Čtená Bohoslužba 21 5 2006
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 21. 5. 2006
(Jan 17. kapitola. Ekumenický překlad)
Pozdrav:Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě, apoštolským pozdravem:
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého dárce moudrosti a rady.
1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň 245.
Modlitba:Pomodleme se:
Bože náš a Pane náš Ježíši, chceme nyní otevřít a již nikdy nezavřít svá srdce Tobě a Tvému Svatému Slovu a Vůli. Prosíme Tě, učiň nás schopnými slyšet a též konat podle Tvé Svaté Vůle a nedopusť, abychom opět padli do svých hříchů. My věříme, že máš moc podepřít své služebníky, aby nepadli. Tak prosíme: Pomoz nám Pane a jen Tvá předobrá Vůle, ať se v nás a s námi vždy stane od tohoto času až navěky. Amen.
První čtení je Žalm 146:
1 Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
2 Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
4 Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
5 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,
6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.
7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.
10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň 16.
Čtení ke kázání: Čtení ke kázání je zapsáno v Janově evangeliu v sedmnácté kapitole od prvního do dvacátého šestého verše:
1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.
6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
7 Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
10 a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
11 Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
13 Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
25 Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."
Kázání:
Milé sestry, milí bratři,
Vítám Vás na této duchovní hostině. Pojďme se nyní najíst našeho duchovního pokrmu, který se nachází v těchto Božích Slovech. Neboť Slovo Boží je pravý pokrm pro naši duši a my jej nutně potřebujeme a zemře duchovním hladem, kdo by Jej sobě odpíral. Proto přistupme a jezme.
Dnešní text sice časově odpovídá jakoby době předvelikonoční, ale není tomu zcela tak. Jako většina textů Písma má svůj význam v každé době. V prvním verši nám Pán říká, že přišla Jeho hodina. My víme, co tím měl Pán na mysli, protože víme, co následovalo. I Ježíšovi učedníci měli dost indicií k tomu, aby poznali o čem mluví, ale asi to prostě nechtěli pochopit. Měli láskou ke Kristu zaslepené oči, nechtěli, aby trpěl, bylo to pro ně nepřijatelné. Není divu, že tedy tuto myšlenku vytěsnili ze svého vědomí. Pro milujícího je nepřijatelné utrpení milované osoby. Přesto se bohužel nikdo z lidí nevyhne tomu, aby v životě něco podobného nezažil. Utrpení milované osoby. A proč? Ptáme se vždy znovu a znovu. A odpověď je přitom tak syrově jednoduchá. Rozešli jsme se s Bohem, děláme si co chceme, a tak jsme se dobrovolně vzdali Jeho ochrany, která pro nás znamenala jistotu, že nebudeme zbytečně trpět. Tento podivný postup se v lidských dějinách často opakuje. Jak často zničíme to, co nás chránilo před zlem? Jak často si vybereme to, co se nám sice jeví jako svobodnější, ale přitom to osvobozuje jen to nejhorší v nás? Proč jsme se jen nechali tím satanem tolikrát obelstít. A proč jej stále ještě posloucháme. Proč nehledáme Vůli Boží, tedy proč nehledáme Lásku mezi všemi lidmi, solidaritu, společný prospěch všech, společnou záchranu atd.? Jan Amos Komenský to okomentoval slovy, že my nebozí smrtelníci jsme se spřisáhli k vlastní zhoubě. Je to jen naše volba. Bůh je v tom zcela nevině. Ba naopak se nás stále snažil a snaží zachránit. Když vše pro naši ubohost selhalo, zachránil nás skrze Svého Syna, tím v podstatě jedině možným způsobem. A přesto Mu někteří lidé nevěří. A přitom právě ona víra v Ježíšovu oběť je tím klíčem, který odemyká dveře, za kterými se skrýváme před Bohem, před Jeho Spásou. Uvěření Bohu je počítáno za