Slavkovský les ‒ František Růžička
Jeho dřívější název byl Císařský les (Kaiserwald). Rozkládá se mezi Sokolovskou pánví, Chebskou pánví, Podčeskoleskou pahorkatinou, Tepelskou vrchovinou a Doupovský horami. Stačí vyjet třeba jen pár kilometrů za Mariánské Lázně a budete mít pocit, že se nacházíte uprostřed divoké přírody.
Na ploše 640 km² je vyhlášen Chráněnou krajinnou oblastí.
Jeho geologická historie je velice bohatá, nejvyššími vrchy jsou LESNÝ (983 m) a LYSINA (982 m). Vodní toky spadají do Povodí Ohře, Teplé a Mže. Významnou technikou památkou je Dlouhá stoka s délkou 24,2 km; byla dokončena již v roce 1536 jako nutný vodní zdroj využívaný při báňské činnosti. Od roku 2014 je vyhlášena za Národní kulturní památku.
Fenoménem celé rozsáhlé oblasti je výskyt teplých i studených minerálních pramenů. Mezi nerostné bohatství patří žula, amfibolit a hadec. Nachází se zde velice bohatá a rozmanitá flóra i fauna. Bohužel, celá rozlehlá oblast se po roce 1946 začala měnit na Vojenský výcvikový prostor; ke schválení zákonem došlo v roce 1949. Procházíte-li křivolakými lesními cestičkami nebo i úzkými pěšinami, pojednou vás zarazí to naprosté ticho a třeba vás i donutí pokleknout před některým z těch lesních velikánů, zadívat se do jeho větví a mlčky, jen tak bezmyšlenkovitě, vnímat celou tu krásu nejen očima, myslí, ale celým tělem. Mohutné buky a smrky, táhnoucí se až do oblak, jehličnany s bohatým větvovím až k zemi…
Do rozsáhlé oblasti spadají větší obce: Horní Slavkov, Krásno, Loket, Bečov nad Teplou, Prameny a Lázně Kynžvart. O každém z nich by se dalo mnoho vyprávět… Čas kvapí, den se připozdívá. Budeme se vracet zpět do Mariánek.
Nemůžeme při tom minout jeden z nejkrásnějších koutů na Chebsku s názvem KLADSKÁ. Hluboké lesy plné krásných zákoutí, soustava rybníků. Zdejší naučná stezka není sice dlouhá, ale přesto velice zajímavá a doslova kouzelná. Kníže Schönburg-Waldenburg, velký milovník přírody a chovu zvěře, zde nechal v roce 1875 postavit první srub, ke kterému postupně přibyly další objekty. Lovecký zámeček, pila, fořtovna, srub pro úřednictvo, hostinec a další hospodářské budovy. Ano, tak se tehdy hospodařilo. Jeho revír byl druhým největším v Čechách. O zajímavostech krajiny dnes informuje naučná stezka kolem Kladského rybníka.
Výše uvedená obec PRAMENY, o níž první zmínka spadá až do roku 1357, lázeňské město od roku 1873, je dnes žalostně uplakanou vesničkou se stovkou obyvatel. V roce 1921 jich zde žilo 1,5 tisíce (268 domů), v roce 1950 jen 300 (27 domů) a dnes pouhých 109. Z původních 253 domů jich zbylo 45 (sčítání r. 2011). Není zde škola ani mateřská školka. Zanikl kostel sv. Linharta, hřbitov po roce 1945, kaple Panny Marie i křížová cesta s mnoha kapličkami. Býval tu i skokanský můstek. Zanikly i malé Alžbětiny lázně. Lázeňský dům čas proměnil na sanatorium, potom na domov důchodců, který vyhořel v roce 1983 a v roce 2000 byl definitivně demolován.
Na jedné straně krása přírody, na druhé žalostný osud prošlé historie. Historie, která zdaleka neskončila a své slzy ještě nevyplakala. Veřejnost se z mnoha zdrojů mohla dozvědět, že obec je těžce zadlužená, přestože se pod povrchem nachází minerálkonosné podloží. V devadesátých letech zde při průzkumných vrtech vytryskly gejzíry. Projekt na čerpání přes značně vynaložené náklady zkrachoval. Situace dospěla až do exekuce. Společnost ruských dravců postupně ovládla všechny dluhy a teď se snaží co nejvíce vydělat. Nedivme se! Kapitalismus. Ruský nebo americký. K tomu česká Popoluška. Současné ocenění na cca 11 mil. korun by ani dluhy obce nepokrylo. A splácet další 60 let??? Dnes už obec nemá ani vlastní radnici. Měla dvě. Nemá nic. Nejspíše ani nedaleké vrty u Lázní Kynžvart nic nezachrání… Někde jsem si přečetl, že situace je nekompromisní. Nejspíše přijde dražba.
Nepřipomíná vám tento smutný konec scénář, že by tak snad mohla na konec dopadnout i celá naše drahá vlast, „Kde domov můj???“
František Růžička (Hlas svědomí)
Krása přírodní scenérie
