Chcípni!!
U týhle povídky sem brečela..doporučuju číst do konce :) :'(
„Bille nech toho. Oba víme, že na to nemáš.“ Tom seděl před Billem v křesle hotelového pokoje s naprosto kamennou tváří.
„Sklapni Tome!“ okřikl ho Bill a dál mířil pistolí na své dvojče. Nebyl klidný. Chvěl se po celém těle, ale věděl že to udělá. Po celých pěti letech, kdy se k tomu odhodlával.
„Nenávidím tě! Tak proč s tím tak otálíš? Tak to zmáčkni.“ Dobíral si Tom svého bratra.
„I já tě nenávidím.“ Procedil Bill skrz zatnuté zuby. Tom se jen zasmál.
„Ne. Ty mě miluješ. Pořád. Nic se nezměnilo od doby co jsi mi to řekl.“ Bill jen vydechl a po tváři mu stekla slza.
„Už tě i nenávidím. Za to co jsi mi dokázal udělat.“ Syknul Bill a nenávistně Toma propaloval pohledem.
„A co jsem ti udělal? No tak….řekni to!“ trápil dál Tom svého bratra a užíval si jeho nervozitu. Viděl to na něm. To jak jeho dvojče svádí boj sám se sebou.
„NO tak. Vyslov to. Už si to nepamatuju.“ Uchechtl se Tom. Věděl, že Billa nezaplaší. Že dneska dodýchá, ale nehodlal mu to usnadnit. Nikdy Billovi neodpustí, že mu udělal v životě takový zmatek. Bill ho nepřestával sledovat. Věděl, že mu bude mizerně ho po poěti letech znovu vidět a věděl i, že se Tom bude chovat takhle.
„Znásilnil jsi mě.“ Hlesnul Bill a při té vzpomínce se otřásl.
„Co? Nerozuměl jsem ti.“ Syknul Tom a natočil ucho směrem k Billovi.
„Znásilnil jsi mě!“ vykřikl Bill a hlasitě vzlykl. Tom se jen uchechtl.
„Bože. Celých pět let na to myslíš. Celých pět let ses nedokázal smířit s tím, že jsem si s tebou jednou užil. Jsi ubožák.“ Bill jen nesouhlasně kroutil hlavou. Tohle nechtěl poslouchat. Ani nechápal proč už nevystřelil. Tak to přeci chtěl. Přijít, zabít ho a odejít. Tak proč nemůže?
„Je konec Tome. Už to nezměníš. Moc dobře víš, že necouvnu. Zničil jsi mě. A proč? Jen proto, že jsem ti řekl pravdu.“ Kníknul Bill.
*před pěti lety*
„Tome co to děláš? Co…co chceš udělat?“ ptal se vystrašeně Bill svého bratra, který mu silnými koženými řemeny právě svázal ruce k pelesti postele.
„Jen si trochu užijeme.“ Uchechtl se Tom a zůstal stát nad bezbranným Billem. Bill se začal opravdu bát. Nevěřil, že by jeho dvojče bylo schopné tohle udělat. A navíc jemu. Po tom všem.
„Tome proč? Proč mi tohle děláš?“ rozplakal se Bill a strachy se třásl jako ratlík.
„Vždyť to chceš. Toužíš po mě. Sám si mi to včera říkal ne?“ prsknul Tom a v klidu si začal stahovat tričko. Chtěl aby ho Bill viděl. Aby se bál. Aby strachy ani nedýchal. Bill jen zděšeně vykulil očka.
„Ne! To ne. Já tohle nechci. Jen jsem ti řekl, že tě miluju. Tohle nemů…“ Bill sebou začal na posteli házet. Škubal rukama a snažil se všemožně vykroutit ze svého vězení, ale docílil jen toho, že se mu kožené řemeny zařezávaly hlouběji do kůže až z ní pomalu začínala téct krev. Tom se sklonil těsně nad Billovu tvář a zlověstně mu blýsklo v očích.