spravedlnost, jak známe z příkladu Abrahama. Kde je tedy ten problém. Proč celé lidstvo ještě neuvěřilo? Je to v nás v lidech. Jen návrat ke Kristu a Otci nás může spasit. A protože Bůh je Láska, tak jen návrat k naprosté nezištné a sebeobětavé Lásce – Agapé nás může skrze víru přivést ku spasení, budeme-li podle tohoto poznání dennodenně žít. Ale pojďme v našem textu dál. Víme, že tím co Kristus vytrpěl a udělal, oslavil svého Otce a Ten tímto činem zase oslavil Ježíše. To je jistě pravda. V druhém verši čteme, že Bůh dal Ježíši všechny lidi, aby jim vydobyl život věčný. Ano, slyšíme dobře. Bůh a jeho Syn Ježíš chce dát život věčný opravdu všem lidem! Ale mnozí se mu bohužel brání. Znovu si připomeňme, že život věčný je nyní tak „snadno“ dosažitelný v porovnání s nenaplnitelným Starým zákonem. Je v tom, abychom poznali a uvěřili v Boha a Ježíše, abychom uvěřili tomu, že Ježíšova oběť plně stačí k naší záchraně a abychom též poznali, že Bůh Otec i Syn jsou ve své podstatě Láska, a podle toho pak jednali ve svých životech. Čtvrtý verš nám znovu připomíná, že Ježíš oslavil svého Otce tím, že se za nás hříšné dobrovolně obětoval. Ach, jaká to jen je Láska Boží k nám? Obětovat svého nejmilovanějšího Syna, svou součást pro nás hříšné lidi. Bůh obětoval část sebe sama- je to Jeho Oběť. To je tak neuvěřitelné, že je to vlastně tajemství. Nedá se zcela pochopit, ale částečně ano, pokud si skutečně uvědomíme, kdo Bůh je. Bůh je především Nejvyšší Sebeobětavá Láska. Ano, jedině takový může být pravý Bůh Stvořitel. Jedině On může mít takový vztah k tomu co Stvořil. Je to důkaz toho, že věříme v jediného Pravého Boha. V pátém verši se dozvídáme, že sláva Krista byla v nebi před počátkem světa. Ano, jak jinak. Ježíš Kristus byl již před počátkem světa součástí Boha Otce, jakožto Jeho Syn. V dalším verši Pán praví, že nám lidem zjevil Boží Jméno- toto tajemství. Ano zjevil Jej v sobě, tím co říkal a dělal. Když se Jan Křtitel ptal, zda je oním Mesiášem v podstatě mu odpověděl tím, že mu nechal vyjmenovat skutky, které učinil. Jsem, který jsem. Tak Bůh odpověděl, když se Jej zeptali. Ano, Boha spíše dělá to, co dělá a ne nějaké nepochopitelné, lidskému podobné jméno. On tak vše zcela převyšuje, že není možné Ho skutečně vyjádřit nějakým jménem. Vždyť jméno, pojmenování má správně vyjádřit podstatu jmenovaného. A to u skutečného Boha prostě nelze. Ale lidé chtějí všechno pojmenovat proto, že jim to dává nad tím, co pojmenovali určitou moc. Bůh však o tomto ví a právě proto nám nenechává žádnou možnost Jména, která by nám lidem nad ním dala moc. A je to velice moudré a dobré stanovisko. Nejblíže je tedy přirovnání k nepopsatelné vše převyšující sebeobětavé Lásce, a to právě proto, že tak Bůh zpravidla koná, ale i to je ještě jistě velmi vzdálené naprosté skutečnosti. A ani slova Bůh či Hospodin nejsou moc výstižná. Trošku lepší je snad hebrejský výraz používaný pro mocného Stvořitele- Elóhim, ale i Stvoření světa je jen část Božího díla a tedy Boha nemůže plně vyjádřit. Dále v šestém verši Pán utvrzuje své učedníky, že jsou vybráni ze světa a říká, že Slovo Boží přijali a zachovali a že prý poznali, že vše co Pán má a činí je od Boha. A tato ujištění slyšíme až do desátého verše. Asi to tak bylo, když to Pán říká, ale my víme, že hned nato učedníci dost mizerně selžou. A my selháváme též. V jedenáctém verši nám Pán připomíná, že už vlastně jakoby není v tomto světě, už zvolna přechází zpět k Otci. A Pán prosí za nás své učedníky, aby nás Otec zachoval ve svém Jménu, které Ježíši dal, abychom byli jedno, jako Otec a Syn jsou jedno. Cože? Může si někdo říci. Co je tohle za slovní nesmysl? Jenže on to žádný nesmysl není. Bůh Otec a Bůh Syn, který je zároveň i člověk jsou jedno. Lidské Jméno Ježíš- Bůh zachraňuje či zachraňující totiž opět dobře vyjadřuje část Boha, tedy nejen Stvořitele, ale též Spasitele. Pro jednotu Boha Otce se Synem se výraz