frater Iohannis

(Mt: 18: 23 – 35 verš. O nemilosrdném služebníku. Ekumenický překlad)

1) Pozdrav:                           Ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem:       (2 Korint. 13:13 /Pavel/) „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ Amen. Omlouvám se předem, že kázání bude dnes poněkud delší.

2) 1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň: 299 (245)

3) Modlitba (první): Náš předobrý Bože, Otevři, prosíme nyní naše mysli i naše srdce a Učiň nás vnímavými Tvého Svatého Slova. A ať podle Něj jednáme každý okamžik našich životů. Uschopni nás k tomu Svou Láskou. Amen.  

4) První čtení: Je ze Starého Zákona Žalm 107:

1 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, 2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

5) Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme Apoštolským vyznáním víry (je v kancionálu na straně 1231):

„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.

6) 2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 341

7) Čtení ke kázání: Je z Nového Zákona, z Matoušova Evangelia, osmnácté kapitoly od dvacátého třetího do třicátého pátého verše:

23 "S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. 24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. 25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. 26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!' 27 Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. 28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' 29 Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' 30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 31 Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. 32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' 34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - 35 Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."

  Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

 nalézáme se v postním období, kdy máme též litovat svých hříchů a snažit se je více nečinit a hledat v sobě dosud opomenuté hříchy od kterých se potřebujeme oprostit před dalším příchodem Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V období, kdy máme napřímit své stezky tak, aby vedly k Bohu. V dnešním čtení ke kázání se budeme zbývat podobenstvím, které nám přednesl Pán Ježíš. Ježíšova podobenství o Nebeském Království, jako je i to dnešní, jsou nesmírně důležitá. Ježíš navíc většinu podobenství věnoval právě tomuto motivu. Podobenství obsahují velice mnoho informací, ale musí se číst stejně, jako celá Bible obecně, tak zvaně Duchem. Ne lidským duchem, ale v naslouchání Božímu Duchu – Duchu Svatému. Podobenství se také musejí promýšlet do hloubky a hloubky mívají zpravidla nesmírné. Ale přejděme k textu. Slyšme: 23 S královstvím Nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Tento úvodní verš nás nenechává na pochybách, že Ježíš mluví opět o Božím Království a popisuje Jej. Tento verš ale také souvisí s tak zvaným „Posledním soudem“. O tom jsou ta slova o vyžádání si účtů, je to tedy soud. Že se jedná o „poslední soud“ nám naznačuje i to, že soudce je Bůh, zde v podobenství onen král. Krom jiného nám tento verš také říká, že Ježíš, Boží Syn si Je Jist tím, že bude nějaký „poslední soud“, kde se my lidé, Boží služebníci budeme muset chtě nechtě zpovídat před Bohem ze svých činů ale i naopak nečinění dobrého. Existence Božího Království i „poslední soud“ jsou tedy faktem. Další verš zní: 24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Slova o začátku účtování jsou opět zřejmě slova o započetí „posledního soudu“ a to jak dále plyne z logiky verše soudu konkrétního, nikoli hromadného, ale opravdu osobního, soudu každého z nás vpravdě osobně. Je v podstatě jisté, že se tento verš týká každého z nás i v tom dlužení Bohu. Obávám se totiž, že pokud známe Boží nároky na svatost, víme, že je lidskými silami  nedosažitelná, minimálně ne v plnosti. Každý člověk je hříšník, a nikdo není zcela bez viny, není ani jeden. Jak píše apoštol Pavel: Řím 3: 21-26 21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; 24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. 