Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Holly Půlnoční měsíc - výcvik s detektorem 2 a další povídání

Konečně mi panička zas vyhradila kousek el. prostoru k vyprávění. Začnu poslední příhodou. 

Vydali jsme se s paničkou opět na lov pokladů, dovedla jsem jí k místům, kam minule nechtěla pro bahno jít, znovu označila stejná místa a byla jsem moc pochválená za nálezy. První byl odznak

s písmeny NS, víc pod článkem, pak přišel  dvacetník z roku 1921 a nakonec kupodivu celé hodinky. Dodnes je na nich čas, kdy se zastavily. Ještě se vrátím k poslednímu detektoringu, kdy zem byla pěkně zmrzlá. Označila jsem místo, panička opatrně vyndala po značném úsilí hrudku zeminy a já schválila, ano, to je ono. Donesly jsme nález domů, aby se rozmrazil a obě na něj zapomněly. Teprve náš Michal  nás upozornil, jakou jsme našly Madonku. Jenže tohle asi není Madonka, ale nějaký světec. Celé to je asi 2 cm velké. Jestli víte, písněte.

Abych se moc neunavila v tom jarním horku, hledali jsme necelou půlhodinu. Panička totiž stále neví, jak to dělám, tak nikdy nehledáme dlouho, abych se neunavila. Já!!!!, která neví, co to je únava:-). Pak už jsme byly na dohled Lesa psích duší a najednou bezva smrdutá díra, plná prasečí močky. Hned jsem si vyráchla celé čelo a pěkně si natužila číro. Povel fuj sice letěl vzduchem, ihned jsem reagovala, ale pak mi to nedalo a ještě jsem v rychlosti ovoněla celé tělo. Dozvěděla jsem se, že jsem dobytek hnusný a nemám se lísat. To mne ani nenapadlo, vjel do mne takový elán, že jsem málem nezvládla zatáčku.

Došly jsme do LPD, vše jsem zkontrolovala, jukla na srny, co se sjížděly řepkou a ohlásila paničce plastový kelímek od nějakého lidského čuněte. Pak jsme si pěkně užily odpolko a šly k domovu. Na lesní cestě se vyvalovala srna. Povstala, když mne viděla, natáhla nos a nevěřila, co jsem za živočicha. To prasečí aróma jí úplně zmátlo. Já taky koukala, jak je blízko. Dostala jsem povel " ke mně", který jsem bez váhání splnila, poté následovalo odložení a panička nás chtěla vyfotit. Jelikož ale nebyla správně navoněná, srna se lekla a utekla. Možná, kdyby se panička vyválela taky, mohla mít pěknou fotku. Z mého očkování ví, jak dobrý parfém dělá divy a dobré vztahy.

Nedávno jsem se totiž očkovala a panička měla obavy, jak budu na velkého veta reagovat, když prastrejda Morgan si s ním nikdy nepotykal a já měla ze začátku problém s velkými muži.

Jenže vet ví, co se sluší a patří do slušné společnosti, jeho kalhoty byly od kravského hnoje a já byla plná obdivu. Očkování proběhlo v klidu a míru, vetovo koleno mne jednoznačně uchvátilo. Dokonce jsme si spolu pohráli. Nechápu, proč tak vonného člověka Morgan neměl rád. Teda vlastně chápu, vždyť to slyším neustále. Byl to estét, který se v žádném hnoji nikdy neráchal. Což teda nechápu.

Má pracovitost mne neopouští, stejně, jako má přemýšlivost. Každá práce je potřeba promyslet. Zjistila jsem, jak se do kolečka dají nejen strkat mezi polínka míčky, ale je i zábavné si do něho sednout a nechat se někam odvézt. Viz první foto nahoře.  Páníčci jsou ze mne hotoví, když něco dělají právě s kolečkem. Začalo být hezky, panička vzala kolečko a naložila ho starým listím, do kterého jsem pořád nenápadně ukrývala míčky, k jejímu zoufalství, prý se mnou se nedá pracovat. Když bylo kolečko naložené, hupla jsem na tu báječnou kupku, abych se taky svezla. Jenže se to se mnou převážilo a už jsem letěla. Panička nebyla dvakrát nadšená, musela nakládat znovu a já dostala přednášku o jednom slově "fuj".

