Politické střípky z doby „fialového hnusu“ (léto 2023)
Vládnou nám ti, co „za sebou tahali kačera“…
V řadě svých článků jsem formulaci, uvedenou v tomto titulku, již použil. Proto se sluší ji vysvětlit, hlavně těm mladým, kteří svět okolo sebe vnímají poněkud jinak než my, starší, kteří jsme během svého života museli prožít a přežít ledacos.
Ano, od prosince 2021, kdy se k moci dostali lháři a podvodníci z dnešní koalice (předtím nesmiřitelné, protibabišovské opozice), nám vládnou lidé „zvláštního ražení“, abych použil jeden velmi nadužívaný výraz z časů komunistického režimu. Stejně tak dnes tito „demokraté“ používají – kromě nejrůznějších politických „nálepek – slovo „chucpe“: jako synonymum něčeho „eklhaft“, co se nesluší ani pojmenovat. Ač se to mnohým dnešním „puncovaným“ demokratům líbit nebude, musím konstatovat následující:
Vládne nám politická a lidská spodina, lidé bez charakteru a morálky, kteří se neostýchají přisvojovat si zásluhy těch zemřelých nebo odstavených na vedlejší kolej. Jsou to jen jaloví žvanilové z politického „suterénu“. Jedinci, kteří se kromě naučených, prorežimních žvástů nemají čím pochlubit ani „legitimovat“. Nic za nimi není – kromě mediální mlhy a prázdných slov. Tito lidé (rádi si říkají „politici“, aniž tuší, co to slovo znamená) se s chutí vyjadřují ke všemu, ale ve skutečnosti nerozumí ničemu. S oblibou mluví o době, kterou nezažili a o níž (opět kromě prachobyčejných, bezcenných keců) nic nevědí. Jejich rodiče a prarodiče jim v honbě za mamonem zřejmě ani nedokázali vysvětlit, co to bylo za dobu, v níž žili, a proč se právě oni chovali jako zbabělci.
Zkrátka: jsou to jedinci, kteří v té době „tahali za sebou kačera“ nebo (= dívky) „vozily kočárek s panenkou“. (Dnes ho již vozí i někteří chlapečci. Jednoho takového jsem nedávno viděl na vlastní oči. A jeho maminka se na něho hezky usmívala. Kdoví, co by tomu říkal lidovecký „konzervativec“ A. Dufek?) Právě tito jedinci, kteří se dnes tváří a chovají jako velcí „znalci“ historie (mohli by nám o ní dělat mnohahodinové přednášky), vedou o ní „zasvěcené“ a „učené“ řeči. Je to podívaná k popukání. Přitom o tom vědí úplný PRD.
Tito „noví demokraté“ se rádi vydávají za pokračovatele „odkazu“ exprezidenta V. Havla. Ve skutečnosti dělají pravý opak toho, oč právě on po roce 1989 usiloval: vrátit naši zemi zpátky mezi civilizované státy Evropy a celého světa, kde se ctí ideály svobody a demokracie a kde se politická reprezentace snaží proměnit bývalou komunistickou, byrokratickou diktaturu, ve které se uplatňovala vedoucí úloha komunistické strany, v právní stát.
Dnešní, Fialova vládní garnitura se naopak pokouší o prosazení vedoucí úlohy jiné neomylné „státostrany“ – politického „slepence“ zvaného „Pětikoalice“. Tito nahodile posbíraní politici (není jasné, kdo to vybíral ani kdo za tím vším stojí; lidově se tomuto shluku jedinců říká: „sbiraniko“) zatím ještě nemají odvahu prosadit ono zakotvení „vedoucí úlohy“ do ústavy. Využívají proto nejrůznějších triků a úhybných manévrů. Například to zkoušejí s „manželstvím jako svazkem muže a ženy“ a jinými komickými věcmi. Mají nicméně smůlu, protože Češi nejsou blbí a stále jim to odmítají „zbaštit“ i s navijákem.
Fialova „partička hochů a dívek, co spolu mluví“ již tuší, že její vládnutí se chýlí ke konci. Strach z příštích měsíců a týdnů musí být obrovský. Proto okolo sebe mlátí – hlava nehlava, napravo ‒ nalevo. Bojí se toho, že to neskončí pouhým vyhnáním od „koryt“, ale že je čeká trest a náhrada způsobených škod. Nemají strach z legálního a oprávněného uplatnění spravedlnosti (v právním státě nelze ani jinak), nýbrž z lidového hněvu a docela obyčejné pomsty těch, jimž bylo ukřivděno. Ke slovu by mohly přijít i ony obávané a u nás spíše hypotetické šibenice a kandelábry. Když se tak na to dívám, mám pochybnosti o tom, zda by těch kandelábrů bylo dost…
Všechno to, o čem píšu, nejlépe charakterizuje absurditu naší doby. K moci se totiž dostali ti nejhorší, bezskrupulózní kariéristé, kteří si začali hrát na „novou šlechtu“. Přitom se nezřídka jedná o jedince, jimž dosud čouhá sláma z bot. (Viď, pasáčku vepřů!) Nikdo z nich nemá sebemenší zásluhu na znovuzískání svobody a demokracie při změně režimu na konci roku 1989. Jediné, co jim jde bez problémů, je soustavná destrukce toho, co ještě zbylo z Havlovy polistopadové republiky.
Hanba jim! Až zmizí v propadlišti dějin, všichni si oddechnou. I ti, kteří jim dnes podkuřují a lezou do zadku.
●●●
„Jsou to činy jedinců.“ Ten pytel s Putinem taky!
„Kolektivní vina v případě trestných činů neexistuje,“ zdůraznil ministr vnitra. Všechny trestné činy budou podle něho řádně vyšetřovány a pachatelé budou potrestáni. „Cílem je, aby se v České republice cítil bezpečně každý,“ řekl s tím, že každý národ má lidově řečeno stejné množství „hovad“. „Ty činy jsou individuální, jsou to činy jedinců,“ zdůraznil. (iDNES.cz, 13. 8. 2023, 13:02)
Těmito slovy druhý nejmocnější muž Fialovy vlády sprovodil ze světa dva případy násilí ukrajinského běžence vůči našim ženám. První případ napadení se stal v Plzni, druhý v Praze-Hostivaři. Komické na celé situaci je to, že týž ministr, který dnes popírá uplatňování principu „kolektivní viny“ téměř jedním dechem volá po zákazu vystupování ruských a běloruských sportovců a umělců u nás. V tomto případě „kolektivní vina“ platí. Tak si vyberte, jak je libo!
Ano, žijeme v době, kdy se pomalu obden dozvídáme o trestné činnosti, spojené s Ukrajinci. Ale přesto některá naše média se stále ještě nechápavě tváří, že se nic neděje. Mnozí novináři se ošívají, když si jen náznakem mají připustit, že to, co se tu děje, není normální. Rovněž cudné mlčení „liberálních demokratů“ a novinářských presstitutů má své hranice. Za nimi končí svět každodenního lhaní a probruselskými politiky nařizované „korektnosti“.
