Čtená Bohoslužba 23 7 2006
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 23. 7. 2006
(Izajáš 50, 4.- 11. verš. Ekumenický překlad)
Pozdrav:Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě, apoštolským pozdravem:
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého dárce moudrosti a rady.
1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň 249.
Modlitba:Pomodleme se:
Bože náš a Pane náš Ježíši, chceme nyní otevřít a již nikdy nezavřít svá srdce Tobě a Tvému Svatému Slovu a Vůli. Prosíme Tě, učiň nás schopnými slyšet a též konat podle Tvé Svaté Vůle a nedopusť, abychom opět padli do svých hříchů. My věříme, že máš moc podepřít své služebníky, aby nepadli. Tak prosíme: Pomoz nám Pane a jen Tvá předobrá Vůle, ať se v nás a s námi všemi vždy stane. Amen.
První čtení je z Matoušova evangelia dvacáté osmé kapitoly od verše šestnáctého do verše dvacátého:
16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.
17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň 16.
Čtení ke kázání je zapsáno u proroka Izajáše v padesáté kapitole od čtvrtého do jedenáctého verše:
4 Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci.
5 Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět.
6 Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.
7 Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben.
8 Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí!
9 Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli.
10 Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.
11 Hle, vy všichni, kdo rozděláváte oheň, jiskrami se opásáte k boji. Jen choďte ve svitu svého ohně, v jiskrách, které jste zanítili! Má ruka vám způsobí, že ulehnete v trápení.
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
Možno vypustit:
Ačkoli to nebývá moc běžné, rád bych Vám před dnešním čtením ke kázání zopakoval jednu důležitou věc, která je popsána v našem prvním čtení. Je to devatenáctý verš: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“. Tento text je totiž jedním z hlavních důkazů, proč máme věřit v Trojjediného Boha- Otce – Syna – a Ducha Svatého. Jak víme z evangelia, řekl tato slova sám Pán Ježíš a tedy mají prvořadou autoritu. A On říká, že máme křtít ve jméno – ano- jen jedno jméno pro Otce- i Syna- i Ducha Svatého. To znamená, že jsou tyto tři Božské osoby vpravdě jen jedním a skutečným Bohem. Možná si někdo říká, že to též mohl být jen špatný překlad, ale podle všech pramenů tomu tak není. Je to pravda. A již ten fakt, že Ježíš chce, aby se křtilo ve jménu všech tří Božských Osob je evidentním důkazem jejich vzájemné provázanosti.
Přejděme ke čtení ke kázání. Toto čtení patří do jakéhosi cyklu o Mesiášovi- o Ježíši, cyklu, který prochází textem proroka Izajáše velmi mocně a jasně. Když jsme si jej přečetli, jistě jste jako já našli v tomto textu paralely se skutečným Ježíšovým životem zde na Zemi. Slova: „Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci“ nám říkají hned několik důležitých věcí. Hospodin dal Pánu Ježíši snad již při narození velmi dobrý a vhodný dar pro Jeho pozdější pozemské putování a službu. Poznali jsme ho všichni. Je to dar mluvit k nám prostým i moudrým tak, aby všichni mohli porozumět tomu, co nám Chce říci. Patří sem úžasná věc zvaná podobenství, ale i další věci, dokonce tento jazyk učedníků není jen lingvisticky jazykem nýbrž i skutky a činy, které často řeknou víc než slova a Pán takto často jednal. U Boha zřejmě trochu splývají pojmy slovo a čin. Bůh slovem učinil tento svět, slovo se v Kristu stalo tělem atd. Vzpomeňte si třeba na to, jak Ježíš odpověděl Janu Křtiteli, když se jej ptal, zda je Mesiáš. Odpověděl mu tím, že mu nechal říci skutky, které vykonal. Z toho také plyne, že Ježíš, když nám dává nějaké přikázání, očekává to, že jej nebudeme jen uznávat, ale že jej budeme skutečně konat. Dále z tohoto verše poznáváme, že Pán Ježíš je v neustálém kontaktu s Otcem a neustále Mu naslouchá. To potvrzuje i pátý verš: „Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět“ Pro nás učedníky je ale ještě ve čtvrtém verši i další, velmi důležitá věc. Ujištění, že Ježíš umí podpírat zemdlelého služebníka Svým Slovem. Ach, jak často na to zapomínáme, a když jsme v nesnázích, nehledáme oporu v Jeho Slově a Lásce, ale kdesi jinde, zpravidla tam, kde žádné pomoci není. Poučme se z toho. V následujícím šestém verši čteme: „Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.