Rumunsko 2015 - přechod Muntii Suhard a Rodnei
Fotky jsou ZDE.
17.7.2015 pátek
13:00 skáču v TU do busu (je výluka), vše ok navazuje, v 20:45 jsem v Bud Kel. Vedro, ploužim se do nedaleké Arény Tesco, kupuju za kartu stud. pivo Kobanya (2ks 3150huf). Pak 3km směr busák Bud Nepliget. V parku u kostela 500m od busáku piju piva, svačim rohliky z domu a před 23. se ploužím na bus.
V 23:30 ho jdu vyhlížet na parkoviště před busák. V 23:45 přijíždí červený meďour (presidenttour.ro). Naloďujem a hned razíme na letisko. Zde se busik plní do posledního fleku. Krčím se na zadní lavici v rohu (já blb si myslel, že se tu budu válet sám) a zkroucenej (málo místa) přetrpím noční přesun do Cluj. Zastávky jsou co 2h. Posun hodinek o 1h dozadu.
18.7.2015 sobota
8:15 jsme v Cluj – busák hotel Beta. Přes most 500m a jsem na gara. Jdu vybrat do Erste bankomatu 150lei a kupuju lístek do Vatra Dornei – odjezd v 9:30. Cena 63lei za 202km = draho, ploužáky stojej polovinu, ale žádnej zrovna nejede. Pak nákup piva a pečiva s bryndzou, kávička u babky v podchodu za 1lei a jedem.
Nuda, rovina, až po 120km vjíždíme do hor a zatáčkama lesama tunelama mostama překonáváme výšku 1000m.n.m. Malebná krajina, dřevěnice – takové Švýcarsko. Ve 13:30 VD. Na trhu kupuju čujku (0,5l za 12lei, česnek, kousek ovčího sejra - bryndzy (kilo za 16lei). Dal bych si míci. Na pěší zoně jen nobl restaurace a nálevny. Za řekou podobné, ale slyším nějaké halekání do mikrofonu. Je zde amfik a vyhlašujou nějaký místní kapely a sbory, bude kulturní odpoledne. Je tu halda stánků s dobrotama. Jak blbě vidim, kotvim u prvního a dávám si předražený mici (1ks/4lei – obvyklá cena je 2lei) a pivo (taky drahý – 5lei). Nechávám tu ranec a šmejdím po okolí.
Vyrážím na kopce. Na konci hl. ulice modrá značka (banda alabastra) a kolem autokempu nahoru. Vedro, dusno, asi bude bouřka. Hned jsem na pastvinách. Jsou tu skvělé seníky (na přespání), potkávám borůvkáře, bikera (velká část Suhardu je krásně sjízdná), potom zatoulanou kozu, jde se mnou asi 1km.
První salaš pod velehorou Ousoru (naštěstí se kopec obchází). Zrovna tetka dojí krávy, ptám se na vodu. Napajedlo je hned za rohem. Pokračuji dál do sedla pod Livadou.
Začíná pršet, jsou tu salaše a taky pastevecká bouda u krytého stání pro dobytek. Ze salaše naproti mně proštěkávaj psi, ale daj pokoj. Dobíhám do přístřešku a jsem v suchu. Je asi 17. Utahanej z nočních přesunů usínám. Budím se v 20h, kolem pastevec žene krávy, čučí na mě do otevřený boudy, ptá se na cigára. No fumare. Zbaštím rohlik a spim do rána.
Ujito 12km.
19.7.2015 neděle
Budí mě strašlivé zvuky asi v 5:30. Funění, chroupání, frkání. Jsou to koně. Asi mě cejtěj a otíraj se při pastvě o budku. V 7 lezu ven, leknou se a prchaj. V 7:30 vyrážím. Cesta traverzuje, spousta salaší. Kreslená mapa Suhard z netu překvapivě přesně souhlasí s realitou. Každej pramen, každá louže, salaše – vše sedí. Lacul Icoana je jen louže rozšlapaná od krav, žádný koupání nebude. Ležím nad ním ve stínu lesa, je hic. Polední pauza. Pastevec s belikem se řítí do lesa. Je tam pramen. Chrním do 13, kafe a dál. Cesta lesem dolů na další pastviny a salaše v Saua Decilor.
Stádo ovcí na cestě, první srážka s ostrými psi. Pastevec nablízku je pacifikuje. Cesta prý přímo navrch, kerý vidím před sebou (Diecilor), žádný traverzy. Jdu bokem lesem vpravo po svážnici přímo vzhůru. To je ale blbě, škrábu se pak lesem proti vrstevnicím, až se octnu v borůvkovišti na svahu hory a výš na temeno. Vracím se tak na modrou značku.