Není od věci připomenout případ vraždy L. D. Trockého. To byl kdysi velký politický protivník J. V. Stalina. Oni toho na sebe navzájem věděli dost, ale přesto Stalin usoudil, že svého soka musí nejen přinutit k odchodu daleko za hranice SSSR, ale „eliminovat“ ho, aby po něm nezůstala žádná památka. Přesto se o něm píše v pojednáních o dějinách, ale i o politice. Vražda politického odpůrce, to je vždycky, v každé době, zajímavé téma a požadovaný námět pro senzacechtivé novináře. Až mnoho let poté, kdy Trockij zmizel kdesi do neznáma, rozšířila se zpráva o tom, že byl v dalekém Mexiku (uprostřed války) zavražděn jedním fanatickým Stalinovým stoupencem.
Naši politici se chovají, jako by si neuvědomovali, že v současné, liberální politice, kde již žádní strašidelní diktátoři nejsou, pouze se jim tak říká, aby bylo možno nahánět strach těm malověrným spoluobčanům, stále ještě platí, že za přestoupení jistých hranic slušnosti a korektního chování následuje trest. To nikam nezmizelo ani s válkou na Ukrajině – spíše naopak. Někteří naši občané se proto pozastavovali nad tím, když se stali svědky toho, že někteří politici se oblékli do trička s Putinem, na němž byl vytištěn vzkaz, který posílal tohoto politika tam, kam i císař pán chodil pěšky. Že tyto popletené politické postavičky nedokázaly zhodnotit únosnost toho, co provádějí, by nás nemělo překvapovat. Ani to, že kdesi a kdysi získali vysokoškolský diplom. Tyto školy by se měly stydět za to, komu své diplomy rozdávají. Patří sem i J. Černochová nebo D. Drábová.
Přibližně ve stejné době se osmělit i jiný „hrdina“ naší Pětikoalice – ministr vnitra V. Rakušan. Tento málo zkušený, leč nebetyčně namyšlený komunální politik a bývalý učitel (nikde si ho nenechali: proč asi?), V. Rakušan, skoncoval s Putinem rázně. Pověřil jakousi skupinku zoufalců, údajných antikomunistů, kteří to nedělali na vedlejšák, ale za peníze tohoto ministerstva. Ti vedle naší a ukrajinské vlajky nechali na fasádu tohoto ministerstva umístit pytel na mrtvoly s hlavou Putina. Tato provokace non plus ultra samozřejmě nezůstala bez povšimnutí v Moskvě. Jak by taky mohla zůstat – po Vrběticích a po vyhoštění velké části ruských diplomatů! Takovou diplomatickou krizi z našich vzájemných dějin neznáme. Dokonce ani z těch nejhorších časů.
●●●
JXD má návrh: PePa 107 nebude rád…
Ještě předtím, že se J. X. Doležal (= JXD) začal věnovat žurnalistice ve službách kdysi čteného a populárního tištěného týdeníku „Reflex“, vystudoval sociální psychologii. I dnes, ve slabých chvilkách, ve svých článcích občas uvádí docela zajímavá fakta z tohoto oboru. Proto se divím, že raději nezůstal u vystudovaného oboru. Mnoha lidem by mohl pomoci. Svým psaním spíš spoustu lidí naštve. Kdyby se jako správný švec držel svého kopyta, mohla by z něho být kapacita v oboru. Namísto toho utápí svůj „talent“ v úplně jiné disciplíně: posluhováním Fialovým „demokratům“ na straně novinářské „žumpy“ zvavé „Forum24“.
V titulku tohoto „postřehu“ jsem uvedl, že PePa nebude rád. Chcete vědět, proč tomu tak je a bude? Je to prosté: JXD totiž navrhuje, a to nepochybně na základě celoživotních poznatků sociálního psychologa, aby bylo volební právo umožněno pouze těm lidem, jejichž IQ má hodnotu 110 a vyšší. Což o to! Návrh je to jistě zajímavý, leč obtížně proveditelný. Předně: kdo a kde bude ověřovat tyto hodnoty? Již to samo o sobě je velký problém, hlavně organizační. A jak bude toto opatření „vymáháno“, resp. kdo to bude kontrolovat, aby se nepodvádělo? Jako u mnoha podobných návrhů, může i tento skončit bez šance na realizaci.
Málokdo si umí představit, jaký „cirkus“ by se okolo toho začal odehrávat, kdyby to doopravdy mělo platit. Znamenalo by to mimo jiné, že náš PePa 107 by pozbyl volebního práva, protože nedosahuje požadované hodnoty 110 a více. A protože takové opatření by museli schválit poslanci a senátoři, zůstává otázkou, jak by to všechno nakonec dopadlo. Vzhledem k tomu, že řada našich zákonodárců, soudě podle jejich pracovních „výkonů“, na tom bude nejspíš ještě hůř než PePa, je málo pravděpodobné, že by to prošlo parlamentem. Určitě by se to někde „cestou“ buď ztratilo, nebo zadrhlo. A výsledkem by byla velká NULA.
Z toho všeho plyne, že v PS i nadále budou „podměreční“ jedinci (s IQ pod 110) zahřívat své sedačky: ani párem volů by je nikdo odsud nedostal. Kdo by opouštěl dobře placené „koryto“, že ano? Štěstí má nicméně i samotný PePa 107: ani toho nikdo nemůže zbavit jeho funkce. Zvolili ho do ní přece kromě občanů rovněž tito „giganti“ z obou komor parlamentu! Někteří se dokonce chlubili tím, jak prý dobře zvolili a že už konečně budeme mít na Hradě osobnost, na kterou budou všichni pyšní. (Osobně jsem přesvědčen o tom, že velká část našich poslanců má IQ v rozmezí mezi 80 a 90. Možná i toto číslo bude hodně nadhodnocené.)
Nedivme se proto tomu, že jsme na tom v naší politice tak špatně. S takovými „exoty“, pokud si urychleně nezvolíme „lepší materiál“, na tom nikdy lépe nebudeme. Stále totiž platí známá Werichova hláška: „Kde blb, tam nebezpečno!“ Být PePou, začal bych se bát o svou budoucnost. Aby nakonec nedopadl jako mnoho našich důchodců, kteří z dlouhé chvíle chodí do parku krmit holuby, případně racky nebo kachny na nábřeží Vltavy.
Pro ty čtenáře, kteří by se rádi seznámili s textem podnětného článku JXD, uvádím název jeho titulku a odkaz na tento text. Článek má tento název: Jiří X. Doležal navrhuje: Volební právo s IQ od 110. A varuje před podceňováním Rajchla (PL, 25. 8. 2023, 17:50). Odkaz na zmíněný článek:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jiri-X-Dolezal-navrhuje-Volebni-pravo-s-IQ-od-110-A-varuje-pred-podcenovanim-Rajchla-741826
●●●
Sebekritická slova J. Černochové o obětech invaze z roku 1968?
