Svobodné noviny na internetu

Konfederácia politických väzňov Slovenska Vás pozýva na zájazd Jáchymovské peklo v dňoch štvrtok 19. 5. – piatok 20. 5. – sobota 21. 5. 2016
Odchod zájazdového autobusu: 7.00 z Autobusovej stanice Mlynské Nivy v Bratislave. Cena za ubytovanie a stravu: 29 EUR , je potrebné mať české koruny na vstupné.
Program: Štvrtok 19. 5.: Muzeum III. odboja KPV ČR Příbram (vstupné: seniori 5 Kč, dospelí 10 Kč, väzni zdarma) Pamätník Vojna Lešetice – Banícke muzeum Příbram (vstupné: seniori 3 5 Kč, dospelí 7 0 Kč) Pzeň - Bory: svätá omša vo Farskom kostole sv. Jána Nepomuckého (celebrant: P. Miroslav Martiš, miestny farár a kňaz Slovenského katolíckeho centra), krátka zastávka pri väznici Večera Piatok 20. 5.: Raňajky Štôl ň a č. 1 a tábor Svornost v Jáchymove (vstupné :40 Kč, politickí väzni zdarma) Obed 14.30 Horní Slavkov, pietna spomienka KPV ČR Věž smrti, pietna spomienka KPV ČR a prehliadka výstavy Večera

Sobota 21. 5.: Raňajky 9.30 svätá omša vo Farskom kostole sv. Jáchym a v Jáchymove Pietna spomienka KPV ČR Obed v Krušovicích

Prihláste sa, prosím, čím skôr na tel. 0904 427 201 alebo kpvs.kpvs@gmail.com

Publikováno 13.5.2016 : Úřad vlády ČR - Mgr. Bohuslav Sobotka, předseda vlády, Praha -V Praze, 11. 5. 2016: Pane předsedo vlády, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy dne 29. 5. t. r. podalo obvinění na pana Adama Bartoše, soukromého podnikatele a vydavatele. Obvinění se zakládá na §§ 355,356 TZ, tzv. hanobení a podněcování k nenávisti, a §405 TZ, tzv. popírání genocidia. Je to úděsné čtení, pane předsedo, číst ten mnohastránkový spis; člověku při tom přechází mráz po zádech… Maně si říkám: Tak zatím až sem došla liberální demokracie… A kam vývoj bude pokračovat? Kde se to všechno zastaví? Kde je ona občanská svoboda, tolik slibovaná národu v dobách komunistické totality, právě ústy lídrů levicových liberálů? Sotva se dostali k moci, a ejhle – vytvořili politický systém v mnoha směrech podobný komunistické totalitě. Tak, jako měli komunisté dogma o vedoucí úloze strany, proletářského internacionalismu a marx-leninismu, současný režim liberální demokracie za dvacet šest let své existence petrifikoval moderní sionistické dogma – z hlediska věčnosti nesmyslné, stejně jako dogma komunistické – o tzv. holocaustu. Občané musejí přijmout dogma holocaustu, i když o 2. světové válce vůbec nic nevědí. Pomocí gumových zákonů jsou stíháni jenom proto, že se odvažují myslet jinak, než chce státní moc, a tak se z občanů stávají ustrašení poddaní, kmáni. Milostivý Bůh, pane předsedo vlády, stvořil člověka s reflektivní duší, obdaroval ho rozumem a svobodnou vůlí; tyto hodnoty z nás dělají důstojné lidské bytosti. Lidskému myšlení nemůže být nic cizí, neexistuje žádné tabu, u něhož se lidský rozum zastaví. Pochybovat o všem před čím člověk stojí, ať už je to kupříkladu onen tzv. holocaust, je navýsost lidské, je to autentický výraz lidského bytí. A díky svému kreativnímu myšlení dokáže lidstvo svůj život zdokonalovat, kvalitu svého bytí v mravnosti posunovat dál, směrem k pravdě. A Pravda je tou konečnou metou, k níž lidstvo směřuje. Výňatek z obžaloby: „Popírání a veřejného zpochybňování se Adam B. Bartoš dopustil tím, že svými četnými mluvenými a písemnými projevy hrubě popíral a zpochybňování historicky uznané nacistické genocidium vůči Židovskému národu. To nejenom tím, že relativizoval závažnost nacistického genocidia, zlehčoval historicky doložené skutečnosti, ale také tvrdil, že k těmto událostem vůbec nedošlo, nebo sice došlo, ale ne za takových podmínek a v takovém rozsahu.“ – Nezdá se Vám to celé jako absurdní divadlo? Cožpak jste nečetl Kafku či Orwella?