Spasitel- Ježíš Kristus přenáší de facto i na Otce. Dá se tedy, v uvozovkách říci, že Jméno Páně je i Jménem Božím, je jedním z možných. Navíc toto Jméno, Bůh Otec pro Syna vyvolil a přes anděla údajně sdělil jeho pozemským rodičům. Toto vše by mohlo znamenat ono: „zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal“- a tato Slova vlastně dosvědčují, že je Pravda, že Syn a Otec jsou jedno. Takto mluví jen ten, kdo je vnitřně nerozdělen a má jednu podstatu. Mluví z části jako k sobě i k jinému. Jinak by to byl opravdu jen slovní nesmysl. Pán nám tak vlastně v této modlitbě k Otci dokázal svou jednotu s Ním. Prosba o to, abychom byli jedno jako je Syn a Otec toto též posiluje. Bohužel je vidět, že naše svobodná a přece hříchu otrocká svobodná vůle může být tak silná, že jsme vlastně tak trochu, ale asi jen dočasně, ale přece jen překazili Pánu jeho Vůli a touhu volající po jednotě všech křesťanů. Proto každý křesťan, který po takové jednotě netouží, jde proti Vůli Páně a měl by se změnit. Ve dvanáctém verši Pán říká, že ochránil všechny, krom toho, který byl zavržen, aby se splnilo Písmo. Zde musíme být nanejvýš opatrní. První část těchto slov je bez debat, ale co to zavržení Jidáše? Co tím Pán myslí? Rozhodl se snad Bůh obětovat ještě jednoho člověka mimo Pána, aby se naplnilo Písmo a tento skončil navěky zavržen? Nikoli, tomu nelze moc věřit, pokud si sem opět doplníme, kdo je Bůh. Bůh nejedná se sebou v rozporu. Sebeobětavá Láska nikoho neobětuje za druhé proti jeho Vůli, vždyť i Pán se rozhodl k oběti dobrovolně! Jak je to tedy s Jidášem? I ten se rozhodl dobrovolně, byla to jen jeho svobodná Vůle vydat Ježíše a Bůh ho k tomu nijak netlačil. Ježíš jej dokonce varoval: Běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje! Byla to tedy jen Jidášova volba. Bůh jen věděl, že tak učiní, předvídal to a Ježíš také. Bůh nic zlého nečiní, ale zná nás lidi a ví, co ze své svobodné vůle uděláme. Neexistuje žádná predestinace, ale Bůh nás zná a ví o nás více než my sami, ví jak to s námi bude a snaží se nám proto hodit záchranný kruh, abychom se neutopili. Nebojme se. Bůh není zlomyslný a nejedná s námi krutě. Bůh je Láska. Ježíš dále říká v modlitbě Otci, že se modlí před svými učedníky proto, aby měli radost a vlastně aby poznali, že jejich víra je pravá. Verše čtrnáct až šestnáct nám říkají, že Ježíš není ze světa a jeho učedníci už též nejsou ze světa a proto je svět nenávidí. Je to tak. Ježíš je Bůh a nepodléhá tomuto padlému světu a jeho učedníci, které ze světa vybral též již nemají podléhat padlému světu a tím, jak mají mluvit a žít musí lidi tohoto světa přivádět k šílenství a nenávisti. Tak to má být. Díky nám téměř bezezbytku padlým křesťanům, to ale tak není. Křesťané dnes kolaborují se světem o sto šest. Rozdíl mezi křesťanem a nevěřícím je nepoznatelný. Je to samozřejmě zrada na Kristu. Obraťme se zpět k Němu! Ježíšova Slova: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ jsou velmi důležitá. Tvoje Slovo je Pravda. To je ujištění pro ty, kteří chtějí opravdu Pána následovat. Máme se čím řídit. Nejsme ponecháni bez návodu. Boží Slovo nám zvěstuje Boží Vůli, je to pravda. Ta jediná pravá pravda, které se máme držet. A tak nás Pán vysílá do světa zvěstovat tuto pravdu a to nejen tlacháním a řečmi, ale vskutku činy, tak jako to dělal Pán Ježíš. V dalším verši Pán prosí, aby i ti, kdo se stanou skrze ty první učedníky učedníky později, zůstali v jednotě, jako Otec se Synem. Bůh je i není všemocný. Může všechno, ale nám lidem dal svobodnou vůli a nepřekročí ji jen proto, že se Mu to nehodí a že ji zneužíváme ke zlému. Nepopře sebe sama kvůli nám, ale i tak se snaží najít řešení a obejít tak naši zlovůli. Věřím pevně, že se Mu to podaří. Nakonec je nebo bude jen jedna církev Kristova. Bůh svého dosáhne a my budeme zahanbeni. K rozdělení církve totiž došlo vždy kvůli nedostatku lásky jedněch nebo druhých či