O „ministryni války“ J. Černochové (ODS) nepíšu poprvé. Nikdy jsem ji nechválil a nepochválím ji ani tentokrát, protože není za co. Budu pouze stroze konstatovat, že v době, kdy si připomínáme 55. výročí tragických událostí z 21. 8. 1968 a kdy tento „morální maják“ beznadějně prohnilé ODS ještě nebyl na světě, překvapil nás dnes, po těch 55 letech, svým vyjádřením o obětech vojenské intervence armád Varšavské smlouvy.
Příspěvek této ministryně byl zveřejněn na facebookovém profilu této političky. Vzhledem k důležitosti tohoto jubilea bych spíš očekával nějaké oficiální vyjádření alespoň na webu Ministerstva obrany ČR. Zřejmě to tam asi stále ještě není politicky „ideální“ půda pro podobná sdělení. Vnitro i armáda byly až do nedávna prolezlé stoupenci „starých pořádků“ (členové KSČ, estébáci a kágébáci spolu s agenty VKR), takže tomu se dá rozumět.
Ministryně J. Černochová svému příspěvku na sociálních sítích dala vcelku srozumitelný titulek: 137 – tolik bylo obětí okupace v roce 1968. (Parlamentní listy, 22. 8. 2023, 13:07) Pisatelka se v něm věnuje události ze svého resortu: odhalení plastiky sochaře Jiřího Sozanského, která byla odhalena v Armádním muzeu na Žižkově. (Doplním to, co J. Černochová čtenářům nesdělila. Tato plastika se jmény obětí Srpna 1968 vznikla nikoli jako státní (´vládní) zakázka, nýbrž jako soukromý projekt dotyčného umělce. Za to jmenovanému patří velké poděkování. Stát se – jako obvykle – zachoval nedbale a laxně: v této věci neudělal nic. Jak typické!)
Možná není od věci uvést doslova, co ministryně J. Černochová napsala:
„137 – tolik bylo obětí okupace v roce 1968.
Jejich jména nese i zcela unikátní plastika Jiřího Sozanského, která byla včera odhalena v Armádním muzeu na Žižkově v rámci vernisáže INVAZE 1968.
Je ostuda, že vzpomínka na ty, kteří přišli během invaze o život, byla vytvořena až nyní. Tedy více než 33 let po sametové revoluci. Jirko, děkujeme Vám za to, že jste naší společnosti opět nastavil zrcadlo!
Tuto vzpomínku dlužíme nejen obětem invaze a jejich rodinám a blízkým, ale i sami sobě, abychom si vzpomněli a opět uvědomili, jak obrovský zločin byl v srpnu [19]68 spáchán. A velmi ráda podpořím nalezení vhodného a důstojného místa pro instalaci tohoto mementa.“ (PL, 22. 8. 2023, 13:07)
K příspěvku jmenované ministryně, která díky výročí Srpna 1968 na chvilku vystřízlivěla ze své nehynoucí lásky k Ukrajině a ke „svatému“ Volodymyru Zelenskému, doplním pár informací na vysvětlenou. Tak předně: těch 137 osob jsou oběti od 20. 8. do konce roku 1968. Celkový počet těchto obětí za celých 22 let okupace činí: 425 československých občanů. Jejich seznam byl zveřejněn v článku s názvem: Našim komunistům chybí paměť i svědomí! (SN č. 11/2019, vloženo 7. 11. 2019, ZDE).
Co se týká příspěvku J. Černochové, tolik sebekritiky bych od političky vládní strany, která je přesvědčena o tom, že Fialova vláda dělá všechno dobře, neočekával. Ona sama musí nejlépe vědět, že tomu tak není. Celá pravda je totiž taková, že všechny strany, které se podílely na vládnutí u nás od roku 1990 až dodnes (ODS, ODA, KDU-ČSL, Unie svobody, ČSSD, Věci veřejné, ANO 2011), neudělaly pro uctění památky obětí invaze z 21. 8. 1968 NIC.
Znamená to tedy, že především ODS v tomto směru nehnula ani prstem. Stranou nechávám fakt, že ještě premiér P. Nečas a spolu s ním i funkcionáři ODS jezdili do Moskvy navštěvovat soudruha V. Putina – včetně dnešní „pozdní antikomunistky“ M. Němcové. Hanba by je měla všechny fackovat!
●●●
Luxusní apartmány na místě lágru „Bratrství“? HNUS!
Když jsem na internetu (v ČT se těmto tématům raději vyhýbají jako čert kříži) narazil na článek s výše uvedeným námětem, zpočátku jsem to považoval za špatný žert. Však to znáte: ti dnešní mladí novináři, kteří nic o naší minulosti nevědí, jsou schopni zbaštiti i s navijákem jakoukoliv informaci. Pak se nicméně ukázalo, že tentokrát se nejednalo o „kachnu“, nýbrž o pravdu pravdoucí…
A protože jsem se v minulosti touto problematikou zabýval jako historik a dokonce jsem vydal prózu jednoho již nežijícího vězně, JUDr. Miroslava Jiráska, který tady v 50. letech 20. století působil jako nedobrovolný „moderní otrok“, dobývající uranovou rudu pro Sověty, se zájmem jsem si dotyčný článek přečetl.
Je totiž všeobecně známo, že komunistický režim poté, kdy Němci, kteří byli po válce odsouzeni k nuceným pracím, byli nasazeni v uranových dolech na Jáchymovsku. Po jejich odsunu z ČSR do sousedního Německa je musel někdo nahradit. Jejich nástupci se stali čeští a slovenští političtí vězni. A protože jsem se s některými z nich osobně znal, svěřovali se mi, zcela spontánně a nezávisle na sobě, například s tím, jaké pocity prožívali, když se po letech putování po věznicích a uranových lágrech opět vrátili na místa, kde nuceně strávili kus svého mladého života. V té době to byli mladí muži mezi 20-30 lety.
Dnes se o těchto skutečnostech cudně mlčí. Jedná se o zahanbující minulost, o které se nesluší mluvit ani psát. Zčásti je to proto, že si ono tajemství vzali komunističtí věznitelé s sebou do hrobu, zčásti kvůli tomu, že většinová společnost o tom vůbec nic nevěděla. Bylo to podobné jako s nacistickými koncentráky: pachatelé těchto zločinů proti lidskosti se v závěru války pokoušeli zahlazovat stopy po jimi spáchaných zločinech. Proto byly některé koncentráky zbourány (včetně těch romských).
