Čtená Bohoslužba 22 10 2005
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 22.10. 2005
(zamyšlení nad 2. Kor. 3. kap. 12- 18 verš, resp. veršem 14., ekumenický překlad)
Pozdrav: Milé sestry a milí bratři,
vítám vás srdečně na dnešní naší Bohoslužbě. Dobrořečme Pánu. Sláva Otci, Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
1. Píseň:
Modlitba: Bože a Pane náš Ježíši, sešli nám nyní Svého Svatého Ducha a dej nám poznat Tvou Vůli. Dej ať si dnes odtud odneseme ve svých srdcích právě jen to, co je podle Tvé Vůle správné a Tobě milé.
1. Čtení:2. Královská 6. kap. 8- 23. verš (Aramejci raněni slepotou)
8 Kdykoli se aramejský král chystal do boje proti Izraeli, radíval se se svými služebníky: "Můj tábor bude na tom a tom místě."
9 Muž Boží však izraelskému králi vždycky vzkazoval: "Dej si pozor a netáhni tímto místem, protože tam táboří Aramejci!"
10 Izraelský král posílal zvědy na místo, které mu muž Boží označil a před nímž ho varoval, aby se tam měl na pozoru; stalo se tak ne jednou nebo dvakrát.
11 Ta věc pobouřila mysl aramejského krále; svolal své služebníky a řekl jim: "Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?"
12 Jeden z jeho služebníků řekl: "Nikoli, králi, můj pane. Je to prorok Elíša, který je v Izraeli. Ten oznamuje izraelskému králi i ta slova, která vyslovíš ve své ložnici."
13 On poručil: "Jděte zjistit, kde je, a já ho dám zajmout." Oznámili mu: "Hle, je v Dótanu."
14 Poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město.
15 Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: "Běda, můj pane, co teď budeme dělat?"
16 Odvětil: "Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi."
17 Potom se Elíša modlil: "Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!" Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.
18 Když se k němu Aramejci začali stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: "Raň tento pronárod zaslepeností!" I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova.
19 Elíša jim řekl: "To není ta cesta ani to město. Pojďte za mnou, dovedu vás k muži, kterého hledáte." A dovedl je do Samaří.
20 Sotva vstoupili do Samaří, Elíša řekl: "Hospodine, otevři jim oči, ať vidí." Hospodin jim otevřel oči a spatřili, že jsou uprostřed Samaří.
21 Když je uviděl izraelský král, řekl Elíšovi: "Můj otče, mám je dát pobít?"
22 Řekl mu: "Nepobíjej. Což jsi je zajal svým mečem a lukem, abys je pobil? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu."
23 Připravil jim tedy velkou hostinu. Když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. A aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země.
Vyznání víry: Nyní vyznejme svou víru. Věřím v Boha…
2. Píseň:
Čtení ke kázání: 2. Korintským 3. kap. 12- 18. verš:
12 Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.
13 Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.
14 Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.
15 A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.
16 Avšak 'když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn'.
17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
18 Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.
Kázání: V našem kázání se zaměříme hlavně na verš 14., který nám praví: "Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu".
To je velmi zajímavé a důležité. Když totiž vedle tohoto verše postavíme Ježíšovo- nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit, tak to skoro vypadá na jakýsi nesmysl, ale soudím, že určitě není. Apoštol Pavel nám jen dává jasně najevo, čeho se má držet křesťan předně. Učedník Krista- křesťan není Judaista. Předně se musí držet Nového Zákona a v něm hlavně přikázání, slov a činů samotného Ježíše. Starý zákon je sice dobrý proto, že nám ukazuje cestu k Ježíši a dokazuje, že Ježíš je Spasitel a že nám ukazuje, že ač my jsme často nevěrní, jako byli praotcové, tak Hospodin zůstává věrný a milosrdný, ale není vhodný na to, abychom jej brali důsledně, neb je v mnohém již naplněn a vlastně překonán a pokud se budeme na posledním soudu hájit kupříkladu tím, že máme přikázání milovat budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého, jistě nepochodíme, neboť Ježíš jej překonal- naplnil Boží Vůli tímto přikázáním: Milujte své nepřátele a modlete se za ně. Protože se zde nejedná jen o kosmetickou úpravu, ale o v podstatě zrušení přikázání původního dá se říci, že i apoštol Pavel měl pravdu. Ježíš ovšem též, neboť On nerušil Starý zákon, ale upřesňoval Boží Vůli, kterou Izraelité často špatně pochopili, když kvůli zákonu