soustředění, absolvovat několik skvělých tréninků s různými parťáky v běhu či na kole (jo, umím padat i tam). To vše stálo za to, ten velký cíl mít. A jestli to nevyjde letos, vyjde to příště!