„Už to nikdy neříkej. Už nikdy přede mnou nevyslovuj ta dvě slova!“ syknul chladně až Billa zamrazilo.
„Dobře už…už to nikdy neřeknu. Jen mě prosím pust. Neubližuj mi.“ Plakal Bill a snažil se obměkčit svého bratra.
„Pozdě Bille.“ Ušklíbl se Tom a dlaní sjel celé Billovo dokonalé tělo. Bill jen polekaně vykvíkl a škubnul sebou. Tvář mu přímo hořela od pláče a přes slzy ani neviděl. Dusil se vlastními vzlyky a nemohl uvěřit tomu, co se Tom chystá udělat.
„Prosím Tome.“ Kníkal zděšeně Bill, ale s Tomem to nijak nehlo. Stál si tvrdě za svým. Billovo kňourání ho jen rozčilovalo. Rozpřáhl se a uštědřil svému bratrovi pořádnou facku. Bill bolestně usykl a už jen popotahoval. Tvář ho pálila a on se v duchu pořád modlil ať už se probudí. Že to musí být jen zlý sen. Tom ho nikdy neuhodil. Většinou se ani nehádali, tak co se to s ním stalo? To ho vážně dokázal začít za jediný den tolik nenávidět? Jen proto, že mu Bill řekl pravdu? Za lásku se mu mstí nenávistí. Tom si jen pohrdlivě odfrkl a obkročmo si klekl nad Billovo tělo. Postupně začal rozepínat knoflíčky na jeho černé košili, která jen zdůrazňovala Billovu štíhlou postavu. Bill rezignovaně ležel a vzlykal. Stejně by se neubránil a když nedokázal Toma obměkčit do teď….už se mu to ani nepodaří. Tom postupně rozepnul všechny knoflíčky a košili mu rozhrnul do stran. Prstama pohladil jeho obnaženou kůži a jazykem přejel linii mezi prsními svaly. Za jiných okolností by to bylo Billovi víc než příjemné, ale teď byl strachy bez sebe a zničený z Tomova chování, takže se jeho doteky ani nesnažil vnímat. I Toma samotného překvapilo, že se k němu chová jemně. Neměl to v plánu, ale nehodlal se tím zatěžovat. Užije si a tím to končí. Nikdy Billovi neodpustí.
„Tome prosím ne!“ zkusil to znovu uplakaně Bill když cítil Tomovy dlaně postupující po jeho těle až k lemu kalhot.
„Drž hubu.“ Odseknul Tom a prudkým trhnutím zbavil Billa pásku. Bill se jen zalknul. Proč mu tohle dělá?
„Tome já to nechci.“ Snažil se dál Bill. I tak ale věděl, že nemá šanci. Tom nevypadal na to, že by si to rozmyslel.
„To mě nezajímá. Já taky nechtěl aby z mého bráchy byl uchyl.“ Syknul Tom a dál se věnoval rozepínání Billovo kalhot. Tohle Billa bodlo u srdce snad ještě víc, než to co mu právě Tom prováděl. Tohle si o něm myslí? Teď už vážně nemělo smysl cokoliv říkat. Už mu to snad bylo i jedno. Ať si Tom dělá co chce.
Tom nehodlal nic na svém počínání měnit. Nehodlal se nechat obměkčit Billovo kňouráním a prosbami. Začal svého bratra zbavovat úzkých kalhot. Bill sebou poplašeně trhnul. Vykopnul nohu a zasáhl Toma přímo do obličeje. Srdce mu zběsile tlouklo a v první moment se nadechoval, že se omluví. Ale neudělal to. Tom se na něj jen nenávistně podíval a silně stiskl jeho lícní kost. Bill jen zaskučel.
„Udělej to ještě jednou a přivážu ti i nohy.“ Sykl Billovi do tváře a s úšklebkem sledoval Billův vyděšený výraz.
„Tome prosím.“ Rozplakal se znovu Bill. „vždyť jsme bráchové.“ Kníknul skoro neslyšně.
