Bulharsko - Stará planina
Fotky jsou ZDE
10.7.2021 sobota
Vyrážíme plechovkou do Břeclavi a vláčkem (příhraniční zlevněná jízdenka na couráky) do Vídně na letiště. Letenky koupené dlouho dopředu asi za 2500Kč, jinak než z Vídně to zrovna lacinějc nešlo. Let v 17:50 stíháme jen taktak. Všude fronty jako kráva. Na přepážce Ryanair chtěj vidět očkování a dostáváme potvrzení do letadla. V Sofii to chtěj Bulhaři taky, přesto že na stránkách BG MZV píšou, že od 1.7. není třeba nic. Beru v bankomatu UBB 340leva z Revolutu. Kurs 13:10 a vzalo si to 2:31 leva poplatek. Je asi 25 st. Pěšky 2km na Iskarsko Šose. Nákup piva na nedaleké křižovatce a v 22:57 šup do vláčku. Jízdenky ve vlaku 20:50/2os. Je překvapivě prázdno, takže ležíme až do Kazanlaku.
11.7.2021 neděle
Dvě ráno, stále přes 20 st. a pátráme, kde se svalíme. A ejhle - zpustlá nádražní rampa naproti autobusáku. Zametám beton větví a uléháme.
V šest lezem ze spacáků a jdem na vlakáč do automatu na kafe a na záchod. Kafe za padika, záchody zdarma, klíč u náčelníka. Krámy zavřený. Jede jen pekárna. Stíháme burek a koupit chlazené pivo v pouličním automatu (cena stejná jako v obchodě 1:10 leva) a v 7:20 jede busik za 4/os směr Pleven. Vysazuje nás po 30 min v sedle Šipka 1150mnm. Jsou tu bufety, záchody, zdroj vody. Kousek od silnice už otevřeli, tak kafe za leva a startovní rakija za tři a vyrážíme po hřebeni směr západ. Cesta se klikatí po loukách a lesem. Potkáváme vyhlídkovou plošinu, zdroj vody - potok a taky lišku a před polednem se vyloupnem na obrovské krasové planině Uzana. Je tu hned několik chat a postkomunistických rekreaček, ale nic otevřeného. V dálce u asfaltky krásné placy na kempování a žlutá plechová zastávka a za nimi znovu do lesa a chata Chlebna (obydlená ale zavřená) a konečně Partizánská píseň. Chiža u asfaltky, plno lidí, motorkářů a čtyřkolkářů (... zkurvenej blahobyt už i v Bulharsku). Dobré jídlo a dokonce točené pivo za 1:70 lv. My ale jen chlebovou placku se sejrem a válení ve stínu. Asi ve tři, vyspinkaní a po kafi, pokračujem dál. Cestou vydatný pramen pod vrchem Korita a místní turisté, kteří zvěstují, že na chiži Mazalat, kam míříme, je to krásné, ale drahé. Docházíme tam v 18:20 a maj pravdu. Pivo za 4 a nocleh za 25 (... nikde potom už dráž nebylo). Ale vyjednáváme přespání v přístřešku s grilem za 10 pro oba. Jíme svoje zásoby a to drahý pivo. Je tu plno rekreantů s dětma a dost šrumec. Ještě se stihnem na umývárce osprchovat a potom jen sledujem okolní dvoutisícové hřebeny, přes který se válej mraky a západ slunce. Jdeme spát už v 9. Ujito 22,4km.