25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. 26 Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše. Ale vlastně je jeden bezhříšný člověk – Ježíš Kristus. Jenže nikdo jiný. Přemýšlejme dál o našem textu. Tím služebníkem v podobenství se myslí nějaký vysoký úředník, snad královský místodržitel, neboť nikdo jiný by asi nemohl nakládat s tak obrovskou částkou králova jmění. Možná nám přijde divné, proč tedy král nazývá tohoto vysoce postaveného člověka služebníkem. Ale podle východního způsobu se i vysocí úředníci v poměru ke králi nazývali služebníky. V jiné duchovní - rovině je nám dost možná od Ježíše naznačeno, že před Bohem jsou všichni křesťané stejně postavenými služebníky a není rozdílu mezi papežem či chudým mnichem, bohatým a chudým, prezidentem či dělníkem. Ano, taková je pravá Boží Spravedlnost. Povšimněme si též oné vskutku obrovské finanční částky. V přepočtu je to asi částka stamilionová. Jak již dopředu víme, král – tedy Bůh v tomto podobenství, potom odpustí dlužníkovi i tuto obrovskou částku, minimálně to udělat doopravdy chce, dokud ho ten zlý sluha opravdu spravedlivě nenaštve svým nemilosrdenstvím. Co z toho plyne? Že král - Bůh je ochoten odpouštět i naše obrovské hříchy, že Bůh je neuvěřitelně Milostivý a Milosrdný. Nic není takový hřích, aby jej Bůh nemohl odpustit, bude-li se člověk upřímně kát a doopravdy toho litovat a to dnes opět poznáme. Pojďme v našem textu dál. 25 Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi i se vším co měl a nahradit ztrátu. Možná si řeknete, že je to opravdu tvrdé jednání od krále, (tedy od Boha?), vždyť jak za to mohou třeba ty služebníkovy děti? Bratři a sestry, toto je to místo, kde si musíme dávat pozor na to, zda to dobře chápeme. Zda víme a nikdy neopouštíme jistotu toho, že Bůh Je Láska. Zde jde, milí přátelé, hlavně o podobenství vztažené ke stávajícímu místně platícímu právu, které lidé tam znají a chápou jej. A Ježíš se snaží, aby všichni porozuměli. A co my? I my se snažíme, aby Boží zvěsti, námi lidem zvěstované lidé doopravdy rozuměli? Aby porozuměli i zdánlivě tvrdému jednání krále (tedy Boha) v tomto příběhu? Víte, ve starověku se běžně dělávalo, že neplatící dlužník byl prodán do otroctví s celou svou rodinou. A tehdejší právo doby římské bylo také takové a tedy opravdu tvrdé a mnoho lidí takto končilo i s rodinami jako otroci. Ježíš v podobenství tedy fakticky aplikuje to, co lidé znají, tedy toto k Bohu spíše kontrastní právo, založené na odplatě a nikoli, jako to Boží, založené výhradně na Lásce. To, že je to tak se ukazuje v dalších verších, kde král – Bůh se Smiluje a i nakonec, když se rozzuří nad ohavným činem toho zlého služebníka, si povšimněme, že nebude zcela naplněno toto tvrdé právo, ale bude potrestán (a i to je otázka) výhradně jen ten zlý služebník již bez ženy a dětí! Navíc je pravděpodobné, že se jedná spíše o trest výchovný, tedy nevylučující to, že je to trest naopak z lásky k hříšníku, nežli o klasickou lidskou odplatu, a to nám naznačují tato králova slova: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' Král – Bůh, tedy vlastně vychovává tohoto v srdci i mysli „natvrdlého“ člověka. Chápejme, sestry a bratři že zde nejde o odplatu, jako to bývá v našem zvráceném pozemském právu! Ale vraťme se k našemu textu. 26 Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!' Ano, tento zlý služebník se před králem čili Bohem ponížil, slíbil, že svůj dluh splatí, a tedy i to, že již nikdy nic takového nespáchá a to je dobré jednání, pokud jde o to prosit Boha o milost. Nikoli však u krále, což si ještě ujasníme. Ale jak se později ukáže, pochopil služebník ono královo – či Boží, odpuštění jako, řekli bychom tvz. „laciné“. A toto hrozí i nám nyní. Je mnoho církevních společenství a křesťanů jednotlivě, kteří s Boží, tak draze vykoupenou Milostí, jednají jako se samozřejmostí a jako s lacinou věcí. Ale nedělejme to, je to nebezpečné jednání, jak