Venca Kolář, svérázná postavička pražské běžecké komunity. V minulosti jezdíval na závody hlavně s Borisem Sedlákem.

Při dlouhých pozávodních debatách často přišla řeč i na „saň“, tedy paní Kolářovou (… „a kdy už Vencu konečně utrápí!“).

Dnes "za Sliveneckou saní" běhají účastníci seriálu „pražských kopců“.

Václav je všestranným sportsmenem. Když to bylo jen trochu možné, spojil „návštěvu“ běžeckého závodu s jinou další pohybovou aktivitou. A tak jsme ho často vídali přicházet s bruslemi, běžkami nebo přijíždět na jízdním kole.

Na běh cyklistů do Jinonic přijel právě na kole. Po závodě ho zaparkoval na chodbě hospody.

S Mílou Rybou nás napadla žertovná myšlenka. V tichosti jsme vstali a přesunuli se do míst, kde odpočíval Vaškův bicykl. Za chvíli jsme se vrátili do lokálu a začali z kapes vytahovat a před Vencu na stůl jednotlivě pokládat součástky z jeho kola. Koukal, nevěřil a ani se nesnažil něco namítat. Obličeje ostatních sedících se roztahovaly do širokých úsměvů, a Venca smutnil.

Když jsme ho dost potrápili, vrátili jsme se s odmontovaným velomateriálem do chodby a jeho velocipéd uvedli do původního stavu (no možná lepšího, než byl před samotným činem).

Bylo sychravo a listopadový odér z blízkého cukrovaru se vznášel nad celým zámeckým parkem. Také rybníček, kolem kterého probíhal běžecký závod, nesl známky surovin potřebných k výrobě cukru. A v něm, prsařským stylem se pohybující, Václav Kolář.

Ti právě nezávodící se přesunovali k čakovickému rybníku, aby se podívali, co to …

Venca pracoval kdesi na Florenci. Občas jsem za ním zašel. Zvlášť, když jsem potřeboval něco opravit nebo vyrobit. Vašek je velmi zručný a dokázal zhotovit i nové díly k mým cyklistickým komponentům (třeba k přehazovačce Campagnolo). Poznal jsem i jeho šéfa.

Když přicházel čas oběda, ohřál si Vašek v kastrůlku polední jídlo, které si přinesl z domova, a odebral se na patřičné místo (tam, kam chodil i císař pán pěšky), kde se jal v klidu debužírovat.

Pan mistr už jeho počínání znal a vždy ho vyháněl z oněch prostor se slovy, že ho „jednou přivede do hrobu!“

Hledáte-li skvělého tanečníka, dál nehledejte. Řekněte Vencovi. Lepšího tanečníka nenajdete!