Míček jde nacpat opravdu všude, moc mne to baví ho dávat do kufru dědyauta, postup je následovný: Hodím míček.....

...... a je tam.

Někdy se dozvím, například od paničky kamarádky Mileny, že jsem otravný pes. Nechápu, proč nechtěla mít neustále můj zabahněný míček v klíně. Vyložila jsem si to po svém a míček jsem umyla v misce s pitím a přinesla. Taky žádný vděk, míček má totiž díry:-). Ani, když jsem ho položila do jejích věcí, které měla na stole nesklidila jsem uznání. Byla jsem bohapustě vyobcována z provozovny za dveře. Prostě nemám lehký život.

Abyste si nemysleli, že jinak nic nedělám, tak jsem se stihla hodně naučit, momentálně už trénuju poslušnost podle ZVV2 a prý jsem fakt talent, až na to štěkání na povel. Ani nehlesnu a se zájmem sleduju, jak se panička snaží.

Taky jsem se fotila, abych pak visela na vratech a v LPD, jako poutač na náš obchod a na krmivo Happy dog. Teda to byla fuška vydržet pár vteřin v klidu. Odbornou poradkyní nám byla moje chovatelka Katka, kterou panička bombardovala mýma fotkama. Zadařila se snad třicátá fotka. Teda nemám tam kousek packy, ale panička to vzdává. Jsem ráda.

Do Lesa psích duší se začaly stěhovat výcvikové pomůcky od Heleny ze zahrady, protože zahrada se prodává. Bylo to zábavné. Páníčci hekali, když táhli rozebranou kladinu a překážku, že u toho chcípnou. Nechcípli. Naopak. Panička vytáhla barvu natírala a natírala, a přitom nadávala na mravence, co se snažili kladinu sežrat. Helena tam má hotové termity. Natírání mne baví. Nenápadně jsem vhodila míček do barvy, protože se prostě neudržím. Pěkně tam hupnul a já čekala přednášku. Nezklamala jsem se.  Proč prý musím pořád něco někam cpát? Panička tuhle pravila, jestli bych neměla třeba doplňovat zboží v nějakém supermárketu. Aspoň bych vydělala nějakou pětku. Vím, že by mne to moc bavilo. Tak klíďo.  Tak jdu číhnout na inzeráty na práci, panička totiž ve svém obchodě mi neplatí nic, dostávám to v naturáliích.

Ještě poslední dvě fotečky, na jedné jsem na kladině v LPD a na druhé, když mi spadl míček za plot.

Loučím se a zas někdy

Vaše Holly

 A něco o nalezeném odznaku. Od svého detektorářského kamaráda Beaxe, který píše o nálezech z  války pěkné knihy, kde jsou fota nálezů a já si od něho kupuji, jsem dostala mail, že tento nález je v druhém díle Válečné nálezy - Česko. Já věděla, že jsem to někde viděla, ale tohle mne dostalo. Holt blondýna. Tak si dovolím něco málo z Beaxovy knihy ocitovat:

Odznak patřil takzvanému Národnímu souručenství, které mělo na první pohled vypadat, jako autoritativní hnutí. Interně se však řídilo čistě demokratickými postupy. Politický program sdružení měl jasnou linii: národní pospolitost, sociální spravedlnost a křesťanské hodnoty. První celonárodní schůze se konala již 23. března 1939. Na konci tohoto roku bylo registrováno 4 092 308 členů. Víc si můžete v knížce přečíst sami, lze ji objednat na libronero@libronero.cz

www.libronero.cz

Zajímavé, že?

Eva Hačmor