Již krátce po „velké“ amnestii z roku 1960, díky níž se na svobodu dostala velká část bývalých politických vězňů komunistického režimu, začala i u nás likvidace bývalých uranových lágrů – komunistických koncentráků. Komunističtí vládci poté, kdy se na svém XI. sjezdu KSČ usnesla na tom, že v ČSR se podařilo vybudovat základy socialistického zřízení, rozhodli o tom, že stopy po této ostudné kapitole našich dějin musí zmizet z povrchu zemského, aby nikdo nemohl tvrdit, že tam ty koncentráky doopravdy stály.
Vím o tom ze vzpomínek jednoho z politických vězňů, již zmíněného M. Jiráska: Když se po letech rozhodl vrátiti se na místo, kde ho bachaři za ostnatými dráty jednoho ze zdejších lágrů ponižovali a nutili vykonávat vyčerpávající a riskantní práci při dobývání uranu, nemohl to místo, kde kdysi onen lágr stál, najít. Dřevěné baráky, v nichž byli vězni ubytováni a odkud je spoutané vodili bachaři každé ráno na příslušnou šachtu, bylo zarostlé trávou a náletovými dřevinami.
Jen nepatrná část z těchto komunistických koncentráků zůstala dodnes v neporušeném stavu. Těmito lágry prošlo 60-70 tisíc vězňů. Zatímco na Jáchymovsku a Hornoslavkovsku uranové lágry zmizely takřka beze stopy, poněkud jinak tomu bylo na Příbramsku, kde se uran těžil i nadále. Jedním ze zdejších táborů byla „Vojna“. Tady byl díky bývalému ministru kultury P. Dostálovi (ČSSD) tento lágr obnoven jako „skanzen“ a stal se součástí „Památníku obětem komunismu Vojna u Příbrami“. K jeho vybudování došlo v letech 2001-2005. Je to nechtěný „pomník“ tohoto „socanského“ politika, který zpočátku zastával velmi nesmiřitelné postoje ohledně III. odboje. Jak se říká: odříkaného chleba největší krajíc.
[K tomuto tématu viz článek o řediteli zmíněného památníku F. Zahrádkovi: Před koncem roku 2022… (SN č. 1/2023, vloženo 9. 1. 2023, ZDE). V okolí Jáchymova stály tyto uranové lágry: Bratrství, Svornost, Mariánská, Rovnost, Nikolaj, Eliáš, Prokop, Svatopluk; na Hornoslavkovsku byl nejznámější lágr Vykmanov II u Ostrova ‒ se známou „věží smrti“.]
Přiznám se, že nutkání komunistických vládců, kterak se zbavit nepříjemných vzpomínek na tuto hrůznou kapitolu z historie těchto koncentráků rozumím. Chápu dokonce i to, že se někomu mohlo zdát jako smysluplné a normální, aby byl tento nehostinný areál, kde jsou navážky z vytěžené horniny, přeměněn v jakousi obytnou zónu. Ne sice k trvalému bydlení, ale aspoň k rekreačním účelům. Prý to zamýšleli zastavět rekreačními objekty pro ubytování turistů. Zamyslel se někdo z těch „chytrolínů“ nad tím, že tam může být „zbytková“ radioaktivita z oné hlušiny? Smysluplné to pro někoho může být, avšak morální sotva!
O záměru komunálních politiků z města Jáchymova na vybudování uvedeného projektu informují novináři Deníku N Klára Eklová a Lukáš Prchal v článku s tímto titulkem: „Občanům to připadá megalomanské.“ V lágru u Jáchymova mají vyrůst stovky apartmánů, radnice chce referendum (Deník N, 19. 8. 2023, 19:07).
Vzhledem k tomu, že autory tohoto článku jsou mladí novináři, kteří nejspíš o této době ani o tomto místě mnoho nevědí, nemůže nás překvapit jejich výraz „megalomanské“. Již prostý fakt, že kdosi chce vydělávat na projektu pro turisty na místě bývalého komunistického koncentráku, je samo o sobě nemravné. Dalším aspektem, který by měl místní politiky zajímat, je fakt, že tyto objekty mají být postaveny na navážce z hlušiny, u níž se neví, jak se bude „chovat“. Málo zpevněný terén bez betonových pilotů je velkým stavebním rizikem. Ten, kdo s tímto hloupým nápadem přišel, musel být obyčejný šílenec, nebo vykutálený gauner.
Jak se můžeme dozvědět z příslušného článku, návrh tohoto projektu byl výsledkem činnosti bývalého vedení města v čele se starostou F. Holým (Patrioti). Tuší tento člověk, že v Jáchymově od změny režimu (1989) pořádají bývalí političtí vězni každoročně vzpomínkovou akci „Jáchymovské peklo“? Hovořil se zástupci Konfederace politických vězňů (KPV) o tomto svém záměru? Dost o tom pochybuji. Nedokážu si totiž představit, že by mu na to kdokoliv z nich kývl.
Apartmánový komplex s lanovkou, na který minulé vedení města Jáchymova již podepsalo příslušné smlouvy s developerem, jenž plánuje, že tam budou zájemci z řad turistů jezdit na týdenní pobyty. (Rekreace v objektech, postavených na hlušině po dobývání uranu, mně osobně připadá jako hodně špatný vtip.) Já bych minulé vedení města i tohoto developera nechal zavřít aspoň na deset let v nějakém podobném lágru, aby poznali, zač je toho „loket komunistické spravedlnosti“.
Naštěstí nový starosta města, Michal Baláž (podle jména Slovák, patrně potomek těch, kteří sem přicházeli po odsunu Němců v letech 1945-46; mezi dosídlenci bylo i dost Slováků, ale i dalších obyvatel z různých částí ČSR) s projektem nesouhlasí a požaduje o této věci rozhodnout v referendu. Bude-li v něm projekt odmítnut, hrozí prý stamilionové pokuty. A co morálka, vážení soudruzi? Ta nikoho netrápí?
Jsem toho názoru, že případem by se měla zabývat přímo vláda. Jedná se totiž o natolik velký skandál, že by tady měla zasáhnout centrální moc. Začít by se mělo trestním oznámením na autory tohoto „prasáckého“ projektu. Jak jsem již napsal: zavřel bych je aspoň na deset let. Proto vyzývám premiéra P. Fialu, aby se přestal schovávat před zodpovědností a ujal se řešení tohoto případu. Má jedinečnou šanci: zachovat se aspoň jednou v životě jako chlap. Zatím se chová jako „baba“.
Fialovy „vize“ o „Česku na křižovatce“ jsou k ničemu, jestliže se v naší zemi odehrávají takovéto „kovbojky“. Je to možná jenom proto, že Fialova vláda je slabá a zcela nekompetentní. Je nejvyšší čas, aby skončila.