se nám zde později též ukáže. Zlý služebník tedy nevpustil královo – Boží jednání do svého srdce, nedal tomuto královu – Božímu jednání proniknout do sebe, do svého srdce i mysli a nenechal jej v sobě zakořenit. Nepoučil se jím a zůstat stejně tak zlým služebníkem, jako byl předtím. A i my bratři a sestry si na toto musíme dávat dobrý pozor. Vpouštějme do srdce, do mysli, Boží Vůli, Boží Jednání a otevírejme se mu a nechávejme jej v sobě zakořenit. Přemýšlejme o Boží Vůli. Zkrátka naučme se jednat, jako jedná náš Nebeský Otec – Bůh. Další verš zní: 27 Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. O tomto Božím jednání jsme si již řekli mnoho, ale nezapomínejme na to, že i my máme povinnost, je-li nám Bohem tolikrát odpuštěno, odpouštět stejně jako On. A to ve všech rovinách, jako to činí Bůh. Jak vidíme, Bůh Je úžasně Milosrdný. Máme druhým z lásky k nim odpouštět všechny jejich viny, kterými se kdy proti nám provinili, ale i všechny jejich dluhy, včetně všech dluhů finančních, které nám kdo tzv. „dluží“. Samozřejmě existuje výjimka, a to pokud bychom tím ohrozili například život někoho dalšího. Nesmíme totiž druhé nutit k oběti. To máme dělat jen sami za sebe. Jenže právě toto odpuštění dluhů ten zlý služebník neudělal, jak čteme v dalším verši: 28 Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' Vidíte, je jasné, že je to králi – Bohu odporující jednání, a že opravdu ten zlý služebník od krále či Boha nepřijal za svou Jeho Vůli, nerozpoznal ji pro absenci dostatečné lásky v sobě. Přitom částka, kterou mu dlužník dlužil, byl pakatel v porovnání s tím, co jemu odpustil král – Bůh. V další – duchovní rovině tohoto podobenství to také platí o hříších. Bůh nám odpouští naše často velice strašné či ohavné hříchy a my míváme leckdy nenávist k jiným lidem za hřích jimi na nás spáchaný, který je prkotinou v porovnání s tím, co nám osobně Bůh odpouští. Toto podobenství nese i tento rozměr, to je asi jasné. Jestliže nám Bůh tak mnoho odpouští i my jsme povinni ostatním odpouštět jejich hříchy na nás spáchané. Tak to chce Boží Spravedlnost. Navíc byl král – Bůh jistě pobouřen i oním násilím, které čteme ve slovech „chytil ho za krk“, a násilí, jak věříme a poznáváme u Boha, je Mu zcela odporné. Další verš praví: 29 Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' Výraz spoluslužebník je výraz, který opět naznačuje něco o Boží Spravedlnosti. Onomu vysoce postavenému leč zlému úředníku – služebníku, je zde ten jemu jistě podřízený nižší úředník – služebník dáván před očima královy a Boží Spravedlnosti na roveň. Opět platí papež i běžný křesťan, bohatý i chudý, mocný i bezmocný, před Bohem jsou si všichni lidé rovni a v pravdě jsou sobě navzájem bratry, sestrami, či jak zde čteme spoluslužebníky sloužícími králi – Bohu. Podobně jako onen zlý služebník předtím nyní prosí i tento jeho spoluslužebník tohoto člověka o strpení a slibuje, že mu vše zaplatí a při tom se ponižuje a padá mu k nohám. Toto ponížení, ale podobně jako u běžného krále není správné. O poklekání či klanění před kýmkoli jiným nežli Bohem, je nám od Ježíše Krista řečeno toto, co odpověděl ďáblu při pokušení na poušti: Mt 4:8-10 8 Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu 9 a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." 10 Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.' Z toho nám plyne příkaz Páně, že toliko před Bohem se máme klanět a jen před Ním Samým poklekat. Jsme-li na zemi všichni lidé bratry a sestrami či stejně postaveným spoluslužebníky, jak to Chce Bůh, pak toto pokořování před jiným člověkem není na místě a je vlastně náznakem modloslužby pseudobohu Mamonu, skrývajícímu se za světskou – lidskou slávou, penězi a zde konkrétně lidskou mocí, kterou nad sebou proti Vůli Boží lidé vládnou. Nepleťme si to ovšem s úctou třeba k učiteli, ta je v jistých mezích zcela namístě, ale ani před ním není dovoleno křesťanu poklekat apod. Spoluslužebník tedy toho zlého služebníka prosí, aby měl strpení, a vše mu vrátí, ale jak čteme dále: 30 On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Jak jsme si již naznačili to, že mu ten jeho výše postavený spoluslužebník neodpustil, byl vlastně hřích, neboť hřích je vše co nepochází od Boha, který Je Láska, hřích je tedy jakýkoli čin, jehož motivací je cokoli jiného nežli láska (dokonce byť i vedl k dobrému, jak naznačuje apoštol Pavel v chvalozpěvu na Lásku: 1 Korint. 