Vrchol, zákopy z nějaký idiotský války a cesta klečí k trianglu na Pietrele Rosii. Dost tu funí, schyluje se k odpo bouřce. Skáču dolů klečí do sedýlka před nejvyšší horou Suhardu Vf. Omu (1932m). Dole ve svahu jsou prameny, lezu tam. Pak cesta traverzuje Omu (i v mapě to tak je), ale modrá si to razí přímo na vrchol (což je zas v druhý mapě, kerou mám). Namáhavý výstup místy po čtyřech a jsem na vršku s vlajkou RO. Focení, fučí tu. Jdu dál, ale nevim kudy. Perfektní nový značení tu končí a dál není obnoveno. Správně je ta nejschůdnější vyjetá cesta na Z do dalšího sedýlka pod horou. Pak je traverz (semtam staré červené značení) a výhledy na salaše vlevo a potom prudké serpošky (což v mapě nesedí) o kus níž kolem napajedel. U nich se meju, nabírám vodu a kousek pod nimi na hranici lesa stavim stan. Je 19 a honí se bouře nad Ineu – mám na to skvělý výhled. Podemnou štěkaj psi – další salaše. Zalejhám ve 20:30.
Ujito 22km
20.7.2015 pondělí
Nespěchám. Sluníčko už vylezlo, já lezu v 7:30. Čaj, balim. Blíží se stádo ovcí, naštěstí s pasákem a bez vlkodlaků. Jde s nima turista na Omul. Je to Rumun ale mluví polsky. Před ním prý tam vyrazila bikerka (asi sem eště spal). Tábořej v sedle Rotunda. V 8:30 jdu.
Zase salaše, spousta úplně novejch. Nádherné dřevostavby, solární panely a vrtule. Žasnu. Na Slovensku pasení na horách zaniklo a tady se vše rozvíjí. U jedné žádám bryndzu. Prej nemaj ??? Zkouším to u další přímo na cestě a zase nic??? Ale vracím se tam aspoň pro vodu. Zvou mě na terasu, dávaj na stůl misku bryndzy a slaniny, chleba i čujku daj okoštovat. Tak tomu nerozumím. Nemaj, ale maj???
S nacpaným břichem děkuji a pokračuju do sedla. Má to být 6km. Zase stáda, psi – nutno obejít a potom první turista v protisměru. Je to Francouz. Jde z Romuli. Rodnu zvládl za 3 dny a na Suhard má dva. Ubezpečuju ho, že to stihne.
Docházím do Pasul Rotunda. Jsou tu dva penziony se soláry a vrtulí, ale žádnej bufet s pivem a mícama. Jdu se podívat ještě 100m dál za silnici – má tam být horská chata. Zavřeno. Vracím se a u lidí v penzionu se dožaduji reče bere. Hurá, maj! Dostávám dvě akční Timišoary 550ml za horských 10lei. Válím se s tím bohatstvím ve stínu na piknikovišti. Polední spánek (ale žerou mouchy), kávička, sušenka. Taky nacházím čerstvě načnutý plný mlíko 200ml. Ve 13:30 jdu.
První kopec a začíná lejt. Dobíhám do nuzného přístřešku u cesty. Igelit jen na části střechy. Uhýbám kapkám, klimbám, jak mi hrabe, tak si zpívám, déšť sílí, budu to muset nějak řešit, páč už na mě prší. Vtom do vchodu strčí hlavu pastevec v pláštěnce (slyšel zpěv) a haleká, ať du s ním a vleče mě do salaše kousek odsud. Je prázdná, ale zachovalá, teplo, sucho, kamna, trochu bordel. No zase z prdele klika. Pastevec mizí kamsi do průtrže mračen, kerá se mezitím rozvíjí ve slušnou bouři. Proudy kalné vody se ženou přes dvorek, ale já jsem v suchu a bezpečí. Krásný pocit. Vařím si kafe, co jsem tu nalezl, dokonce i pytlik s cukrem tu zůstal, žádný myši to nesežrali.
Pastevec mě znova navštěvuje. Naznačuju, že tu budu spát. Jsou sice teprve čtyři, ale co v horách v mokru. Ukazuje, že má stynu (salaš) kousek za kopcem., ať tam kdyžtak dojdu a mizí tím směrem.