Z dávných dob šestnáctého a sedmnáctého století, z období procesů s čarodějnicemi, se zachovaly knihy, do nichž se zapisovaly výslechy oněch nešťastnic. Knihám se říká knihy smolné. Obžalovací spis Policie ČR na pana Bartoše, pane předsedo, s jeho údajnými zločiny či přečiny, se v ničem neliší od „zločinů“ čarodějnic. Obsahem obou textů – ten ve smolných knihách i obžaloba na pana Bartoše – jsou smyšlenky; skutková podstata „zločinů“ pana Bartoše, tak, jako těch dávných čarodějnic, není trestuhodná; není, resp. neměla by být předmětem soudního procesu. Jediný rozdíl vidím v dataci obou dokumentů – obžaloba pana Bartoše je z kraje jednadvacátého století! A právě v tom je ta hrůza…! Rovněž i já, pane předsedo vlády, pochybuji o tzv. holocaustu tak, jak ho na politickou objednávku interpretuje současná historiografie. A co víc – chovám nepřekonatelný odpor k desetitisícovým masám imigrantů islámského vyznání, kteří k nám přišli – nebo přijdou – dobýt naše území pro svoje politické a náboženské cíle. Pustit tyto muslimy do Evropy a do naší vlasti, je krajní urážka a pošlapání památky dávných obětí boje proti islámu, kteří bránili střední Evropu a křesťanskou civilizaci. Jsem přesvědčený, že tak jako já, uvažuje většina zdravě myslícího národa, a tu neumlčíte; svými gumovými zákony ji dočasně zaženete do strachu, ale neumlčíte! Historie nás učí, že tak jako v minulosti, i pro současný vládnoucí establishment nastane jeho 17. listopad; potom z hloubi národa vyhřezne na povrch dlouho státní mocí umlčovaný hlad po spravedlnosti; nejlepším řešením pro takové chvíle je mít čisté svědomí a vždycky se chovat v souladu s přirozenými mravními zákony. Pane předsedo vlády, jako občan ČR navrhuji: Spolu s ministrem vnitra a ministrem spravedlnosti zastavte ostudné stíhání pana Adama Bartoše! Z Vaší strany by to byl vskutku mravně veliký čin, hodný státníka, jehož dosah by se pozitivně odrazil v životě české společnosti. K Vašemu prozíravému rozhodnutí Vám přeji odvahu, pane premiére. Upřímně, občan Ladislav Malý - Na vědomí: p. Chovanec, min. vnitra; p. Pelikán, min. spravedlnosti

Aktualizace: 22.04.2016 11:14 Vydáno: 22.04.2016, 10:15 - Premiér Bohuslav Sobotka vystoupil na tiskové konferenci po mimořádném zasedání vlády uspořádaném 22. března večer k teroristickým útokům v Bruselu. - Českou vládu čekají v neděli 22. května v Jeruzalémě mezivládní konzultace s izraelským kabinetem. Hovořit se bude o obchodu, výzkumu a bezpečnosti, uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Společné zasedání se koná počtvrté, Izrael je jednou z několika málo zemí, s níž Česko v podobném formátu jedná. Setkání se mělo původně uskutečnit v Praze, ale kvůli plnému programu izraelské vlády nakonec bude v Izraeli. Hlavními tématy konzultací budou rozvoj vzájemného obchodu, kontakty v oblasti výzkumů a inovací, bezpečnostní spolupráce včetně problematiky kybernetické bezpečnosti, prohlubování mezilidských kontaktů a rozvoj cestovního ruchu, uvedl Úřad vlády. Součástí delegace bude i podnikatelská mise. Sobotka novinářům řekl, že hovořit se bude i o situaci v Sýrii a hledání řešení pro stabilizaci regionu Blízkého východu. "Izrael je pro nás velice důležitý z hlediska spolupráce v bezpečnostní oblasti, spolupráce zpravodajských služeb. Hovořit se bude i o spolupráci našich ministerstev obrany, armád, kybernetické bezpečnosti," uvedl premiér. Původně Sobotka začátkem dubna ohlásil, že premiér Benjamin Netanjahu s ministry přijede do Prahy, změna nastala na základě žádosti izraelské strany. "My jsme v uplynulých dnech s panem premiérem telefonicky hovořili. V situaci, kdy izraelská vláda avizovala, že nemůže přiletět v těch plánovaných květnových dnech, tak jsme se shodli, že by bylo možné náhradní řešení, že česká delegace operativně přiletí do Izraele," řekl Sobotka. Využili jsme proto nedělní termín, protože stojí za to, abychom udrželi intenzivní frekvenci našich vztahů, dodal. Česko patří mezi jednoho z nejbližších spojenců Izraele v Evropě a i když se současná Sobotkova vláda snaží hledat vyváženější pozici vůči Palestincům než dřívější pravicové kabinety, její vztahy s Izraelci jsou stále vysoce nadstandardní. Z české vlády se jednáni zúčastní kromě premiéra také ministr průmyslu Jan Mládek, ministr obrany Martin Stropnický, ministryně práce Michaela Marksová, ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, ministryně školství Kateřina Valachová, ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr kultury Daniel Herman. Společné vládní konzultace má Česká republika také se Slovenskem a Polskem, s kterým naposledy ministři jednali začátkem dubna ve Varšavě. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cesti-a-izraelsti-ministri-budou-v-kvetnu-jednat-v-jeruzaleme/1341286

