Spojení canicrossu a atletiky je báječné

Dlouho jsem nevěděl, že nějaký canicross vůbec existuje. Když jsem sám trénoval a nabíhal zimní kilometry, cítil jsem se osamocen, a proto jsem s sebou začal brát německého ovčáka Spyra. Byl to vynikající a věrný pes, byl chovný, měl zkoušky a výstavy. Na jedné záchranářské zkoušce jsem se seznámil s panem Habáskem, který se právě vrátil z mistrovství světa tažných psů. Všiml si mě a pozval mě na závody v canicrossu do Sadské. Moc se nám ten sport zalíbil. Začali jsme jezdit na závody pravidelně, ale na vrcholných mezinárodních závodech jsme končili v poli poražených. Spyro obvykle vydržel jen asi tři kilometry a potom mu začaly docházet síly.

Když Spyro zestárnul, pořídil jsem evropského saňového psa Badyho a to byl skutečný začátek mé canicrossové kariéry. Během ní jsem získal tři tituly mistra Evropy, druhé a třetí místo na mistrovství světa. S Badym jsem fantasticky sehrán. Již podle dechu pozná, jak jsem na tom a podle toho buď zrychluje, nebo udržuje stanové tempo. Trénuji s ním každý den, včetně speciálního atletického tréninku. V zimní přípravě naběháme až 500 km měsíčně, do přípravy zařazujeme i úseky, intervaly, a ladíme spolu před závody. Když to hodně klouže, musím si dávat zvláště pozor, protože jsem stále s Badym spojen tažnou šňůrou. Běh se psem v té vrcholné podobě, to je takový skokoběh.

Když jsem na atletických závodech vyprávěl těm, co canicross dosud neznali, jakých časů v terénu dosahujeme, nevěřili tomu. I Josef Vedra, můj trenér v pražské Dukle, si hodně dlouho myslel, že to není možné. Mám změřené tratě, na kterých běháme úseky a kontrolní testy. Z dosažených časů bych namátkou uvedl pět kilometrů za 12:42 min. a dva kilometry za 5:15 min. Před velkými závody (MS a ME) běháme baterii, podle níž poznám, jestli máme na bednu či nikoliv. Rozběhání 3 km – rovinky 4x 150 m – 1 000 m za 2:40 min. – přestávka 3 min. – 500 m za 1:10 min. – přestávka 2 min. – 500 m za 1:08 min. – přestávka 1 min. – 200 m za 23 sec.

V současnosti mám problém, na co se více soustředit. Zda na canicross nebo na atletiku, ve které také dosahuji slušných výsledků. Tak oba sporty vzájemně kombinuji. Atletice se věnuji do srpna a s příchodem canicrossové sezóny se začínám zaměřovat na běh se psem. Spojení atletiky a canicrossu je báječné. Dnes si nedovedu představit trénink bez Badyho.

Rudolf Homolka

28. října 2011