V 17 jdu k němu na exkurzi. Má supr novou salaš, soláry, baterie, rádio, nabíječku na mobil (signál tu je). Zrovna hněte guli bryndzy v dřevěné kádi. Dostávám ochutnat. Další hotové gule odkapávaj v síťkách venku, další se sušej na stěnách, další odpočívaj vedle ve skladu, připraveny k odjezdu. Taky ochutnávám a taky čujku a hned se motám. Ráno měli nějakou bylinkovou ale tahle je ostrá. Je tu sám, je mu 30, svobodný, menuje se Vasilieu. Zpracovává mlíko ze 400 ovcí (stádo je 550). Dojej 3x denně a každá ovce dá za den asi litr.
Vracím se do své salaše, už neprší. Znova si dělám kafe a upravuju palandu. Jsou na ní starý větve, opadaný jehličí. Doufám, že v jehličí se blechy nedržej. V 19:30 pouštím mobil, ale žádnej signál. Tak se vracím k Vasilovi, že tam signál je.
U salaše změna, už tu není sám. Zevnitř vykukuje těhotná holka, chlapi venku postávaj kolem šibenice, na kerý jeden z nich porcuje ovci. Píšu sms a pak tu nechávám mobil na nabíječce. Vasil mě zve na nocleh. Že tu spěj tři a jedno místo je volný. V tom chaosu souhlasím (abych neurazil), ale žádnou radost z toho nemám. Radši soukromí, No ale měkká matrace nebude k zahození a poznám život na salaši zevnitř.
Tak se jim tam v 21:30 stěhuju. Zrovna dojej a je to atrakce. Ten nejblbjejší je pouští po jedný z košiaru dvěma dvířkama dojičům. Ty je pomačkaj a kopnou dál do stáda. Jednu ovečku zmáknou asi za 10s. Každej jich denně podojí 3 x 200 = 600 ovcí!! Trvá jim to do úplný tmy a pak ty hektolitry ještě Vasil zpracovává. Ostaní se staraj o ovce. V 22:30 mě ještě Vasil tahá z pelechu. Je večeře – urda, rajčata chleba. Taky koukám, že maj párky a salámy ze supermárketu. Přivezli jim proviant, když tu byli pro sýry. Chlapi vypadaj hodně zdrchaně. Jeden ani nejí, jen hlt čujky a rovnou padá na pryčnu a chrápe tak, jak je, jen holínky si stihnul stáhnout. S dalším (takovým přiblblým) sdílím pelech já. Taky padá a chrní. Jen Vasil maká ještě do 23:30. Zasiřuje mlíko a hněte guli. Mlíko neohřívaj ale jak je teplý od ovcí, hned zasiřujou. V noci vedro, kolega chrápe a valí se na mě, mouchy, něco mě kouše, smrad, peklo.
Ujito 8km
21.7.2015 úterý
Vstávaj v 4:45. Já se válím do východu slunce 5:45, ale to oni už maj skoro podojíno a poženou stádo na pastvu. Vasil už je v jednom kole s výrobou sejra. To je teda pěkná řehole – každej den minimálně 16h šichta od 15.5 do 15.9.. V zimě prej sou doma a nedělaj nic. Vařím si čaj a potom se loučím a v 7:30 vyrážím.
Krásné ostré ráno. Po sjízdných cestách stále vzhůru po pláních, traverzy hor, stáda a salaše na stráních. Robím si novou berlu ze smrkový haluze. Snídám za cedulema označující NP Rodnei, cesta se mění ve stezku a vede klečí do sedýlka. Zde se rozděluje k Lala Mare a nebo rovnou na Ineu.
Jdu k jezeru. Jsem tu v 11. Je jasno, válím se u jezera, koupu, oběduju, válím. Pak jdu na výlet podle vodopádů k hornímu jezeru Lala Mica. Je tu ofiko táb., ale ani noha. Zpět, zase koupačka a válení, píšu deník u cedule s mapou a přicházej nějaký borci, postupně asi 5 a vrtaj se na vzdálenějším konci jezera pod svahem. Když dou kolem, pýtám se esli jsou geologové. Ne, jsou to vědci z lesnický univerzity v Sučeavě. A prej esli tu budu spát a přejí mi hodně štěstí.
V sedm odchází a já vařím na ohni kaši a špek. Zalejzá sluníčko, stavím stan a zalejzám taky – ve 20:20.
Ujito 8km.