12.7.2021 pondělí
Vstáváme s východem slunka, jasno, větrno. Vaříme čajík a vyrážíme strmě vzhůru na skalnatý hřebínek. Dá se to obejít, ale místňáci popisují hřeben jako atraktivní a místy jištěnej lany. Jde to hladce a máme parádní výhledy. Dostáváme se těsně pod 2000m a potom sešup do krásné doliny Tjaža se stejnojmennou chižou. Kdysi jsem tu byl na kole a přjížděl hřeben na sever. Koupem se v potůčku nad rybníčkem a hladový spěcháme kolem zavřené chiži Mandrata na Tjažu. Je schovaná na kopečku za lesíkem. Je otevřená jídelna a nikde ani noha. Tak zase svoje zásoby (... což je chleba a uherák) a piva jsem našel uložený ve sklepě. Dvě si dáváme a nacháváme pak na pultě 6 leva. Konečně taky objevujem ceduli, že obsluha přijede ve 4. Jsou teprv dvě. Slejzáme zpět k potoku a vodní elektrárně (...zásobuje Tjažu energií) a prudce vzhůru na dvoutisícový hřeben. Výstup je to nekonečný až na vrchol Juráškova hromada 2136m. Odtud už vidíme mohutný masiv nejvyšší hory Botev se spoustou staveb na vrcholu. Potom houpačka po hřebeni do posledního sedýlka pod Botevem. Pasou se tu koně a krávy a je tu kamenná pastevecká chiža Marinka. Střecha děravá, dost bordel, ale zůstanem tu na noc. Ještě scházím hluboko do potoka pro vodu a potom na nedalekém ohništi u laviček šmudláme br kaši. Zapíjíme hltem rakije, kterou tu nechali předchozí poutníci. Takže idylka ve výšce 2000m. Ale ochlazuje se, unaveni zalejzáme do vyhřáté boudy a dobrou. Ujito 18,8km.
13.7.2021 úterý
Ranní výstup na Botev 2376m.. Na vrcholu je překvapivě turistická noclehárna i s jídlem a pitím a i něco turistů. Berem tu vodu a dáváme vrcholové pivo za 3. Nocleh by tu byl za 18. Tohle vědět, tak to asi dotáhnem až sem. Těšíme se na podvrcholovou chižu Botev, bo sme snídali jen hrst mandlí. Úmorný sestup a jsme u ní. Chajda je krásně pomalovaná. Je otevřeno, ale nikde ani noha. Mě z toho jebne. Tak vařič a další (a poslední) br kaše doplněná konzervou co sme našli na Márince. Když máme dovařeno, objeví se chižar. Že byl na vršku něco zařizovat. Mezitím přijde bulharka se synem a trochu povídáme. Pracuje a žije v USA, tady je na dovolený. Spali na chatě Raj. Asi dost vyhlášená jako vychodisko na Botev. Prej plno lidí a žádnej klid. Chcem si dát kafe, ale chižar zase mizí. Má nemocnýho koně a přijel doktor. Tak nic. Pakujem se a jdeme dál. Je hic a před náma velehora Bezimen a řada dalších dvoutisícovek. Jak Materhorn z hřebene trčí Goljam Krstec. Dopotácíme se pod něj a ve stínu v závětří šmudláme kafe a hltáme krovky. To nás zmátoří a skáčem po šutrech sichrovaný ocelovejma lanama na vrchol. Trochu to připomíná Roháče a mě to vyloženě baví. Adri už tak nadšená není. Za velehorou se hřeben uklidňuje a docela pohodlně dojdem pod Ambaritsu. Plánujem spát v zaslonu na vršku a tak sbíhám ze stráně pro vodu. Ale je to strašně hluboko a první pramen skoro neteče a musím ještě níž, kde aspoň nějakej čůrek teče po skále a dá se to nachytat do flašek. To trvá asi hodinu, ale i tak jsme v sedm na Ambaritsi. Fakt je tu bivakovací bouda, ale plechová o velikosti stanu pro dva. Zato krásně pestře pomalovaná. Kupodivu se zásobami - sladký tyčky, keksy, konzervy, hlt rakije a i funkční plynovej vařič, Děláme nudle s konzervou a čajík. Kocháme se západem slunce a zalejzáme do plechovýho stanu. Ujito 15,7km