13:3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.). Ten zlý služebník se tedy postavil a vzepřel vůli krále a v našem podobenství tedy i Vůli Boží. Dal ale svého spoluslužebníka uvrhnout do vězení. Povšimněme si toho, že později král – Bůh s ním naloží trochu podobně, jak on chtěl naložit se svým dlužníkem a též jej nechá uvrhnout do vězení, ale pozor bude rozdíl mezi vězením a vězením, jak si později vysvětlíme. Pro nás je to ale varování. Přejeme-li někomu něco zlého, můžeme čekat, že nám to samé či něco podobného spadne při posledním soudu na hlavu, což platí, dle Slov Páně i právě o neodpuštění druhému: Mt. 6:14-15 14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15 jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Pojďme v textu dále: 31 a Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Mohli bychom podotknout, že ho vlastně udali a to by zřejmě nebylo dobré jednání, ale je to opravdu tak? Jde o motivaci. Motivací dalších spoluslužebníků nebyla nenávist k onomu zlému služebníkovi, snad ani odplata, ale jak čteme: velice se zarmoutili. Zarmoutili se nad nespravedlností, zarmoutili se ale především nad tvrdostí srdce toho zlého služebníka. Ne, nechtějí mu vlastně ublížit, i když jej jdou vlastně udat, ale chtějí především, a to z lásky k tomu nyní ve vězení úpícímu spoluslužebníku, aby král – Bůh napravil onu křivdu a osvobodil z vězení tohoto druhého dlužníka. Oni věří v svého krále, věří v Boha, že dobře rozhodne. A také snad doufají, že král – Bůh vysvětlí a vychová si onoho zlého služebníka, aby přestal být tak zlý a napravil se podle králova – Božího Milosrdenství. Jejich motivace vlastně není zlá, i když se to tak může na první pohled zdát. Je přeci správné vždy bránit slabší před zvůlí mocných i Pán to tak dělal. Král – Bůh reaguje na tuto zprávu takto: 32 Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; 33 neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' Nejprve tedy přijde král – Bůh s v pravdě výchovným vysvětlením hříchu, kterého se zlý služebník dopustil. Neodsuzuje jej bez vysvětlení. Ale my Jeho služebníci často máme tendenci druhé odsuzovat či posuzovat aniž bychom mu řekli, co vlastně proti nám ten který spáchal a čeho se vlastně dopustil a to je moc zlé. Správné jednání s proti nám se provinivším člověkem je narovinu mu říci co a jak, pokusit se mu naznačit cestu, jak se sebevychovat, abychom mu pomohli, aby dále nehřešil a to ani tak ne kvůli nám, my máme přeci povinnost mu odpustit, ale kvůli němu samému a jiným, kterým by mohl ještě podobným způsobem ublížit. Bůh tak také zřejmě Jedná. Král – Bůh je přesto spravedlivě pobouřen tím zlým činem:      34 A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh - 35 Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.". Král, v podobenství Bůh, má evidentně v sobě nejen velikou milost, se kterou před tím velkoryse odpustil zlému služebníku, ale je i Spravedlivým. Jeho Spravedlnost ale, i když se to třeba nezdá, je determinována tím, Kdo Je Bůh. Protože Je Bůh Láska i tento verš nabývá nového významu. Jak jsme si naznačili, král – Bůh tak činí s provinilcem z Lásky – jinak ani nemůže a nejedná se přesto všechno o odplatu v lidském slova smyslu. Toto zde zmíněné vězení pravděpodobně není vězením lidským, kterým se vykonává odplata, ale vězením výchovným, určeným k obrácení zlého hříšníky k dobrému. Je to pro jeho dobro. Dobrá otázka zní: Jak může být kriminál někomu k dobru? Odpověď by asi zněla takto, lidský kriminál vede často spíše naopak k zatvrzení hříšníka, protože se mu tím naznačuje, že je to odplata, ale tento má jiný cíl a smysl. Napravit, zachránit hříšníka