22.7.2015 středa
V noci vichr, divoké sny. Další krásné ostré ráno, fotím východ slunka. Čaj, vycházím v sedm. Do sedla a traverz Ineu. Zde nový plechový bivak Salvamont (takovej malej kontejner), palandy pro 4, nedaleko studánka. Pak schovávám ranec pod skálu a vzhůru pěšinkou na vrchol. Je 8:25 a stojím na Ineu, na stejném místě, kde před cca 15 ti lety na jednom z prvních výletů s Jíťou.
Vracím se k ranci a kousek dál na sluníčku snídám. Je 9 a do sedla Gargalou (nocleh) to má být 4h. Mám na to celý den.
Ovce se zrovna pasou až na hřebenové stezce, takže několikrát bojuju se psama. Ale pastevci jsou poblíž a zaháněj je (… až na jednu dramatickou vyjímku). Bestie – jak jsou 2-3 tak to de – hulákat, házet šutry a tak. Ale obvyklé množství je 6 a když se semknou do tlupy, tak už se nebojí ničeho a nezbývá než stát čelem k nim, něco jim říkat a případně couvat pryč, čekat až pastevec zasáhne.
Jsou tu úseky, kde se musí přidržovat skal a tak hážu berlu napřed a nalomím si ji. V dalším sedýlku ji dělám obvaz mikrokretéňákem, něco si u toho brblám a najednou koukám, že se 4m za mejma zádama válí ve stínu pastevec, malej kluk. Pěkně sem se lek a vynadal mu, že má aspoň pozdravit, když přijde turista. Aspoň mi podržel prst na uzlu obvazu.
Hřeben utíká a ať se flákám sebevíc v 15:00 koukám na Lac Bistrica. Jsem v sedle Gargalau. Scházím dolů, je tu dost pohyb turistů, potkal jsem tlupu Němců na jednodenním výletě a vede je Slovák. A dolů se sedla vidím taky lidi. Dokonce ke mně přicházej jeptišky na výletě vedené nějakým popem. Kousek odtud je sjízdná cesta k silnici na Pasul Prislop a taky turistickej komplex Borša. Scházím k potůčku.
Batoh do křoví a jdu se vykoupat do jezera – je to asi 20min dolů. Ale ouha, jsou tu piknikovači, klidím se na opačnou stranu, čekám na sluníčko a pak tam nahatej hupsnu. Zase to není studený – voda je po celodenním sluníčku prohřátá.
Zpět jsem v 17:20. Z nudy stavim hráz na potoce, čímž jsem rozvířil vodní zvířenu schovanou pod šutrama a teď nějaký odporný larvy žerou žížalu, kerá do tůňky připlula. O životě v horským potoce by se dal natočit horor. … A to sem z toho chtěl brát vodu. Radši si dojdu 100 k prameni.
Olamuju klečím a rododendronům suchý větvičky. Je tu ohniště, kaše bude na ohni. Spát jdu v 20:45.
Ujito 16km.
23.7.2015 čtvrtek
Fotím východ, ale ležím do 7:30. Čaj na ohni, vycházím v 8:30 vzhůru do sedla. Na pláních za ním sem tam stan dalších nocležníků a taky zas stáda ovcí na stezce. Stezka obchází vršky.
Na traverzu Negoia Mare je pramen (co není v mý mapě). Povídám si u něj s maďarskou rodinkou – táta, máma a 3 kluci. Další pramen je 20 min dál a tady uléhám já. Oběd, máchání nohou v potůčku, válení. Přicházej 3 Francouzi a když jsem na odchodu tak 3 pražáci. Chvíli povídáme a razim do Saua Rebrei. Už je vidět Vf. Pietrosul – nejvyšší hora Rodny. V Saua je pod hřebenem jezírko, tábořiště, vidím dva stany a lidi. Jdu tam. Jsou to Poláci, rodiče a jejich syn s holkou.
Vedro, jsem upocenej a jdu se vykoupat do jezera. To sem si dal! Když jsem v bažinách našel jakýs takýs přístup, rozeběhnu se jezerem, ale je tu 20cm vody a 60cm bahna. Piešťany hadr. Plazím se ke břehu a meju v potoce.
Poláci tu noclehujou , pohlídaj mi stan, jdu nalehko na Petroš. Má to být 2-3hod. Vrchol dobit za 1:20 a stejnou dobu jdu dolů. V táboře jsem v 19:00.