14.7.2021 středa
Východ slunce, vichr, bouda zevnitř orosená. Pakujem se a zlejzáme směr chiža Dobrila. V sedýlku už nefuní, snídáme mandle. Další sešup a vidíme Dobrilu, Původní chajda je doplněna o megalomanskou nedostavěnou přístavbu což nevypadá zrovna idylicky. Očekávali jsme něco jako Špindlerovka páč je to tu dobře přístupný lanovkou ze Sopot. Je tu ale klid a ceny normální. Tak konečně bulharské speciality - kjufty, sirene kartoški a omelet plněnej sýrem a piva a kafe. Pereme a mejeme se u češmy, dobíjíme telefony a hurá dál. Místo holých plání smrkovým lesem jako doma v Krkonoších. A docházíme k zaslonu Gerdektepe. Starobylá chajdička s postelema, volně přístupná, hned za ní pramen co sotva teče, výhledy do kraje. Hřeben se otvírá a zelený les nahrazuje vyprahlá step. Ale klesáme níže do stinné bučiny z které se ozývá zpěv. A pod stromama sedí parta dětí se svejma vůdcema a krásně zpívaj. A ejhle mluvej česky. Teda jedna vedoucí, zbytek jsou bulhaři, ind a kolumbijec. Nějaká ušlechtilá společnost vytáhla cigoše z dětskýho domova na třídenní vandr po horách. Chvilku povídáme a fotíme se s nimi a jdem dál přes les už jen asi kilák na Dermenku. Velká zánovní chiža. Pivo, kjufty, kafe a postupně se to tu zcela zaplňuje, neb sem proudí velká grupa místních planinárů. Tak vyklízíme pole a pelášíme po stepních pláních, ozdobených rejhou úplně nové šotolinové cesty (EU dotace). Zanedlouho dosahujeme chižu Orlí hnízdo (jedno pivo a kafe) a pelášíme dál do sedla Beklemeto, před kterým se na vršku tyčí zdaleka viditelný betonový monument. Lezem k němu a ve stínu jednoho z pilířů svačíme. Až k pomníku vede asfaltka a tak se tu vyskytuje dost turistů Odpočinutí scházíme k hlavní silnici. Je zde stánek s bylinkama a medem, našlo by se i pivo. Chtěli jsme v sedle spát, ale je brzo, nabíráme vodu v nedalekém napajedle (betonový vany v kterých by se dalo i koupat) a upalujem dál. Cesta většinou vrstevnice, stáda krav. Vysokým tempem se blížíme k chatě Kozí stěna. Ráz hor se změnil - prudké skalnaté stráně. Za každým hřebínkem vyhlížíme chižu a konečně v osm jsme tam. Představovali jsme si malebnou chatičku bez lidí a místo toho dvoupatrová chata a kapacitou asi 100 nocležníků a plno rodinek s dětma. Shodiště k chatě hlídaj koně, jsou drzí a chtěj nás kousat. Hned se nás zmocňuje chižar a něco drmolí a postupně rozklíčujem co. Chcem nocleh. Je za 18/os, k večeři polívka a salát a kjufty a k snídani čerstvý placky (takový langoše). No nebyla to jednoduchá rozmluva. Ukazuje nám pokoj. Je pěknej, v podkroví s výhledem do Kozí stěny. Chajdu obsluhuje chižar se ženou a malým prckem a asi dva další chlapi. Zásobuje se to z údolí 3km koňma po kozí stezce. Není se moc kde umejt, sprchu jsme neobjevili, jsou tu jen dva hajzly na 100 lidí, nádobí si má po sobě každej umejt, s vodou se má šetřit, páč se sem posílá hluboko z údolí čerpadlem na dieselagregát. Strašně nás bolej nohy, dem hned spát. Ujito 28km.
