Biblická hodina
11. 1. 2011
Biblická hodina 5. 4. 2004
Marek 12, 28 - 34
Milé sestry a milí bratři,
Vítám Vás na dnešní biblické hodině.
MODLITBA 1.:
Pomodleme se: Bože náš a Pane Ježíši,
Smiluj se nad námi a Dej, prosíme, ať si dnes z tohoto Biblického zamyšlení odneseme jen to, co je dle Vůle Tvé a ať poté podle toho jednáme každý okamžik našich životů. Amen.
Na úvod si přečtěme text, kterým se dnes budeme blíže zabývat. Je napsán v Markově evangeliu ve dvanácté kapitole od dvacátého osmého do třicátého čtvrtého verše.
TEXT:
28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29 Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!'
31 Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není."
32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
Než byl náš Pán Ježíš zrazen, stihl nám během své pozemské pouti dát vše potřebné k tomu, abychom Jej následovali. Dnešní text pojednává o největším Přikázání. Toto Přikázání je pro křesťana závazné. Všimněme si hlavně toho, že ačkoli se zákoník Ježíše ptá na to, které přikázání je první ze všech, Ježíš mu říká první dvě, která známe i jako tzv. Dvoj-přikázání Lásky. Proč? Domnívám se, že proto, že tato dvě přikázání jsou v podstatě neoddělitelná a k sobě patří.
První tedy je: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!'. Pokusme se alespoň zčásti si toto přikázání vyložit. Dokonale se vyložit nedá, neboť převyšuje cesty a myšlenky naše. Pod pojmem Izrael je vlastně všechen Boží lid, všichni, kdo jsou Bohu a jeho přikázáním věrní svým myšlením, mluvením a činy, tedy celou svou bytostí. Zde si tedy asi všichni uvědomíme, že za tímto hodně pokulháváme. Přesto, z Milostí Boží, jsme to i my, i my jsme oním Izraelem.
Slova: Hospodin, Bůh náš, jest jediný Pán, jsou slova vyznání víry. Říkají, že Bohem svých věrných je Hospodin, tedy ten Bůh, který si vyvolil židovský národ za služebníka mezi ostatními. Bůh nás křesťanů, židů, ale i muslimů.
Slova- jediný Pán, nám též zvěstují, že Hospodin je Stvořitel a tedy jediný Bůh hodný toho titulu. Zkrátka jediný BŮH.
Slova Miluj Hospodina, nám ukazují, jaký je smysl našeho lidského života zde na Zemi. Tedy Milovat Toho, jenž nás a vše dobré stvořil ze Své Lásky a pro Svou Lásku, abychom i my jakožto Jeho obraz na Zemi, Jeho a posléze ostatní lidi Milovali a to pokud možno stejně, jako On Miluje nás, což je ovšem pro člověka de facto nedosažitelné. Je to ale nejkrásnější cesta, jaká je člověku Hospodinem určena. Cesta k Němu a k bližním.
Slova- Boha Svého zde neznamenají žádné přivlastňování si Hospodina, jak to občas někdo špatně chápe. Hospodin nás přece zcela převyšuje. Zde je to jen opět prvek vyznání víry ve smyslu- Miluj tohoto Boha- Hospodina. A jakže Ho máme Milovat?
Slova- z celého srdce, z celé své mysli a z celé své síly to vystihují. Máme Hospodina Milovat ze své podstaty, ze všech svých myšlenek a činů a ještě mnohem, mnohem více, neboť Jej máme Milovat z celé své síly. Slova z celého, celé své a znovu celé své, jsou výstižná. Vše co je naše patří Hospodinu a to v plné míře a my to máme dodržovat, my tím máme žít každý okamžik svého života. Lásky není nikdy dost pro našeho Boha a ani nemůže být dost pro Toho, který Je Láskou. Snažme se tedy o to více.
DISKUSE 1.
Přejděme nyní k druhému přikázání, respektive k druhé části Dvoj-přikázání Lásky. Znovu si ho odcitujme: Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není."
