Tatry 2023
Fotky jsou ZDE
10.08.23 čt
V 9 večer flixbus Trutnov - Wro
11.08.23 pá
O půlnoci Wro. Čekám do dvou na přípoj do Zakopaného. Ležím na karimatce přímo na podzemním nástupišti. 20min sekera, ale jedem. Není plno, docela pohoda. Za Krakowem se cesta zpomaluje, všude ve výstavbě, kolony. Do Zakopaného více jak hodinová sekera.
Jdu do Lidlu, snídám v parku a postupuju do Kužnice ke stanici lanovky. Hafo lidí. Před lanovkou skvělý bigos za 16zl. Chutná jak ten, co dělám doma. Obcházím kasu a po žluté a modré přes sedlo k Murowanci. Odtud vzhůru kolem Zeleného stawu do sedla před Swinici.
Rychlý výstup po řetězech a přecházím Swinici v protisměru za sedlo Zawrat. Už tu nikdo není, tak nepřekážím. Původně jsem chtěl jít hřebenem Swinica - Valentková, ale strach mi nedovolil.
Scházím do Doliny Pěti Stawow a hned odbočuji do Hladkého sedla a Sedlo Závory.
Nejkrásnější místo na světě. Jsem tu sám, potom přichází kluk a míří na Hladký štít. Je jasno a mají padat perseidy, jde fotit. V osm přichází čtveřice moraváků a stelou si kousek ode mne. V devět ještě 4 slováci se strašně ukecaným chytrolínem, kerej sype rozumy až do desíti. Pak už je klid.
12.08.23 so
Chytrolíni vstali za tmy a pelášili do Polska. Vylejzám v 6:30 a v 7:30 i moraváci. Ondra mi popisuje sestup z Liptovských kop, které plánuji na zítra. Šel i Swinica - Valentková, ale obráceně. Prej to není tak strašný, jak to vypadá.
Strkám ranec do sutě a nalehko stoupám na Hladký štít. Odtud po hřebeni po Chodniku liptovské mury. Pěšina se střídá se skalkami až na Szpiglasowy Wierch. Cestou jen jedno obtížnější přelézání skalek. Za horou mě mužici svádějí směr Nižné Temnosmrečinské pleso. Vracím se zpět na hřeben, na Chodnik. Ten se zde ale těžko hledá a obtížné oblejzání skalek je orientační rébus. Ale daří se a za Děravou vežou už pohoda a sestup do Chałubińského brána. Odtud krkolomný sestup k Temnosmrečinským plesům.
Jsou dvě odpo a koupu se nedaleko výtoku z Nižného plesa. Hřebenovka byla nádherná a plesa taky. Válím se do 16:30 a sestupuji po červené na Rázcestie pod Temnými smrečinami. Stoupám zpět na základnu.
Je sedm a v horách už jen pár poutníků. Vypadá to, že v sedle budu sám. Sedím si v trávě a v osm dorazí zespoda pomalu turista. Není nejmladší. Ptám se jestli tu bude nocovat, ale ne jde tam, za roh, do kleče. Stejně jako když mu bylo osmnáct. Bavíme se o Orlí perči. Byl na ní 3x. Poprvé v 16-ti. To tam ještě musel být klid, povídám. A kolik ti vlastně je? 83 let! Do 79 prej dobrý, všem stačil. Ale pak se to zlomilo a sotva leze. Jde na Červené vrchy a do Roháčů. Jako když mu bylo osmnáct .... . Kéž bych taky tak dopad! Přichází další spáči ... Nakonec zase 4 nocležníci.
13.08.23 ne
V sedm vystřelím a jdi na Liptovské kopy. Pohodová hřebenovka. Dochází mě jediný turista, kluk horolezec, kerej se jen tak promrskává na Krížnu a zpět. Já pokračuji na Všiváky a za nimi serpošky vpravo do Krížnej doliny.
Vysekaný široký chodník v kleči - dálnice. Spousty borůvek. Ale dole ouha - mizím v hustém lese, jistě plným medvědů. Tak tleskám, aby utekli.
Konečně dno údolí a lesácká cesta. Pár loveckých chat a ústí doliny na asfaltku. Jdu k Belé (nástupiště pro vodáky) a válím se asi hodinu. Je vedro.
Potom úprk po asfaltce plné elektrokol na parkoviště Podbanské. Stopuji a za chvíli jedu do Pribyliny.
Relax v krčmě U Libika a nákup s cigošema níže v obci. Poslední pivo a peláším směr kemp v Ráčkovej dolině. Mám štěstí a stopem jsem tam hned. Odtud po zelené na kolibu Horica.
Další nejkrásnější místo na světě. Neděle večer, prázdniny a jsem tu sám! Vegetím, peču klobásu na ohni. Je tu samoobslužnej bufet s kasičkou (... ale pivo došlo), užitková voda (... pitnej pramen je 400m v lese), karimatky, spacák, prostě luxus. Nádhernej večer, klidná noc.
14.08.23 po
V 8 vyrážím do hory. Nekonečný stoupání na Mládky a Baranec. Zde už hafo turistů, hic. Nějak mi to nešlape a přede mnou jáma a kopec směr Žiarské sedlo. Těsně před ním svačím a na hoďku uléhám.
Ale osvěžení se nedostavuje. Utahanej se ploužím traversem neskutečným hicem do sedla za Plačlivým. Spouští se mi krev z nosu. Sedím v sedýlku a čekám, až to přejde. Potom řetězy přes Tri kopy, Baníkov. Dřina.
A konečně Baníkovské sedlo. Je 18:30. Nechávám tu ranec a jdu dolů pro vodu. Netrefím značku, takže krkolomnej nářez. Nacházím malej čůrek a snad půl hoďky plním flašky, abych pak zjistil, že o kus vejš na značce je vydatnej pramen.
Vracím se zpět, vybírám si krásnej flek obehnanej kamenama na spaní. Orlí hnízdo. Okolo jde kluk pro vodu, tak ho směruju na pramen. Bude spát na Pacholi. Počkám si na měsíc a vyhlížím persejdy. Dobrou noc.
15.08.23
Čerstvé ráno, výstup na Pacholu, ještě pár krkolomností a řetězů, Salatín a Brestová. Zde už mnoho turistů a vedro. Přes Zuberec skoro sám až do sedla Pálenica.
Hážu ranec do kleče a 15 min sestup do Bobroveckej doliny pro vodu. Potom výstup na Sivý vrch, hafo lidí. V polovině se zašívám do stínu kleče, oběd a relax.
Dobývám vrchol a jsem tu převapivě skoro sám. Moje kultovní hora. Prudký sestup a po hřebeni na Babky. Tady je klid a krásně. Ale na Babkách jsou rozpláclý Poláci a kobiety nepřetržitě nahlas kdákaj. Konec idyly. Vlastně jsem za celou cestu potkával furt jen užvaněný Poláky a jen asi 10% Slováků 10% Čechů.
Prudký sestup do Bobroveckej vápenice a nekonečná asfaltka směr Jalovec. Cestou ještě očista v potoce a konečně krčma v Jalovci. Vynikající klobása za 4e, pár piv a boroviček, povídání s domorodci (... jak jinak než o medvědech) a bus do Mikuláše. Nekonečné čekání a půlnoční RegioJet domů.