15.7.2021 čtvrtek
Snídaně je domluvená na 8. A tak v 8:10 klepu na dveře kuchyně Za chvilku už máme 4 placky (kus za leva, k tomu sejr a marmeládu (oboje po 3leva). Sirene si schováme na cestu a placky zblajznem na sladko. Kafe už taky vypitý, pelášíme dál. Potkáváme pár turistů, jdou od chaty Echo. Za chvíli jsme u ní a úplně sami. Dáváme si další kafe aj pivo. Hovoříme s chižarem, kerej umí trochu slovensky páč dělal 10 let v Alpách a za kámoše měl Slováka. Koronavir ho ale vyhnal do rodný hroudy a už je rok zde. Tuhle chižu zásobujou 3km z ůdolí vynáškou na zádech a zrovna jde jeho parťák pro proviant, neb je vše vyjedeno. Říká, že jejich chiža má kapacitu 30lidí a o víkendu je plno. Provoz je i v zimě, ale to prej přijde jen pár lidí. Sápeme se na Vezhen. Má pře 2100 a je to hodně do kopce. Po včerejším maratónu nám to dneska moc nejde. Potkáváme turisty v protisměru a tak se vyptávám, kerou chajdu máme vzít na nocleh. Doporučují spíš vzdálenější Benkovski, než chižu Vezhen. Prý lepčí atmosféra. Na vrcholu Vezhen dlouze odpočíváme. Hned za vrchem je štrbina s pramenem a potokem, dalo by se tu spát. Pak se houpem po hřebeni stády koní do sedla Portata a po dlooouhém traverzu klesáme na pastviny, kde má stát chiža Dobrila. Z vrchu ale vidíme jen stáje a jinou chižu. Až druhý den zjišťujem, že je vybydlená, ale dalo by se u ní dobře nocovat. Sklesáme na cestu a po ní míříme k Benkovsky. Ještě ale scházíme k potoku se okoupat a pak asi kilák travers lesem k chajdě. Venku asi nepřespíme, tak domlouvám nocleh v lokále na lavicích 10leva/os. Normálně na cimře je 15. Výdejní okénko a ceny zde nemají. Prostě nás dvoumetrový chižar bere do kuchyně (...brnká hlavou o strop) a lezem do hrnců co si dáme. Takže já skopovou polívku, Adri bob supu, zelnej salát a pár piv. Ceny mírné. Je tu dost nocležníků co jdou od Komu až k moři a ouha usalašují se v lokále, kde bychom měli zalehnout. Tak mastíme karty a v 10 už to nevydržím a poprosíme je, ať se přesunou vedle. Moc ochotní nejsou, ale nakonec nám místnost uvolňují a máme luxusní nocleh. No esli takhle vysedáváj každej den do půlnoci, tak k moři nikdy nedojdou, Ujito 23km.
16.7.2021 pátek
Vstáváme v sedm a v chatě je ticho. Nikde ani živáčka. Bulhaři překvapili - vstali v pět a sou fuč. Vylejzá chižar, dáváme jen kafe a jdem k potoku, kde jsme se koupali, vařit na ohni poslední nudle s bujonem. No moc jsme se nepřejedli. Kolem vybydlené chiži a obydlené salaše, kolem pramenů a napajedel vzhůru zpět na hřeben. Není to tak náročné, cestou prameny a jsme v sedle Anton. Přes horu Tatevská baba klesáme po pláních, na obzoru vybydlená chiža Planinski izvory. Všude stáda koní a uprostřed plání betonový sloup s vydatným pramenem. Válíme se u něj, přichází turisté v protisměru, tak povídáme a potom se ládujem - je čas oběda a usínáme na sluníčku. Až ve 14:30 jdem dál stády koní a odbočujem k chiži Momina Polana. Pak ale zjišťujem, že je hluboko a daleko, tak u pramenů obracíme zpět a držíme se dále hřebene. Dosahujem hory Paskal. Je to naše poslední dvoutisícovka. Sedíme na vršku a kocháme se horama. Už nás čeká jen sestup a nekonečná cesta domů. Po modré, po zimních tyčích, prudce klesáme směr nížina. Na obzoru usazovací nádrže měďných dolů a město Pirdop. Okolo kvetoucí step a roztroušené borovice. Vůbec to neodsejpá, vedro, bolej kolena. Najednou jsme u češmy a ohniště. Smýváme prach a za 5min dalšího sestupu jsme u velké chaty Paskal. Ale je bez lidí, zamčená. Budem spát na kryté verandě před chatou. Dojídáme poslední krajíčky chleba a zbytek uheráku. Na zejtra zbejvá už jen pytlík mandlí. Utahaní jdem brzo spát. Ujito 16,4km.