“ Jak víme, téměř vše a možná že vše se opravdu stalo, když Ježíše bičovali, když Jej mučili a popliván byl, jak víme také, akorát o vousech nemáme žádné informace, ale to neznačí, že se tak nemohlo stát. Tyto věci se tedy de facto v životě Spasitele odehrály, jak nám a židovskému národu prorok Izajáš zjevil velmi dávno předem a jak nám později potvrdila Evangelia. Sedmý verš, který zní: „Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben“ nás upozorňuje na to, že pravý Boží služebník si je svou vírou jist pomocí od Boha a to dokonce i tehdy, když není na první pohled viditelná, ale jistě je, neboť Bůh je (bohužel na rozdíl od nás) vždy věrný. Služebník Boží je často všemi ponižovaný a posmívaný. Protože my jako křesťané nechceme takovými dobrými a tedy i jistě tupenými služebníky býti a raději kolaborujeme s hříchem světa, máme sice klidnější život, ale je to život s umrtvenou vírou. Měli bychom chtít být těmi dobrými Božími služebníky a prosit Pána, aby nám dal k tak těžkému životu sílu. Měli bychom přestat chtít pohodlný život, protože v něm je vzdálení od Boha Spasitele a my bychom měli chtít jít k Němu naopak stále blíž a blíž až náš život splyne s naším Bohem. Vím, že nikdo takový nebude zahanben, jak nám to vyplývá z našeho textu. Slova: „Proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene“ opět narážejí na skutečnost, která se stala Ježíšovi před veleradou, kdy Byl zpolíčkován jedním z veleknězových sluhů. Ale ona nám také připomínají Ježíšovo nařízení: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou (Mt 5, 39)“. Toto nařízení Ježíš myslel smrtelně vážně, ale nám je nepohodlné a tak jej křesťané jen málokdy zachovávají a šíří a svět tak kvůli tomu trpí. Slova dalšího verše: „Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí!“ potvrzují to, že Bůh Otec není nikdy daleko. Ani od Ježíše- vždyť je v Něm a On zas v Něm, ale Otec není daleko ani od nás hříšných a nehodných Jeho služebníků. A On zjedná Svou Spravedlnost ve světě. To je veliká naděje pro nás Jeho služebníky. Ať se nespravedlnost rozmáhá sebevíc, nakonec jí Bůh zničí a bude po ní veta. A bude odstraněna i ta nespravedlnost, která se spravedlností zakrývá, jako maskou. Bůh ji demaskuje a ukáže světu, že není žádné spravedlnosti tam, kde není Lásky a tedy že spravedlnost bez Lásky (spravedlnost bez jejího Původce- Boha, jenž Je Láska) je jen novým zločinem. V dalších slovech tohoto verše nám Pán ukazuje svou autoritu na soudu, který Sám povede s do hříchu propadlým světem. Není, kdo by se Mu mohl na něm postavit. Ani žalobce satan není pro Něj žádným konkurentem. A tak Ježíš si své dobré služebníky zcela jistě obhájí tak, jako Sám Svůj život, na němž není žádný sebemenší stín. Ježíš je vítěz nad zlem, hříchem i smrtí. Buď Mu za to nekonečné díky. Nyní přejděme k dalšímu verši: „Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli“. Ano, již jsme si o tomto právě něco řekli v komentáři k verši předchozímu. Snad jen je nutné zvýraznit ta slova: „Kdo mě chce obvinit ze svévole?