„Vážně? Na to jsi měl myslet dřív.“ Prsknul Tom a stáhl Billovi kalhoty. Hned se vrhnul i na jeho boxerky. Bill už neměl sílu se bránit. Dusil se vlastními vzlyky a snažil se nemyslet na to, co přijde. Na to co ho čeká. Co mu Tom udělá. Jeho Tom! Tom se spokojeně zadíval na Billovo obnažené tělo. Sjížděl každý milimetr jeho kůže pohledem. Vzrušovalo ho. A ještě víc ho vzrušoval Billův strach a pláč. Bill se bál i jen otevřít oči. Měl strach co mohl vidět. Jen se vystrašeně zachvěl na svém těle ucítil jeho ruce, následovány horkým jazykem. Tom si chtěl tělo svého bratra vážně užít. Zatínal prsty do jeho kůže a jazýčkem sjížděl po Billově bříšku až k jeho vytetované hvězdě.
„Au!“ zakřičel Bill a propnul se v zádech. Tom se mu právě silně zakousl do kůže jen těsně nad pánví. Billova křiku si nevšímal. Zatímco v zubech tiskl Bilovu kůži rozepnul si kalhoty a odkopnul je stranou. Hned se zbavil i posledního kusu oblečení a stisk svých zubů přesunul na Billovo stehno. Teď už Bill plakal nejen strachem, ale i bolestí. Tom se znovu zadíval do Billovy tváře. Přávě v okamžiku, kdy se Bill odvážil otevřít oči. Jejich pohled se setkal a ani jeden nevěděl co má v pohledu toho druhého číst. Tom se rozhodl, už tohle dál neprodlužovat. Roztáhl Billovi nohy a vtěsnal se mezi ně. Bill jen ustrašeně zatěkal očima kole m sebe a zalykal se vzliky. Tom si sjel rukou do klína a párkrát zapohyboval. Nastavil se proti Billovo vstupu a prudce do něj vnikl. Bill jen hlasitě zakřičel a zatnul ruce v pěsti až si dlouhé nehty zaryl do dlaní. Jeho tělem projela bolest, jakou snad ještě nikdy nepocítil. Ze zápěstí mu stékaly dva pramínky krve, jak ho kožené řemeny řezaly. Nebyl schopný vnímat nic, kromě té bolesti, kterou mu Tom způsobil.
„Prosím dost. To bolí.“ Špitnul a ani se nesnažil zastavit proudy slz. Nedokázal se ani uvolnit, aby se bolest zmírnila. Tom na jeho prosby ale nebral ohledy. Začal do jeho těla divoce přirážet a Billovy vykříky tlumil svou dlaní. Byl jako v tranzu. Nevnímal už nic, kromě Billova úzkého zadečku. Nepřestával ho projíždět. Bill už nemohl pomalu ani dýchat. Tomova dlaň ho dusila a jeho vlastní slzy taky. Tom ještě přidal na intenzitě přírazů a jeho dech se začal zkracovat. Pronikal tak hluboko jak jen mohl a hlasitě vzdychal. Billovo tělo ho nemohlo nechat chladným. Po pár dalších prudkých přírazech mu začal naplňovat zadeček. Billovi se dělalo zle a zatmívalo se mu před očima. Tak moc si přál, aby tohle mučení už skončilo. Tom z Billa nešetrně vyšel a začal se oblékat. O Billa už nejevil žádný zájem. Vysvobodil jeho ruce a ani se na něj nepodíval.
„Tímhle jsme spolu skončili.“ Pronesl hořce a odešel. Billa bolelo celé tělo, ale ani zdaleka tolik jako ho bolelo srdce. Stočil se do klubíčka a hlasitě vzlykal.
*****
Bill se oklepal a zahnal tyhle vzpomínky.
