Metody čtení
Nejčastější metodou je – laicky řečeno – slabikování, odborně je to metoda analyticko-syntetická. Děti nejprve čtou zvlášť písmena, pak je skládají do slabik a nakonec čtou celé slovo. Jako nevýhoda se uvádí to, že se pracuje s texty, které nemají valný smysl. Jistě si dodnes pamatujete některé věty ze slabikářů, např. Máma má maso, Míla je milá, a podobně. Mnoha pozorováními se zjistilo, že to není příliš efektivní způsob, navíc může méně schopné děti odradit od vlastní iniciativy ke čtení.
Zhruba od poloviny devadesátých let se na školách pomalu, zejména díky mladým učitelům, prosazuje metoda genetická. Její kořeny sahají téměř sto let zpět, takže rozhodně nejde o novou nevyzkoušenou metodu. Podstatou je, že školáčci čtou zvlášť písmena a poté celé slovo. Tato metoda je více hravá, zpočátku se hodně pracuje s barevnými obrázky, kartičkami s písmenky a hrají se různé fonetické hry. Ve školách, kde se tato metoda začala uplatňovat, jsou učitelé vesměs spokojení a ke starým způsobům se nevrací.
Podstatným rozdílem oproti první metodě je to, že děti se učí psát jako první velká tiskací písmena, s klasickým vyplňováním písanek se začíná zhruba až po čtyřech měsících od začátku výuky. Tento způsob výuky se osvědčil zejména u dětí, které navštěvují praktické základní školy, nebo jsou na základní škole, ale čtení jim jde pomaleji.
Každý učitel si může vybrat, jakou metodou bude učit, a rodiče budou těžko styl výuky měnit. Pokud má malý žáček s písmenky velké problémy, můžete mu zkusit pomoci a učit se s ním metodou jinou, než zná ze školy. Budete-li trpěliví, úspěch se jistě brzy dostaví!
