Můj první koncert
Nebudu Vám tu vyprávět jak moc U2 miluji, řeknu Vám jen to, že mi změnili život.
Poslouchám je už tak 8 let, tzn. od roku 2002. Lituji jen jediného, že jsem se nenarodila dřív, abych mohla zažít turné jako bylo grandiózní ZOOTV, dokonalé Vertigo či úžasný Popmart.
Ale dnes Vám chci povídat a něčem jiném :) a to o mém úplně prvním dni s U2, první koncert s partou těchto velikánů, které zbožňuji a kteří budou už v mém životě navždy.
Čtvrtek 6.8. 2009 byl pro mnoho lidí dalším krásným, letním dnem. Pro mě toto datum znamenalo vytoužený den, kdy jsem měla jet do polského Chorzowa na koncert U2 při jejich turné 360° .
Už v 6 ráno jsem cupitala po domě a nervózně vykukovala z okna i přesto, že výjezd byl plánován až v 10 hodin. Můj bratránek Jirka a jeho kamarád, měli samozřejmě ještě zpoždění a já jako ,,normální ženská" začala zmatkovat. Co když to nestihneme? Co když se někde sekneme v koloně? Klasické otázky, které by se honili v hlavě snad každému :) Ale ,,chlapi?" ti si s takovými věcmi hlavu vůbec nelámou.
Každých 5 minut jsem koukala na lístek, který jsem doma měla už přes půl roku. Byl tak krásný, nejcenější věc, kterou sem tou dobou v domě snad měla - nemyslím finanční hodnotu ( i když musím přiznat, že pár tisíc stál ), ale ... každý fanoušek ví, co tím chci říct.
Konečně dorazili a mohla začít naše 6 hodinová cesta do Chorzowa. Cesta byla samozřejmě plná očekávání a vzrušení. Mýjeli nás auta, stejně nažhavených fanoušků s transparenty a SPZ-kami, které dávali jasně najevo, že cíl naší cesty je stejný :))
Cesta byla dlouhá. Kolem čtvrté hodiny jsme konečně dorazili do Chorzowa, a konečně jsme našli cestu ke stadiónu. Bylo ve mě neuvěřitelné napětí, které se stále stupňovalo. Už z venku jsme viděli vršek té obrovské příšery - pódia :)) Vypadá jak obří chobotnice :)
Obloha se zatáhla, ale to nám vůbec nevadilo, jen sme doufali, že nebude pršet.
Jelikož to byl náš první koncert takových rozměrů, nevěděli jsme co čekat, tak jsme si pořídili lístky na sezení. Později se ukázalo, že to byl skvělý tah.
Kolem stadiónu již byli tisícovky fanoušků a i my jsme si šli najít bránu č. 22, kterou sme měli být vpuštěni na stadión. V 17 hodin to začalo. Brány se otevírali, probíhali kontroly batohů a lístků. Rychle jsme si došli pro nějaké jídlo a na ,,skvělé" Toi Toi-ky :D a našli si svá místa, která sme již nehodlali opustit, aby nám náhodou něco neuteklo.
Stadion byl zatím poloprázdný až na vnitřní prstenec pódia a okolí pódia, které se závratnou rychlostí plnilo.
Předkapelou toho večera byla skupina Snow Patrol, bylo to příjemné vystoupení ale nějak moc sem ho ani nevnímala.
Když sluníčko zalezlo za obzor kolem deváté hodiny, bylo všem jasné že se blíží začátek, stadiónem propluli mnohokrát úžasné mexické vlny, které zajistilo 70.000 lidí. Ano, 70.000 lidí, neuvěřitelné. Počasí nezklamalo, bylo nádherně jasno - předzvěst dokonalého večera... Stadion byl zaplněný, když z pódia začal stoupat dým, který značil příchod kapely... Titulní píseň No Line On The Horizon strhla dav, a všichni jsme šíleli. No co Vám mám povídat - nejlepší večer v mém životě...
Show vymyšlená od začátku do konce, skvělá stage, zvuk, světla, Bono, slavící The Edge - musí to být úžasné, když Vám 70.000 lidí zpívá ,,Happy Birthday The Edge" k narozeninám. To byl úžasný okamžik.
Další úžasná věc byl hit "I'll Go Crazy If I Don't Go Crazy Tonight" ve vynikajícím tanečním remixu, při které bubeník Larry přecházel po prstenci.
Dalším velmi silným zážitkem byla ,, One ". Kapela před úvodními akordy nechala na celém stadionu pozhasínat a vyzvala lidi, aby rozsvítili své mobilní telefony. Bono se rozplíval :
"Jste skvělí! Vypadá to jako mléčná dráha. Milky Way on the horizon," :)
Vrcholem večera bylo bezesporu, když U2 spustili "New Year's Day". V tu chvíli každý návštěvník koncertu zvedl nad hlavu tričko, papír nebo transparent. Ti, co stáli na ploše fotbalového hřiště, drželi vždy něco rudého, sedící část publika zase kusy bílého... Vznikl obrazec polské vlajky, což byl dokonalý trik, který každému snad podlomil kolena...
Celý večer byl prostě dokonalý, neobešlo se to ani bez slz, v mém případě se slzičky valily proudem po celou dobu koncertu ... Především při ,,Ultraviolet", kdy sem myslela, že si mi snad rozkočí srdce při pohledu na Bona, houpajícího se na spuštěném mikrofonu.
Dokonalejší stage sem neviděla. U2 nasadili laťku hrozně vysoko a myslím, že už je nikdo nepřekoná a i oni, budou mít problém překonat sami sebe. :)
Foto : Barbora Musílková
Komentáře
Přehled komentářů
Jak ráda bych něco takovýho zažila... Po tom, co jsem si pořídila záznam z Rose Bowl a podívala se na videa z 360°, moje touha vidět U2 naživo vzrostla... ♥ Čekám, až budou mít koncert někde blízko ČR, abych se tam mohla vypravit...
Re: Koncert U2
(Barbora M., 4. 10. 2013 20:46)Jistě se dočkáš, je to něco ... na co nezapomeneš
Re: Koncert
(Barbora M., 11. 7. 2013 22:02)Věřím, že jednou se dočkáš a zažiješ tu božskou sílu, která tam vládne. :)
Koncert U2
(Zuzka, 3. 10. 2013 19:06)