..možná to znáte: někdy pročítáte na netu různé příspěvky a stránky a máte pocit souznění či nesouznění s dotyčnými..odkaz, který sem teď dávám je na článek nesmírně smutnej http://www.mimiangel.cz/story/milenka ...
...a nemůže mě, jako mámu tří dětí, nechat chladnou otázka PROČ??? se v nemocnicích na JIP či ARU nemůžou starat společně s personálem o malinkatý, těžce nemocný či umírající děti jejich rodiče. Možná z Vás je někdo lékař či zdravotník a dá mi vysvětlení, ale v době kdy všude slýcháme o týrání zvířat klidně necháme malé vyděšené lidské tvorečky, zvyklé na nepřetržitou péči rodičů, trpící bolestmi a strachem z toho co se s nimi děje, co s nimi dělají úplně cizí lidi a strachem z cizího prostředí, přístrojů, vyděšené a opuštěné od těch nejvíc nejbližších - zdá se mi to jako týrání, které musí na dětech nechat následky i když se uzdraví... Vím, že jsou nemocnice, kde vycházejí rodičům vstříc, ale je stále moc nemocnic a jejich oddělení, kde to prostě možné není.. V příspěvku píše maminka Milenky, že se bála prosadit svůj názor z důvodu, že by se personál zlobil a mohl by mít špatný vztah potom k holčičce...jestli to neznáte, tak já moc dobře a chápu její postoj. Nevím kde se to bere, ale taky mám při řešení problémů dětí a okolí (hlavně děti vs lékaři, školy, školky) pocit, že když budu prosazovat to o čem jsem přesvědčená, že je správné proti jejich vůli či názoru, že poškodím v první řadě jejich vztah k dětem.
Má-li někdo z vás nápad, zkušenost co by se dalo či mělo dělat tak dejte vědět.Máte-li pocit, že je vše v pořádku a jinak to být nemůže ozvěte se také. Jediný co mě napadlo, že by se dalo dělat bylo napsat L. Olejárovi, ale lidem činným v politice či jakémkoli příbuzném sdružení moc nedůvěřuju (spíš si nemůžu nevzpomenout na sdružení pražských matek, které ještě v totalitní době občas něco protlačilo)
I když máte už děti odrostlé nebo zatím žádné zkuste se vžít do pocitů dítěte a matky či otce...
http://www.mimiangel.cz/image/milenka_odchazi_do_nebe_0
....
(manndarinne, 5. 6. 2008 16:09)