O Lásce
Hledám Tě...
Hledám Tě v motlitbách,
co před spánkem plní má ústa.
Hledám Tě ve tmě,
když noc je hluboká a pustá.
Hledám Tě ve stěnách katedrál,
hledám Tě jak slunce,
jenž hledal zimní král.
Hledám Tě v obrazech malovaných tuží,
hledám Tě v kostele, jemuž zasvětím svou duši.
Stále Tě hledám a nemohu najít,
tu dlouhou cestu životem nedokážu ujít.
Stále doufám...
Vždyť jen o tobě já sním,
i prěsto zě to už dávno vím.
Zě tebe už asi nezískám,
ale i přesto v to doufám.
Doufám zě mi jednoho dne pusu dáš,
na důkaz toho že ráda mě máš.
A já bych ti řek jen pár vět,
že k nohám dones bych ti celý svůj svět.
Jak rád bych ti řekl co v sobě nosím,
jak rád bych ti prozradil co v sobě ukrývám,
vždyť rád jen tebe na tom světě mám,
a jen doufám,že ti to jednou najevo dám,
ale zatím sem svobodný pán,
a jen tu představu mám,
že já sem s tabou,
a ty si se mnou,
že jsme na tom světě spolu,
a plujem životem na jednom voru,
že spolu vyhneme se všem překážkám,
a společně odoláme všem porážkám,
a spolu budem na tom světě žít,
a oba budem rádi,
že s tím druhým můžem být,
a že jsme něco víc než jen kamarádi.
Milujem se...
Ticho všude kolem,
ach je to k zblaznení,
me srdce je domem,
co čeká na vyznaní.
V uších slyšim slova,
co slzy mi vyhání,
říkaš je znova a znova,
ne, není to vyhnání.
Řikáš mi jak moc mě miluješ,
a ja ti věřím,
z lasky se raduješ,
ale ja smutím.
Jsi pro mne vic,
víc, než laskou pouhou,
jsi zapálený svíc,
co spaluje mne touhou.
Teď jsi daleko,
a mě se steskem srdce svírá,
sám usínáš!
vím, že se na to neumírá!
Ale jsi muj život,
jsi má duše,
jsi na kříži hrot,
jsi kůň co v mé mysli kluše.
Miluji tě čím dál víc,
nevím čím jsi to udělal,
ted nezbívá mi nic,
jen aby ses nezklamal.
A to já nedopustím,
vždyť tě miluji
a ty mě taky,
je to tak!!!!!
...nebo ne?
Proč...?
Proč ty jen lásko mě se vyhýbáš?
Proč ty jen princi můj mě stále proklínáš?
Proč ty jen pohádko má chceš špatná býti?
Proč ty jen srdce mé chceš radši hníti?
Proč vy jen botky moje chcete každá jinam jíti?
Proč vy jen ruce moje nechcete už moje býti?
Proč vy jen moje slzy už plakat nechcete?
Proč vy jen moje nohy se odtrhnete a radši zdrhnete?
Proč ty jen mozku můj už zase nemyslíš?
Proč ty jen vrahu můj tu smrt naurychlíš
když se láska vytratí
Láska se vkradla mezi dva,
už pomoci jim není.
Líbají se, úsměvy rozdávají,
ostatní nevnímají.
Mají svůj krásný svět,
který jim můžem jen závidět.
jakmile ale kouzlo pomine,
láska se vytratí, dotyky mizí...
svět je pro ně o to horší...
Chtějí zas milovat
a být milováni...
Kdo nezažil neví o čem oni mluví,
o co přišli ti co lásku nepoznali...
Ti co ji zažili je chápou,
už ví jak moc bolí,
když to krásný zmizí.
Ti co ji právě prožívají naplno,
se ze všeho nejvíc bojí,
že jejich štěstí brzo skončí,
ale užívají si jejich štěstí naplno,
protože nikdy nevíte,
co se stane a vy můžete být s milovaným člověkem napořád.
Chtěl bych být jen s tebou,
má duše tělo opouští,
myslel jsem, že našel jsem tu pravou,
teď jsem sám jak písek na poušti.
Chtěl jsem být jen s Tebou.
Každým dnem jsem toužil polibek Ti dát,
proč změnilo se všechno,
měl jsem Tě přece tak rád.
Nevim, co teď dělat mám,
čím dál hloub se propadám...
Proč člověk pláče nad láskou,
proč člověk tolik slibuje,
proč člověk žije v obrázku,
proč z celého srdce miluje.
Měl jsem šanci Ti to včera říct,
ale jsem prostě hloupý,
bojím se otevřít.
Kéž bych mohl vrátit čas,
kěž bych mohl vrátit tu lásku, co spojila nás.
Teď jsme si cizí, ani se neznáme,
každý se jinam koukáme.
Proč nejdeš za mnou a nechceš polibek mi dát,
vždyť ty to nevidiš jak tě mám pořád rád.
Posílám Ti něžné pohlazení,
co připomene se Ti při každém probuzení.
Posílám Ti milióny polibků
na Tvé mužné tělo
a také spousty dotyků,
cítím jako moc by se Ti chtělo
objímat mě a dlouze líbat,
pak jeden druhému se do očí dívat,
vidět v nich lásky upřímnosti,
které nikdy není dosti,
vidět v nich touhu hořící
a cítíš moje tělo se chvějící,
říká ano té Tvé touze,
milovaní, mazlení, je nám tak blaze …
Je to nekončící, ta těla hořící
v jednom velikém ohni,
ten žár, v lásce výhni …
Ty touhy jsou tak silné
a představy o neuskutečnění jsou mylné,
ty víš, jak vše moc cítím a prožívám,
když k Tobě ulehám a s láskou tě mazlívám!
Tak kdepak mám Tě?
Toužím po Tobě! Chci Tě! Miluji Tě!
Bez tvé lásky nechci být,
bez tebe už nechci žít.
Krásné hnědé vlasy máš,
za nimi se neschováš.
Láska je dar,
koupit se nedá,
bez tebe je země šedá.
Život bez tebe je bloudění,
jenom samé trápení,
snad se časem promění.
A bude naše láska věčná.
Mám rád, když rty Tvoje se něžně dotknou těch mých,
je krásné, když lásku svou soustředíš v nich
Tvé rty jsou sladké jak sklenice medu,
já šťastný jsem, když za ruku Tě vedu
Miluji, když rty Tvoje si s mými hrají,
jak líbat umíš?...až dech se mi z toho tají
Mé rty jsou bez Tvých suché,
mé ucho bez Tvého hlasu je úplně hluché
Je krásné pozorovat Tvoji pusu,
je složená ze dvou krásných kusů
Tvé rtíky se při líbání krásné vrtí,
já ulíbat bych Tě chtěl k smrti
Hukot
(niki, 4. 2. 2007 12:14)