Na protějším břehu přibili ty Maďaři, co jsem je potkal u pramene. Poláci dělaj ohýnek a zvou mě. Takže vařím vodu na kaši zas bez spotřeby plynu.
Povídám s nimi asi do 21. Byli v Čechách – taky v Ádru a moc se jim tam líbilo. Milujou český knedlíky, ale nechápou, jak může někdo dávat do chleba kmín. Chleb s kminkem je pro ně katastrofa a vyďoubávali ho ven. Tak to by mě nenapadlo. Je dost chladno. Jdu spát.
Ujito 13km + na Petroš a zpět 7km.
24.7.2015 pátek
V noci vichr, ráno jasno. Vstávám v sedm a v 8:15 jdu. Kousek zpět na rozcestí a na boční hřeben. Cesta do Singeorz Bai 34km, 12h, traseu dificult, banda alabastra.
Vypadá to jednoduše, ale opak je pravdou. Prvních 8km jdu 4hodiny. Cesta nic neobchází, jen hřeben, hluboká sedla, vršky. Ale hlavně se tu nechodí a kde není vytlapkáno od ovcí, jsou je trsy - bulty a jámy – cesta jak v tajze o zlomení hnátů. Kopce strašný, poslední 2000m vrch Vf. Paltinulul je o plíce a dolů o nohy. Navíc se zatáhlo a od Rodny se blíží bouřka.
V sedle 1560m před Vf. Paltinului (je tu kříž a rozcestník – Singeorz 24km) jdu pro vodu. Je tam však hned salaš a boj se psi. Vyrušil jsem kluka, co zrovna kadil na mezi a teď psiska zahání a ukazuje, kde je voda.
Je 15:00 a čekám, jak se to vyvine s bouřkou. V 15:30 radši stavím stan. Hned potom začíná pršet.
Uléhám, usínám. Jsem nějakej vodvařenej. Malátně se válím do 17. Už neprší, chvilku lelkuju venku a zase zalejzám a spím, znovu mrholí. V 18:30 je zas sucho, sbírám klacky, bude ohník a kaše. Jdu znovu pro vodu, abych měl na ráno. Moc se mi mezi psiska nechce ale co naplat. Kluk je musí zas zahnat. Ještě se na mě přijdou podivat kluci i s ovcema a v 21 jdu spát.
Ujito 10km.
25.7.2015 sobota
V 6:10 jasno, ale slunko za horou. Vyrážím v 6:50. Naštěstí po stezce šikmo vzhůru horou. A je tu pramen a sluníčko a záplava borůvek. Pak po ovčích stezkách dalšími ostrými hřebínky, klečí a poléhavým jalovcem. Potom sešup plání do sedla a přede mnou vysoká zalesněná hora Detunatei.
V sedle borůvkáři a naštěstí i normální cesta lesem vzhůru, traverzující vršky. Cesta rychle ubíhá lesem, zpívám si proti medvědům a konečně zas pláně a traverzy po vyšlapané pěšince, stáda ovcí, salaše, borůvkáři.
Blížím se ke konci hřebene. V sedýlku stojej 3 offroady a nedaleko jsou ovce. Tak zas konflikt se psi. Držej mě v šachu a musím čekat na pastevce a pak mě ještě jeden hajzl ostře pronásleduje, couvám čelem k němu, berlu před sebou a doufám, že po mně neskočí. Dobře to dopadlo.
Na konci hřebene salaš s krávami a cesta dolů. Jdu se ptát na cestu do vsi Cormaia. Tetka cosi brebentí, asi že tamhle někde je poteca tím směrem.
Kupuju u ní bryndzu. Chci jen kousek, ale vnutí mi půlku koule – asi 2kg, platím naštěstí je 20lei (mělo by být 30). To mám teda pěknou nálož, teď když mám všechno snědený a batoh byl jak pírko, dám si tam dvoukilový závaží. Ještě mi vnutila na svačinu čtvrt kila urdy.
Stezku v lese marně hledám, proklínám tetku a dopotácím se na svážnici. Ta jde prudce dolů, strašně hluboký erozní úvoz až na skálu. Tady už nic neprojede. Pak to jde potokem, pak vidím náklaďák s kládama a za dalších 200m jsem na prvotřídní nové asfaltce, za kerou by se nemusela stydět žádná inlajnová trasa. Jedná se však o lesní svážnici kvality, jakou jsem nikdy, nikde neviděl. Vybudováno z dotací EU 2014. Jdu po ní dolů a ejhle most a nějaká říčka a taky cedule, že do Párvy to je 8km. Takže klasika – svážnice mě zavedla na úplně jinou stranu hřebene, Cormaia je jinde. Nevadí - Párva taky dobrá.