„ale Bille. Tak už to neprotahuj, když na to teda máš.“ Propálil Tom svého bratra pohledem. Bylo to vůbec naposledy co promluvil. A moc dobře to věděl. Bill se naposledy podíval Tomovi do očí a se slovy o nenávisti vystřelil. Kulka zasáhla Toma přímo do hrudi. Tím jak mu z rány vytékala krev, ztrácel se i život z jeho očí. Ještě měl čas to říct. TA dvě slova by říct dokázal. Ale nikdy to neudělal a neudělá to ani teď. Miloval Billa. Vždycky ho miloval, ale nikdy to tak nechtěl. Tím co mu udělal chtěl zabít ten cit v sobě. Jak naivní byl, když si myslel že to dokáže. Bylo to nezákonné. Bál se toho a nikdy Billovi nedokázal odpustit, že on v sobě našel tu odvahu se přiznat. Bill stál bez pohnutí a sledoval jak jeho dvojče naposledy vydechlo. Upustil zbraň a dopadl na kolena před Tomovo bezvládné tělo. Hlasitě se rozplakal. Hladil jeho tvář a líbal mrtvé rty.
„Miluju tě.“ Šeptal pořád dokola a přes slzy ani neviděl. Vážně to udělal. Zabil ho. Svého bratra. Svojí lásku. I přes to co mu Tom udělal, ho nepřestal milovat a teď nevěděl co má dělat. Chtěl ho zabít, chtěl ho smazat ze svého života, ale co bude teď když už je po všem?
Ani nevěděl jak dlouho tam zůstal, než se konečně zvedl a rozhodl se odejít. Nechal ho tam. Vzal mu život, protože on mu vzal ten jeho. Malátně bloudil ulicí a nevšímal si nechápavých pohledů kolemjdoucích. Šel spíše po paměti. Na cestu neviděl. Jeho kdysi perfektní make-up stékal po jeho tvářích smíchaný se slanými slzami bolesti. Nedokázal myslet ani vnímat. Uvnitř byl mrtvý. Ani nepostřehl skřípění brzd , když přecházel silnici. Tupý náraz odhodil jeho tělo a Bill poslední co ucítil byla ostrá bolest, která projela jeho tělem. Billovo tělo dopadlo na silnici bez dechu. Už nemohl slyšet blížící se sirény, ani poplašený dav kolem jeho těla. Už nikdy nezopakuje ta dvě slova, která před pěti lety věnoval Tomovi.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásné ale moc smutné.
;)
(Esarina, 27. 12. 2013 21:02)
Už je to dlouho co jsem naposledy četla twincest na tyhle dva cukrouše a musím říct ... že to je dobře napsané, hezky se to čte, pravopis a slovosled taky ujdou, hlavní myšlenka je vážně dojemná a celkově to nepůsobí umělým dojmem ... ale jakmile jsem se dostala k oné "rape" scéně tak jediné co mi blesklo hlavou bylo to, že s takovouhle by si chudák Tom s prominutím natrhl nádobíčko :D :D
Ale jinak se mi to vážně líbí, dávám palec horem ;)
moc krásný
(kristÿna, 16. 8. 2013 18:45)Tahle povídka je strašně kràsná ale i smutná bylo mi líto Toma ale ta předposlední věta byla strašně smutná chtělo se mi doopravdy brečet akorát mi sem tam stékla slza màš moc pěkné povídky o TWINCEST jsi šikovná.... !!! :-)
povídla-chcípni
(lucka, 17. 2. 2012 18:26)tak tohle mi nedělejte,to je tak smutné,krásné,ale moc smutné.já ty slzi nedokážu udržet je to prostě vyjmečná povídla
povídka chcípni..
(beepinka, 10. 6. 2011 3:21)
tohle je vážně nádherná povídka..je tak dojemná..je v ní všechno.. moc se mi líbí,že v této povídce je láska mezi dvojčaty skrytá,ale je tam. mě osobně se tom ze začátku jevil,jako hajzl celé téhle povídky,ale pak jsem jeho jednání pochopila...neříkám,že to ,co udělal bylo správné,ale ..dalo by se říct ,že možná i z části pochopitelné.
mrzí mě,že to takhle dopadlo,že oba umřeli a neřekli si ty dvě slova..
Parada
(Karin, 13. 3. 2020 16:15)