17.7.2021 sobota
Vstáváme po sedmé. U brány jsou turisti a mířej na hřeben, My se vykydáváme v 8:30 a kolem potoka sestupujem do civilizace. Před městem se ocitáme na skrývkách ukončené těžby. Zarůstá to břízkami. Je vedro, naposled se mácháme v potoce a válíme a hup přes koleje do města. Ulice lemují višně a slivky, tak se ládujem. Na křižovatce v báru se ptám, kde se dá najíst a za rohem je bufetorestaurace. Teplej pult s mnoha dobrotama, dáváme si od všeho trošku za nízké ceny. Přecpaní se doklátíme do parku. Asi hodinu se válíme a plížíme se na nádraží. To se vyznačuje alejí sekvojovců obrovských. Je jim teprve 90 a sou to pěkný macci. Vláček zpět na Isk Šose stojí 10lv pro oba. A už to jede! Dobu kopírujem hory a stále klesáme. Ve městě jdem asi 300m do centra. Je tu Billa, tržnice, pekárna. Takže další bulharské specialty a nákup dobrot domů. Metrem za 3,20 oba na letiště. Furt trvá rouškovej vopruz, Odbavení rychlé, ale let hodinu zpoždění. Lidi stojej jak dobytek v lajně na schodech a čekaj. Fakt mě to luxusní letecká doprava sere.Ve Vídni nám ujel poslední zlevněnej courák, na kterej máme lístek. To sem zvědavej, jak to budu zejtra vysvětlovat průdčímu. Novej lístek nehodlám kupovat, šak sme ten starej neprojeli. Bloudíme po letišti a hledáme flek, kde se dožijem ranního vlaku. Nejdřív sebou mlátíme na sedačkách a pak si aspoň roztahujem karimatky. Ujito 10km
18.7.2021
Po půlnoci provoz okolo našeho ležení houstne. To čumim co lidí se takhle v noci někam stěhuje. Šrumec trvá až do rána a stále sílí. A to vidíme jen pohyb na jediným terminálu. Ráno zjišťujem, že jsme byli měký. O kus dál kluk s holkou chrněj ve spacacích. No už stárnu. Jdem na první sbahn do centra, navazuje na něj courák do Břeclavi. Už sedíme a nic se neděje. Za chvíli hlášení "technická porucha, prosíme vystupte". Mě z toho jebne. Další jede za 20min a to už do Břeclavi nenavážem. Ale z Wien hbf jede 6:20 regiojet do Prahy. Do něj se vnutíme a zaplatíme 170kč - Břeclav. Tak už stojíme u cedulí s odjezdama na hbf a u regiojetu Prag je CANCELLED. Nevěříme svým očím, to je fakt k posrání. Další courák Břeclav jede v osm. Tak do třetice. Už v něm sedíme a Adri hlásí "to sem zvědavá jak se s tímhle týpkem domluvíš". Průvodčí je dvoumetrovej drsňák v hnědý košili gestapa. No ale usínáme hrůzou a budí nás zvučné MORGEN. Tak mu dávám jízdenku na včerejší vlak a děj se vůle boží. Významně drží lístek a měří nás opovržlivým pohledem (... já čekám). Východní lůza si totiž v zemi pořádku a blahobytu při chrnění sundala roušky! Tak to Adri dochází a nasazujem si náhubky. Gastapák blahovolně přiloží skener k jízdence a teď to praskne! A ono nic, včerejší lístky prošly! Zahučí danke a táhne doprdele.
Plechovka zanechaná před Gumotaxem kus od nádraží je na svém místě. Jedem dom. Kupujem výborný meruňky za 30Kč, koupem se v Dářku a večer už do sebe klopíme Rampušáky v nádražce v Nováči.
Celkem ujito 134,3km, převýšení 5407m.
Postřehy: