Svobodné noviny na internetu

Média ignorují výročí protikomunistického odboje!

Letošní rok byl příležitostí k připomenutí řady významných výročí z našich dějin. Bohužel – zatím jediným jubileem, jemuž Fialova vláda (a s ní spojená mainstreamová média, včetně ČT) věnovala pozornost, bylo 80. výročí atentátu na R. Heydricha (27. 5. 1942). Naši „demokratičtí“ politici, kteří mají jinak plná ústa boje proti komunistickému zlu, zcela opomíjejí fakt, že toto zlo u nás působilo déle než 40 let (1948-1989), často za tichého souhlasu velké části společnosti. Dodnes jsme se s tímto neblahým dědictvím důstojně a zodpovědně nevyrovnali.

České sdělovací prostředky i nadále ignorují výročí, která se týkají otevřeného boje se zbraní v ruce, ale i nejrůznějších forem neozbrojeného odporu obyvatelstva vůči totalitní moci KSČ po Únoru 1948. A protože zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se během letní „okurkové sezóny“ někdo na Kavčích horách probudil a začal připomínat různá výročí z protikomunistického odboje z roku 1952, odkazuji čtenáře SN na níže uvedené řádky, v nichž je ve stručnosti popsáno, co všechno se v onom pohnutém roce u nás odehrálo.

Již za pár měsíců, v listopadu 2022, si připomeneme 70. výročí monstrprocesu s Rudolfem Slánským (1901-1952), bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ, v němž bylo k smrti odsouzeno 11 vysokých funkcionářů KSČ (židovského původu). Jednalo se o soudní proces, který měl po vzoru Maďarska (L. Rajk, 1949) prokázat platnost Stalinovy teze o „zostřování třídního boje“ v jednotlivých komunistických stranách zemí střední a východní Evropy.

V souvislosti s tímto tragickým výročím bychom si měli uvědomit, že právě tyto soudní procesy s údajnými třídními nepřáteli měly v ČSR bezprecedentní průběh i následky. Téměř 250 vykonaných absolutních trestů je potvrzením toho, kam až bylo možno zajít, když se držitelé moci „utrhnou ze řetězu“. Nešlo však jen o tuto „statistiku“ odsouzených a popravených. Vyšetřovnami StB prošlo celkem 1 120 000 osob a odsouzeno za tzv. protistátní činnost bylo 250 000 občanů ČSR.

To jsou čísla varovná. Žádná jiná země (kromě SSSR a Číny) nevystavila své obyvatelstvo tak masivní perzekuci – jako českoslovenští komunisté po r. 1948. Tato fakta bychom měli mít na paměti a tuto tragickou kapitolu našich dějin bychom si měli neustále připomínat! Proč? Abychom nezapomněli, k jakým koncům může vést zneužívání moci kýmkoliv.

Průchod těchto nezákonností, k nimž většina obyvatelstva buď mlčela, nebo s nimi dokonce souhlasila, by měl být pro nás i po více než 70 letech vážným varováním. Všechno to se dělo za vydatného přispění prorežimního tisku a rozhlasu, od r. 1953 rovněž Čs. televize. (Proces se Slánským hodlali komunističtí pohlaváři vysílat prostřednictvím televize. K tomu naštěstí nedošlo – kvůli technické nepřipravenosti zamýšleného projektu. Komunisté se tehdy vydali ve šlépějích vůdce německých nacistů A. Hitlera, jenž propagandisticky využil televizního vysílání během olympiády v Berlíně v r. 1936.)

─────

Prý „proruští švábi“! Co mi to jen připomíná?

Pokud se vám zdá, milí čtenáři, že podobná atmosféra, jaká tady vládla během „studené války“ v 50. letech 20. století, se k nám vrátila v těchto měsících a týdnech, nejedná se jen o subjektivní dojem, nýbrž o neradostnou politickou realitu. Proto si nenechme jako občané ze strany establishmentu, jenž o sobě tvrdí, že je demokratický, ale chová se protidemokraticky, ba totalitářsky, vnutit opakování toho, co jsme již v našich dějinách jednou zažívali.

