Svobodné noviny na internetu

V předchozích dvou článcích jsem alespoň kuse popsal lesk a bídu naší demokracie nebo toho, co se za ní vydává: od historie až do našich dnů. Včetně toho, že náprava nebo nález něčeho lepšího není záležitost tak jednoduchá a jednoznačná. Neřesti lidské společnosti se na ni samou valí jako průvan z otevřeného okna. A ten nezastavíš ani střílením proti němu z pistole velkého kalibru. Snad by pomohlo jen jedno – vybrat si po zralé úvaze z toho, co již jsme zažili, to, co bylo přijatelné nebo co se nám dokonce líbilo, a z toho sestavit pravidla našeho příštího soužití. Tedy z toho, co bylo optimální, a proto používám pro navrhovaný postup pracovní název: optimalizace.

Ono na každém společenském řádu bylo alespoň něco málo dobrého, a kdybychom dokázali tyto drobky skloubit do společných pravidel bez předsudků a s tolerancí k druhým, dalo by se snad na této Zemi žít lépe prakticky všem. Lidstvo je skutečně přemnožené a bylo by vhodné jeho počty omezit, například omezením porodnosti nebo chudoby, která je, jak známo, také jedním z popudů k neuváženému množení. Omezit chudobu, zejména v rozvojových zemích, zvýšením dovedností a možností obdělávání půdy nemusí být tak těžké, odstraníme-li zájem spekulantů, kteří  na chudobě nejvíce vydělávají. Při dobrém ošetřování a využití půdy Země by se uživil dnešní a možná i ještě větší počet lidí. Není to však žádoucí, protože jsou ještě problémy s vodou, odpadky a znečišťováním ovzduší. Vyvstává proto problém číslo jedna: stanovit a lidsky přijatelnými prostředky udržovat počet obyvatel Země. Nejspíše cestou stanovení kvót počtu obyvatel jednotlivých států nebo oblastí. Při vrozené rozpínavosti lidí problém nemalý, Čína již má své zkušenosti. Bohužel, ne právě ty nejlepší.

Dalším významným prvkem ve společenském životě lidí jsou peníze. Pokud fungují jako univerzální směnný prvek za zboží, jsou velice užitečné. Musí ale být použit obecně žádaný druh zboží (třeba zlato). Protože však se takový druh zboží používáním opotřebovává a znehodnocuje, ujaly se jako plnohodnotné peníze i jen například papírové poukázky na zboží, kterým jsou kryty a za něž musí být kdykoli v plném rozsahu směnitelné. Staly se tak snadno přenositelným a anonymním prvkem směny, což je ale vedle nesporné užitečnosti předurčuje také jako ideální prvek podvodů a spekulací. To se stane v okamžiku, kdy jsou peněžní poukázky různých vydavatelů samy použity jako zboží a je jimi tak i obchodováno (Ježíš a penězoměnci v chrámu). Zejména pak, když jsou půjčovány na úrok a jsou tak zdrojem bezpracného zisku. Nebo jsou-li vydávány a obchodovány nekryté papírové peníze, které banka už nemá čím proplatit a při poplachu na burze krachuje – jako při současné krizi. Peníze v jakékoli formě musí být proto plně podloženy stejným, všeobecně žádaným zbožím a musí být kdykoli v plném rozsahu za něj směnitelné. Takovými penězi byl například americký dolar, pokud byl podložen zlatem v neměnitelné hodnotě.

Může jím být pochopitelně jakákoli jiná měna, podložená stejným zlatem, pokud ovšem nebude samo zlato znehodnoceno, například objevenou transmutací prvků, a neztratí svou větší přístupností hodnotu. Je však výhodné, aby vedle národních měn, které umožňují individuální ovládání ekonomiky států, existovala jedna společná, světová a pevná měna, která by umožňovala vzájemné obchodování kterýchkoli států jen s jednou směnou. Na území států by mohly platit obě současně. Zásadně však je třeba odmítnout spekulace a obchodování s penězi jako zbožím. Hodnota peněz je dána zejména jejich úročením a jinými faktory, včetně obchodování na burze, a tedy i spekulacemi s akciemi a praktikování společností s ručením omezeným. Ty jsou většinou zaměřeny na spekulativní přesuny majetku a prakticky legální hospodářskou kriminalitu. Zamezení takovýchto možností a zavedení plné podnikatelské odpovědnosti, včetně odpovědnosti funkcionářů (i vládních) za svá rozhodnutí ve funkci, může velmi ozdravit hospodaření jednotlivců, spolků i států. Je třeba se vrátit k hodnocení příživnictví a bezpracných zisků jako kriminální činnosti. Stejně tak je třeba vymýtit provize a korupci,  netolerovat je jako legální činnost, včetně lobbování.

Z ekonomického hlediska je výhodné, aby prakticky všichni práceschopní občané také pracovali, vytvářeli hodnoty a nenechali se živit od ostatních. Pak nebude nutné, aby vláda omezovala životní podmínky seniorů, výdaje na školství dospívajících a plošně starost o své občany, jak je její povinností. Zbude potom i na dobrou základní zdravotní péči, dostatečnou dopravní obsluhu i péči o životní prostředí. Stát je pak povinen nabídnout zaměstnání i těm, které nezaměstnají výrobní podniky a drobné podnikání živnostníků, včetně státních institucí, kolem sebe na ulicích města, v lesích a na jiných společných prostorách, uvidíme, že práce je víc než dost. Je však třeba ji také reálně hodnotit a mnohonásobně nepřeplácet vybraná zaměstnání. Statisícové platy a miliónové odměny manažerů nadělají více škody než užitku. Závist je také jednou složkou dědičného hříchu.

V otázce vlastnictví Země, zda my, nebo mimozemšťané, kteří tu mohli být i dřív a přinést již vyspělou formu života, včetně člověka, upraveného k jejich obrazu vzhledem i notnou dávkou inteligence (a vlastností v genech), ale bez invence a možná bez schopnosti mluvit, jen rozumět  řeči, nelze dost dobře rozhodnout. Už i proto, že ty chybějící vlastnosti byly nám, lidem, prý dodány až dodatečně díky sporu kolonizujících mimozemšťanů (ENKI kontra ENLIL v eposu Enuma Elíš), jinak popisovaný v Bibli jako snědení jablka ze zakázaného stromu. To mohlo zapříčinit lavinovitý nárůst počtu lidí a odsunout mimozemské kolonisty do početní menšiny. Současně se prý podle zmíněné báje vládce Země ENKI vzepřel velení vlastní domoviny, nechtěl jí už být podřízen a stal se hledaným psancem ve vesmíru. Ztratil tak kontakt se svou základnou a také možnost doplňování prostředků k vykonávání nadvlády nad Zemí. Je dost možné, že na něho byly mířeny katastrofy, které měly zničit Zemi i s ním (což je čistě moje spekulace!). Zemřel prý asi 160 let př. Kr. a jeho aktivity měl přebrat jeho syn nebo někdo z jeho blízkých. Ten inicioval židovský Exodus pomocí Mojžíše, kterému se ale představil tajuplným „Jsem ten, který jsem“ a zakázal si, aby byl jakýmkoli způsobem zobrazován. Způsob, poněkud připomínající tajné služby nebo utajování existence. Pochopitelné v dané situaci.

Vzbouřenému kolonizátorovi nezbylo než vystupovat na Zemi jako Bůh a vybudovat si novou základnu s technickými možnostmi úměrnými jeho znalostem a s tím, co mu ještě zbylo. A z lidí vypěstovat techniky, kteří by dokázali realizovat zbraně alespoň přibližně účinné, jako ty, kterými může být pronásledován. Také armádu z lidí jemu věrných. Ty našel mezi Lévity, vychovanými čtyřicetiletým pobytem  na poušti, aby neznali život běžných lidí. Učinil s nimi prostřednictvím Mojžíše smlouvu a rozprostřel je v diaspoře, tedy po celém světě s jejich přesvědčením, že oni jsou páni světa, což jim prý okolní svět odpírá a je jim nepřátelský. Proto smějí s jinověrci zacházet jako s užitkovými zvířaty, vůči nimž je vše dovoleno (jakož i my činíme našim zvířatům). Dokonce s nesmlouvavým příkazem vyhubit všechny bezvěrce (jinověrce). To vše je posvěceno v Páté knize Mojžíšově (Deuteronomiu) a je to součástí Tóry i jejího výkladu Talmudu. Dokonce se proslýchá, že tato smlouva měla tajný, ještě drastičtější dodatek. Působit ale musí jejich pátá kolona jako pravá menšina ze skrytu, ze zákulisí, nenápadnou formou. Třeba penězi a ekonomikou jimi ovládanou.

Vzájemnou etnickou pospolitostí, včetně toho ublíženeckého syndromu a nezkrotné touhy vládnout druhým, se jim daří  obsadit všechna rozhodující místa v ekonomice i politice, takže de facto tomuto světu již vládnou. To jim ale nestačí: požadují totální nadvládu, likvidaci početní převahy lidí (redukce na půl miliardy) a jednu (svou) světovou vládu nad celou Zemí, která by jim umožnila žít jako turečtí pašové z mozolů lidí. To je ona chamtivost, kterou mají za ctnost. To je ta chamtivost, se kterou hltají veškerý majetek Země, jímž se nakonec sami zadusí. Pro lidstvo je to ale existenční hrozba, protože zbytek lidstva, který by byl tolerován, by byl zbaven svého lidství, v jehož jménu se dožaduje existence. A také z hlediska většiny i toho, že současný stav Země je výsledkem objemu jejich práce. Je to obdobný problém, jako to, komu patří majetek šlechticů, když nebyl vyroben jimi samotnými, ale prací jejich poddaných.

Takovou otázku by musel řešit nezávislý soud, ale není známo, že by takový existoval. Nemůžeme se dovolávat jakési „Galaktické rady“, zmíněné v eposu Enuma Elíš, protože ta je součástí jedné ze stran. Navíc je to záležitost dosti hypotetická. Takže to bude muset rozhodnout skutečné vítězství té či oné strany sporu. Doufejme, že ne válečným střetem. Toho problému množstevní převahy se zřejmě i mimozemšťané bojí, proto svou přítomnost tají. Od naší nepaměti však „popichují“ lidskou společnost ze zákulisí pro ně žádaným směrem alespoň pomocí jedinců, snažících se nebo i skutečně ovlivňujících dějiny lidstva. Ať už to byl ve společenských vztazích Ježíš, pokud skutečně existoval a není to jenom legenda, tak i Mojžíš, který legendou nejspíše je, protože jeho činy a existence jsou dosti diskutabilní a navíc jako by z oka vypadly mnohým o stovky let starším bájím a pověstem, z nichž mohl být jeho příběh sestaven. Včetně Bible, která je stále častěji usvědčována z účelové kompilace ústně tradovaných bájí (byla kanonizována 400 let po narození Krista pro potřeby církví). Je ale také plná zřejmě i skutečných událostí a nelze jí upřít i jistý kladný vliv na lidskou společnost. Značné společenské zásahy vytvořili jistě i známí hybatelé, jako mnozí vládci a vojevůdci, včetně politických lídrů, jako byl Marx, Lenin, Hitler i Havel a mnozí jiní, kteří ve skrytu pod lákavou myšlenkou aplikovali možná myšlenky jiné, lidstvu neprospívající.

Nezanedbatelně je lidská společnost manipulována i výskytem jedinců v technickém směru, a to postrčením i zdržením vývoje. Připomenu jen Leonarda da Vinci, mnohé matematiky a zejména také Nikolu Teslu, který postrčil lidskou techniku hodně dopředu, především vynálezem střídavého proudu a indukovaných vysokých napětí, byť asi v závěru života poněkud své síly přeceňoval. Naopak: podle mého soukromého názoru se zdržování dopustil Albert Einstein, do značné míry plagiátor vědeckých poznatků, ke kterým měl přednostní přístup jako referent patentového úřadu, ale především jeho názorem o totožnosti hmoty a energie a nepřekonatelné rychlosti světla. Se hmotou zřejmě skutečně souvisí určité množství energie, kterou neumíme zatím využít, ale ta nedělá hmotu samotnou, ačkoli ji vždy provází. Zato bezesporu souvisí hmota s gravitací, které dosud také nerozumíme, a možná i s magnetismem. Magnetické pole je stále záhadou, ačkoli o elektrickém poli s ním souvisejícím už něco víme. Elektromagnetickou vlnu také známe jen z jejích účinků, ale proč s její pomocí a několika watty vyzářeného výkonu dokážeme spojení mezi kontinenty (i moje osobní zkušenost), byť by energie vlny měla slábnout víc než se čtvercem vzdálenosti, to zatím nevíme.

Dopustím se jisté troufalosti, a to uvedením svého soukromého názoru do diskutovaného problému. Mám dojem, jako by byla podporována technická úroveň lidstva, ale účelově jen potud, aby nemohla ohrozit mimozemšťany v případném sporu s lidmi. Je možné, že nezanedbatelným důvodem k válkám (s redukcí obyvatelstva jako vítaným efektem) byla potřeba zrychlení technického vývoje a přiblížení se k mimozemské technologii, který se neobejde bez rozsáhlého výzkumu a technických prostředků. Z jistých náznaků se zdá, že bylo podporováno Německo od třicátých let ve vývoji diskoplánů (Vril, HAUNEBU) a v později vyvolané válce i raketové techniky. Byl však sabotován vývoj atomových zbraní a těsně před možným vítězstvím s jejich pomocí byl zvrácen vývoj války v neprospěch Německa. Ač není jisté, nepřesunul-li se do Antarktidy a neoperuje-li tam podle jistých náznaků dodnes. Další vývoj v Americe a v SSSR později dospěl do stadia možnosti kosmických letů a paprskových zbraní a vyrovnává zřejmě technický náskok mimozemšťanů, který je jim ještě k dispozici. Tlak na vyřešení naznačeného sporu se tak zvyšuje.

