Svobodné noviny na internetu

Motto: „Ne ze souhlasu, ale z pochybnosti se rodí pokrok.“ (J. A. Komenský)

Za pár dní uplyne sto let od narození jednoho z významných představitelů českého a československého exilu – prof. Dr. Ing. Libora BROMA, PhD. Jeho přítel a blízký krajan, pobývající po sovětské okupaci ve Velké Británii, Dr. Ing. Bohumil Kobliha, o něm ve svém nekrologu z r. 2006 napsal, že byl „nekorunovaným prezidentem druhého (1948-1968) a třetího exilu (1968-2006)“.

Pro ty z nás, kteří vědí nebo aspoň tuší, jaké předsudky a rozpory dělily obě tyto skupiny našich exulantů, je to možná překvapivá charakteristika. Vždyť nedůvěra, jež panovala ze strany těch „starších“ vůči posrpnovým emigrantům, nebyla nijak neopodstatněná. Mezi těmi „utečenci“ prý bylo údajně 12 tisíc osob, jež pracovaly pro Státní bezpečnost (StB).

Prof. Dr. Ing. L. Brom patřil k těm českým vlastencům, kteří svým založením a vyznávanými hodnotami patřili ještě k té „staré gardě“ exulantů, pro niž bylo charakteristické, že z vlasti je vyhnal nástup komunistů k moci v Únoru 1948. Ostatně – z titulů Bromových knih je zřejmé, že úděl exulanta, člověka, jenž ví, že se za stávajících politických poměrů nebude moci vrátit do své původní vlasti, si dobře uvědomoval a bolestně jej prožíval. Tři tituly jeho knih nesou zřetelnou stopu jiného českého exulanta, biskupa českobratrské církve – J. A. Komenského.

Ano, právě tato skupina „starých“ poúnorových exulantů si dobře uvědomovala, co znamená slovo „vlast“: Domov, kam se nejspíš již nikdy nebudou moci vrátit. (Pouze některým se to podařilo až po smrti, kdy jejich ostatky spočinuly v místě jejich rodiště.)

Kdybyste se dnes zeptali kohokoli z politiků nebo prorežimních novinářů, co jim říká jméno prof. L. Broma, pravděpodobně by se na vás nechápavě podívali a něco by zamumlali, aby vyplnili tu trapnou chvíli a pokusili se zamaskovat svou nevědomost a absenci vlasteneckého cítění. (Většina z nich vyrostla bez úcty k Bohu, ale i svým spoluobčanům. Plody ateistické výchovy sklízíme již po několik generací. Jsou děsivé.)

Především v posledních deseti letech se u nás o představitelích českého a československého exilu vytrvale mlčí. Dokonce i v těch případech, kdy se jedná o osoby židovského původu. Při současném preferování všeho židovského (dříve všechno sovětského, dnes zase evropského nebo židovského) je to na pováženou. Koho budeme preferovat příště? A koho naopak zavrhneme na „věčné časy a nikdy jinak“?

Hledat příčiny tohoto nedobrého stavu není snadné. Současní mocní se totiž bojí toho, že by tyto úctyhodné muže a ženy, které komunistický režim vyhnal z jejich vlasti, protože se bál toho, aby svým příkladným životem v pravdě a svým vlastenectvím „nenakazili“ onu lhostejnou, ateistickou masu „pracujícího lidu“, jenž se rozhodl budovat socialismus a komunismus. Ti přemýšlivější občané by je mohli začít srovnávat s nimi. Umíte si představit ten „malér“?

Každému trochu jen soudnému člověku muselo být jasné, že srovnávat není co. Jak byste chtěli srovnávat tu tlupu domýšlivých, prolhaných, nevzdělaných a pologramotných hlupáků (např. z toho Fialova panoptika ze Strakovy akademie) se skutečnými vzdělanci, vlastenci a obětavými podporovateli svobody a demokracie v těžce zkoušené vlasti?

A protože o prof. L. Bromovi se naši současníci nemají šanci téměř nic dozvědět, musí se spokojit pouze s několika řádky jeho hesla ve Wikipedii. Buďme rádi aspoň za to! Jeho jméno by někteří dnešní „koniášové“ velice rádi „vymazali z dějin“. Naštěstí to nejde. Bůh to nedopustí!

Připomenu proto několik údajů ze života a veřejného působení tohoto významného českého vědce a vysokoškolského pedagoga, jenž spojil svůj život s novou vlastí – Spojenými státy americkými. Prof. L. Brom byl nejen inspirativním, pozoruhodným intelektuálem, který dokázal reflektovat aktuální problémy své doby, nýbrž i mužem hluboké katolické víry a širokého rozhledu (např. po slovanském světě – včetně Ruska a SSSR).

Proto pozorně sledoval jak dění u nás, tak i probíhající společenské proměny v SSSR po pádu „železné opony“ a po rozpadu „říše zla“. K jeho studentkám patřila pozdější státní tajemnice v administrativě G. W. Bushe ml. – Dr. Condoleeza Riceová. O této vzdělané Afroameričance je mimo jiné známo, že hovořila česky i rusky.

Prof. Brom, jak už to tak bývá, byl i velkým „psavcem“: nejen v češtině, ale rovněž v angličtině. Brilantní češtinu si uchoval až do konce svého života. Mnozí naši současníci by se od něho mohli učit: jak nezabloudit v nové vlasti a jak si uchovat vazby na původní vlast. Některé ze skvělých textů tohoto krajana byly zveřejněny (paralelně) jak v tištěných „Svobodných novinách“ (před rokem 2006), tak i v měsíčníku „Svědomí“, který po návratu do vlasti vydával ve Frýdku-Místku Čechokanaďan M. Komínek.

Kdo byl prof. L. Brom?

Narodil se dne 17. 12. 1923 v Ostravě. Vystudoval v ČSR Vysokou školu obchodní (z ní po r. 1948 vznikla Vysoká škola ekonomická – VŠE). Nedlouho po Únoru 1948 emigroval do USA. Tam pokračoval v dalším vzdělávání, a to na San Francisco State University a na University of Colorado. Po dokončení studia začal působit v oblasti práva a mezinárodního obchodu.  Jako vysokoškolský učitel zůstal velkou část života spjat s půl milionovým hlavním městem státu Colorado – Denverem. (University of Denver byla založena v r. 1864.)

Jak již bylo uvedeno, prof. L. Brom byl nejen činný v krajanských exilových organizacích, ale pohotově reagoval i na politické události v poúnorovém Československu, jakož i v postkomunistické ČSFR a ČR. Výrazem jeho nesouhlasu s nastoupenou cestou polistopadového vývoje bylo mimo jiné to, že se do původní vlasti již nevrátil a zůstal i nadále v USA. (Podobně se zachovali i další výrazní vlastenci-exulanti, kteří odmítali legitimizovat pokrytecký, kryptokomunistický, režim, který u nás po Listopadu 1989 nastolili V. Havel a jeho „kámoši“, vesměs bývalí komunisté.)

Kromě desítek a stovek publikovaných článků a obsáhlejších statí (pravidelně je zveřejňoval v krajanském „Nedělním hlasateli“ [Czechoslovak Daily Herald], který vycházel v Chicagu) vydal tyto knižní publikace: Ve vichřici hněvu (1976), K obnově mravního pořádku (1980), Na cestu světla (1982), Učitel národů a naše časy (1982), Útokem (1983), Mezi proudy (1985), Vlast po 50 letech okupace nacismem a komunismem (1992).

[S některými články z „Nedělního hlasatele“ se mohou čtenáři seznámit v této příloze: „K 100. narozeninám prof. L. Broma“ – viz rubriku „SN v PDF ke stažení“ ‒ ZDE.]

Prof. Dr. Ing. Libor Brom, PhD., zemřel v kruhu své rodiny dne 30. 8. 2006 v Barringtonu (USA). Čest jeho památce!

Shora uveřejněná fotografie prof. L. Broma z roku 1983 pochází z archivu jeho přítele a dalšího exulanta – Dr. Ing. B. Koblihy. On je rovněž autorem následujícího článku (nekrologu), jenž byl publikován v SN č. 4/2006, na str. 4 pod titulkem: „Učitel exilu“. Autor jej napsal necelý měsíc po Bromově úmrtí: 28. 9. 2006 (symbolicky v den zavraždění sv. Václava).

12. 12. 2023

‒ RJ –

─────

Příloha:

Učitel exilu

Je mi smutno, když otvírám pořadač s dopisy prof. Dr. Ing. Libora Broma. Už minulého roku, 24. června 2005, mi píše, rozčarován nad stavem světa:

„Co se mne týče, udělal jsem v boji proti vezdejší primitivní nenávisti a k záchraně křesťanské lásky na tomto světě svou povinnost … Jsem tedy připraven z tohoto slzavého údolí odejít…“ A mne jako vždy povzbuzuje: „Vy, pane doktore, máte před sebou ještě velkou řádku let, a tak se držte v tempu…“  A ještě 9. ledna 2006, kdy se se mnou prakticky loučil, mi píše: „… Vaše tvrdé slovo je všude velmi zapotřebí…“

Do poslední chvíle měl stav světa na paměti a strachoval se s povzdechem i o činnost svojí někdejší žačky, nyní státní tajemnice USA Dr. C. Rice: „… jak to ta děvčice všechno zvládne…“  On, jako nedeklarovaný prezident exilu, viděl i do věcí velké politiky. Upozorňoval na největší problémy světa jasně a ještě v dopise z 27. dubna 2005 se zamýšlí:

„Balfourova deklarace (= k založení Státu Izrael – pozn. red.) z listopadu 1917 a další sliby Spojenců … byly základem trvalého krvavého zmatku, který od té doby na Blízkém východě panuje.“

Vyučoval, ale nikdy nepoučoval.

V předmluvě k jeho poslední knize „Vlast po 50 letech okupace nacismem a komunismem“ jsem tedy 24. srpna 1992 nemohl nenapsat:

„Dnes nám neúnavná a tvořivá činnost Dr. Broma otevírá nový pohled na člověka, který vidí jasně dopředu a ukazuje směr. Prorok dneška je citlivý člověk, hluboce vzdělaný s těžce vydobytými tituly na předních univerzitách…“

Bromova publicistika byla vybroušena léty. Započala dávno ve vlasti v roce 1946, kdy psal do Peroutkových Svobodných novin a do Dnešku. Od roku 1956 už v exilu neúnavně pokračoval ve své publikační činnosti. Připomeňme alespoň jeho nejdůležitější práce, které vyšly knižně: Ve vichřicích hněvu (1976), K obnově mravního pořádku (1980), Na cestě světla (1982), Učitel národů a naše časy (1982), Útokem (1983), Mezi proudy (1985) a shora zmíněná kniha Vlast… Bohužel kniha Nástup zůstala jen v rukopise.

Samozřejmě publikoval také v angličtině, vedle svých akademických prací. Zde připomeňme důraznou esej: „Where is Your America“, a leží mu pochopitelně na srdci osud jeho nové vlasti. Všímá si, jak tu i onde jedna garnitura podvodníků a taškářů vyměňuje druhou.

V exilu skvěle spolupracoval s Naardenským hnutím. Byl spoluautorem některých poselství domovu a podílel se na mnoha exilových akcích.

Jako vedoucí katedry Ruských studií n a Denverské univerzitě sleduje, jak v Rusku jedna doktrína překonává tu předchozí. Jak nám bolševici dohazují nové vládce a zajišťují nám je frázemi prostřednictvím subversní sítě tajných služeb jako „jediného člověka“, „vždyť nikoho jiného nemáme!“, „celý svět nám ho závidí“! Brom viděl ostře do problematiky doby.

Vše, co kdy prof. Brom dělal, a ve všem, co psal, vždy myslel na budoucnost. Jak předat svým potomkům náš národní štít, aby jej obdrželi ve víře v Pravdu Boží. Tak dopsal svoji poslední knihu a tak s touto myšlenkou letošního 30. srpna vydechl naposledy.

28. 6. 2006

Euring. Dr. Bohumil Kobliha

(SN č. 4/2006, str. 4)

─────

Narodil se Kristus Pán, veselme se!

Největší svátek evropské civilizace a naší národní kultury je opět zde v plné slávě. Vzpomínáme Ježíše Krista, našeho Spasitele, který přišel na tento svět, aby nám jako Syn svého Všemohoucího Otce na nebesích ukázal, jak máme žít a zasloužit si milost Boží.

Slib Ježíše Krista je pro všechny, kdo žijí ve víře v Boha, naději na věčnost a lásce k bližnímu, velebným povznesením nad všechny trampoty, protivenství a krutosti vezdejšího světa.

Šťastni jsme všichni, kdo v duchu Ježíše Krista zasedáme k vánočnímu stolu, modlíme se Otčenáš, usmíváme se jeden na druhého a cítíme přítomnost Boží. Tak jako cítili naši rodiče, prarodiče a všichni národní předkové – od Ludmily a Václava přes Nepomuka, Husa, Komenského a Palackého až po Masaryka, Horákovou a mučedníky naší doby.

Pohleďme jen do radostných očí všech kolem sebe – těch starých, mladých a nejmladších. Jaká to kouzelná pospolitost minulosti, přítomnosti a budoucnosti ve jménu Ježíše Krista vykvetla u vánočního stolu pro všechny, kdo věříme v lásku Boha a slavíme Jeho panství na zemi!

Ano, o Vánocích víme, že život byl nám dán jen proto, abychom byli dobrými a šťastnými.

Bože, dejž nám sílu být takovými ve všechny všední dny, které nás na této zemi ještě čekají.

Ano, narodil se Kristus Pán a veselme se!

Navždy!

Prof. Dr. Ing. Libor Brom

(SN č. 4/2003, str. 7)