Nový život v důchodu
Nový život v důchodu
Úvaha, co bude dál. Radost a vzpomínky a zodpovědnost.
Na Hollyino přání je tu na videích plno veselého materiálu:-)
Celý svůj život jsem zasvětila psům a při své práci jsem někdy nestačila zírat. A stále zírám, i když jsem už pověsila podnikání na hřebík po 34 letech.
Jde o pořízení si, nebo o pořízení někým, závazek na víc, jak 10 let. Psa, kočku, ono je to jedno, jaký druh to bude.
Příklad jeden z mnoha. Dáme babičce pejska, nebude sama. Možná by bylo daleko lepší častěji být s ní, naslouchat, učit se od ní a dát jí najevo, že je tu pro nás. Jenže na to dnes nikdo nemá čas a náladu. Co však vznikne podobným darem? Velký malér. Pes stojí peníze. Hodně peněz. Nikoho už nezajímá, že babička tolik nemá. Kolikrát jsem pomáhala s krmením, aby se majitelka sama najedla. Rodině se bála svěřit, protože přece je nebude obtěžovat.
Hůře pohyblivý důchodce o holích, kterého vleče zcela neukázněný velký pes. K zemi ohnutá paní vlečená malým psem. Oba vysoký věk. Co bude dál?
Paní, která dostala agresívní malou fenku, na kterou se bála i sáhnout. Doma evidentně nezvládli výchovu, tak šup na dožití babičce.
A poté se může stát cokoliv. Nemocnice, nebo dokonce úmrtí. A všichni ti, co slibovali, jak se o psa, kočku, postarají, najednou mají tisíce důvodů, proč nelze slib dodržet. Dědit budou a psa si snad někdo vezme. Když ne, nějak se zařídí, aby nebyl. V lepším případě pes skončí v nabídce na sociálních sítích se srdceryvným příběhem. Škoda, že náš právní řád nemůže stanovit psa, či jiné zvíře dědicem. Mnozí to však vyřešili, ale to zde nebudu popisovat.
Za 34 let mé živnosti, jsem často slyšela tento dotaz: "Jaké plemeno si máme pořídit na důchod?, nikdy jsme psa neměli a nyní budeme mít čas. " Na to je jedna odpověď. Žádného. Poté jsem dala pro a proti. Rozumní pochopili. Nevěděli, jak náročné je mít psa. Nevěděli, že podřídit psovi život, chce kus osobní statečnosti. Necpat ho na dlouhé týdny do hotelu, nebo rodině, kamarádům, atd.
Být s ním, žít pro něho, on bude žít pro vás do posledního dechu. A v tom je kouzlo vztahu. Dnes je móda si psa pořídit, pak ho cpát do psí školky, do hotelu, prostě vyhazovat peníze a sklízet pochybný obdiv, ale nemít vztah.
Vrátím se k začátku tohoto příběhu.
Holly už není a další pejsek už nebude. Se svou poslední německou ovčandou Holly Půlnoční měsíc, jsem prožila tolik krásných a zajímavých chvil, že by to vydalo na jednu velkou knihu plnou lásky. Rozvíjela jsem její inteligenci, až jsem byla překvapená, jak vše splnila hned, jen pro mé nadšení z její dokonalosti. Holly mne dala dohromady s lidmi, co mají srdce a rozum. Ne vždy to byli a jsou pejskaři. Přesto obdivovali, jaká ta chlupatá kámoška je a co dokáže. I zarytí odpůrci psů táli, jak byla taktní vůči nim. Dnes třeba mají svého psa. Učila jsem se i já od ní. Nebyl to vztah o klikru a pamlscích. Mimochodem, ani klikr jsem nikdy nepoužívala, umím lusknout prsty:-). Vzájemně se musíte načíst, pochopit a respektovat.
Byla vždy plná radosti a ochoty, tak rozhodně nechtěla, aby byl někdo smutný. Udělala jsem tolik fotek a videí, že mám každý její den, jako vzpomínku ztělesněné radosti. Nikdy jsme se spolu nenudily. Naše procházky byly výpravy, kde se vždy něco dělo. Zajíci nyní v LPD nechodí houfně ji vítat. Není a jim je to divné.
A tím se znovu vracím ke svým úvahám. Občas rychlá procházka fakt není pro psa nic. Potkala jsem pána, který mi řekl, že on je pro psa nudná hračka, proto ho pes neposlouchá. Snažila jsem se mu vysvětlit, jak třeba míček a házeč dokáže psa natěšit, jeho pes je aportér, ale přece nebude chodit s hračkou. Chodila jsem s hračkou celý život, tedy ten kynologický život, co už nebude. Celých 53 let. Když tu budete pro psa, splní vám vše. A já už dávno vím, proč tehdy starší kynologové chodili sami na cvičák. Nedokázali jen tak odejít a nechat tu svého psa.
Bohužel dnes si lidi pustí pořad s couračkou:-), nebo koupí pytlík pamlsků a stanou se tak předními kynology:-) Není to tak, tak zvažte, jestli třeba není lepší mít jiného koníčka. Mějte rozum, prosím.
A vy, kteří psa máte, věřte, že šťastný pes si hraje i ve vysokém stáří, tak mu pomozte vymyslet to pravé, co nemusí být drahá psí hra s ukrytými pamlsky. Nedávejte psa zbytečně z ruky a buďte tu pro něho.
Holly si přála, aby svět byl veselé místo bez nenávisti, místo, kde lidé nejsou sami s bolavou duší, kde se prostě všichni budou mít rádi.
Třeba v Lese psích duší, který navždy bude hostit dušičku Hollušky. Pouze dušičku. Tam to všechno tehdy začalo a bude pokračovat.
Zapsala Eva