“, protože v životě Pána Ježíše popsaném v Evangeliích skutečně nelze najít prvky svévole. Ježíš přijal dobrovolně na sebe roli trpícího služebníka a žil ji až do konce. Vzpomeňme si asi na nejsilnější moment podřízení své Vůle Vůli Otcově, kterou Ježíš učinil v zahradě Getsemanské: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž Tvá vůle se staň“. Ano, Ježíš nikdy nebyl svévolníkem a nám tak dal tímto nejen příklad, ale nás vlastně zavázal, abychom Jej v tom následovali a vždy podřizovali vůli svou Vůli Boží. A další verš zní: „Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“ První část tohoto verše je otázka, ale možná ještě spíše výčitka. Málo, málo je těch, kteří tak milují Boha a Jeho Syna, že se Jim podřizují a poslouchají Je. Bát se Hospodina neznačí třást se před Ním strachy, ale tak Jej milovat a vážit si Jej, že se Mu vždy s radostnou myslí podřídíme. Pokud bychom to totiž činili ze strachu, naše motivace by nebyla z čistého srdce, z lásky a proto by nebyla k ničemu, neboť k Bohu vede jen vztah lásky k Němu – k Lásce, nikoli strach. Poslouchat Ježíše- Božího služebníka máme také z lásky k němu a ne proto, abychom si něco zasloužili či si vydobyli věčný život apod. Velice smutné je, že hledat takové křesťany, jejichž motivací je jen láska, je jako hledat jehlu v kupce sena. Bohužel většinou je jejich motivace jiná než láska, tedy jde mimo Boha- Lásku, což je smutné. Bývá například zištná, tedy něco za něco. To je ale špatně! Do Království se nelze proskutkařit. Je to Dar Boží zadarmo tomu, kdo věří a hlavně kdo miluje Boha. Následuje druhá a velmi krásná část tohoto verše. Když procházíme temnotou hříšného světa, máme bez pochybností doufat v Hospodinovo Jméno a opřít se o svého Boha. Nesmíme tedy odpadnout od víry a máme zde i jakési zaslíbení, že se můžeme a máme opřít o svého Boha. Jak krásné a jak převelmi potřebné. A přiznejme si, jak jen to neumíme a jak často pláčeme proto, že se nám nedaří a nedaří se o Něj opřít. Učme se to pilně. Učme se celý svůj život mít opřen o Lásku, každé myšlení, každé konání, prostě vše. A závěrečný verš je: „Hle, vy všichni, kdo rozděláváte oheň, jiskrami se opásáte k boji. Jen choďte ve svitu svého ohně, v jiskrách, které jste zanítili! Má ruka vám způsobí, že ulehnete v trápení.“ Tento verš je varováním. Varováním před svévolí vedoucí k různým typům násilí, především však vedoucím ke všem válkám atd. Pán nás ubezpečuje, že násilí bude dříve či později sraženo a nikdy nedosáhne svého cíle nastálo. Ó kéž by toto pochopili v dnešní době i Izraelité s Palestinci, Američané, teroristé i všichni ostatní, kdo chtějí řešit věci válkou a násilím. Poslední věta rozhodně neznamená, že by se snad Pán sám měl uchýlit k násilí či zlu, ale to, že přichází o požehnání a ochranu od Něj ten, kdo k násilí spěchá a po válce touží a sám si na sebe přivede trápení odplaty od ostatních a konec, neboť jeho zlé činy jej přivedou do neštěstí. To je varování pro všechny, kdo tak činí. Ať se již zaklínají křížovými výpravami, upalováním kacířů, či ziskuchtivými válkami, nebo válkami proti terorismu, sami přitom teror způsobujíc, neboť válka a teror jsou jedno.
A tak přidržme se, opřeme se a následujeme svého Boha- Otce našeho, a Jeho Syna Ježíše- Pána našeho a Ducha Svatého- dárce života, moudrosti a rady.
Modlitba: Pomodleme se:
Bože náš a Pane náš Ježíši a Duchu Svatý. Bože, který Jsi Sám v Sobě v dokonalé jednotě. Prosíme Tě, Dej, ať všichni následujeme Ježíše nejen ve slovech, ale hlavně v činech, abys z nás měl radost a nemusel Ses kvůli nám nevěrným služebníkům tak trápit. Proto Tě moc prosíme. Buď Vůle Tvá v nás a mezi námi všemi vždy a všade a až navěky. Amen
3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 680 (nebo 182)
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (je na str. 1231):
„Otče náš, který Jsi v nebesích, posvěť se Jméno Tvé, přijď Království Tvé, buď Vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší Dej nám dnes, a Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i Neuvoď nás v pokušení, ale Zbav nás odo zlého. Neboť Tvé je Království i Moc i Sláva na věky. Amen“.
Požehnání: A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení a každou radost i starost, nechť střeží naše duše i mysl v Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.
4. Píseň: A na závěr ještě zazpíváme píseň: 132. (nebo 253)
frater Iohannis