Toto chování je výsledkem činnosti politických zoufalců, kteří se v říjnu 2021 podvodem dostali k moci. Údajně proto, aby začali napravovat to, co tady způsobil populista A. Babiš. Dnes již víme, že tato mocenská skupina, podporovaná bůhvíkým ze Západu, nebyla de facto na své vládnutí připravena, a tak pohotově a účelově využila konfliktu na Ukrajině, aby se ještě pár měsíců mohla udržet u moci. Většina těchto nezodpovědných osob vůbec netuší, že dějinné procesy se řídí jinými pravidly, než jim jejich „loutkovodiči“ nabulíkovali. Kdo jde proti lidu vlastní země, ten musí zákonitě prohrát a čeká ho zasloužený trest za zradu národních zájmů.

Všechny dosavadní zkušenosti z našich moderních dějin potvrzují, že žádná politická garnitura (lhostejno, z jakých politických stran se rekrutuje) nemůže zůstat u moci, nekoná-li v zájmu lidu a ignoruje-li jeho potřeby. V případě vlády P. Fialy je situace jasná: buď občanům této země sloužit nechce, nebo to neumí. V obou případech je to špatně. Proto taková vláda u moci nemůže zůstat už ani jeden den.

Tato protilidová, Fialova vláda bude nejpozději na podzim nemilosrdně smetena a poslána na smetiště dějin. V naší polistopadové historii to bude první vláda, která takto neslavně skončí. Její pád může znamenat zároveň konec polistopadového politického směřování této země. Její konec je neodvratný, protože by nás dříve či později zatáhla do války a do bídy, jaká tady téměř sto let nebyla.

Pád Fialovy vlády bude mít obdobné důsledky rovněž pro neschopný parlament (PS, Senát), který nedokázal tuto vládu volat k pořádku a zjednat nápravu. Jediným řešením tohoto politického rozvratu jsou mimořádné volby, k nimž nás dovede úřednická vláda jmenovaná prezidentem republiky. K tomu musí dojít dříve, než skončí jeho mandát. Neřešení těchto akutních vnitropolitických problémů by vedlo v hluboké ústavní krizi, jaká tady v moderních dějinách našeho státu ještě nebyla.

Jak se ukazuje, čeká nás horký politický podzim a studená zima. Pro naše politické chameleony nastanou zlé časy.

─────

Příloha:

„V předních řadách obhájců justičních vražd

Je známo, že v roce 1952 vrcholily v tehdejším Československu (ČSR) politicky motivované soudní procesy proti tzv. nepřátelům socialismu. V článku Spravedlivý rozsudek nad pomahači amerických špionů W. N. Oatise (MF 16. 3. 1952) informuje list o tom, že v procesu se skupinou Josefa Pavelky byl ve dnech 13.-15. 3. 1952 vynesen rozsudek trestu smrti. Další článek s názvem Teroristé a vrazi ze zločinecké bandy „Bílá legie“ po zásluze potrestáni (MF 3. 10. 1952) podává zprávu o uložení trestu smrti čtyřem odsouzeným: Michalu Mihokovi, Jánu Rešetkovi, Bohumilu Grúberovi a Františku Bodnárovi. [Mihok byl popraven 20. 1. 1954, Rešetko, Grúber a Bodnár 21. 4. 1953.]

„Mladá fronta“ s nebývalou pečlivostí informuje mládežníky také o dalších soudních procesech, k nimž v průběhu roku 1952 docházelo. V článku Proces s bandou záškodníků našeho zemědělství (MF 24. 4. 1952) a Rozsudek nad agenty „Zelené internacionály“ vynesen (MF 27. 4. 1952) se dozvídáme o procesu, který probíhal ve dnech 23.-26. 4. 1952 a jenž skončil stanovením těchto trestů: Josef Kepka – trest smrti [popraven 11. 10. 1952], Antonín Chloupek  ‒ doživotí, František Topol – doživotí, Dr. Otakar Čapek – doživotí, Vilém Knebort – doživotí, Dr. Vlastimil Klíma – doživotí, Josef Kostohryz – doživotí a Dr. Václav Renč – 25 let vězení.