Autor: Národní demokracie | Publikováno 20.5.2016 - ND_lion
(1) V posledních 10 dnech se jak ve lžiprávních sdělovacích prostředcích, tak i svobodných médiích objevily poplašné zprávy o tom, že Národní demokracii a i dalším 12 politickým stranám a hnutím, z nichž nejvýznamnějším hráčem je Okamurova SPD, hrozí pozastavení činnosti. Důvodem má být skutečnost, že tyto strany a hnutí buď vůbec nepodaly v termínu výroční zprávu anebo ji podaly „neúplnou“, když v seznamu svých dárců neuvedly datum narození a místo bydliště dárce, kterým je zde obec (město), ulice se neuvádí. V případě Národní demokracie se jedná o neuvedení identifikátorů některých dárců. Celkem obdržela Národní demokracie v r. 2015 na darech částku 111 387,- Kč, z toho byly dary samotných členů strany ve výši: 60 273,- Kč. Částka 51 114 Kč pak připadá na dary sympatizantů a vlastenců, z nichž někteří přispívají pravidelně třeba částkou 50,- Kč/měsíc, jiní vyjadřují svou podporu jednorázově. Částky jsou připisovány na účet strany, jediným identifikátorem je číslo odesílacího účtu (pokud se nejedná o poštovní poukázku) a název účtu. Ve výroční zprávě za rok 2015 tak nebylo identifikováno (datem narození a místem bydliště) celkem 24 dárců, kteří dohromady poskytli dary ve výši 29.037,- Kč. Jak každý vidí, jedná se skutečně o „alarmující“ záležitost bezprostředně ohrožující samu podstatu bezpečnosti státu! Byli jsme proto vyzváni předsedou kontrolního výboru poslanecké sněmovny RNDr. Vladimírem Koníčkem, abychom tento „nedostatek“ napravili. To jsme učinili a v určeném termínu doručili do PS seznam dárců doplněný o potřebné údaje a to až na 5 dárců, které se nám do tohoto termínu dohledat nepodařilo. Celkem tedy není dle znění zákona identifikováno darů ve výši 1 164,- Kč (slovy jedentisícjednostošedesátčtyřikoruny české).Je nepochybné, že tato Vláda a „vládní“ strany, společně s vlastizrádnou pátou kolonou parazitických tzv. neziskových organizací si přejí umlčet politickou opozici, jakou Národní demokracie je. A každý nástroj a záminka se jí hodí. Nicméně, jak si každý může zákon 424/1991 Sb. (Zákon ze dne 2. října 1991 o sdružování v politických stranách a v politických hnutích), nastudovat, tak se nedozví nic jiného, než že dle § 18 odst. 1 písm d) zák. 424/1991 Sb. je strana povinna předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu, která zahrnuje přehled o darech a dárcích s uvedením výše peněžitého daru, jména, příjmení, data narození a adresy místa pobytu dárce.

(2) Po aféře ODS v r. 1997, když tato strana (a nejspíš nejen ona) „legalizovala“ přes fiktivní „dárce“ příjmy v řádu desítek milionů korun, nejspíš vytunelovaných ze státních podniků a z privatizačních a úplatkářských případů, se do zák. 424/1991 Sb. ještě dostal § 19a, který v odst. 1) uvádí:Získají-li strana a hnutí peněžitý dar v rozporu s tímto zákonem, jsou povinny vrátit jej dárci včetně jeho úrokového zhodnocení ve výši diskontní sazby České národní banky platné ke dni vrácení daru, a to nejpozději do 1. dubna roku následujícího po roce, ve kterém dar získaly. Není-li takový postup možný, odvedou příslušnou částku v téže lhůtě do státního rozpočtu. Nedošlo-li k vrácení daru nebo k jeho odvodu do státního rozpočtu ve stanovené lhůtě, uloží příslušný finanční úřad straně a hnutí pokutu ve výši rovnající se dvojnásobku hodnoty daru. Tím, že § 18 a §19a neuvádějí žádnou hranici pro postup v případě drobných darů, které jsou navíc v podstatě vedle členských příspěvků jediným zdrojem příjmů malých stran, se ze zákona 424/1991 Sb. stal jen další legislativní zmetek, které naše Poslanecká sněmovna běžně produkuje. To za předpokladu, že ustanovení se do zákona dostala jako obrana proti nezákonným mafiánským praktikám protřelých politických stran a nikoliv jako další nástroj znemožňující volnou politickou soutěž stran a hnutí, zejména těch „nepohodlných“ a k zastrašování dárců, když kdejaký neobolševický aktivista se může v Poslanecké sněmovně ve výroční finanční zprávě rochnit, pořizovat z ní výpisy a zneužít citlivá osobní data. Ono již i to povinné vyhotovení auditované Výroční finanční zprávy je zlovolnost. Logický je povinný audit u stran a hnutí inkasujících stovky milionů korun od daňových poplatníků. Ty ať se ze svého hospodaření velmi podrobně zpovídají! V případě malých stran a hnutí se jedná jen o další překážku, která je jim v činnosti kladena, když tyto nemají žádné placené profesionály a náklad za vyhotovení auditu má pro ně negativní ekonomický dopad. To nemluvím o situaci, kdy jsou auditoři dokonce zastrašováni a perzekuováni s cílem, aby audit „nepohodlné straně“ neprovedli a ta pak nemohla splnit svou povinnost dle § 18 odst. 1) Zák. 424/1991 Sb. a mohla tak být opravdu zrušena. I s tím se Národní demokracie již setkala. Závěrem tedy shrnuji, že Národní demokracie si svoji povinnost dle zák. 424/1991 Sb. splnila, a že tudy cesta k chtěnému pozastavení či zrušení strany nevede. I když v tomto státě a s takovou reprezentací, která je v jeho čele, nelze absolutně vyloučit vůbec NIC.

Mikeši, přijmi radu - nelez do Antarktidy - mrze Ti tam mozek. Podle toho to pak vypadá. Teplo najdeš na psychiatrii!!! Nebo se nech obřezat. Začni hlavou!: - Mnozí naši bratři nemají jasno, jak velký má v budoucnu být Izrael. Kam až mají sahat hranice naší Svaté země? Jistěže Izrael v budoucnu nebude zahrnovat jen ten maličký kousek území, který mu patří dnes, ale musí být mnohem větší. Židovský lid potřebuje svůj životní prostor a hranice Izraele se musí rozšiřovat do všech světových stran. Jak má být naše země v budoucnu velká je popsáno v Talmudu, kde se píše, že Izrael se má rozkládat od Nilu k Eufratu. Ano, celé tohle obrovské území svěřil Bůh nám a je na nás a na našich potomcích, abychom ho ovládli a osídlili. A dnešní vláda Izraele se podle toho důsledně řídí, o čemž svědčí všechny války, které Izrael vedl za šedesát let své existence. Když jsem byl v Izraeli, byl jsem se podívat v budově Kneesetu a nad vchodem jsem spatřil nápis: „Izrael se bude rozkládat od Nilu po Eufrat“. Problémem může být, že na tomto území žije přes sto milionů Arabů a je otázka co s nimi. Dříve se plánovalo že musejí být vyhlazení, nakonec s pomocí amerických jaderných zbraní by nebyl problém vymazat Araby z tváře země a poté, co by radioaktivita poklesla, by jejich země mohla být obsazena naší armádou a kolonizována. Poté co se však ve Francii dostal k moci náš vůdce Nicolas Sarkozy se tyto plány změnily. Sarkozy spolu s německou kancléřskou Angelou Merkem vymysleli, chytřejší řešení, a to založení Unie pro Středomoří (fr. Union pour la Méditerranée), což je podle wikipedie „seskupení států Evropské unie a všech ostatních států u Středozemního moře, které bylo založeno 13. července 2008 francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Ten původně zamýšlel její existenci jako alternativu k tureckému členství v Evropské unii, kde by Turecko tvořilo páteř nové Středozemní unie. Z této představy bylo upuštěno v březnu 2008. Poté, co bylo Turecku garantováno, že tento projekt nebude alternativou tureckého členství v EU, přijalo Turecko pozvánku ke spolupráci.“

Tak zní alespoň oficiální verze pro hloupé gojímy. Skutečnost je však jiná. Věřte milí bratři, že do deseti či dvaceti let bude schengenský prostor rozšířen na všechny země Unie pro Středomoří. Poté bude moci každý občan Turecka, Sýrie, Egypta, Maroka i dalších zemí volně cestovat po celé Evropě a dokonce se tam i usadit. Arabové a Turci budou mít v Evropě stejná práva, jaká dnes mají občané zemí EU. Nemusím jistě dlouze vysvětlovat, k čemu to povede. Desítky milionů Arabu odejdou do Evropy a Blízký východ se vylidní. Ti, kteří nebudou chtít odejít dobrovolně, vyžene naše armáda za Nil, respektive za Eufrat a na celém obrovském území, zahrnujícím východní část Egypta, celou Sýrii, Jordánsko, Libanon a západní část Iráku nezůstane jediný Arab. Věřte, že po odchodu většiny mladých mužů do Evropy, se tyto státy nedokáží ubránit proti našim armádám a vyhnání zbytku obyvatel bude snadné. Izrael tak konečně dostane území, které našemu lidu věnoval Bůh.

Pro nás evropské Židy však vyvstává otázka, jak se nám bude žít v Evropě, kde třetinu obyvatel budou tvořit Arabové. Ujišťuji vás, že se nám bude žít lépe než dnes. Rozeštveme původní obyvatelstvo Evropy a nové přistěhovalce proti sobě a jak se říká, když se dva perou, třetí se směje. Evropské obyvatelstvo rozdělené mezi Evropany a Araby se bude navzájem nenávidět a my jim budeme vládnout. Budeme neutrální a budeme hrát úlohu prostředníka mezi gojímy a muslimy. Arabové v Palestině, Egyptě či Sýrii jsou naši nepřátelé, ale jejich soukmenovci v Evropě jsou naši přátelé a spojenci. Až se Sarkozymu a Merkelové podaří zaplavit Evropskou Unii Araby, pak my, vyvolený židovský národ nebudeme vládnout jen Blízkému Východu a USA, ale i celé Evropě!

(1) Dne 8.června 2011 v 17:28 | Jan Fingerland (převzato ze ŽL 21) |Úvahy a komentáře - http://zidovskelisty.blog.cz/1106/kouzlo-nechteneho-aneb-zide-a-komunismus - Byli to židé, kteří provedli ten zázračný trik přehodnocení hodnot, díky němuž život získal nebezpečné kouzlo. Jejich proroci slili slova jako "bohatý", "bezbožný" a "zlý" v jedno. V tomto převrácení hodnot, v němž se slovo "chudý" chápe jako synonymum pro "svatý" a "přítel", leží význam židovského národa. Podle Friedricha Nietzscheho, Mimo dobro a zlo, par. 195 - Viditelní židé -Vše, co se týká židů, má výbušný potenciál. Téma Židé a komunismus má pak brizanci o to větší. Vždyť v řadách teoretiků marxismu, ale také a především vůdců komunistického hnutí v Evropě, vždy bylo mnoho židů, anebo přinejmenším židů dobře viditelných. Přitom pokusy o zavedení ráje na zemi vždy skončily zavedením diktatury. Komunistické elity pak bylo velmi snadné ztotožnit právě s oněmi "viditelnými židy". Odtud pak není daleko k myšlence, že komunismus je "prokletí", které na křesťanskou Evropu uvrhli židé jako cizí element. Tento závěr je mylný nejen proto, že většina komunistů nebyli židé, stejně jako většina židů nebyli komunisté, nebo proto, že kolektivní vina v tomto smyslu neexistuje. Ale také proto, že část židovských komunistů byli idealisté, jejichž cílem nebylo znevolnění evropských národů ani jako lidí, ani jako ne-židů, ale naopak jejich osvobození. Konec konců sami židé se stávali obětí komunismu, ať už se tak dělo rukou židovskou nebo nežidovskou. Otázka viny se přesto vynořuje. Je dodnes často zmiňovanou předhůzkou židům ze strany těch, kdo chtějí omezit židovské nároky na status prvořadé oběti 20. století. Jde vlastně o jakýsi dvojitý chvat: židům se dává "kolektivní vina za komunismus" v podobném smyslu, v jakém jsou Němci "vinni" za nacismus nebo holokaust. A zároveň se jim tím ubírá morální základna pro jejich prominentní postavení mezi oběťmi nacismu, které je předmětem oné podivné závisti a nevůle. Zanedbatelný samozřejmě není ani názorový proud, podle kterého je komunismus (jako forma zla) nějakým způsobem židům vrozený, ať už tento argument vychází z kruhů velmi konzervativních katolíků (židé jako pachatelé zla na křesťanech) nebo od antisemitů, kteří věří v negativní působení židovského ducha na lidstvo ("židé jako zhoubná síla" nebo "židé jako rasisté povyšující se nad ostatní"). Přesto je legitimní otázkou, a to i pro židy samotné, zda je na této výtce "židovské viny za komunismus" něco pravdy, v jaké míře a zejména v jakém smyslu. Stručně řečeno se dá uvést toto: židé byli skutečně výrazně zastoupeni v různých sociálních, socialistických i komunistických hnutích posledních 150-ti let. Platí to pro německý socialismus v 19. století (Marx, Lasalle, Bernstein, Luxemburgová) i pro bolševickou stranu v Rusku (Trocký, Zinověv, Kameněv, Kaganovič) nebo třeba - byť v menší míře - pro komunistické organizace v předválečném i poválečném Československu. I když židé třeba netvořili většinu, byli viditelní a často byli nadprůměrně zastoupeni ve vrcholných orgánech nebo na předních místech. Tomuto optickému klamu mnozí rádi podlehli. Slabost židů pro komunismus a revoluci je tedy nepochybně fenoménem, který existoval, a který cosi vypovídá - o komunismu i o židech.Na úvod ještě poznamenejme, že tento text vznikl bez delší a hlubší přípravy, spíše jako pokus o zmapování problému, jeho pojmenování, popsání a anatomizaci. Proto přinášíme jen velmi málo citátů nebo dalších podpůrných textů. V posledních 20-ti letech vyšla celá řada vzpomínek různě známých československých komunistů, kteří se snažili mimo jiné vysvětlit svou osobní cestu k levicovému hnutí či rovnou komunismu, případně i k angažmá v politice. Vyznačují se samozřejmě velmi rozdílnou ochotou čelit nepříjemným otázkám.

Kouzlo nechtěného aneb židé a komunismus (2)
(2) Mezi autory, na které si vzpomínáme, nebo s jejichž texty jsme se v různé míře seznámili, patří: Jan Martinec, Ota Šik, Heda Kovályová-Margoliová, Arnošt Kolman, Stanislav Budín, Valtr Komárek, Ivan Klíma, Fritz Beer, a jistě jsme některé zapomněli. Čeští (českoslovenští) židé však nejsou zdaleka jediným, a snad ani ne nejtypičtějším případem, a židovská role v ranném komunistickém hnutí ve střední Evropě (vč. vůdců bolševiků v Maďarsku či Polsku) je mimo ČR pochopitelně vnímána mnohem více. Slovo žid píši s malým začátečním písmenem, protože v období nedávných dějin je židovství - tak jak ho chápu já - otázkou kulturní a mentální spíše než etnickou a národnostní. -Tři zdroje, mnoho součástí: Zkusme se tedy podívat na příčiny, proč se tolik židů rozhodlo spojit svůj život i své svědomí s komunistickou doktrínou a případně i organizací. Jaké jsou důvody? Rozdělme je do tří kategorií, jednak "sociologických příčin", dále "duševních a duchovních důvodů" a do třetice "intelektuálních chyb". I. Sociologické příčiny - jako u všech společenských jevů hraje roli sociální a historický kontext, v němž židé žili. Jmenujme tyto hlavní skutečnosti: a) integrace židů; b) bída; c) vzdělanost; d) sociálně motivovaná "revolučnost" postojů. - a) Integrace židů - tím míníme proměnu evropských společností zejména v 19. století. Vznikají národy a vzniká "veřejnost". A vznikají logicky také "židovské menšiny" - z židů žijících v oddělených ghettech se stávají příslušníci evropských národů židovské víry nebo židovského původu. Bez procesu příchodu a přijetí židů do společnosti by nemohl proběhnout proces politického působení židů toho druhu, o kterém jednáme. Ostatně i sami židé se už cítí být součástí svých domovských zemí, byť někdy je jejich spočívání v nové identitě jaksi nedokonalé, a je narušováno jak pocity samotných židů, tak i reakcí nežidovského okolí. Komunisty se stávají takřka výhradně židé asimilovaní nebo o hlubší asimilaci usilující! - b) Bída - dnes už je známo, že evropské státy v průmyslové době nezažívaly bídu větší než staletí před nimi, ale proletářská bída je bídou nového typu, a je také viditelnější. Jak jsme se zmínili v bodu a), židé jsou již součástí státních národů, tuto bídu vidí a vnímají ji (asi) více než ostatní jako svůj problém a úkol. To se týká zejména židů ve střední a západní Evropě. Židé na východě, zejména v carském Rusku, jsou naopak často sami součástí chudých mas. Židovská bída a i jiný útlak je v Rusku naopak často větší, než je tomu u jiných skupin, protože židé jsou vykořisťováni i jinými specifickými způsoby (dlouhodobé odvody mladíků na vojnu, náboženský tlak apod.) Vzhledem k tomu, že se často židovská účast na bolševismu vysvětluje zbídačením východních židů, je dobré upozornit, že jejich špatné ekonomické postavení nemůže být jediným vysvětlujícím faktorem. Židé se angažovali v komunistickém a socialistickém hnutí bez ohledu na to, zda byli chudí či bohatí, i když se možná angažovali jiné typy židů a jinak. c) Vzdělanost židů hrála roli v mnoha ohledech rozhodující. Komunismus, alespoň v určité podobě, byl přijímán lidmi, kteří uměli operovat s určitými pojmy, přemýšleli politicky, četli noviny a knihy. Ale to není vše. Židé byli častěji urbanizovaní, více vzdělaní, méně náboženští (a tedy i světským autoritám oddaní) než typický obyvatel kterékoli evropské země. To znamená, že nutně museli mít mnohem početnější zastoupení ve skupinách, kde se zmíněné faktory vyskytovaly pohromadě u jednoho člověka. (Na toto téma existuje "nejkratší židovská anekdota", která zní: "Kohn horníkem").

(3) K přijetí komunismu docházelo typicky v řadách takových lidí, jako byl typický žid. Tak jako - logicky - bylo relativně málo židovských košíkářů, bylo relativně mnoho židovských novinářů. A nutně tedy i komunistů a komunistických vůdců. Ze stejných důvodů židé dlouho dominovali mezi sovětskými zápasníky nebo šachisty, šlo totiž o sporty středních a vyšších vrstev z měst. Podobná logika vedla k tomu, že v předúnorovém Československu bylo mnohem více "slovanských" komunistů (a jejich voličů) v českých zemích než na Slovensku - viz třeba čs. volby z roku 1946. Také Češi byli častěji v postavení typického voliče KSČ - více jich žilo ve městech, méně jich chodilo do kostela atd. d) Vytěsnění. Je zde ještě jeden důvod definovaný společenským postavením židů. Ti byli mnohde vyřazeni z určitých ekonomických nebo mocenských pozic. Židé byli "starými režimy" záměrně vyřazeni ze struktur státu, z oficiální kariéry a mnoha jiných příležitostí. Totéž platí pro církev, školství a další oblasti. Bylo tedy opět logické, že lidé stojící mimo systém se budou častěji vyskytovat mezi těmi, kdo proti takovému systému stojí. Zajímavý je kontrolní případ pobaltských národů v carském Rusku. A to zejména Lotyšů, často sídlících již mimo území původní domoviny znevolněné ruskými úřady. I Pobalťané byli vzdělanější, organizovanější a zároveň vykořeněnější a frustrovanější než jejich slovanské okolí. Tak jako by se bolševická revoluce v Rusku možná nezdařila bez organizačního talentu lidí, jako byl Trockij, stejně tak by pravděpodobně selhala bez vojenské síly pluku "lotyšských střelců". Také v bolševické tajné policii ČeKa, kterou vedl Felix Dzeržinskij (poruštěný Polák s úzkými vztahy s židy), hráli Pobalťané, zejména Lotyši velkou úlohu, například pánové Jēkabs Peterss a Martin Latsis, kteří byli Dzeržinského zástupci a podíleli se na rozpoutání teroru proti odpůrcům nových pořádků. Tento příklad baltských bolševiků je méně známý, ale dobře ilustruje mechanismus, který z určitých skupin vytváří radikály a revolucionáře. (Obecně se dá říci, že příslušníci menších národů hráli v bolševickém hnutí nadprůměrně častou úlohu, i když židé byli přece jen nejextrémnějším případem. V roce 1939, jak napsal jeden historik, byl SSSR "v rukou Gruzínců a Mingrelů" - tedy nárůdku, k němuž patřil Gruzínec Berija). Nikdo nemůže sejmout zodpovědnost z ramen lidí, kteří se přidali k bolševickému hnutí a spáchali v jeho jménu zločiny. Je zároveň důležité uvědomit si nebezpečí, které ve vyřazování celých segmentů společnosti vězí pro jejich vlády. Je zajímavé, že také mezi arabskými "křesťany" (ne nutně věřícími, ale mezi příslušníky nábožensky definované skupiny) najdeme nadprůměrné procento marxistů. I pro ně - navzdory jejich vyššímu vzdělání, koncentraci ve městech a vyššímu majetku - byly uzavřeny cesty, obvykle otevřené jen muslimům, a tak měli větší sklon přidávat se k extrémní egalitářské a kosmopolitní ideologii.

4) II. Duševní a duchovní důvody. - Jsem přesvědčen, že evropští židé, jakkoli šlo v posledních generacích o skupinu vnitřně rozmanitou, byli i mentálně více disponovaní stát se komunisty než typický příslušník jiné skupiny v Evropě. Důležité je zmínit tyto skutečnosti: a) soucit a empatie vyplývající z židovské intelektuální a náboženské tradice; b) soucit a empatie vyplývající z židovského sebeprožívání; c) židovský aktivismus a angažované vidění tohoto světa d) mesiášské pojetí času; e) radikalismus jako internalizované revolucionářství; f) radikalismus jako projev nedostatku zakotvení v tradici. a) "Pomáhej sirotkovi a vdově", "neutiskuj cizince", "i ty jsi byl cizincem", "nezapomeňte, že jste byli otroky v Egyptě" - tyto a další podobné výroky provázejí příběh exodu Izraelitů z egyptského poddanství, a opakují se při čtení bible i při liturgii. Biblický Bůh je ochráncem utlačovaných, a věřit v něj znamená chovat se stejně. Stejně také výroky z Talmudu, jako "nečiň jiným, co nechceš, aby jiní činili tobě" a vůbec propracovaný systém komunitní pomoci chudým jsou důležitými součástmi židovského přemýšlení o ekonomické i jiné spravedlnosti na světě. Tyto způsoby vnímání nepochybně přešly i do uvažování židovských komunistů o chudobě a problému sociální spravedlnosti. Skutečným jádrem judaismu, alespoň v některém pojetí, je etika empatie a soucítění. b) Židé sami sebe vždy vnímali jako oběti, a proto touží po rovnosti, spravedlnosti, bratrství. Biblický zdroj tohoto pocitu je mnohonásobně posílen různými příkořími za poslední dva a půl tisíce let. Židé byli téměř vždy a všude v postavení vyděděnců, a tato vzpomínka dosud žije v židovském způsobu uvažování. Ačkoli středoevropští židé se velmi brzy vzmohli, a jejich proletariát byl oproti ostatní společnosti relativně nepočetný, i nadále se mnozí z nich cítili spjatí s chudinou (a snad se i cítili zodpovědní za tuto chudobu o to více, že sami jí netrpěli). Dobrým příkladem mohou být američtí židé, v současnosti jedna z nejbohatších komunit v USA. Dominantní roli pro sebechápání této komunity hrála zkušenost příchodu do Ameriky z východní Evropy ještě v postavení chuďasů, a také obrovský dopad hospodářské krize 30. let na tuto skupinu. Dnes jsou američtí židé téměř výhradně příslušníky střední a vyšší příjmové třídy, ale přesto o nich platí politická moudrost: "Vydělávají jako episkopalisté a hlasují jako Portorikáni." Fráze se vztahuje k faktu, že bohatí židovští Američané hlasují téměř automaticky pro demokraty, ačkoli je to v přímém rozporu s jejich daňovými zájmy. Hlasovat pro konzervativce (republikány) by americký žid vnímal jako zradu na vlastním pohledu na svět, podle kterého jsou demokraté - oproti republikánům - silou sociální, a tedy pro židy jedině přijatelnou. V současnosti američtí židé také vydávají na hlavu zhruba desetinásobnou sumu na dobročinné účely ve srovnání s ostatními Američany. Jakoby sami sebe chápali jako chudáky, anebo jakoby se styděli za to, že už jimi nejsou. Židé byli také tradičně silně zastoupeni v odborovém nebo sociálně demokratickém hnutí, a častěji než jiné skupiny jsou zastoupeni v pomáhajících profesích. Židé jsou také známi svou vášní pro rovnost všeho druhu, a také svou nervozitou z rasové nerovnosti. (Byť vášeň jistě není vždy nejlepší odpovědí na všechny potíže světa). .... Mojžíš, který neváhá zabít egyptského drába bijícího hebrejského otroka; zahnat opovážlivé pastevce, kteří obtěžují Ciporu; anebo čelit faraónovi; a dokonce v posledku i vlastním lidem, když se v jeho monoteistické revoluci projeví jako "reakcionáři". Je důležité si všimnout, že tento postoj v novověku vychází z přesvědčení, že řešení základních lidských problémů je možné, a že existuje již zde, na zemi. Víra ve "Spásu v tomto životě" ovšem spadá do ideologického způsobu uvažování, o němž se zmiňujeme níže.

(5) d) Eschatologie. Židovská vize dějin vždy vychází z přesvědčení, že plynutí času je unikátním procesem, který má svůj počátek, průběh a také konec. A tedy i smysl, který se naplní v závěru. Jak se praví v knize proroka Izajáše, jednou lidé překovají meče na srpy a lev bude léhat s beránkem. Tento způsob uvažování, který zrodil (či přepracoval odjinud přejatou) ideu mesiášství, nepochybně ovlivnil židovské uvažování o spravedlnosti ve společnosti a o tom, že dějinám je možno naplnění vnutit - totiž uskutečnit myšlenku spravedlnosti pomocí aktivního postoje, tak jak je popsán v bodě c). Obojí by si vyžadovalo zcela samostatné pojednání, a jistě i lepší ilustraci a argumentaci. Komunismus v každém případě znamenal, že (někteří) židé dospěli k názoru, že spása je možná tady a teď, a snad i že právě oni jsou "vyvoleni" (!) k úkolu, aby nebe snesli mezi lidi. Přísně vzato, tato myšlenka je stejně tak židovská jako anti-židovská. - e) Židovská zkušenost jako internalizované revolucionářství. -Žid je revolucionář z definice. Jistě ne vždy, ale velmi často. V židovském způsobu uvažování, ať už je příčinou židovská tradice studia talmudu nebo sociální kontext, vždy byla přítomna obrovská potřeba znejišťovat zavedené pravdy a zpochybňovat autority. "Skutečnost, že jsem se narodil jako žid, mě osvobodila od mnoha předsudků. Mé židovství mě připravilo na to, že budu čelit opozici, a že se budu muset obejít bez harmonického souladu s kompaktní většinou", konstatoval Sigmund Freud (citováno zpaměti). Když byl tento způsob přemýšlení osvobozen, a židé připuštěni k soutěži se svým nežidovským okolím, okamžitě proměnili řadu oborů lidské činnosti. S tím úzce souvisí další bod. - f) Radikalismus židů jako projev nedostatku zakotvení v tradici. Židé byli předurčeni k převratnému způsobu myšlení nejen svým nepokojným duchem, ale také tím, že s většinou východiska dosavadní tradice nesdíleli. Nesetkávali se s nimi od útlého mládí, rozuměli jim jinak než příslušníci většiny, a necítili k nim loajalitu nebo důvěru. Někdy se s ní dokonce setkávali jako s něčím, co byli nuceni od dětství překonávat. "Staré režimy" nebyly jejich režimy, a všeobecné předsudky nebyly jejich předsudky - tak jak o tom mluví v předchozím bodu Sigmund Freud. Židovské revolucionářství se v mnoha ohledech jistě projevovalo pozitivně. Byli to židé, kteří zcela změnili paradigmata v mnoha oborech lidské činnosti, jako je obchod nebo věda. Typickým příkladem by byla nejen fyzika, kde na přelomu 19. a 20. století pod vlivem mnoha židovských fyziků došlo k úplné změně základního paradigmatu, ale i obory, které byly více než jiné zatíženy dosavadní tradicí - jako je sexuologie, psychologie nebo psychoanalýza, které navíc těsně souvisí s morálkou. Tu definuje tradice, již židé sdíleli se svými křesťanskými bližními jen zčásti. Příklad: mezi předními badateli v oblasti homosexuality a zastánci dekriminalizace homosexuálního styku byli židé viditelní snad ještě častěji než v jakémkoli jiném oboru lidské činnosti. Podobné postoje, podobně jako nepřátelství k institucionalizovanému náboženství (boření kostelů v sovětském Rusku) vyvolalo mnoho zlé krve a zesílilo tradiční antisemitismus některých křesťanských kruhů. Ty si vysvětlovaly židovský podíl na komunismu jako projev židovské nenávisti ke křesťanství. Tuto logiku pak dále převzali a zesílili nacisté: židé se podle nich rozhodli zničit evropskou civilizaci, a to pomocí předního výtvoru svého ducha, tedy komunismu.