Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Mizí a mizí 

Asi, co je lidstvo, občas někdo prostě zmizí. A nemusí být sám, mizí celé pluky vojsk, mizí letadla, lodě, auta a já se ptám, kam? Děje se to ve světě, děje se to u nás. Kam prochází  ztracenci? Žijí někde, v jiné dimenzi, v jiném čase, nebo dokonce na jiné planetě? Mizí jen živí tvorové, nebo mizí i věci. Někdy záhadně mizí i zvířata. Kam zmizel ovčák Argo? Sama jsem podobný případ zažila na vlastní kůži, když záhadně z uzavřené místnosti zmizelo kotě. Kam zmizela fenečka Terezka?

Začnu případy, které možná znáte, ale třeba ne. Případ z roku 1915, kdy během první světové války zmizel v Turecku celý anglický prapor čítající 266 mužů. Desítky svědků tehdy potvrdily, že viděly muže pochodovat po cestě, které vévodila vyvýšenina zahalená jakýmsi mlžným oparem. Muži do oblaku postupně vstupovali, ale nikdo z něj už nevyšel ven – „opar“ se s nimi údajně vznesl do výšky a rychle stoupal vzhůru, přičemž se postupně měnil v elipsovitý útvar. Z bataliónu už se nikdo nevrátil.

Podobný případ se stal i v roce 1937. Tehdy ale zmizely dokonce tři tisíce čínských vojáků, kteří bránili město Nanking před Japonci. Jejich zákopy zavalila jedné noci mlha. Ráno v zákopech nebylo ani stopy po jakémkoli obránci. Okamžitě bylo zahájeno pátrání, ale nikdo se nenašel.

Mizí jednotlivci před skupinou osob, kdy dotyčného osoby vidí, mluví s ním a najednou je pryč. Takových případů se opravdu stalo mnoho.

Před časem mi zákazník , když jsme probírali jevy tajemné přiznal, že s tím má osobní zkušenost, která ho trápí mnoho let, protože neví, co se vlastně tehdy stalo. Příběh je zde zvěřejněn s jeho laskavým souhlasem, třeba někdo bude mít podobnou zkušenost.

Zmizelý Argo.

Argo byl německý ovčák žijící se svým pánem v malém bytě. Žili tak spolu několik let. Pán ráno odcházel do práce, Argo zůstával doma. Již několik dní před onou událostí, jevil Argo podivný neklid. Občas nechtěl jít do obývacího pokoje, nebo z něho naopak zježený uprchl. Někdy honil s vrčením nějaké cosi po podlaze. Jindy začal teskně výt.

Ten den odcházel jeho pán ráno do práce, Argo opět jevil známky nejistoty, ale pán se s ním rozloučil a odešel. Když se odpoledne vrátil, Argo v bytě nebyl. Dveře i okna byla v pořádku, nikde známka toho, že by v bytě kdokoliv byl. Klíče měl jen pán. Zavolal policii, ale protože byt nejevil známky vloupání a nic mimo Arga nechybělo, nebylo co řešit. Poptával se sousedů, ale ti tvrdili, že Argo byl celý den potichu, jako vždy. V domě nikdo cizí nebyl. Nicméně Argo zmizel. Kam? Jak se mohl pes doslova vypařit? Pán se od té doby necítil v bytě dobře a brzy ho vymněnil za jiný. Záhada zmizelého Arga, ale zůstává.

Zmizelé kotě. 

Tehdy jsem pracovala v Technometře v Praze a jeden kolega mi přinesl těžce zraněné kotě. Nějaký zmetek ho hodil do sudu s vápnem. Kotě bylo popálené po celém tělíčku, zasažené byly i oči. Nicméně jsem ho vzala domů a pokusila se o jeho přežití. Hodně mi tehdy pomáhala ovčačka Lissa, která kotě vzala za své a olizováním tělíčka mu hodně pomáhala. Kotě se začalo uzdravovat. Byl to zázrak. Když jsme nebyli doma, zůstávalo v prádelně, kde mělo svůj servis, pořád ještě hrozila infekce některých nezhojeným ran. Jinak ale začala růst i srst, sice ne všude, ale začala. Pak jsem jednou museli celá rodina na den odjet i s Lissou. Kotě jsme zaopatřili a odjeli. Po návratu vedla první cesta do prádelny. Tam však nikdo nebyl. Dveře i okno zavřené, dveře jsem před odjezdem dokonce zamkla, aby náhodou skokem na kliku je kotě neotevřelo. Jídlo bylo sněděné.  Opět žádné známky vloupání a nikdo jiný se po domě pohybovat nemohl. Lissa kotě také hledala a přestože byla výborná stopařka, stála na místě, celá zmatená a lehce zježená. Dodnes si to neumím vysvětlit. Kam zmizelo?

I další zmizení tentokrát fenky Terezky, je zajímavé. Poslala nám ho paní Drahomíra :

 Terezka byla malý, klasický voříšek.Jako štěňátko jsem jí koupila ve zverimexu za 300 kč.  Byla tehdy v kleci ještě se čtyřmi sourozenci. Roztomilá a šťastná, že je pryč s té klece, se spokojeně cítila v náruči, která jí hladí.

Bydlela jsem tehdy na sídlišti, měla tři děti, a k tomu maličkou Terezku. Když byl Terezce asi tak rok, můj přítel přišel o fenku jezevčíka, která bohužel umřela před porodem i se štěňátkama. Jeho maminka byla hrozně nešťastná, a tak slovo dalo slovo, a naše Terezka jela bydlet do baráčku se zahrádkou. Již jsem věděla, že zanedlouho se tam za mou Terezkou budeme stěhovat i my. A tak se i stalo. Terezka byla miláčlem mé něco, jako tchýně, která byla opravdu moc úžasná, hodná a milá. Měla Terezku moc ráda.Jak šel čas, přišlo bohužel to nejhorší co může pejskovi stát. Panička Terezky onemocněla a nakonec odešla z tohoto světa.Terezce již bylo 15 let, a proto vždy vyšla jen na zahrádku, kde vykonala potřebu a šla zpět na své místo, kde  čekala na svou paničku. Byl prosinec r.2011. Všude leželo spousty sněhu,  zima byla,
jak jistě pamatujete opravdu velká. Já sem již v domě nebydlela, ale nadále jsem tam jezdila. Jednou zazvonil telefon. K mému šoku, jsem se dozvěděla, že Terezka zmizela. To už jí bylo16 let.
 Byla zamčená v domě. Od domu nevedla jediná psí nebo lidská stopa, ve sněhu by se to nedalo přehlédnout. Po Terezce však nikde ani památky. Ač to bylo jasné, že z domu nemohla jakkoli odejít, prohledali jsme každý kout zahrady. Nicméně po Terezce, jako by se slehla zem. Myslím si, a věřím, že paničce se moc stýskalo a nemohla tam zezhora koukat, jak se trápí. Tak si prostě Terezku odnesla k sobě a nyní jsou obě spolu šťasné, jak bývaly na tomto světě.

Děkujeme paní Drahomíře za příběh i foto.
 
Máte i vy podobný zážitek? Napište nám o něm.

Autor Eva , obrázky internet.