Říčka se jmenuje Prahova a je to ta, kde jsme se nechali na jarní vodě 2013 s klukama vyvýzt džípen s loděma ze vsi 4km vzhůru a jeli zpět. Cesta byla ve strašným stavu a Kelímek by to neprojel a teď tohle afaltový letiště.
Jdu po proudu 2-3km než se dostanu na přístup k říčce, kde se dá válet na kameni a koupat. Je 14:30. Spořádám urdu, relaxuju do 16, kávička a jdu do vsi. Kousek mě bere náklaďák s kládama. Jsem tam v 16:40.
Pivo u první nálevny (je jich tu hafo). Točený Ursus 0,5l na 2,50. Jede bus do Nasaud, ale zkusím stopa. Po 2km pochodu, se už proklínám, moc toho nejezdí.
U baráku potkávám borůvkáře z vršku. Maj kombajn na čištění borůvek (skluzavku z igelitu) Čistý borůvky plněj do 20l soudků. Kus za nimi konečně stop. Hodnej kluk mě bere do Nasaud až k nádraží i když měl namíříno trochu jinam.
Lístek bude stát 32 lei/111km – zas drahej accelerat s místenku. V bankomatu Erste měním 100lei. Kupuju lístek, jdu do Lidlu a ještě jiných magazínů. Beru dvě flašky vína, nějaký ovčí a kozí sejry, taky chalvu a slaný pečivo. Pak čekám na vlakáči do 22:30 na odjezd popíjeje akční Timišoary.
Ujito 20km.
26.7.2015 neděle
00:20 Cluj. Za poslední lei kupuju v nonstop magazinu kořku. Pak sedim v nádražní čekárně, čumim na bednu a ve 2:20 jdu na Beta busák.
Busik přijíždí přesně, zase se plní do posledního fleku a jedem do Bud. Takticky sedám úplně dopředu – místo na nohy. Několik přestávek, posunout hodinky a v 9:30 jsme v Bud Nepliget.
Pěšky do Tesca. Ale ouha – v HU supermarkety nařízeno v ne zavíračka, Lidl na trase tedy taky zavřenej. Nakonec najdu otevřenej CBA magazin, kde berou karty. Kupuju snídani, svačinu, piva do vlaku – pitomostí za 2000huf. Pak už jen čekám na 13:25 a odjezd. Pozoruju pohyb před Keleti. Samej čmoud, hlídaj to policajti.
Vlak dost plnej. Jede to na čas a rychle. Konečně Pardubice – vše navazuje a ve 21:10 jsem v TU.
Celkem cca 110km za 8 dní. Stačilo by 2 dny na Suhard (Vatra Dornei – Pasul Rotunda) a 3 dny Rodnei (Rotunda – Parva, alternativně Cormaia, Pasul Setref, nebo Romuli). Takže s rezervou 6 dní. Dva dny jsem proflákal (jeden za sedlem Rotunda na salaších a druhý rekreace u Lac Lala Mare)
Proviant:
4ks brkaše, 5ks yumyum, 350gr šiška uheráku, 200gr čabajka, ½ bochniku suš. chleba na tenké plátky, 5ks tatranka, česnek, sůl, cukr, kafe, čaj, pulitr čujky (petka z trhu ve Vatra Dornei)). Na 6 dní to vyšlo, první den ještě byla svačina z cesty (první a poslední den byly jen půldny – příjezd-odjezd – možnost obžerství v civilizaci). Jeden den jsem měl mléčnej (od snídaně do večeře bryndza od pastevců). Přebyla jedna yumyum. Zišlo by se o tatranku víc a ½ kg musli k snídani. Pak by to bylo akorát = blahobyt.
Jízdenky:
Koupeny předem: ČD shop zpáteční TU – Bud Keleti 1116Kč. Busik presidenttour.ro zpáteční Bud Nepliget – Cluj 1000Kč.
Komentáře
Přehled komentářů
Hltám vaše cestopisy už delší dobu a tenhle je opět skvělý. Miluju váš styl cestování i psaní. Hodně štěstí na cestách a těším se na další články.
Re: Super!
(Pafka, 20. 8. 2015 7:10)Dík! To potěší, že to někdo čte a i se mu to líbí. Z Trutnova zdraví Pafka
Super!
(Mach, 19. 8. 2015 20:15)