Seznam vyobrazení:
1. Koncentrační tábor „Vojna“ u Příbrami.
2. Vykmanov II u Ostrova na Karlovarsku s „věží smrti“, kde se drtila uranová ruda a následně odtud odvážela do SSSR.
●●●
V. Kovářová (STAN) a seznam „zakázaných slov“
Kromě zbytečného zahřívání sedaček v jednacím sále Poslanecké sněmovny (PS) a prázdných, bezobsažných projevů (= vykecávání se) u řečnického pultíku po většině ze současných poslanců a poslankyň nezůstane v české politice vůbec NIC. Ano, nic, co by bylo hodno zaznamenání do letopisů tohoto národa. V naprosté většině se jedná o „nýmandy“, politické „vyžírky“ a osoby zcela zbytečné, jež naši zemi neposunou ani o milimetr vpřed. Jako u typických zpátečníků to bude spíše vzad. Uvedená charakteristika ‒ bohužel ‒ platí i pro osobu, o níž jsem se rozhodl napsat následující řádky.
Protože čas krátce před sněmovní dovolenou byl tak trochu uvolněný a méně „pracovní“, rozhodla se místopředsedkyně PS, 59letá Ing. Věra KOVÁŘOVÁ (STAN) zažertovat s ostatními kolegy jaksi „mimo mísu“. Kdybych si tuto korpulentní venkovskou matrónu, jež svého času dělala starostku středočeské obce (od letošního roku města) Chýně (Praha-západ), nepamatoval z jejího předchozího, zcela zbytečného a někdy až trapného vysedávání a vykecávání se do sněmovního mikrofonu, jen obtížně bych uhodl, že autorkou níže uvedeného výroku je právě ona.
Po tom všem, co tady Fialova koalice předváděla a stále ještě předvádí, než bude nespokojenými občany poslána do propadliště dějin, je s podivem, že členka beznadějně profláknutého uskupení STAN, obtěžkaného sérií afér a skandálů, která nemá daleko k organizovanému zločinu (bývalý italský premiér G. Andreotti by se mohl učit od kolínského starosty V. Rakušana a od Gazdíkova „kámoše“ M. Redla, jak se to má dělat), v sobě našla odvahu, aby kárala a poučovala o morálce ostatní poslance. Inu, tam, kde chybí soudnost a sebereflexe, je možné vlastně už cokoliv.
A tato paní poslankyně – věřte, nevěřte – přišla s nápadem, kterak omezit urážky a vulgarity všeho druhu, a to zavedením jakéhosi seznamu „zakázaných slov“, jež by se napříště v PS nesměla vyslovit. Větší pitomost jsem již dlouho neslyšel. A od bývalé učitelky obzvláště ne. Kdyby se paní V. Kovářová raději věnovala své oblíbené němčině, mohla by být naší zemi užitečnější.
Ale protože to, co tato politička napsala na Twitteru, není legrace, nýbrž vážně míněná výzva směrem k poslaneckým kolegům a kolegyním, dovolím si její sdělení ocitovat v nezkrácené podobě. Praví se v něm toto:
„Popravdě jsem čekala různé reakce na můj návrh [,] zmíněný v TV NOVA, abychom se snažili kultivovat parlamentní debatu třeba tím, že si v „etickém kodexu“ určíme, že se namísto vulgarit stane normou slušná mluva. Ale reakce některých opozičních poslanců mne nejen překvapily, ale i zamrzely. Pokud totiž někdo považuje za „cenzuru“, když se všichni shodneme na nepoužívání sprostých slov a tato slova pro debaty na plénu omezíme, tak to vypovídá mnohé především o tom dotyčném, který těmito termíny šermuje kolem sebe. Protože slušnost není slabost a nazývat ji cenzurou je nesmysl. Byla bych ráda, kdybychom tuto otázku vůbec nemuseli řešit. Čeština je přece krásný a bohatý jazyk a parlament by měl být důstojným kolbištěm. A přece i souboj má svá pravidla…“ (Twitter, 28. 7. 2023; PL, 13. 8. 2023, 11:17)
Což o to! Čte se to hezky, ale má to jednu vadu na kráse. V tom „kolbišti“ totiž chybí autentické osobnosti. Šašků je tam dost. Zkrátka: Marta Gottwaldová číslo 2 nezklamala. Není nad to, když si pokrytci z Fialovy koalice začnou hrát na „slušňáky“ a „neviňátka“. Před takovými dávám raději přednost štěňátkům, koťátkům a kuřátkům. Tito milí tvorečkové mne zatím ještě nikdy nezklamali.
Soudě podle „tvrdé“, nekompromisní, rétoriky předsedy nejsilnější opoziční strany (= ANO 2011), A. Babiše, při posledním zasedání PS (6.-7. 9. 2023), prázdninová výzva V. Kovářové asi nepadla na úrodnou půdu. Této Sněmovně totiž nepomůže žádný seznam „zakázaných slov“. Na místě by byl spíš seznam osob, které by voliči příště neměli volit. Jistě mezi nimi bude i V. Kovářová a další političtí kumpáni ze stran Fialovy koalice. V sobotu 16. 9. 2023 se dozvíme, jak dlouho bude tato garnitura ještě škodit této zemi a jejím občanům.
P. S. Jalovému žvanění bych neříkal „parlamentní debata“. Paní místopředsedkyně argumentovala i tím, že podobný seznam „zakázaných slov“ mají i jinde. No – možná mají a snad jim to i funguje. My u nás takové osobnosti“ postrádáme. Doufejme, že se jich dočkáme po příštích, předčasných, parlamentních volbách.
Popisek: Také by vás zajímalo, co mají ti dva papaláši ze Sněmovny společného se sokolským hnutím? Nic. Pouze se snaží přihřát si trochu té své polívčičky všude tam, kam je pustí. Doopravdy zbyteční politici ze zbytečných stran. Právě takoví jsou ostudou nejen české politiky, ale i této země.
●●●
ÚSTR to prý nepochopil, zato úředník z MŠMT ano? Pozoruhodné!
O Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), jehož badatelské výsledky jsou vzhledem k vynaloženým prostředkům ze státní kasy více než skromné (netvrdím, že nejsou žádné, ale jsou minimální) píšu letos již poněkolikáté. Čím tak s velkým sebezapřením, protože to, co tato instituce dosud předvedla, je zralé na její zrušení.
Totéž si začínám myslet i o Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT): zkušení ředitelé školy se bez něho docela dobře obejdou; agendu by mohlo převzít pár pracovníků Úřadu vlády. V rámci úspor by si toho nikdo ani nevšiml. Nač zaměstnávat stovky zbytečných „ouřadů“? Ať jdou učit! Aspoň tímto způsobem by se napravil nedostatek kvalifikovaných učitelů. Samozřejmě: za předpokladu, že se jedná o kvalifikované osoby, nikoli o „trafikanty“, kteří nic neznají, ale potřebují si vydělat desítky tisíc na své „debužírování“.
[O situaci v ÚSTR jsem zveřejnil tyto dva články, na něž uvádím odkaz:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2023/kudrnu-vyhodit--ustr-zrusit-a-personal----rozprasit----.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2023/ustr-se-distancuje-od-problematicke-ucebnice-.html]
Ačkoliv jsou věci okolo ÚSTR vcelku jasné, existují v této zemi stále ještě lidé, kteří mají potřebu neustále tyto záležitosti „přiživovat“, aby se na tuto zbytečnou instituci nezapomnělo. Nedávno se někteří zaměstnanci mermomocí cpali do ČT, aby se tam předváděli v případu kandidáta na ústavního soudce Fremra. Před pár dny se zase „vykutálená dvojice“ L. Kudrna‒P. Blažek vnucovala znovu televizním divákům připomínkou oběti Poláka R. Śiwiece. Tento statečný muž si jistě naši úctu zaslouží. Pouze my se obejdeme bez toho, aby se na jeho tragickém osudu přiživovali dva političtí kariéristé u ÚSTR, napojení na Fialovu koalici.
Dnes (11. 9. 2023) jsem zaznamenal na zpravodajských webech dva články, kde se opět „ohřívala polívčička“ zvaná ÚSTR. (Ostatní média to již nezajímá. Je to vyčpělá kauza.) Téměř identické články byly zveřejněny na webu „Echo24.cz“ a „Aktuálně.cz“. Hodnota těchto článků je nulová. Proto nechápu, proč byly zveřejněny.
Jako první byl dnes publikován článek s tímto titulkem: „ÚSTR to nepochopil.“ Ministerstvo se zastalo učebnice s visící Miladou Horákovou (Echo24.cz, 11. 9. 2023, 13:06). Ať se na mě nikdo nezlobí, ale co si má pomyslet neinformovaný čtenář nebo školní dítě, když si tento titulek přečte? Musí být upřímně zděšen/o. Tady se přece nejedná o odbornou debatu, ale o věc navýsost zasahující do oblasti eticko-morální. Pokud si to ti zaměstnanci MŠMT neuvědomují, měli by být na hodinu vyhozeni!
Podstata článku spočívá v tom, že přináší doslovné znění stanoviska MŠMT k učebnici „Soudobé dějiny“, v níž se objevila řada nedostatků – včetně skandálního vyobrazení s názvem „Horáková visí!“. Za to by si měl jít někdo „sednout“, a to na hodně dlouho! Skandálem totiž není jen samotná učebnice, ale především stanovisko MŠMT. Úkolem školství je nejen vzdělávat, ale i vychovávat! Pokud to ti soudruzi z tohoto ministerstva nevědí, měli by se jít živit něčím jiným!
Ve stanovisku, které na základě podnětu z ÚSTR vypracovalo toto ministerstvo a jež zveřejnilo Nakladatelství Fraus (= vydavatel této učebnice) se uvádí: „Po obdržení tohoto podnětu jsme zadali zpracování posudku k této učebnici Národnímu pedagogickému institutu ČR as na základě všech podkladů jsme dospěli k závěru, že není důvod této učebnici odnímat schvalovací doložku, neboť je v souladu se vzdělávacími cíli školského zákona a také v souladu s platným Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání. Neshledali jsme v učebních materiálech závažné chyby a domníváme se, že výhrady ÚSTR pramení spíše z nepochopení či přímo nepřijetí metodologického východiska učebnice.“
Ve stanovisku, které podepsal ředitel odboru základního vzdělávání Michal Černý, se dále píše toto: „Po jejich posouzení jsme dospěli k závěru, že je v naprosté většině nelze považovat za faktografické ani pedagogické pochybení, jedná se spíše o odlišné interpretace vybraných dějinných událostí, jiné náhledy na věc a občas i vytrhávání vět z kontextu.“
Samozřejmě – o Horákové ani slovo. Přitom je to ta nejdůležitější věc. Co může vědět jakýsi učitel z učiliště pro kuchaře a číšníky z Klánovic, který nejprve věrně sloužil za Babišovy vlády a v tomto posluhování úspěšně pokračuje i jako náměstek ministra, o popravené M. Horákové? Nejspíš „velký kulový“. Nechápu, jak se něco tak nemorálního mohlo stát náměstkem ministra. Co Vy na to, Mikuláši Beku? V kterékoli demokratické zemi by byla tato osoba po tomto prohlášení na hodinu vyhozena!
Co z toho všeho plyne pro naši současnou politiku? Kdosi se tady pokouší ospravedlňovat tuto docela obyčejnou „prasárnu“ poukazováním na Rámcové vzdělávací programy. Jděte se vycpat, vy „ouřadové“! Tady nejde o nějakou zbytečnou učebnici, ale o morálku národa. M. Horáková byla obětí komunistického režimu. Ta by se na vaše „rámcové vzdělávací programy“ vykašlala. Nedělejte z tohoto cáru papíru „nové evangelium“! Je to bezcenná makulatura. I kdyby tam nebylo nic jiného než tato „prasácká kresba“, je taková učebnice nemravná a patří do stoupy. Žádný jiný osud ji nečeká!
Rozumím nicméně tomu, že se ministerstvo snaží obhájit fakt, že něco takového opatřilo schvalovací doložkou a pustilo do tisku a distribuce. To je doopravdy neodpustitelné pochybení, za které musí padat hlavy! Jinak to ani skončit nemůže! Žvásty jakéhosi Michala Černého žádného slušného občana nezajímají. Viníkem je nejen autor této učebnice, ale i ÚSTR, jehož zaměstnanci na tomto textu pracovali v řádné pracovní době, ale také příslušné osoby, které vypracovávaly onen posudek. Osobně jsem přesvědčen o tom, že to nikdo nečetl a pouze tam dal razítko a podpis. Rád bych viděl ty „odborníky“, kteří to četli! Žádní nejspíš neexistují. Jsou to jen „duchové“. Také moloch MŠMT si zaslouží, aby byl „rozprášen“! Čím dřív, tím líp!
[Druhý článek na uvedené téma byl zveřejněn o pár hodin později – na serveru „Aktuálně.cz“ pod titulkem: Učebnice Soudobé dějiny je bez zásadních chyb, ministerstvo školství ji přezkoumalo (Aktuálně.cz, 11. 9. 2023, 14:30).]
●●●
Policisté bez maturity? A nekvalifikovaní učitelé nikoho netrápí?
Asi si řeknete se mnou: Kdyby nebylo jiných problémů v tomto státě, žili bychom si jako bavlnce. A přece: Každý, kdo měl možnost vyzkoušet si na vlastní kůži učitelskou profesi, ten vám potvrdí, že ve školství byly vždy nějaké problémy. Ideální stav tam nepanoval nikdy. Ani za minulého režimu. Ideologie, jež to před rokem 1989 komplikovala, rozhodně nepatřila k jediným problémům, s nimiž se museli učitele „za pochodu“ vyrovnávat sami. Někdo to zvládl, jiný nikoliv. Dnes naše učitele zase trápí „korektnost“, kdy se okolo pravdy chodí po špičkách, a další výstřelky tzv. progresivistů. Zkrátka: problémy okolo nás byly, jsou a budou…
Tím hlavním problémem, a to nejen ve školství, jsou peníze. Není jich dost, stále někde chybí. V samotném systému našeho školství k tomu přistupuje ještě problém rozevírajících se nůžek mezi profesemi učitelskými a neučitelskými. Každému přece musí být jasné, že školy by nemohly fungovat, kdyby neměly své školníky, uklízečky či kuchařky ve školních jídelnách.
Navzdory všem vyjmenovaným problémům se naše školy napříč celou republikou potýkají s úbytkem kvalifikovaných učitelů. Ptáte-li se, proč tomu tak je, když přece „kantoři“ dostali opakovaně přidáno (= zvýšily se jim mzdy, v některých případech i za špatně odváděnou práci), nedokážu na to odpovědět. Po těch učitelích, kteří odcházejí do penze, nezřídka totiž nenastupují jejich pokračovatelé se stejnou kvalifikací. Řada ředitelů škol tento problém řeší tím, že raději zaměstnají osoby nekvalifikované, nebo dokonce pouhé studenty vysokých škol. V tom druhém případě se může jevit tato pedagogická praxe ještě před ukončením studia jako výhoda. Platí to však pouze v tom případě, kdy dotyční jedinci ve školství zůstanou.
O zaměstnávání nekvalifikovaných učitelů se v odborné, ale i laické veřejnosti diskutuje mnoho let – zatím bez výsledku. Skeptikové, k nimž patřím i já (po 35 letech pedagogické praxe) tvrdí, že jejich narůstající počet na našich školách sotva povede k vyšší kvalitě vzdělávání naší mladé generace. Je tomu spíše naopak. Obdobné je to i s ničím nepodmíněným zvyšováním mezd učitelů: všem bez rozdílu. Měli bychom raději klást důraz na to, aby učitelé sami měli zájem pracovat lépe, aby odborně „rostli“ a permanentně se vzdělávali.
Co se týká problému, na který v posledních týdnech a měsících upozorňují některá média, totiž požadavku, aby policisté nemuseli mít maturitu, tady si připadám, jako bychom se „strojem času“ hodlali vydat na „cestu do pravěku“. Já sám pamatuji dobu, kdy se okolo roku 2000 prosadil požadavek, aby všichni policisté (nejen státní, ale i městští či obecní) a hasiči měli povinně maturitu. Na škole, kde jsem v té době působil jako učitel češtiny, jsme každoročně zažívali návaly studentů „večerního“ studia, kteří se tam hlásili právě kvůli možnosti získat ono maturitní vysvědčení.
Abych vyvrátil jakékoli pochybnosti: ti lidé, většinou otcové od rodin, studovali po večerech (a občas i po nocích) jenom proto, aby ten vysněný „papír“ získali. Neměli žádné úlevy ‒ kromě zákonného nároku, aby jim zaměstnavatelé vyšli při zvyšování kvalifikace vstříc. Pokud si potřebovali vzít „studijní“ volno, museli si to pak napracovat. Dnes to stěží někomu vysvětlíte, protože situace v naší společnosti je odlišná a zkušenosti jiných osob nepřenositelné.
Zdá se, že současná vládní koalice, jejíž politici by měli problém odmaturovat (u mě určitě), se rozhodla jít tou nejjednodušší cestou: jde to i bez vzdělání! A představte si, že někteří politici s pouhou maturitou by chtěli dělat ministry, ba i funkci prezidenta republiky (Němcová, Středula, Šmarda)! Větší absurditu bychom stěží hledali v civilizované části světa. Snad nemusím vysvětlovat, že to, co stačilo před 70-75 lety, nemůže stačit dnes. S maturitním vysvědčením se snáze dostanete ke kase v supermarketu než na post generálního ředitele jakékoli firmy.
Od požadavku, aby policisté, kteří se dostávají do každodenního kontaktu s občany (a v desítkách našich měst i s turisty ze zahraničí), měli nejen maturitu, ale aby disponovali i schopností domluvit se alespoň jedním světovým jazykem (anglicky, německy, francouzsky, španělsky atd.), nelze ustupovat. Není totiž kam. Bez toho se sotva vrátíme zpět mezi oněch slibovaných deset nejvýznamnějších zemí světa. Na postavení ČR jako jakési „křižovatky“, o níž fantazíruje P. Fiala, bychom mohli rovnou zapomenout. Hlavně si však musíme uvědomit prostou věc: odkud a kam kráčíme? Obávám se, že mnoha našim politikům, kteří se dojímají nad těmito fantasmagoriemi, není v tomto směru vůbec jasno. Někdo by jim to měl vysvětlit. A Fialovi taky.
Zkrátka: Existují země, kde „naše“ problémy nemusí řešit. Mají dost svých. Například v USA, jak se dočítám na internetu, musí žáci (spíše jejich rodiče) hledat školu, v níž spolužáci neštěkají, nemňoukají ani neřehtají. Zdá se, že „motivovat“ americké školáky patří k úkolům, s nimiž by si stěží poradili i naši špičkoví pedagogové. U nás se zatím ve školách nemňouká.
Tuto zálibu svého času pěstovali někteří zaměstnanci v České televizi. Dokonce ani to nestačilo k tomu, aby tato televize byla zrušena. Rozruch tam sice vznikl, avšak na „rozprášení“ celého personálu to nestačilo. Pouze jeden redaktor ČT (jmenovat ho nebudu, aby neutrpěl psychické trauma) odešel, prý dobrovolně, aby mohl posílit řady pracovníků internetového deníku „Forum24“. Od té doby tam „jedou boj proti dezinformacím“. Všichni ostatní by se od nich mohli učit, jak se to má „správně“ dělat.
O problematice maturit u policistů viz tyto články:
●●●
Tři Fialovi „totalitáři“: Bartošek, Žáček a Němcová
Na plénu Poslanecké sněmovny (PS) se v druhém zářijovém týdnu hojně diskutovalo o pojmu, kterému zástupci Fialovy koalice ne a ne porozumět: NOVÁ TOTALITA. Někteří natvrdlejší poslanci (napříč stranami) se velice podivovali tomu, že by to mohlo nějak souviset i s nimi. Představte si to! Prý se jedná o samé „puncované“ demokraty, kteří hájí svobodu a demokracii od rána do večera (občas i v noci), a to sedm dní v týdnu. To jen „pochybovači“ z těch dvou opozičních stran (ANO 2011, SPD) a „dezoláti“ z Václaváku pořád „melou“ cosi o návratu „totality“.
Mnozí z nich totiž zapomněli na jedno datum, které stálo na úplném počátku onoho návratu: 25. únor 2022. Byl to následující den po útoku Ruska na Ukrajinu (24. 2. 2022). Pro nás má datum 25. 2. 1948 úplně jiný význam: jednalo se o nástup KSČ k absolutní moci, kterou tato strana (za přispění „kolaborantských“ partají ČSL a ČSS) vykonávala více než 41 let.