a přivést ho zpět k Bohu. Nezní vám to jako mně trochu povědomě? Nezdá se náhodou, že tento verš nám naznačuje možnou existenci něčeho podobného tzv. „očistci“, jak věří katolíci? Tedy místa, kde se člověk má změnit v takového, aby mohl vejít do Božího Království? Co je myšleno oním vězením? Kdo to ví? Neznajíce dostatečně těchto Božích věcí budeme asi muset existenci či neexistenci něčeho podobného „očistci“ nechat s důvěrou na Bohu. Povšimněme si v tomto verši i toho, že tento zlý hříšník bude asi napraven a nakonec bude moci vejít do Božího Království. Cože? Mohou se nyní zděsit někteří naši křesťanští fundamentalističtí spolubratři, kteří mají znalostí i rozumu dost, ale lásky leckdy pomálu? Víte, není to v tomto našem dnešním textu tak moc viditelné, jako třeba v podobenství o dělnících na vinici, ale slova: „dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh“, zvláště slovo dokud nám ukazuje, že se jedná o dočasné byť třeba i dlouhé vězení, tedy ne o nějakou Gehenu, kde člověk dle náboženských představ trpí navěky bez možnosti pozdějšího vstupu do Božího Království. Mrak se rozptyluje a slunce zář nám opět zvěstuje Nekonečnost Boží Lásky a Dobroty. Vidíme to, nebo jsme ještě v srdcích zatvrzelí? Ale ať tak nebo onak král – zde Bůh, opět ani v tomto podobenství nepopírá Svou Přirozenost, kterou Je Láska, jak věříme a poznáváme, a v posledu zřejmě zachraňuje i tohoto zdánlivě naprosto ztraceného a nepolepšitelného hříšníka s kamenným srdcem. Který zdá se přeci jen dojde časem proměny. Závěrečným veršem - 35 Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.", nás Pán Ježíš znovu varuje před neodpuštěním druhým, proti nám se provinivším lidem. Pán Ježíš nám zvěstuje Boží rozkaz, který jsme si dnes již jednou připomněli a který zní: Mt. 6:14-15 14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15 jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Toto je Boží Spravedlnost. Odpusťme a zapomeňme všechny křivdy, které na nás lidé spáchali, a naučme se tomuto správnému jednání – odpouštět a to hned tak říkajíc do slunce západu toho dne. Pakliže bychom totiž například měli v sobě tolik nelásky či nenávisti, že bychom třeba chtěli nějakému zlému hříšníku pro to, co provedl bránit vejít do Božího Království, mohlo by se nám to zle vymstít právě tak, jako zlému služebníku v tomto našem dnešním textu. Vždyť i o této rovině je zřejmě toto podobenství. Mysleme tedy na to a odpouštějme, ať nikomu nejsme kamenem úrazu v přijetí do Božího Království a to ani sami sobě pro svou nelásku. Ať tedy děláme svému Králi – Bohu jen radost a nezarmucujeme Jej tvrdostí svých srdcí. Amen.  

9) Modlitba (po kázání): Pomodleme se: Pane Bože, Tys „slunce zář“ pro naše srdce i mysli. Jen Tvá Láska, Milosrdenství, Dobrota a Odpuštění jsou tím, co drží nás Tvé nehodné služebníky při životě. Pomáhej nám, ať se opravdu snažíme poznávat a řídit se jen podle Tvé Svaté Vůle, jen podle Tvé Lásky. Uschopni nás k tomu, abychom dokázali Tebe milovat nade vše a bližní – všechny lidi, alespoň jako sebe sama, když ne více, jak to dělal náš Pán Ježíš Kristus. Ať všem lidem neustále odpouštíme, čím se proti nám provinili a Ty Sám nám Pomáhej léčit naše staré bolestivé rány. Učiň si z nás Své dobré služebníky a služebnice. A ať neutíkáme před křížem, který máme nést, ale s pohledem upřeným na Ježíše kráčíme dál po cestě k Tobě, podle Tvé Svaté Vůle od nyní až na věky věků. Amen.

 

                                    Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.

10) 3. Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 690 (166)

11) Oznámení:        

12) Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):

„Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.

13) Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:

24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25 ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26 ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“

14) 4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 551 (263)