O tomto procesu se ve stejném čísle MF rozepisuje v článku Neprojdou! redaktor B. Tyleček. Píše: „…Ideologii měli agrárníkům, nacionalistům a fašistům vyrábět zkrachovalí „literáti“ Kostohryz a Renč. Za první republiky vyložení fašisté, vypracovali i nyní vysloveně fašistický program, který si prostřednictvím opata Opaska [1950 odsouzen na doživotí, amnestován 1960], jemuž náš lid už dal spravedlivou „odměnu“ za špionážní rejdy, dali schválit od samotného papeže…“ (MF 27. 4. 1952)

A z podobného „soudku“ je i jiná zpráva tohoto deníku. V článku s příznačným názvem Katoličtí skauti vraždili jako američtí gangsteři (MF 15. 6. 1952) se dozvídáme o procesu s „agenty Vatikánu a teroristickými vrahy“, který proběhl ve dnech 11.-13. 6. 1952 v Brně. Také v tomto případě byli obžalovaní odsouzeni k trestu smrti nebo k mnohaletému vězení: Vlastimil Železný a Alois Pokorný – trest smrti [oba popraveni 18. 12. 1952], Otto Mádr – doživotí, Vladimír Jukl – 25 let, Žofie Langrová – 20 let, Růžena Vacková – 22 let, Václav Razik – 18 let, Marie Vintrová – 17 let, Zdeněk Čačka – 15 let a Stanislav Ledabyl – 14 let. O tomto procesu píše znovu o pár dní později Z. Hamerníková v článku Od zpovědnice ke špionáži. (MF 20. 6. 1952)

V několika článcích z července 1952 se deník „Mladá fronta“ zabývá i soudním procesem s viníky důlního neštěstí v OKD na Ostravsku. Při výbuchu na dole v Doubravě na Karvinsku přišlo o život 24 osob. Článek s názvem Proces proti skupině škůdců a sabotérů v Ostravsko-karvínských dolech (MF 11. 7. 1952) list informuje o soudním přelíčení s 9člennou skupinou obžalovaných (Ing. Václav Žalud, Ing. Josef Herel, Ing. Kliment Pavlů, Ludvík Polák, Alois Carbol, Josef Golka, Alois Petráš, Emerich Lazarský a Josef Stoszek). Článek Spravedlivý trest bandě škůdců a sabotérů v OKD (MF 13. 7. 1952) přináší informaci o rozsudku pro obžalované: V. Žalud i J. Herel – trest smrti, ostatní obžalovaní dostali odstupňované tresty od 3 do 25 let vězení. K procesu se ještě vrací J. Hamerník v článku Škola bdělosti a ostražitosti. (MF 17. 7. 1952) [Jak příznačný dobový slovník tehdejších strážců ideové čistoty strany!]

V centru pozornosti redakce MF byl i proces s R. Slánským a spol., který probíhal před Státním soudem v Praze ve dnech 20.-27. 11. 1952. Deník o soudním přelíčení informuje zevrubně každý den v rozsahu několika tiskových stran – dle stenografických přepisů soudního jednání: První den procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským (MF 21. 11. 1952, str. 1-5), Druhý den… (MF 22. 11. 1952, str. 2-7), Třetí den… (MF 23. 11. 1952, str. 7-13), Třetí den…, Čtvrtý den… (MF 24. 11. 1952, str. 2-8), Čtvrtý den…, Pátý den… (MF 25. 11. 1952, str. 2-7), Pátý den…, Šestý den… (MF 27. 11. 1952, str. 26. 11. 1952, str. 2-8), Sedmý den… (MF27. 11. 1952, str. 2-8) a Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským (MF 28. 11. 1952, str. 1). Výsledek soudního přelíčení: 11 trestů smrti a 3 doživotí.

Souběžně s bojem proti „vesnickým boháčům“ i vůči „agentům Vatikánu“ probíhalo neméně nelítostné tažení proti skautům, kteří vadili jak nacistům, tak i komunistům. V říjnu 1952 tento deník zveřejnil tři články, týkající se skautů. Autorkami článku Oprošťujeme výchovu mládeže od škodlivých vlivů skautingu (MF 16. 10. 1952) byly: L. Machačová  ‒ J. Cholínská.

Na tento článek navazuje jiný: Proces s býv[alými] funkcionáři Junáka – profesionálními špiony ve službách CIC. Informuje o soudním přelíčení, které se konalo ve dnech 15.-17. 10. 1952. Obžalovaní skončili s těmito tresty: Dr. Pavel Křivský – doživotí, ostatní odsouzení dostali vysoké tresty odnětí svobody od 8 do 25 let: Karel Forst, Zdeněk Kovařík, Vladimír Bláha, Antonín Celerýn, Václav Pergner a Ing. Jaromír Marek. (MF 18. 10. 1952) Na tento článek navazuje reportáž z procesu s A. Celerýnem z pera již zmíněného M. Syručka, tehdejšího redaktora MF: Skautská ideologie křiví charaktery. (MF 23. 10. 1952)

[A co teprve ta komunistická ideologie? To je desetkrát horší! Kdo něco ví o skautingu, tvrdí, že je to právě naopak. Komunisté, tito zapšklí vyznavači zvrácené ideologie Marxe a Lenina, to ovšem viděli jinak. Tehdy i dnes. Jsou to přece lidé zvláštního ražení!]

Syruček byl zaujat touto problematikou natolik, že o ní napsal ještě jeden článek: Skauting s papežským požehnáním. (MF 9. 11. 1952) [Se vztahem komunistů ke skautingu to bylo podobné jako s těmi komunistickými ministranty, o nichž byla zmínka v jedné z předchozích částí tohoto článku.]

●●●

Než se z nich stali známí „disidenti“…

Pokud budete pozorně listovat jednotlivými čísly deníku MF, narazíte v nich na jména osob, které se po r. 1968 zařadily mezi tzv. disidenty. Jednalo se vesměs o bývalé komunisty, v 50. letech „skalní“ stalinisty, kteří po svém vyloučení či vyškrtnutí z KSČ začali vystupovat jako puncovaní „demokraté“, jimž nikdy nešlo o nic jiného než o „socialismus s lidskou tváří“. Jak to bylo s nimi doopravdy po r. 1948, to nejlépe dokládá právě dobový tisk. Již v Bibli stojí psáno: „Po ovoci poznáte je…“

Ještě do 1. čísla deníku MF stačil Zdeněk Hejzlar [v letech 1945-52 pracovník aparátu ČSM, 1953-55 u PTP, 1968 ředitel Čs. rozhlasu] napsat úvodník s názvem S novým rokem do nové práce pro socialismus a mír. (MF 1. 1. 1952) O pár měsíců později už se tento funkcionář ČSM ocitl mezi podezřelými ze spolupráce se „spikleneckým centrem v čele s R. Slánským“.

V diskusi na konferenci KSČ v prosinci 1952, tedy již po popravě R. Slánského a jeho společníků, zaznělo na Hejzlarovu adresu také toto: „Hejzlar šířil dlouhá léta v ČSM kult fašistické titovské organisace mládeže a naopak isoloval ČSM od leninského Komsomolu. Hejzlar byl šiřitelem trockistické theorie, že osobní život nesouvisí s politickým životem, a morálně rozkládal i vedení ČSM.“ (MF 19. 12. 1952)

A jaké bylo stanovisko jiného pozdějšího „disidenta“, Ladislava Lise, tajemníka ÚV ČSM, k právě skončenému procesu se Slánským? To se dozvídáme z jím formulovaného Poselství československé mládeže Kongresu národů za mír ve Vídni. V něm se píše: „…Američtí imperialisté vysílají do naší vlasti agenty a vrahy, aby rušili naše pokojné budování a udržovali nepřátelskou a zrádcovskou bandu spiklenců v čele se Slánským. Rozdrcením nepřátel míru – zrádných spiklenců – ukázal náš lid, že nemilosrdně zúčtuje s těmi, kdo by se pokoušeli odtrhnout naši republiku od tábora míru, vedeného Sovětským svazem a velikým Stalinem.“ (MF 13. 12. 1952) [Lis byl od r. 1952 předsedou ČSM; této funkce byl o rok později zbaven a v r. 1960 vyloučen z KSČ.]

O politické čistce v tehdejším ČSM nás informuje Zpráva o VII. plenárním zasedání ÚV ČSM. (MF 10. 8. 1952) Na tomto zasedání, jež probíhalo ve dnech 8.-9. 8. 1952, ÚV ČSM zbavil všech funkcí Z. Hejzlara a vyloučil ho z ČSM; spolu s ním byl vyloučen i R. Lebenhart. Přijata byla i rezignace dalších svazáckých funkcionářů: J. Grohmanna, M. Laceka [v období tzv. normalizace zastával funkci generálního ředitele Dopravního podniku hl. m. Prahy], S. Pošusty, F. Vacha; odvolán byl K. Červinka. Řízením sekretariátu ÚV ČSM byl tehdy pověřen L. Lis. Za tajemníky ÚV ČSM byli zvoleni: L. Cibulka, V. Maisner, M. Jakeš (!), jakož i J. Hejna. [M. Jakeš vykonával v letech 1950-52 funkci předsedy Jednotného národního výboru v Gottwaldově, dřívějším i dnešním Zlíně.]