Před více než měsícem byl v „Parlamentních listech“ zveřejněn článek o jednom z těch podnikatelů, kterým Fialova vláda prostřednictvím jakési soukromé firmy „NIC.CZ“ zablokovala na dobu čtvrt roku jejich web. U osob, pro které to představuje předmět jejich podnikání, to může být likvidační. Kdo bude hradit způsobené škody? Zaplatí to ze svého zbabělý premiér P. Fiala a jeho „podržtaškové“, kteří mu aktivně pomáhali, kterak zakroutit krk svobodě a demokracii u nás? Podobně si počínali bezprostředně po Únoru 1948 K. Gottwald a „jeho hoši“. Oni se to v meziválečném období jezdili učit do SSSR – k soudruhu J. V. Stalinovi. Těch vykonaných 248 poprav na šibenici bylo toho nejlepším důkazem.
Na rozdíl od ostatních zablokovaných webů nebyl ten Wagnerův znovu zprovozněn, ale z internetu zcela odstraněn. Čím těm dnešním mocipánům vadil, to již nelze zjistit. Ve Wagnerově případu je zajímavé ještě to, že se jedná o bývalého vojáka a příslušníka tajné služby, který je bůhvíproč obviňován z toho, že se prý z něho stal „proruský aktivista“.
Článek o tom má titulek: Smazali mu web, žaluje vládu i aktivisty. A policie začala prošetřovat (PL, 3. 8. 2023, 16:40). Dotyčným podnikatelem je Jiří Wagner, který provozoval před 25. 2. 2022 web s názvem „Exanpro.cz“. Jmenovaný podal trestní oznámení na premiéra, několik ministrů, ale i B. Kartouse z Českých elfů. Konkrétně se jedná o ministry V. Rakušana, J. Černochovou, J. Síkelu a H. Langšádlovou, jakož i o zástupce Vojenského zpravodajství. V neposlední řadě bylo toto trestní oznámení podáno i na tři volené zástupce lidu, kterým do toho sice nic není, ale přesto byli natolik aktivní, že se do této nezákonné činnosti namočili rovněž: poslance Jana Bartoška (KDU-ČSL) a Pavla Žáčka (ODS), jakož i senátorku Miroslavu Němcovou (ODS).
Co se týká této posledně jmenované trojice politiků, tady se jedná o mimořádně „vykutálené“ ptáčky-zpěváčky. Lidovec J. Bartošek je nesoudný „černoprdelník“, kterému na jedné straně vadí V. Putin, ale na straně druhé mu vůbec nevadí, že předchůdkyně jeho strany, kterou reprezentuje v PS, Československá strana lidová, v letech 1948-1989 aktivně spolupracovala („kolaborovala“) s totalitní Komunistickou stranou Československa (KSČ). Nese tudíž spoluzodpovědnost i za justiční vraždy, k nimž u nás po roce 1948 docházelo (Píka, Horáková, Broj, Drbola, Pařil, Bula aj.).
Také poslanec P. Žáček, předseda sněmovního bezpečnostního výboru, je obzvláště odpudivý kariérista. Nejenže se jedná o bývalého vysokoškolského funkcionáře SSM před Listopadem 1989, ale i o osobu, jež se neoprávněně vydává za historika. (Stále se cpe do České televize a ani se u toho nezačervená, „hanbář“ jeden.) Z jeho „historické“ produkce připomenu alespoň to, že je autorem díla o vlasovcích, které se nazývá: „Vlasovci v boji za Prahu“ (Praha 2017). (Jiný člen ODS, kontroverzní starosta obce Řeporyje P. Novotný, zase nechal v této vesnici zhotovit pamětní desku na počest oné „Ruské osvobozenecké armády“; jejím autorem je známý havlistický rádoby umělec – David Černý, který se „proslavil“ natřením smíchovského tanku narůžovo.)
Pokud jde o třetí političku z této trojice, Mirku „Zděšenou“ Němcovou alias „Kachlovku“, ta nepochybně vstoupí do dějin. Něco tak hloupého a nesoudného bychom hledali obtížně i s lucernou ve dne.
U těch, na něž bylo podáno trestní oznámení, je zřejmé, že až Fialova garnitura skončí v propadlišti dějin, po návratu k právnímu státu se s těmito osobami setkáme na lavici obžalovaných. Všichni by měli dostat doživotní trest za svou zločinnou a vlastizrádnou politiku, k níž se propůjčili. To samozřejmě za předpokladu, že ještě předtím je nespokojení spoluobčané nerozvěsí po pražských kandelábrech. Ani to nelze vyloučit.
Když se tak na tu trojici Fialových „totalitářů“ dívám, říkám si: Co mohou předat svým dětem tato skrz naskrz prohnilá individua bez cti a morálky? Chce se mi z nich zvracet, velebnosti! Je třeba pro pořádek připomenout známou a dějinami osvědčenou pravdu: zemští škůdci a vlastizrádci vždy končili na popravišti.
●●●
Nažehlený a usmívající se P. Fiala sotva někoho dojme…
Právě dnes, kdy dokončuji soubor těchto postřehů a komentářů, inspirovaný nekonečnou řadou problémů, s nimiž si 
neschopná Fialova vláda neví rady, se na internetu objevil tento propagační obrázek s textem od premiéra P. Fialy. Jeho úkolem má prý být „vysvětlování“ politiky této vlády. Onen „špás“ bude daňové poplatníky stát 42 milionů Kč. Stane se tak v době, kdy se ministr financí Z. Stanjura pokouší „proškrtat“ k naší lepší budoucnosti díky tzv. ozdravnému balíčku.
Doopravdy není v této zemi – a hlavně v ODS – nikdo, kdo by P. Fialovi dokázal vysvětlit nesmyslnost, kontraproduktivitu, jeho politického počínání? Kdyby „Mlčoch“ raději mlčel, udělal by nejlíp. Zdá se, že jeho IQ bude ještě nižší, než jaké má PePa na Hradě.
To jsme dopadli, vážení přátelé a daňoví poplatníci! Příště musíte volit lépe a zodpovědněji!
24. 9. 2023
‒ RJ ‒
Seznam vyobrazení:
1. Pokrok nezastavíš (karikatura).
2. Petr Pavel: manželství pro všechny.
3. J. Černochová (karikatura).
4. Komunistický koncentrační tábor „Vojna“ u Příbrami.
5. Uranový lágr Vykmanov II - „věž smrti“.
6. Místopředsedové PS J. Bartošek a V. Kovářová na akci sokolstva.
7. Učebnice: Co přinesl komunismus.
8. Tři Fialovi „totalitáři“: J. Bartošek, P. Žáček a M. Němcová.
9. Premiér P. Fiala, šašci a kašpaři (propagační materiál).