Co znamená Milovat bližního svého, jako sebe samého? Tušíme alespoň trochu hloubku tohoto příkazu? Tušíme, že to znamená rovnostářství mezi lidmi před Bohem? Že to značí, že když máme dva lidi, kteří mají obrovský hlad a jeden má dva krajíce chleba a druhý žádný, že ten první je povinen se s tím druhým půl napůl rozdělit i když bude mít třeba pak sám ještě stále hlad? Tušíme, že toto přikázání jde ještě dál? A že když si do něho promítneme osobu Ježíše Krista, že nám vyjde, že máme dávat druhým přednost před námi? Že pokud to bude nevyhnutelné, máme za ně položit i svůj život, tak jako Kristus za nás? Že mezi nimi nesmíme rozlišovat podle své oblíbenosti? Že se máme například bránit před family-fašismem, který dává značnou přednost našim dětem před cizími dětmi a umožňuje oklamávat naše svědomí, aby se mohlo jakoby smířit s tím že ty cizí děti umírají hlady? Tušíme to, že čím více Milujeme své rodinné či jiné blízké bližní, tím více máme povinnost to vynahrazovat těm všem ostatním a to včetně našich tzv. nepřátel? Tušíme, že Milovat druhého značí, že ačkoli on se vůči nám může chovat nepřátelsky, my se k němu nesmíme chovat stejně? Když totiž druhého Milujeme jako sebe samé, jak by mohl být našim nepřítelem? Chápeme, že se máme opravdu snažit toto přikázání naplnit? Skutečně dle něj jednat?
Ano, toto přikázání ukazuje směr vedoucí ke konci všech válek, násilí, nedostatku, ke konci umírání hlady atd. Proto je třeba brát ho opravdu vážně. Koneckonců většího, než je toto Dvoj-přikázání Lásky není. Jedná se zde o podstatu naší křesťanské víry. Ta musí stát na Ježíši a Jeho přikázáních, tedy právě i na tomto Dvoj- přikázání Lásky. Myslím si, že nemá smysl se oklamávat tím, že bychom si mysleli, že je dodržujeme. Nedodržujeme. Je dobré si to přiznat a to nejen sobě, ale i druhým a hlavně Hospodinu. Mezi to nejdůležitější podle mne patří být upřímný k Bohu, k sobě a druhým. Nemá smysl se obelhávat. Je lepší si to přiznat a prosit Boha, aby mi dal více Lásky, aby mi více pomohl, kde já nedostačuji. To se mi však nesmí stát opiem. Nic to nesmí změnit na tom, že se budu snažit toho ze všech sil dosáhnout. Občas se totiž stává, že křesťan se z tohoto nedostatku své Lásky sice Bohu vyzná a možná i v modlitbě poprosí o pomoc, ale tím to jakoby končí a on se cítí dále zbaven odpovědnosti. Myslí si, že se už nemusí tak snažit. Opak je však pravdou, řekl bych. Nesmíme zapomínat na to, že bez Lásky nic nejsme, jak pravil apoštol Pavel ve svém Chvalozpěvu na Lásku.
Dále si povšimněme věty- většího přikázání (tedy jakoby jednoho) nad tato dvě (tedy dvě) není. Tato věta značí, že se zde vskutku jedná o Dvoj-přikázání, tedy v podstatě o jedno ve dvou částech. Ve významu podobném, jako je třeba Troj-jediný Bůh. Ježíš tímto dává na tato dvě přikázání výrazný důraz. Váže je k sobě. Což nám asi trochu připomíná slova apoštola Jakuba: „Neboť i kdyby někdo zachovával celý Zákon, ale jen v jedné věci pochybil, provinil se proti všem“. Domnívám se, že bychom na to neměli zapomínat. O tom, jak důležité je toto Dvoj-přikázání, nám také hned na to podává zprávu onen zákoník, když říká: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." Povšimněme si, že zákoník také říká, že milovat bližního svého jako sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary. Má pravdu? No ovšem. Bohu asi vskutku záleží především na naší Lásce. Milosrdenství chci a ne oběť - praví Hospodin. A proč? No právě proto, že Je Láska – rozumějme!
Závěr tohoto citátu pak potvrzuje to, co bylo oběma řečeno. Ježíš je spokojen s tím, že zákoník odpověděl dobře, že se spolu shodli na podstatě společné Víry. Že oba poznali, kdo Je a co chce Hospodin. Kdo toto pozná a činí dle toho, není daleko od Božího Království, jak to Ježíš přiznává zákoníku. A je to tak nezpochybnitelné, že se už potom nikdo další Ježíše neodvážil na nic dalšího zeptat. Koneckonců na co?
DISKUSE 2.
MODLITBA 2. Na závěr se pomodleme Modlitbu Páně.
frater Iohannis