A do třetice ještě jedno jméno, a to pozdějšího spisovatele-disidenta Ivana Klímy. V „Mladé frontě“ publikoval v r. 1952 dva články. První z nich je recenze knihy, jejíž název je uveden v titulku tohoto článku: Nástup – kniha, která pomáhá budovat socialismus. (MF 27. 4. 1952) [Tento román spisovatele Václava Řezáče se dočkal i filmového zpracování; hlavní roli J. Bagára ve filmu ztvárnil slovenský herec L. Chudík. Jednalo se o první Chudíkův film, v němž mluvil česky. Jeho nejslavnější „českou“ rolí je známý doktor Sova v seriálu „Nemocnice na kraji města“, který vznikl o 25 let později. Mezitím si Chudík zahrál generála L. Svobodu v trojdílném filmu „Osvobození“ od režiséra O. Vávry.]

Klíma publikoval v MF ještě jinou recenzi, která se věnuje jedné z knih autora skautské literatury – J. Foglara. Tažení proti skautingu měli tehdy ve svém repertoáru také novináři tohoto listu. O „brakové“ literatuře, k níž autor počítá také časopis „Mladý hlasatel“, se Klíma kriticky vyjadřuje i v souvislosti s knižní tvorbou J. Foglara.  Student Klíma v článku Odhalujeme tajemství Chaty děsu (MF 7. 8. 1952) píše: „Teď ke knihám Foglarovým. Napsal jich mnoho a některé jsou od začátku do konce špatné a hloupé. (…) Snad nejšpatnější knihou Foglarovou, která klesá na úroveň Rodokapsu, je román „Záhada hlavolamu“ a „Stínadla se bouří“. (…) Falešnou romantikou je zcela proniknuta i Foglarova kniha „Hoši od Bobří řeky“.

[Názory tohoto 21letého svazáckého mudrlanta, který byl nacisty (jako Žid) pronásledován podobně jako Foglar, nejlépe dokládají, o jaké morální „giganty“ se tehdy opíral komunistický režim v ČSR. Vždyť i jiný židovský spisovatel, A. Lustig, se po Listopadu 1989 přiznal k tomu, že se na počátku 50. let připojil k signatářům žádostí o trest smrti pro M. Horákovou! U Židů, kteří přežili jen náhodou holocaust, je tento postoj obzvláště nepochopitelný!]“

[Tato obsáhlá citace pochází z článku s názvem „1952 – rok komunistických zrůdností i absurdit“ (SN č. 1/2018, vloženo 7. 1. 2018, ZDE). Doplňující informace o procesu se skupinou „škůdců a sabotérů“ v OKD jsou uvedeny v článku: „Dukla 61,1. část“ (SN č. 6/2018, vloženo 20. 6. 2018, ZDE).]

─────

Je dobré a politicky prospěšné si tato fakta z minulosti připomínat. Proč? Aby se nám časem nestalo, že si do naší „budovy svobody a demokracie“ zadními vrátky vpustíme praktiky, jimž se u nás tak dobře dařilo v tragických letech „rudého teroru“ (1948-1956). Pozor na to!

Současná „totalitářská“ politika a „studenoválečnická“ rétorika Bruselu (EU) a Bidenovy administrativy (USA) nebezpečně připomínají to, co jsme již v minulosti zažili. Nenechme se mýlit líbivými řečičkami o míru a o „budování lepších zítřků“! Také to jsme slýchávali téměř denně v období počátků budování tzv. socialismu v ČSR! Ti starší z nás si to pamatují. Bohužel – mladá generace neví o našich moderních dějinách téměř nic. Na vině je chybná koncepce výuky dějepisu ve školách, jakož i záměrné ignorování historických témat ze strany veřejnoprávních médií, zejména ČT.

Zkrátka: Fialova „koalice“ to vzala za špatný konec! Proto bude brzy končit. Jinak ani nelze. Opakovat tytéž chyby bývá vždy osudné – pro jedince i pro celé národy!

6. 8. 2022

PhDr. Rostislav Janošík

P. S.

Výše zmíněný spisovatel Ivan Klíma je otcem „vrchního cenzora“ Fialovy vlády – Michala Klímy. Jablko, jak se zdá, nepadlo daleko od stromu. Tento strom však dává jen samá červivá nebo shnilá jablka.

6. 8. 2022

‒ RJ ‒