zapomínali na lásku a milosrdenství. Bůh si tedy vždy přál, abychom dokázali milovat své nepřátele a modlit se za ně. Ale buď to pro tvrdost srdcí Izrael neslyšel, nebo možná že to bylo na něj příliš brzy. Možná, že Dobrotivý Hospodin, znajíc naši lidskou omezenost, se rozhodl zjevovat židovstvu svou Vůli postupně, tedy vyučovat Izrael v etapách, tak aby byli schopni Jeho Vůli naplňovat. Otázkou zůstává, proč vlastně všichni neposlouchali Ježíše. Bylo to na ně moc? Kdo ví? Je jen psáno, že jednou se obrátí a v Ježíše jako Mesiáše uvěří. Ale to jsem se dostal daleko od tématu. Vraťme se zpět. Pokud budeme mít vždy na mysli při čtení Starého zákona vše, čím jej Ježíš naplňoval a upravoval, zjistíme, že s mnohým jednáním lidí Starého zákona nemůžeme souhlasit. To je dobré si uvědomit, je nám to ochranou před tím, abychom nehřešili stejným způsobem. Vzpomeňme na Davida. jak chtěl postavit Hospodinu chrám, ale On mu to pro množství krve na jeho rukou nedovolil. vzpomeňme na Mojžíše a jeho lid, který nesměl vstoupit do země zaslíbené, ale do konce života dále žít na poušti, též asi proto, že se dopustili onoho zabíjení ctitelů zlatého telete (nepřátel Hospodinových) atd.. Prostě když například vydal Hospodin svému lidu přikázání nezabiješ! Myslel to opravdu vážně. Prostě jsme-li křesťany držme se toho, jak nám Hospodina a Jeho Vůli zjevuje Jeho Syn Ježíš, vždyť kdo jiný Hospodina zná než ten, který od Něj přišel? Věřme Ježíši a vše korigujme Jeho pohledem- pohledem Pravé Lásky Boží. Korigujme i celý Starý zákon včetně žalmů, dokonce i Nový zákon tam, kde by snad byl v rozporu s Boží Láskou. Bibli psali byť Bohem inspirovaní, ale přeci jen lidé a občas je to poznat. Bible není Korán, nepovažujeme ji za doslovné nařízení Boží. Kupříkladu musíme dávat pozor na místech Nového Zákona, kde se Pavel chová starozákonicky k ženám, kterýžto způsob jednání jak víme z Evangelií u Ježíše nenajdeme, neboť On přistupoval k ženám vždy jako k rovným s muži. Příkladem může být třebas Jeho rozhovor se Samařankou u studny. Občas můžeme slyšet různé další zpochybňování Novozákoních Kristových nařízení typu, že na příklad ačkoli David zabíjel byl Bohu milý. Ovšem, ale David nebyl Bohu milý tím, že zabíjel, nýbrž tím (a z toho se poučme neb je to hodné následování) že ze svých zlých činů, asi včetně toho zabíjení vždy činil pokání a prosil tedy Hospodina o to, aby mu je odpustil. To je v historii křesťanstva podobné tomu, že když kdysi saracéni obléhali Konstantinopol a když se obráncům podařilo je odrazit, šli, postili se a činili veliké pokání ze svých zlých činů, ze zabíjení nepřátel. Navíc se jednalo o válku obranou, nikoli útočnou. Vzpomeňme též na Elíšu a Aramejce, jak je dovedl do Samaří a tamní král je chtěl dát pobít, ale Elíša řekl aby je nasytil a propustil, jak jsme četli v prvním čtení. To bylo vskutku jednání proroka, znajícího Komu slouží, znajícího kdo je Hospodin a co chce. Zkrátka v Bibli je nutné pečlivě vybírat jaké lidské jednání je a jaké není hodné následování a to vždy z Ježíšova pohledu. Bible je knihovna, která obsahuje krom jiného též dějepisnou kroniku židovského národa a my se také neřídíme podle Starých pověstí českých a nebereme si příklad z Libuše. Položme si proto vždy při čtení o nějakém jednání z Bible tuto otázku: Byl by Ježíš pro, či nikoli? A dle Ježíše se řiďme! Hle máme nové přikázání od Pána, abychom se (všichni) navzájem milovali, jako on miloval nás. Nezapomínejme též na slova Hospodinova- milosrdenství chci a ne oběť. Bůh je Láska a kdo mu chce sloužit ať tak činí v Duchu, Pravdě a v Lásce A bez ní nic nejsme, jak nás Pavel ujišťuje ve svém chvalozpěvu na Lásku, který jsme si tu připomněli minulou neděli.
Modlitba: Bože náš , dej ať nikdy nezapomínáme, že jsme křesťané a jakožto takoví, že máme povinnost důsledně myslet a jednat podle toho, jak nám Tvou Svatou Vůli Bože, zjevil a ve svém životě naplnil Tvůj Syn a náš Pán Ježíš Kristus. Jeho přikázání, a úpravy Staré smlouvy jsou pro nás závazné a nemáme tedy trvat na tom, co bylo překonáno Tím, Který Jediný má to právo a moc měnit to, co bylo špatné či zastaralé. Do Jeho Vůle vkládáme své životy- vždyť On je náš Spasitel. Ať Jej tedy následujeme každý okamžik našeho života. Dej nám k tomu moudrost a vedení Tvého Svatého Ducha. O to Tě prosíme ve Jménu Ježíše Krista našeho Pána. Amen.
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme Modlitbu Páně: Otče náš…
Požehnání: Požehnej nás Bůh Otec, Syn a Duch Svatý. Nechť nás vede a opatruje po všechny dny našich životů.
3. Píseň:
frater Iohannis