     Nastává proto fáze výše uvedeného sporu o prvenství na Zemi. Lidé už ale mají v rukách prostředky, kterými mohou několikanásobně zničit celou Zemi, ba konkurují už i přírodě při vytváření počasí. To je velmi vážný stav a jeho řešení, jehož důsledky nebudou jednoduché. Zejména pro řadové lidi této Země. Vlády, obsazené rezidenty mimozemšťanů, proti občanům bojují a dusí je, seč mohou. Je zřejmě jen otázkou krátkého času, než dojde občanům trpělivost až k hranici lynče a zbaví se jich. Cestu lidem vlády ukazují jejich postupem proti vládcům zemí, dosud bohatých nerostnými zdroji a levnou pracovní silou. Hladina vzdoru již stoupá nad okraj veřejné trpělivosti a každým okamžikem může přetéci. „Demokratičtí“ diktátoři jsou horší než ti „skalní“ a lidské vášně jsou jako ten průvan z okna. Těžkooděnci je nezastaví. Ledaže by se mimozemšťané se svými komplici uchýlili na Měsíc nebo na Mars, kde mají zřejmě přátele, a nechali lidstvo, ať se popere. Jako je to popsáno v Alternativě 3.

My bychom potom přehodnotili dosavadní zaměření lidské činnosti na zisk bez ohledu na jeho dopady. Tedy: zavedli bychom technologie, které neničí přírodu, jako například odklon od fosilních paliv, ponechali ropu pro využití průmyslu a přešli na obnovitelné zdroje. Je přece možné umístit sluneční kolektory nejen na všechny příznivě orientované střechy, které leží dosud ladem, ale také vytvořit v rovníkovém pásu Země vyrovnávací přenosovou soustavu, aby tato energie mohla být využívána i v momentálně neosluněných oblastech. I když propojení přes oceány by bylo jistě tvrdým oříškem a muselo by se asi řešit třeba odrazem od ionosféry. Doprava na Zemi by ale mohla tak potom být orientována na ekologickou elektrickou. Spolu s energií z vodních elektráren se špičkovými soustavami pro vyrovnání dodávky a spotřeby a s důsledným využitím bezobslužných malých elektráren na potocích a říčkách by elektrická energie mohla být v dostatečném množství a téměř zdarma. S příznivými účinky na přírodu i životní úroveň lidí.

Podobně by bylo možné „osvobodit“ zdravotnictví od chamtivosti farmaceutického průmyslu a zbytečné chemoterapie pro zisk, která občas i škodí. Doktoři by mohli být dobře ohodnoceni bez stávkování a tlačeni více ke službám lidí, než ke své kapse. Hospodaření státu bychom si ohlídali, aby společný majetek nebyl rozkrádán. Státní funkce by mohli vykonávat pouze ti, kteří považují za svou odměnu především dobrý pocit ze služby jiným a dobře vykonané práce, a ne vlastní kapsu. Vláda by se musela proto přiklonit spíše k tomu, že za služby státu se (přemrštěně) neplatí. Její členové by museli přistoupit na opravdovou demokracii a vládu lidu, což ani neumí, ani nechtějí. Zastupitelé lidu by museli prosazovat názory a být také placeni přímo těmi, které zastupují a jimž musí skládat účty za svá rozhodnutí. Senát by se měl skládat z lidí, kteří už prokázali svou moudrost a mají své stálé zaměstnání. Scházet by se měli jen v případě nutné potřeby, ne jako v cestovní kanceláři.

Takovou situaci ve státě bychom si museli vytvořit sami, třeba jako tu optimalizaci, nebo něco ještě lepšího. Což by nebylo lehké. Ale mnoho Marxů, Hayeků, Keynesů a jiných v novém vydání již jistě žhaví pera, dokonce to dělal (nepříliš šťastně) i Muammar Kadáffí. Obama ani Sarkozy nebo Merkelová to ale zřejmě nebudou – ani za podpory problematických vlád, jako je ta naše současná. Ti preferují zřejmě jiné ideály. Díky jim je optimalizace jen hezká teorie, která by zřejmě dopadla jako socialismus v Rusku nebo „Pražské jaro“ u nás.

1. 11. 2011

Ing. Vladimír Veselý