obojích a tento nedostatek lásky byl popřením a odklonem od Krista, který je v jednotě s Otcem absolutní Láska. Musíme se navrátit zpět. Musíme Bohu pomoci a spolupracovat s Ním na sjednocení všech křesťanů v Lásce. Neboť podle verše jedenadvacátého, dokud se tak nestane svět neuvěří v Krista, že Jej Bůh poslal. Respektive, až bude jednota mezi křesťany, budou v jednotě s Bohem a Ježíšem a pak svět uvěří, že Bůh Ježíše poslal jako Spasitele nás všech. Je to dokonalost jednoty s Bohem. Bůh Otec je v Ježíši a Ježíš je ve věřícím člověku a tak všichni tvoří jakousi „jednotu“, neboť Pán je spojuje a i když člověk jako stvoření nemůže mít stejnou vážnost jako Stvořitel, Bůh je mu zkrátka blíže. Svět touto jednotou pozná, že Bůh si nás Kristovy služebníky zamiloval a že již nečiníme vůli svou, ale Vůli Toho, který nás poslal a to je to důležité pro to, aby mnozí uvěřili, to je nyní ten hlavní kámen úrazu. Proč by lidé měli věřit církvím? A které? Když se všechny vzájemně hryžou a vadí a není mezi nimi ani v jejich skutcích k ostatním a zvláště k trpícím lidem Láska, hlavní poznávací znamení Vůle Boha a Ježíše? Ve čtyřiadvacátém verši Pán prosí Otce vlastně o to, aby otevřel Nebeské království těm, kteří Jej budou následovat, aby tam mohli být s Ním na věčnosti. Pětadvacátý verš nám připomíná smutnou pravdu- svět nepoznal svého Stvořitele, ano tak hluboce se od Něj vzdálil a bohužel se vzdaluje i nadále. Lidé nepoznávají svého Tvůrce. To je katastrofa co? Je to, jako když je někdo postižen takovou vážnou nemocí tak silným Alzheimerem, že nepoznává vlastní matku. Trpí tím oba. Trpí tím náš Laskavý Otec v nebesích i my sami zde na Zemi ve svých rozličných souženích, strastech a bolestech. Tedy ačkoli svět Boha nepoznal, Ježíš Ho poznal, zná sebe sama a tak zná i Otce, který je s Ním v jednotě. A Kristovi učedníci- ano i my- jsme poznali, že Bůh Ježíše poslal jako Mesiáše- vykupitele z našich hříchů. Závěrečný dvacátý šestý verš nám praví toto: „Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." Co tím chtěl Pán říci? Jaké jméno jim dal poznat? No přece to, že v Bohu přítomný Ježíš je Spása. A proč nám to Pán dává poznat? Aby v nás byla Láska Boží, jaká je mezi Otcem a Synem a tato Láska Boží, aby se skrze Krista ujala i v nás. Aby Pán Ježíš Byl v nás přítomen. Aby v nás bylo přítomno Spasení Boží a to skrze naši lásku a víru. Proto mi dovolte vysvětlující parafrázi na slova apoštola Jana z 1 listu Janova 5. kapitoly dvanáctého verše „Kdo má Syna (Ježíše, kteréžto jméno značí Bůh je záchrana), má život (věčný); kdo nemá Syna Božího (nemá v sobě neb nevěří v Boha Zachránce), nemá život (věčný). A tak moji milí přátelé věřme v Boha, který je Záchrana, věřme v Ježíše Krista a konejme vše podle Jeho Vůle a ne podle té své padlé. A Bůh Otec, Syn i Duch Svatý buď námi všemi veleben a chválen až na věky věků. Amen
Modlitba: Pomodleme se:
Bože, předobrý náš Stvořiteli a Pane Ježíši Kriste, náš Spasiteli a Duchu Svatý, Dárče Moudrosti a rady. Bože náš, který Jsi Sám v Sobě v jednotě. Prosíme Tě Dej, ať se opět všichni Tví učedníci a učednice stanou jednou církví, tou pravou Kristovou a tedy, ať všichni následujeme Ježíše nejen ve slovech, ale hlavně v činech, abys z nás měl radost a nemusel Ses kvůli nám nevěrným trápit. Prosíme Tě Pane, Dej ať si z tohoto kázání odneseme jen to, co je dle Tvé Svaté Vůle, neboť si uvědomujeme, že vše co činí člověk nese sebou nebezpeční chyby. Proto Tě prosíme. Buď Vůle Tvá v nás a mezi námi všemi vždy a všade až do konce našich dnů.
3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 680 (nebo 182)
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (je na str. 1231):
„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení a každou radost i starost, nechť střeží naše duše i mysl v Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.
4. Píseň: A na závěr ještě zazpíváme píseň: 132.
frater Iohannis
